Doktorské studijní programy

Seznam akreditovaných programů doktorského studia na 2. LF UK

Základní informace o doktorských studijních programech v biomedicíně na UK

Členy oborové rady jmenuje a odvolává rektor na návrh děkanů zúčastněných fakult předložený mu po vzájemné dohodě a po vyjádřeních příslušných vědeckých rad. 

Garant studijního programu je akademickým pracovníkem jedné ze zúčastněných fakult, který ručí za kvalitu a za řádné uskutečňování jím garantovaného studijního programu. 

Další informace o doktorském studiu, školitelích a oborových radách je možné najít v manuálu pro doktorské studium.

Fakulta, na které je student zapsán do studia, zodpovídá za správnou organizaci jeho studia. Student je povinen se řídit předpisy té fakulty, na které je zapsán do studia. Podmínky pro organizaci doktorského studia na 2. LF UK jsou stanovevy v Opatření děkana č. 15/2019.

Rámcový popis studijního plánu doktorského studijního programu je totožný pro všechny studenty a obsahuje základní výčet studijních povinností a dalších požadavků na tvůrčí činnost a absolvování stáží, které jsou dále konkretizovány individuálním studijním plánem studenta, návrh tématu disertační práce a údaje podstatné pro státní doktorskou zkoušku. Individuální studijní plán může obsahovat studijní povinnosti, které jsou realizovány i na dalších zúčastněných fakultách. Spolupráci v rámci organizace studia doktorských studijních programů akreditovaných na více fakultách Univerzity Karlovy upravuje Opatření rektora č. 26/2019.

Informace o kursech, státní doktorské zkoušce apod. naleznete po rozkliku a též na webu DPSB.

 Předsedové jednotlivých OR poskytnou v případě potřeby veškerá další vysvětlení a upřesnění k níže uvedeným požadavkům. 


Antropologie
  • Platnost akreditace: 31. 8. 2021
  • Předseda oborové rady

    prof. PhDr. Jan SOKOL, CSc., Ph.D.
    Fakulta humanitních studií UK
    Pracoviště oboru Německá a francouzská filosofie
    U Kříže 8
    158 00 Praha 5
    tel.: 251 080 331
    e-mail:
  • Členové oborové rady

  • Charakteristika studijního programu

    Absolventi doktorského programu Antropologie jsou teoreticky a prakticky vzdělaní v širších oblastech antropologie a to v oblastech jak biologické antropologie, tak i oborech vztažených k sociální nebo kulturní antropologii. Absolventi také získávají znalosti přesahující tradiční antropologické obory a to zejména v oblastech týkajících se biomedicíny. Absolventi jsou schopni rozvíjet své znalosti v šířeji pojaté antropologické praxi, především v oborech klinické, funkční, ergonomické, forenzní a kosterní antropologie, dále v archeologii a ve forenzní a lékařské genetice a biomedicínských technologiích. Absolventi se také mohou uplatnit v humanitně zaměřených oblastech dotýkajících se jak antropologických výzkumů tak i antropologické praxe.

Biochemie a patobiochemie
  • Platnost akreditace: 31. 8. 2019
  • Předseda oborové rady

    prof. MUDr. Stanislav ŠTÍPEK, DrSc.
    Ústav lékařské biochemie a laboratorní diagnostiky
    1. LF UK a VFN
    Kateřinská 32
    121 08 Praha 2
    tel.: 224 964 143
    e-mail:
  • Členové oborové rady

  • Charakteristika studijního programu

    Biochemie a patobiochemie se zabývají především biochemickou a molekulárně biologickou problematikou biomakromolekul, tj. bílkovin a enzymů, polysacharidů, lipidů a nukleových kyselin, jakož i jejich stavebních jednotek a dalších významných nízkomolekulárních látek v živých soustavách (aminokyselin, peptidů, cukrů, mastných kyselin, steroidů). Cílem oboru je i objasňování jejich vzájemné látkové přeměny a jejich úlohy v regulaci životních pochodů jako hormonů, neurotransmiterů, růstových faktorů, receptorů, protilátek, signálních molekul apod. (steroidní látky, deriváty aminokyselin, peptidy a bílkoviny). Velmi důležitou oblastí je též výzkum biologických membrán, membránových přenašečů, podbuněčných součástí (organel), energetických přeměn, mezibuněčné hmoty a úlohy tzv. druhých poslů v buněčných regulacích (cyklický AMP, NO, kalcium, diacylglycerol, inositoltrisfosfát). Výzkum se soustřeďuje i na úlohu volných radikálů z hlediska jejich působení jako mutagenů, na výzkum dalších toxických agens pro nukleové kyseliny a biomembrány a na výzkum kancerogeneze a atherogeneze. Metodicky obor vyžaduje zvládnutí základních technik a separace a funkční charakterizace biomakromolekul i nízkomolekulárních biochemických komponent buňky a tělních tekutin, případně technik molekulární biologie, event. buněčné a tkáňové kultivace. Obor se zaměřuje i na sledování a stanovení substrátů a produktů normálního a patologického metabolismu, dědičných a získaných metabolických poruch a na problematiku udržování stálého vnitřního prostředí organismu (metabolické a iontové rovnováhy) a s tím spojených patologických odchylek. Biochemie a patobiochemie tvoří plynulé přechody k molekulární biologii a genetice i k řadě základních a klinických oborů, zejména ke klinické biochemii, s níž do značné míry splývá.

