Zaliova M, Hovorkova L, Vaskova M, Hrusak O, Stary J, Zuna J. Genes, Chromosomes and Cancer. 2016 Sep;55(9):727–37. doi: 10.1002/gcc.22374. Epub 2016 Jun 23. IF: 3.96
Publikaci představuje senior autor doc. MUDr. Jan Zuna, Ph.D., z Kliniky dětské hematologie a onkologie 2. LF UK a FN Motol.
Mezi všemi geneticky definovanými podskupinami dětské akutní lymfoblastické leukemie (ALL) patří vysoce hyperdiploidní ALL mezi podskupiny s nejlepší prognosou. Jejich určení ovšem není vždy jednoznačné – podle definice jsou to ALL, jejichž leukemické buňky obsahují více než 50 chromosomů, ale protože přesný počet chromosomů bývá v některých případech obtížné určit, používá se často pro zařazení do této skupiny i hodnota DNA indexu, tedy obsahu DNA v leukemických buňkách určená pomocí průtokové cytometrie. Vzhledem k velmi různé velikosti jednotlivých chromosomů je však korelace mezi jejich počtem a DNA indexem jen přibližná. Dřívější práce ukázaly, že výborná prognosa je spojena hlavně s vyšší hyperdiploidií a jako vysoce hyperdiploidní ALL s dobrou prognosou jsou pak označovány ty s DNA indexem ≥ 1,16.
V této studii jsme podrobně vyšetřili téměř 100 dětských vysoce hyperdiploidních ALL. Díky takto velkému souboru jsme mohli například analysovat vztah mezi počtem chromosomů a hodnotou DNA indexu a určit, že za vysoce hyperdiploidní ALL s více než 50 chromosomy lze s relativně velkou přesností považovat ty, které mají DNA index > 1,10, a že hodnota DNA indexu ≥ 1,16 odpovídá nejčastěji leukemiím s 55 a více chromosomy. Podrobně jsme se zaměřili především právě na skupinu leukemií s nižší hyperdiploidií, tedy s více než 50 chromosomy, ale DNA indexem < 1,16. Ukázali jsme, že hodnota DNA indexu 1,16 zřejmě skutečně relativně dobře rozděluje vysoce hyperdiploidní ALL na dvě biologicky odlišné skupiny s různým profilem genové exprese a že ALL s DNA indexem < 1,16 (které jsou podle standardu vyšetřování jednotlivých zemí a protokolů řazeny nejčastěji buď mezi hyperdiploidní ALL, nebo mezi „ostatní ALL z B-lymfocytů“) mají o něco horší časnou odpověď na terapii. Tato horší odpověď zřejmě není způsobena pouhým zvýšením počtu chromosomů, ale spíše specifickými trisomiemi (trisomií chromosomu 10 nebo v její kombinaci s trisomií chromosomů 4 a/nebo 17).
Tyto výsledky přispívají k diskusi o případných úpravách léčby pro pacienty s vysoce hyperdiploidní ALL na příštích léčebných protokolech. Ukazují, že je v první řadě důležité tyto pacienty jednotně definovat a že úvahy o případné de-intensifikaci terapie pro tuto prognosticky velmi příznivou podskupinu by se měly týkat pouze ALL s DNA indexem ≥ 1,16 či se specifickými trisomiemi.
