Ples 2. lékařské fakulty 2012

Obleky, kravaty,
profesor dojatý pri pulte on a ty,
dievčatá zmenené šatami na dámy,
usmevné spomienky už je to za nami...

Pro ty, kteří se zúčastnili i letos, 23. února, každoročního plesu 2. lékařské fakulty, by dozajista stačila jen tahle slova písničky od Elánu k vykouzlení úsměvu. A komu se to zdá přeci jen málo, nebo, nedej bože, na plese chyběl, ať čte dál...

Tradične v Národním domě na Vinohradech, netradične vo štvrtok. Tradične však opäť prišiel čas, keď nebol nový fonendoskop v žiarivej fialovej jediný doplnok zdobiaci krk budúcich aj súčasných doktorov z 2. lekárskej.

Krásne prostredie honosných tanečných sálov, neštudentsky ocenené drinky zamedzujúce prípadnej skorej spoločenskej únave plesajúcich, výborný hudobný doprovod orchestru Ladislava Bareše zabezpečili, že ani veľký Majakovského sál nestačil množstvu tanečníkov.

Tanečný parket bol do poslednej parkety zaplnený od začiatku až do poslednej skladby. Medikov zvyknutých na nedostatok spánku predsa ples v pracovný deň od poriadnej zábavy neodradí.

Na vystúpenie Prdlých kostí, ktoré je už niekoľko rokov neodmysliteľnou súčasťou plesu, sa tešilo toľko divákov, že si tanečníci museli priestor na predstavenie doslova vybojovať.

Boj o miesto bol našťasie úspešný a úspech mali aj samotné Prdlé Kosti. Tento rok sa predviedli opäť v o čosi lepšej forme ako ten minulý. Vystúpenie inšpirované Danteho Božskou Komédiou nás previedlo cez pekelne vášnivé tango, hiphopový očistec až do tanečného raja.

Medici tradične predviedli, že sa na tanečnom parkete orientujú snáď lepšie ako v motolskom bludisku.

Už teraz sa tešíme, čo prinesie ďalší ročník, nazdravie!

Ale ples není jen o klasickém tanci. Komu nevyhovoval vznešený walz, skočná polka, vášnivé tango nebo rozverný jive, ten mohl navštívit Raisův sál, který se rozvlnil v latinských rytmech CARISMY. Po půlnoci pak rozpohyboval přítomné zas v odlišném tempu pražský pop-rock BekOfis. A nakonec ti, kteří dávají přednost radši komorní zábavě, se uchýlili do Společenského sálu, kde nadaní z řad studentů těšili v průběhu celého večera sešlost decentní a vycizelovanou hrou na křídlo.

Když jsou pak nohy už příliš unavené, ale rozjařená mysl by za žádných okolností ještě nešla domů, nastává korzování... v průběhu večera se nejen na parketech, ale i ve všech ostatních společných prostorech Národního domu na Vinohradech, přelévaly davy studentů, učitelů i rodinných příslušníků a přátel, bok po boku, snažíce se v tom moři lidí ulovit nějakou známou tvář, prohodit pár vět, než je lidský proud odnesl zase pryč... takhle cítím plesy já, tohle na nich miluju. Jenže existuje i zcela jiný pohled, pohled člověka, bez kterého by nic z toho asi nebylo možné, organizátora Paľa Onderčina:

„Pre väčšinu ľudí začal ples o 20.00 príhovorom děkana. Pre niektorých začal už o 19.00, prichodom prvých hostí. Je tu však menšia skupina tých, pre ktorých začal už 1. 12. 2011. Vtedy sa totiž začalo s prvými prípravami. Aby som bol úplne presný, kolotoč udalostí sa roztočil už na konci roka 2010, kedy sme rezervovali Národní Dům na Vinohradech na rok 2012. Jeho obsadenosť je natoľko vysoká, že ani v takomto predstihu už nebola voľná žiadna sobota. Preto sme nemali inú možnosť ako súhlasiť so štvrtkom.

Začali sme nesmelou schôdzkou v pizzérii neďaleko Kajetánky. Pred väčšinou z nás stála výzva. Našťastie sme sa mohli oprieť o prácu ‘služobne starčích’ kolegov, a tak sa dal dokopy organizačný tým zložený z ľudí od prvého po štvrtý ročník. Bola to trojmesačná práca jedenástich ľudí na programe, tombole, sponzoroch, grafike, propagácii a mnohých zmluvách, oznámeniach a mnoho ďalších sa zapojilo ešte v deň plesu predajom vstupeniek, tomboly či výdajom výhier.

Zopár drobností občas nešlo podľa plánu, ale myslím si, že celkový dojem bol dobrý a hlavný cieľ plesu – vypnúť na jeden večer a zabaviť sa na úrovni – sa nám spoločne podarilo dosiahnuť. Značnú zásluhu ste na tom mali aj vy, návštevníci plesu. Ďakujem za vytvorenie príjemnej a uvoľnenej atmosféry. Dúfam, že rovnako si to užijeme aj o rok.“

Ples však nepřináší jen starosti a radosti, ale i některé milé povinnosti...

Největší stálicí na programu plesů 2. lékařské je vyhlašování ankety nejoblíbenějšího učitele roku. Když tak prohlížím výsledky ankety za posledních pár let, měly by se ke všem těm tradičním hodnotám a obřadům, které ples doprovázejí, vytesat i jména našich vynikajících pedagogů, kteří si pro šerpu chodí rok co rok. Říkáte, jestli něco není špatně? Ne! Naopak. Něco je velmi, velmi dobře!

V letošních TOP 10 2010/2011 se umístili:
MUDr. Leoš Teslík z Gynekologicko-porodnické kliniky,
MUDr. Dita Smíšková z I. infekční kliniky,
doc. MUDr. Michal Rygl, Ph.D., z Kliniky dětské chirurgie,
MUDr. Daniel Groh, Ph.D., z Otorinolaryngologie,
prof. MUDr. Richard Škába, CSc., z Kliniky dětské chirurgie,
doc. MUDr. Petr Zoban, CSc., z Gynekologicko-porodnické kliniky,
MUDr. Martin Trefný z Interní kliniky – pneumologie,
doc. MUDr. Květa Bláhová, CSc., z Pediatrické kliniky,
MUDr. Jiří Slíva z Ústavu farmakologie
a
doc. MUDr. Josef Zámečník, Ph.D., z Ústavu patologie.

Všem učitelům gratulujeme a opravdu moc děkujeme za elán a nadšení, se kterým nás na svých ústavech a klinikách denně vítají a denně učí.

Krásnější rozloučení s letošní plesovou sezónou bychom si asi ani nemohli přát.

Text: Katka Blanárová, Danka Humlová, Pavol Onderčin, Jaroslav Vrba