Předposlední červnový týden vyplul na Vltavu již tradiční Motolský parník. Jaká byla atmosféra na lodi při loučení s čerstvými absolventy? Vše se dozvíte v článku Andrey Šustrové a z fotografií Beatrice Bížové.
Parník je již tak tradiční akcí naší fakulty, že jej jeho pověst předchází i mezi studenty prvních ročníků. Dříve se sice jednalo o akci čistě absolventskou, naštěstí je na ni ale dnes povolen vstup všem studentům, a tak jde o ideální příležitost k rozloučení se s dalším pokořeným rokem studia i odcházejícími šesťáky zároveň. Jedinou nevýhodou je snad jen krátká životnost lístků po zahájení prodeje a natřískaná horní i dolní paluba. Po fakultním plese je to také jedinečná šance, jak vyměnit bílé svršky i spodky za něco slavnostnějšího a hrát si před spolužáky na fajnovky.
Vyplutí bylo plánováno na 19 hodinu ve středu 22. 6. 2016 a teploměr ukazoval na hodnoty kolem 30 stupňů. Dámy tedy mohly sáhnout po róbách z lehčích a kratších materiálů... a pánů v sakách nám bylo upřímně líto. Naštěstí však byla prostřední paluba klimatizovaná a nápoje vychlazené, takže jsme se žádných kolapsů nemuseli bát. Odrazit od břehu se parníku Czechia podařilo jen s malým zpožděním v 19.15, a nám se tak naskytl dechberoucí výhled na podvečerní Prahu ze středu Vltavy, brzy doplněný zpěvem Lízy Denysyuk v doprovodu Míry Koblížka na basu a Štěpána Holuba na klavír. Poté následovalo očekávané vystoupení Crewtones, atmosféra byla čím dál tím uvolněnější, skalní fanynky kapely křepčily v předních řadách a parný den se přehoupl v teplý večer. Během zdymadlových přestávek v hraní mohli hudebníci i posluchači doplňovat pitný režim či jen tak korzovat po palubě, pózovat před fotoaparátem Bet Bížové a pozdravit se se všemi známými. Pozorovala jsem v jednu chvíli dění na lodi i míjející památky na břehu s odstupem a zase si jednou s vděkem připomněla, jak je v Praze i u nás na fakultě blaze.
Po 23. hodině se už opět přiblížil břeh, a i když se nikomu příliš nechtělo, byl čas na vylodění. Ještě chvíli skupinky studentů nervózně postávaly na nábřeží, neochotny vzdát se příjemného večera tak brzy, pak se ale začaly poraženě rozcházet různými směry. Jakožto štafetu přebírající šesťáci si tedy bereme ponaučení pro příští rok – organizaci after party nenecháme náhodě a doufáme, že se s vámi všemi uvidíme!
