prof. PaedDr. Pavel Kolář, Ph.D., proděkan pro rozvoj a přednosta Kliniky rehabilitace a tělovýchovného lékařství 2. LF UK a FN Motol. Fotografie: Michal Hladík (2. LF).
Vědecký výzkum, moderní posluchárny a simulační medicína… nová multifunkční budova dostává jasné obrysy. Co se chystá, popisuje v rozhovoru prof. PaedDr. Pavel Kolář, Ph.D., proděkan pro rozvoj a přednosta Kliniky rehabilitace a tělovýchovného lékařství 2. LF UK a FN Motol.
Na podzim 2022 se slavnostně otevřela poslední část 4. etapy výstavby na Plzeňské, ve stejné době se začalo s prvními kroky k výstavbě multifunkční budovy v areálu nemocnice. Jak vypadají plány do budoucna?
Budova na Plzeňské je určena pro výuku teoretických a preklinických oborů. Výukové zázemí zde tak najdou zejména studenti prvních tří ročníků. Pro výzkum tu byl také vybudován nový zvěřinec a konečně tady máme posluchárnu, která pojme celý ročník. Fakulta tak dokončila nové vlastní prostory, které nám pro tuto fázi výuky chyběly. Horší je to s výukou v klinických oborech a zázemím pro doktorandské studium. Fakulta je v nemocnici pouze v nájemních prostorách. Chybí nám vlastní kanceláře pro sídlo děkanátu, prostory pro simulační výuku, učebny pro klinickou výuku a vlastní posluchárny. I když se nám podařilo zajistit financování a společně s nemocnicí jsme posluchárny zrekonstruovali, stále patří nemocnici a my jsme v nich pouze v nájmu. I řada klinik učí v prostorách, kde výuka správně probíhat nemá, protože jsou pasportizovány k jiným účelům.
Co tedy najdou studenti a zaměstnanci fakulty v multifunkční budově?
V nové multifunkční budově vznikne administrativní zázemí děkanátu, vyrostou zde moderní posluchárny pro 4. až 6. ročník a prostory pro výuku bakalářského a magisterského studia fyzioterapie. Na fakultě postrádáme také vlastní místo pro vědu a místo pro postgraduální studenty a jejich projekty. Proto tady budou laboratoře a konečně i prostory pro pregraduální a postgraduální výuku simulační medicíny. I s těmi se v multifunkční budově počítá. Pro simulační medicínu možná vznikne společné pracoviště s nemocnicí. V současné době o tom s představiteli nemocnice jednáme. Problém je, že projekt simulační medicíny, který nemocnice nyní realizuje, nesmí v rámci dotačních pravidel sloužit pregraduální výuce. To je problém, který náš záměr zatím blokuje.
Jak by měl takový společný ústav simulační medicíny vypadat?
Jeho podoba se řeší. Měl by mít vlastního přednostu, který by koordinoval široké spektrum možností výuky v jednotlivých oborech. Nejednalo by se pouze o intenzivní medicínu, ale simulační výuka by byla koncepčně nastavena i pro ostatní klinické obory, ve kterých jsou její možnosti a běžně v nich ve světě probíhá – ortopedii, neurochirurgii, urologii atd. Vše je v současné době ještě v jednání.
Kdy se odhaduje, že by se děkanát, laboratoře, simulační medicína či posluchárny mohly stěhovat?
Nejpozději v roce 2027. Ale čeká nás ještě celá řada překážek. Všichni víme, jaká je dnes ekonomická situace. Vysoká inflace, která prodražuje stavbu, pro níž byly finanční zdroje nastaveny roce 2019. Může nás také překvapit třeba archeologický výzkum. Musíme zvažovat i budoucí provozní náklady atd. V současné době máme již stavební povolení. Realizace stavby má dvě části: bourací práce současných budov, kde se blíží konci výběrové řízení na dodavatele a na samotnou výstavbu, na kterou bude výběrové řízení probíhat na podzim.
Jak bude multifunkční centrum vypadat, jsou ve hře nějaká zajímavá architektonická řešení?
Nejdůležitější je pro nás nízká energetická náročnost. Vnější vzhled pak ovlivňovalo okolí, aby stavba zapadla do architektonické koncepce nemocnice, která se sama má v budoucnu v této jižní části hodně proměnit.
Ještě bych se vrátila k tématu simulační medicíny. Vidíte to jako velký trend? Obejde se bez ní vlastně vůbec výuka medicíny?
Jde o určitý doplněk výuky, není a nesmí to být její dominantní prvek. Stále je v popředí komunikace a práce s reálným pacientem. A to je obrovskou výhodou naší fakulty, že může využívat zázemí nemocnice a její široké spektrum pacientů k výuce mediků, sester nebo fyzioterapeutů. Osahají si vyšetřovací i terapeutické možnosti, vidí reálnou medicínu. Když si představím, že jsem právě začal studovat, možná by mě uklidnila představa, že nejdřív uvidím virtuální pitevní stůl, a ne opravdového člověka. Ale medik musí mít kontakt s reálnou urgentní medicínou a případy, které vidí na jednotlivých klinikách. To je simulací nenahraditelné.
