Kvilda 2012: 128 km pěšky

S létem a letními kurzy jsme se rozloučili, a tak nám nezbývá než zavzpomínat a těšit se na zimní akce a další rok.
 
Šumavská Kvilda nás přivítala zamračenou oblohou, penzionem U pily a hlavně příjemnou náladou všech účastníků kurzu a vedoucí kuchyně a penzionu.
 
Čtyřiadvacet studentů 2. a 3. lékařské fakulty se sešlo na tradičním turistickém putování, které začalo před několika lety ve Vysokých Tatrách, pokračovalo ve Vrátné dolině, Roháčích, Malé Fatře nebo ve Slovenském Ráji. Tentokrát byla na řadě Šumava.
 
Hned první ráno nás překvapila vynikající snídaně, která nám dovolila zapomenout na poněkud skromnější ubytování. Posíleni jsme vyrazili na první tůru, která vedla přes Jezerní slať na Turnerskou chatu až na Antýgl. Ještě stále zima a jemné mrholení. Nálada ale dobrá.
 
Druhý den již vysvitlo sluníčko a nás čekala cesta kouzelnou šumavskou přírodou mírně zvlněnou krajinou kolem Churáňova. Šlapalo se nám dobře, únavu zatím příliš necítíme. Málem se nám podařilo zabloudit, ale díky bezvadným českým turistickým značkám to dobře dopadlo.
 
Babí léto se sluncem a příjemnou teplotou pokračuje. Pěšky nebo autobusem jsme se vydali na Bučinu, a pak už společně přes německý Siebensteinkopf k pramenům Vltavy. Klidnou Šumavu tady vystřídal turistický nával, plno pěšáků i cyklistů, no, je přece sobota. I tak se celý den všem velmi líbil.
 
Opět sluníčko již od rána, krajina kolem Kvildy byla zpočátku mírně zahalena mlhou, ale jasno na sebe nedalo dlouho čekat. Výchozím místem je opět Bučina a příjemnou cestou lesy a loukami jsme se dostali do obce Borová Lada, kde obědváme a zkoušíme zdejší specialitu – pralinkové knedlíky. Vynikající. Pokračujeme přes Chalupářskou slať až na Kvildu. Trasa byla zařazena jako náhradní, ale ukázala se jako nejhezčí. Celý den byl nádherný.
 
Dnes na nás čeká Poledník, dřívější radarová základna, s největším převýšením až do výšky 1315 metrů. Malebným údolím Roklanského potoka jsme dorazili k dlouhému stoupání.
Je vedro, ale to nevadí tolik jako neustálá asfaltová cesta. Nohám se to příliš nelíbí. Odměnou je rozhled na velkou část Šumavy, Alpy ale nevidíme. Zpět do Modravy, autobusem do Kvildy a zasloužená odměna ve zdejším pivovaru.
 
Již včera jsme mohli z rozhledny vidět cíl dnešní cesty. Po cestě autobusem do Kašperských Hor se vydáváme na nejkratší tůru na hrad Kašperk. Cesta byla sice krátká, ale stoupání slušné. Zvládáme ho ale už tradičně lehce a rychle. Po prohlídce hradu zpět do města a busem domů. Pouze statečná trojice vyráží na bývalou Zlatou stezku s délkou 18 kilometrů po svých. Přesně stihli večeři, která byla jako vždy vynikající.
 
Středa ráno a Šumava se s námi rozloučila vydatným deštěm. Máme za sebou šest dní putování, každý den, s výjimkou posledního, jsme ušli víc než dvacet kilometrů. Nohy si zvykly, ale únavu je znát. Škoda, že v blízkosti nebyly lázně, jako v předcházejících letech. Byly by milé. Ale i tak to bylo vynikající a těšíme se na příští rok.
 
PaedDr. Ivana Vladyková, Ústav tělesné výchovy 2. a 3. LF UK