Postižení orientace v prostoru u pacientů s Alzheimerovou chorobou a mírnou kognitivní poruchou a její vztah k jednotlivým oblastem mozku

V tomto přehledném článku shrnujeme recentní poznatky o postižení prostorové orientace u pacientů s Alzheimerovou chorobou. Prostorové orientaci, nazývané ve světové literatuře ustálenějším termínem „prostorová navigace“, je věnováno stále více pozornosti. Ukazuje se totiž, že k jejímu postižení dochází nejen ve stadiu demence, kdy je pacient natolik kognitivně postižen, že ztrácí svoji soběstačnost, ale již v časnějších stadiích před rozvojem demence, tedy ve stadiu mírné kognitivní poruchy. Zatímco u pacientů s demencí způsobenou Alzheimerovou chorobou dochází v důsledku funkčních i strukturálních změn celého mozku k postižení všech složek prostorové orientace, které se projevují dezorientací v prostředích méně známých a v pozdějších stadiích i v prostředích známých, u pacientů s mírnou kognitivní poruchou jsou postiženy jen některé složky prostorové orientace související se selektivním postižením určitých oblastí mozku. Jako první dochází k postižení schopnosti orientovat se pomocí orientačních bodů v okolním prostředí nezávisle na naší aktuální poloze (tzn. allocentrické navigace), která vyžaduje vytvoření si „vnitřní mapy“ okolního prostředí, takzvané kognitivní mapy. Tato kognitivní mapa je uložena v hipokampu, který je jednou z prvních struktur postižených u Alzheimerovy choroby. S progresí choroby a šířením neuropatologických změn do zadní parietální kůry, včetně precuneu dochází k postižení prostorové orientace závislé na naší vlastní poloze (tzn. egocentrické navigace), při které určujeme polohu cíle, ke kterému míříme, pomocí směru a vzdálenosti od našeho vlastního těla. Postupně se také zhoršuje schopnost flexibilně přecházet z jedné navigační strategie do druhé (tzn. z egocentrické do allocentrické a zpět), což souvisí s postižením retrospleniální kůry a zadního cingula. S šířením patologie do dalších oblastí mozku dochází ke zhoršení schopnosti přesného vnímání okolního prostoru pomocí zraku, schopnosti plánování a flexibilních změn trasy naší cesty a také k poruše rozeznávání důležitých orientačních bodů. Tyto výše uvedené znalosti nám umožní nahlížet na prostorovou orientaci jako na kognitivní funkci, která je postižena již ve velmi časných stadiích Alzheimerovy choroby a jejíž testování může být přínosné v časné diagnostice tohoto onemocnění.

Článek shrnul doc. MUDr. Jan Laczó, Ph.D., z Neurologické kliniky. Odkaz na článek v plném znění je zde.