Hort J, Andel R, Mokrisova I, Gazova I, Amlerova J, Valis M, Coulson EJ, Harrison J, Windisch M, Laczó J. Neurodegenerative Diseases. 2014;13(2–3):192–6. doi: 10.1159/000355517. Epub 2013 Oct 30. IF: 3.454
Vývoj léků pro pacienty s Alzheimerovou chorobou komplikuje skutečnost, že léčebného efektu, potvrzeného na zvířecích modelech v Morrisově vodním bludišti, se nedaří dosáhnout ve druhé a třetí fázi klinických studií u pacientů. Lidská varianta Morrisova vodního bludiště umožňuje zkoumat allocentrickou a egocentrickou prostorovou orientaci stejně jako verze pro potkany. Autoři studie zkoumali možnosti využití počítačové i reálné verze lidské varianty Morrisova vodního bludiště na posouzení účinků donepezilu v počátečním stadiu Alzheimerovy choroby. Podařilo se prokázat, že u pacientů užívajících donepezil došlo oproti kontrolní skupině po 3 měsících ke stabilizaci nebo zlepšení prostorové orientace. Počítačová verze lidské varianty Morrisova vodního bludiště má tak potenciál měřit účinek donepezilu u pacientů s Alzheimerovou chorobou a stát se citlivou metodou k zachycení kognitivního deficitu v klinických studiích s novými léky u tohoto onemocnění. Na otázky odpovídá prof. MUDr. Jakub Hort, Ph.D., z Neurologické kliniky, první autor článku.
Co je podstatou počítačové verze Morrisova vodního bludiště?
Počítačová verze je odvozena od verze reálné. Její senzitivita je jen o málo nižší než v reálné verzi. Umožňuje, stejně jako verze reálná, testovat schopnost orientace v prostoru obecně, včetně odlišení její egocentrické a allocentrické složky.
V čem jsou unikátní (z pohledu využitelnosti) jednotlivé varianty – zvířecí, lidská a virtuální? V čem naopak spočívají jejich omezení? Jsou navzájem plně zastupitelné?
Existuje řada testů, podstatou je však skutečnost, že Morrisovo vodní bludiště je nejrozšířenějším a nejvhodnějším testem pro zkoumání efektu nových léků u zvířat. Je však třeba mít možnost výsledky srovnat s podobnou metodikou u člověka. Tuto možnost nabízí právě lidská virtuální i reálná varianta. Reálná varianta u lidí by byla lepší, ale bylo by nutno po světě postavit desítky nebo stovky zařízení, jako máme v Motole (Blue Velvet Arena; více zde – pozn. red.). Kompromisem je proto verze počítačová. Vzhledem k tomu, že metodika není patentována, mohou ji napodobit i jiné výzkumné skupiny, podle popisu v námi publikovaných pracích. Hlavní myšlenka spočívá v možná triviálním shrnutí: zvířata nemluví a pacienti v klinických studiích neplavou. Srovnávat proto výsledky z Morrisova vodního bludiště u zvířat s psychologickými testy na verbální paměť u lidí není přiléhavé a tento nedostatek odstraňuje právě neverbální paradigma lidské varianty Morrisova vodního bludiště.
Má vůbec smysl nadále používat zvířecí bludiště nebo zařízení Blue Velvet Arena, když je k dispozici počítačový model?
Výsledky v reálné verzi jsou o něco lepší – R2 (koeficient determinace, pozn. red.) při srovnání PC a reálných testů je asi 64 %. Pro nové poznatky je vhodné proto používat přesnější reálnou verzi, pro praktické rozšíření by měla stačit verze počítačová.
Donepezil se k symptomatické léčbě mírné až středně závažné Alzheimerovy choroby používá už delší dobu, jeho účinky není asi třeba zpochybňovat. V čem tedy spočívá hlavní přínos vámi publikované studie?
Hlavní přínos studie spočívá ve zjištění, že naše metodika vyšetření prostorové navigace dokáže měřit efekt farmak. Všechny léky, které jsou v současnosti na trhu, fungovaly jak ve vodním bludišti u zvířat, tak v praxi u lidí, což potvrzují i naše testy. Otázkou je, proč řada nových léků sice fungovala u zvířat, ale nefungovala u lidí, a proč se to zjistilo až po investování mnoha peněz a času ve III. fázi klinického testování. Metodika zkoumání prostorové navigace, kterou jsme ověřovali, by měla umožnit toto zjistit dříve, například již ve fázi I a II klinického testování. Tedy o řadu let dříve a o mnoho levněji.
