Laczó J, Andel R, Vyhnalek M, Vlcek K, Magerova H, Varjassyova A, Tolar M, Hort J. Neurodegener Dis. 2010 7(1–3):148–52. Epub 2010 Mar 3. IF: 3.496
V časopise Neurodegenerative Diseases (3.496) byla publikována práce skupiny docenta Horta z Neurologické kliniky dospělých, v níž byla pomoci lidské verze Morrisova vodního bludiště vyšetřována prostorová orientace skupiny pacientů s Alzheimerovou chorobou a s rizikem jejího rozvoje. Jedná se o pacienty s amnestickou (aMCI) a s nonamnestickou (naMCI) mírnou kognitivní poruchou, přičemž ve skupině pacientů s aMCI byli porovnáváni pacienti s hippokampálním a non-hippokampalním postižením a ApoE4+ a ApoE4-.
Následující otázky jsme položili MUDr. Janovi Laczó, Ph.D.:
Využívá se uvedeného testování i v klinické praxi, resp. lze jeho uvedení do praxe předpokládat do budoucna?
Této zatím experimentální metodiky využíváme i v klinické praxi k vyšetřování pacientů, kteří projdou naším Kognitivním centrem. V současné době připravujeme ve spolupráci s brněnskou nemocnicí U Svaté Anny a americkou Mayo Clinic validizační studii, která by umožnila použití této metodiky i v širší klinické praxi.
Jak vypadá lidská varianta Morrisova vodního bludiště?
V současné době používáme dvě verze lidské varianty Morrisova vodního bludiště – reálnou a virtuální. Reálnou verzi (Blue Velvet Arena) si můžete představit jako stan (arénu) 2,9 metrů v průměru a 2,8 metrů na výšku, na jehož vrcholu jsou umístěny dvě kamery ke sledování vyšetřovaných subjektů. Úkolem je najít skrytý cíl (malý červený kruh na zemi) pomocí dvou orientačních značek umístěných na stěně arény a pomocí startovní pozice (červené tečky na stěně arény). Virtuální verze je jednoduchý počítačový 2D model arény – na obrazovce se objeví půdorys arény (jako bychom se na ni dívali shora) se shodným uspořádáním startu, orientačních značek a cíle jako v reálné verzi.
-az-
