Gazova I, Laczó J, Rubinova E, Mokrisova I, Hyncicova E, Andel R, Vyhnalek M, Sheardova K, Coulson EJ, Hort J. Frontiers in Aging Neuroscience. 2013 Dec 19;5:94. doi: 10.3389/fnagi.2013.00094. eCollection 2013. IF: 5.22
Ve vyšším věku dochází k rozvoji funkčních a morfologických změn v mozku, především v oblasti meziotemporálního laloku, které mohou vést k mírnému zhoršování prostorové orientace, zejména alocentrické. Cílem studie bylo porovnat schopnost prostorové orientace ve dvou jejích složkách – alocentrické a egocentrické orientační strategii a zhodnotit schopnost učení v rámci prostorové paměti ve starším a mladším věku. Alocentrická orientace je nezávislá na pozici subjektu, klíčovou roli zde hraje hipokampus, egocentrická navigace využívá informace o poloze cíle ve vztahu k pozici subjektu a je závislá na funkci parietálního kortexu. Dalším cílem bylo určit vliv pohlaví na prostorovou orientaci. Do studie bylo zařazeno 24 mladých dobrovolníků ve věku 18–26 let a 44 starších účastníků ve věku 60–84 let. Skupina starších dobrovolníku byla dále rozdělena do dvou věkových kategorií – dobrovolníci ve věku 60–70 let a dobrovolníci ve věku 71–84 let. Zařazení účastníci byli vybráni na základě nepřítomnosti kognitivního deficitu při standardním neuropsychologickém vyšetření a na základě absence významné atrofie hipokampu či výraznějších postischemických změn na mozku podle magnetické rezonance. Všechny skupiny podstoupily testování prostorové orientace v reálné verzi lidské analogie Morrisova vodního bludiště, která umožňuje oddělené testování alocentrické a egocentrické orientační strategie. Jednotlivé testy se skládaly z osmi po sobě jdoucích pokusů, což umožnilo hodnotit efekt učení v rámci prostorové paměti. Dobrovolníci ve věku 71–84 let vykazovali ve srovnání s mladými účastníky poruchy alocentrické orientace. Dobrovolníci ve věku 60–70 let se od mladých dobrovolníků v alocentické orientaci nelišili. Nebyly nalezeny rozdíly mezi skupinami v egocentrické navigaci. U všech tří skupin byl přítomen obdobný efekt učení v rámci prostorové paměti. Neprokázaly se rozdíly v prostorové orientaci a učení mezi pohlavími. Tyto výsledky ukazují, že poruchy prostorové orientace v pozdějším věku se týkají pouze alocentrické navigace, zatímco egocentrická navigace a učení zůstávají zachovány. Tento specifický vzorec poruchy prostorové orientace může pomoci odlišit normální stárnutí od prodromálních stádií Alzheimerovy choroby. Na otázky odpovídá MUDr. Ivana Gažová z Neurologické kliniky, první autorka článku.
Studie zahrnovala pouze zdravé účastníky různého věku, bez kognitivních poruch, lézí v bílé hmotě mozkové anebo atrofie hippokampů. Jak jste účastníky, zejména v nejstarší věkové skupině 71–84 let, vybírali?
Účastníci z nejstarší věkové skupiny byli dobrovolníci Univerzity 3. věku anebo známí a příbuzní našich lékařů a pacientů, kteří byli nabíráni od roku 2004. Všichni absolvovali magnetickou rezonanci mozku, základní klinické, neurologické a komplexní neuropsychologické vyšetření. Na základě výsledků těchto vyšetření bylo rozhodnuto o jejich zařazení do souboru.
Co se závěrů vaší studie plyne konkrétně pro praxi, resp. časnou diagnostiku Alzheimerovy choroby? Znamená závěr vaší studie, že určitá porucha alocentrické orientace není ve starším věku neobvyklá a nemusí nutně znamenat chorobu?
Ve stáří může docházet k mírnému zhoršování kognitivních funkcí včetně prostorové orientace, proto je při testování prostorové orientace u pacientů s podezřením na počínající Alzheimerovu nemoc důležité srovnání jejich výkonu s věkově vázanými kontrolami. Pro normální stárnutí je typická pouze mírná porucha alocentrické orientace, zatímco schopnost učení a egocentrické orientace zůstávají neporušeny. Výraznější porucha prostorové orientace nebo porucha učení již mohou být první známkou počínajícího neurodegenerativního onemocnění, především Alzheimerovy choroby.
Jak náročné je testování poruch prostorové orientace? Je proveditelné v běžné praxi?
Prostorovou orientaci je možné testovat různými způsoby. Testování v reálném prostředí je náročné zejména kvůli nedostatku speciálních zařízení. Jedno z těchto zařízení, které se nazývá Blue Velvet Arena, se nachází v Laboratoři prostorové kognice na Neurologické klinice 2. LF UK a FN Motol a umožňuje v reálném prostředí vyšetřovat jednotlivé složky prostorové orientace. Současně vyšetřujeme i orientaci ve virtuálním prostředí pomocí počítačových testů, což představuje jednodušší a v běžné praxi snáze proveditelnou variantu.
http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/24391585
