Predikce postdialyzační sérové koncentrace bikarbonátu po zohlednění Gibbsovy-Donnanovy rovnováhy

A ‘Lingering Mystery’ of Postdialysis Serum Bicarbonate Concentration.

Havlin, J; Matousovic, K; Schuck, O. American Journal of Kidney Diseases. 2014 Dec;64(6):1000–1. doi: 10.1053/j.ajkd.2014.09.010. Epub 2014 Nov 19. IF: 5.756

MUDr. Jan Havlín, Ph.D.

Publikaci – dopis editorovi – představuje první autor MUDr. Jan Havlín, Ph.D., z Interní kliniky 2. LF UK a FN Motol.

Metabolická acidóza je konstantním projevem chronicky dialyzovaných pacientů. Nedostatečná intradialytická alkalizace má řadu nežádoucích účinků stejně jako alkalizace nadměrná. Optimální koncentrace dialyzačního bikarbonátu (DHCO3) však není jasně doporučena a chybí i doporučení pro postdialyzační sérovou koncentraci HCO3 (S-HCO3).

Po dialýze pravidelně pozorujeme nižší S-HCO3 ve srovnání s nastavenou DHCO3 na dialyzačním monitoru. Tuto diskrepanci je možné z větší části vysvětlit zohledněním Gibbsovy-Donnanovy rovnováhy a korekcí plazmatické koncentrace HCO3 na koncentraci její vodní frakce, která přesněji determinuje difuzní gradient na dialyzační membráně. Proteiny a lipidy zaujímají v plazmě obvykle okolo 7 % jejího celkového objemu. Po korekci plazmatické koncentrace HCO3 na koncentraci plazmatické vodní frakce (koeficient 0,93) a po zahrnutí Donnanova koeficientu 0,96 (plazmatické proteiny nesou negativní náboj) můžeme predikovat postdialyzační S-HCO3. Např. v případě dialyzačního bikarbonátu o koncentraci 32 mmol/l lze postdialyzační S-HCO3 odhadnout na 28,6 mmol/l.

Přesto se domníváme, že dialyzační koncentrace bikarbonátu by vzhledem k interindividuálním rozdílům, mezi které patří např. distribuční prostor bikarbonátu, měla být zvažována striktně individuálně. Predialyzační sérová koncentrace HCO3 by se měla pohybovat při dolním a postdialyzační při horním limitu referenčního rozmezí. Proto je nezbytné volit DHCO3 na základě pravidelného měření acidobazické rovnováhy před i po dialýze, abychom se vyvarovali nežádoucí postdialyzační alkalózy a nadměrných ztrát endogenních aniontů.

Nežádoucí acidifikace v interdialytickém období může být zmírněna perorálním příjmem jedlé sody s ohledem na interdialytické váhové přírůstky, kdy další nálož sodíku může vést k rozvoji hypertenze, většímu pocitu žízně a vyššímu příjmu tekutin mezi dialýzami.

Další možností jak zmírnit pokles bikarbonátu mezi dialýzami je redukce kyselinotvorných potravin. Dospělý člověk denně produkuje přibližně 1 mmol kyselin/kg tělesné hmotnosti v závislosti na příjmu bílkovin. Ovoce a zelenina mají alkalizační efekt, zatímco živočišné bílkoviny organismus acidifikují. Samozřejmě u nemocných se selháním ledvin je třeba při doporučení vyššího přísunu ovoce a zeleniny monitorovat potenciální rozvoj hyperkalémie a respektovat adekvátní příjem bílkovin.

http://www.ajkd.org/article/S0272-6386%2814%2901263-3/fulltext

Vytvořeno: 10. 3. 2016 / Upraveno: 12. 4. 2019 / Mgr. Ing. Tereza Kůstková