Lassuthova, P; Siskova, D; Haberlova, J; Sakmaryova, I; Filous, A; Seeman, P. Orphanet Journal of rare Diseases. 2014 Apr 1;9:46. doi: 10.1186/1750-1172-9-46. IF: 4.315
Syndrom kongenitální katarakty, faciálního dysmorfizmu a demyelinizační neuropatie (CCFDN) je autozomálně recesivní onemocnění, způsobené homozygotní mutací c.863+389C>T v genu CTDP1. Poprvé byl syndrom klinicky popsán u bulharských Romů v roce 1999. Následně byli popsáni jednotliví pacienti s CCFDN nebo jako Marinesco Sjogren syndrom i v dalších evropských zemích, včetně Česka, vždy šlo o pacienty pouze romského etnika. Prevalence tohoto onemocnění v romské populaci v České republice ani ve střední Evropě není známa a je pravděpodobně podceňována a nedostatečně diagnostikována.
Klinicky CCFDN charakterizují obligátní příznaky. Oboustranná kongenitální katarakta (vrozený zákal čočky), opoždění psychomotorického vývoje, periferní demyelinizační polyneuropatie a skeletální abnormity, včetně faciálního dysmorfismu jsou konstantními příznaky (u všech postižených). Variabilně bývá vyjádřena skoliosa, kterou trpí pacienti s CCFDN zejména od dorostového věku, a rhabdomyolýsa (akutní rozpad kosterního svalu) po virovém infektu. Psychomotorický vývoj je u pacientů s CCFDN vždy opožděn a samostatná chůze je u nich možná obvykle až od 3–4 let. Chůze je pak vždy nejistá, o široké bázi, cerebelární, je ovlivněna i slabostí dolních končetin a polyneuropatií.
Autoři studie diagnostikovali 10 CCFDN romských dětí s dosud nejasnou diagnózou, různého věku, narozených a žijících v České republice a provedli u nich molekulárně genetické vyšetření na mutaci v genu CTDP1. U všech pacientů byla nalezena homozygotní mutace NM_004715.4:c.863 + 389C> T. Všichni pacienti zároveň měli po narození oboustranný šedý zákal a mikroftalmus a prodělali proto časnou oční operaci . U všech byl opožděn psychomotorický vývoj a chůze byla charakteristicky paleocerebellární. Mentální retardace byla proměnlivá a obvykle mírná. Do dvou let věku nebyli pacienti správně diagnostikováni.
Vzhledem k několika nepřehlédnutelným signálním příznakům choroby, hlavně bilaterální kongenitální kataraktě a specifiku pro romské etnikum, a při možnosti jednoduchého potvrzení na DNA úrovni, by v ČR mělo být možné včas diagnostikovat všechny pacienty s CCFDN zejména poté, co byl zaveden celorepublikový screening vrozené katarakty. Časná správná diagnosa CCFDN je předpokladem pro prevenci opakování v rodině, která projeví zájem, a vysvětlí nejasné opoždění psychomotorického vývoje, pro které jsou pacienti nezřídka složitě, draze a i invazivně vyšetřováni. Všichni pacienti romského etnika s vrozenou oboustrannou kataraktou by měli být včas vyšetřeni na CCFDN. Na otázky odpovídá první autorka článku MUDr. Petra Laššuthová, Ph.D., z Kliniky dětské neurologie.
Jaká je prevalence CCFDN v české romské populaci?
Není úplně dobře možné spočítat výskyt – prevalenci pro toto onemocnění v české romské populaci. Vycházíme jenom z toho, že na našem pracovišti bylo diagnostikováno 10 pacientů s tímto onemocněním v průběhu 10 let. Jelikož jsme jediné pracoviště v ČR, které se věnuje této problematice, teoreticky bychom měli zachytit všechny pacienty. V české statistické ročence je uvedeno, že ročně se narodí přibližně 4000 romských dětí. Z toho plyne incidence nejméně 1:4000, ale sami jsme pozorovali, že např. v roce 2002 se narodili dokonce 3 z našich pacientů. Je to opravdu relativně vysoká incidence. Můžeme to porovnat například s incidencí nejčastější svalové dystrofie – DMD – kde je incidence 1 na 3300 narozených chlapců – tedy celková incidence 1:7000.
Čím je možné vysvětlit, že se tato mutace v Evropě vyskytuje pouze u romského etnika? Jaká je situace jinde ve světě – projevila se tato choroba někdy u nějakých jiných etnik?
Romové, tak jako jiné etnické menšiny, jsou výrazně více ohroženi autozomálně recesivními nemocemi, kam patří i CCFDN. Funguje tady tzv. efekt zakladatele. Je známo, že některé mutace se vyskytují jenom v romské populaci, jsou to staré mutace, vzniklé ještě před migrací Romů z Indie (tyto mutace se pak vyskytují u všech skupin Romů a i v indické populaci), anebo mutace, které vznikly až během migrace (tyto nemoci se pak vyskytují jenom v dané skupině, tak, jak se postupně oddělovaly jednotlivé větve).
V závěru studie doporučujete genetické vyšetření všem pacientům romského etnika s vrozenou oboustrannou kataraktou. Děje se to již nyní, případně co brání takovému plošnému testování?
Doufáme, že děje. Ale v posledních nejméně třech letech jsme CCFDN neprokázali u žádného dalšího pacienta. Práce má spíše upozornit všechny odborníky na tento syndrom a pomoct navést ke správné diagnóze. Jedná se o poměrně vzácnou jednotku, která ale má jasné klinické znaky, a navíc je postižení u pacientů nezřídka velmi závažné – od dorostového věku, někdy i dříve, takže je vhodné odbornou veřejnost informovat o této jednotce.
Jaká je prevence opakování této poruchy v rodině? Jak funguje dědičnost u CCFDN v případě, když pochází z romského etnika pouze jeden z rodičů?
Jedná se o autozomálně recesivní onemocnění, takže každý z rodičů je zdravým nosičem mutace v heterozygotním stavu (pouze na jedné alele genu CTDP1). Pravděpodobnost, že každý z nich předá dítěti právě alelu s mutací, tedy pravděpodobnost, že dítě dostane od obou rodičů současně mutovanou alelu, je 25 %. Tato pravděpodobnost platí pro všechny děti těchto rodičů – takže vždy riziko 25 %. Jestliže rodina projeví zájem, je možnost prenatální i preimplantační diagnostiky. Pokud je z romského etnika jenom jeden z rodičů, tak riziko postižení dětí CCFDN je statisticky mizivé.