  • Po přijetí vypracovat individuální studijní plán, jeho schválení školitelem a garantem programu

    Absolvování nejméně dvou kursů organizovaných oborovou radou Biochemie a patobiochemie nebo Koordinační radou doktorských studijních programů v biomedicíně. 

    Kursy:

    Vybrané kapitoly z biochemie a patobiochemie

    Novinky v biomedicínském výzkumu

    Kurs základů vědecké činnosti pro postgraduální studenty

    Možnost uznat další kursy organizované jinými obory na UK a AV ČR

    Jazyková zkouška

    Státní doktorská zkouška (doporučena v 1.–2. roce studia, podmínky uvedeny níže)

    Podmínky pro zahájení obhajoby

    Státní doktorská zkouška, nejméně dvě původní práce, týkající se tématu disertační práce se souhrnným impaktem alespoň jedna. Na jedné z nich je uchazeč uveden jako první autor. Připouští se společné prvouatorství s dalším spolupracovníkem, pokud publikace má IF alespoň 4,0.

  • Vypsané kurzy

  • Požadavky a otázky ke státní doktorské zkoušce 

    Požadavky pro vykonání státní doktorské zkoušky z biochemie a patobiochemie:

    1. Absolvování nejméně dvou kursů organizovaných oborovou radou biochemie a patobiochemie nebo koordinační oborovou radou doktorských studijních programů v biomedicíně, zveřejněných na http://pdsb.avcr.cz po projednání se školitelem a na jeho doporučení.
    2. Jazyková zkouška z angličtiny. Oborová rada doporučuje typ jazykové zkoušky s mezinárodní platností (TOEFL, Cambridge), studijní řády fakult však připouští vykonání jazykové zkoušky na fakultní katedře jazyků a umožňují též uznání státní jazykové zkoušky z angličtiny.
    3. Státní doktorská zkouška se koná zásadně vždy před odevzdáním a obhajobou disertační práce. 

      Okruh zkušebních otázek ke státní doktorské zkoušce z biochemie a patobiochemie: Předmětem zkoušky jsou tematické okruhy vycházející z individuálního studijního plánu uchazeče, vymezené školitelem, okruhy vycházející z charakteristiky oboru (viz výše) a z náplně absolvovaných odborných kursů. Základní požadavky odpovídají např. rozsahu učebnice Harperovy Biochemie.

    Tématické okruhy:

    Obecné biochemické okruhy

    Nadmolekulární biochemie

    Speciálních okruhy podle zaměření doktoranda (př):

    Izolace a purifikace biomolekul

    Imunochemické metody

    Sekvenování proteinů a nukleových kyselin

    Manipulace s nukleovými kyselinami, génové inženýrství

    Izolace buněk, buněčné kultury

    Spektrofotometrie

    Doporučená literatura:

    Vysokoškolská učebnice lékařské biochemie např.

    Harperova ilustrovaná biochemie, Murray R. K. a kol.

    Medical Biochemistry, J. Baynes, M. Dominiczak

    Molecular Biology of the Cell, Bruce Alberts

  • Požadavky k obhajobě disertační práce 

    1. Minimálně dvě původní experimentální práce s biochemickou tematikou, které jsou podkladem disertace a byly přijaty do tisku nebo publikovány v mezinárodně uznávaných vědeckých časopisech s definovaným impact factorem.
    2. Alespoň u jedné z těchto prací musí být uchazeč prvním autorem.
    3. Minimální součet IF všech prací publikovaných doktorandem musí být 1,0.
    4. Ostatní náležitosti disertační práce jsou uvedené v Organizačním řádu doktorského studia biomedicíny v § 16, §17 a § 18, zveřejněném na http://pdsb.avcr.cz.
Biologie a patologie buňky
  • Platnost akreditace: 31. 12. 2020
  • Předseda oborové rady

    doc. MUDr. Tomáš KUČERA, Ph.D.
    Ústav histologie a embryologie 1. LF UK 
    Albertov 4
    128 01 Praha 2
    tel.: 224 968 125
    e-mail: 
  • Členové oborové rady

  • Charakteristika studijního programu

    Absolvent oboru je seznámen se základy biologie buňky a s biologickou podstatou základních typů patologických procesů. Maximální znalosti jsou vyžadovány v oblasti problematiky disertační práce. Je seznámen se základními typy metodických přístupů používaných ke studiu buněk. Osvojil si samostatné vědecké myšlení, tj. schopnost shromáždit a kriticky zhodnotit současný stav vědomostí a navrhnout řešení, včetně experimentálního modelování. Metodické přístupy zvolené pro řešení tématu zvládá samostatně. Je schopen interpretace získaných výsledků a diskuse k nim na vědeckých akcích. Své znalosti z oboru a nově získané poznatky je schopen předávat v rámci pre- i postgraduálních výukových procesů.

  • Požadavky v průběhu studia

    Zdůrazňujeme zejména tyto povinnost studenta:

    • být v pravidelném pracovním kontaktu se svým školitelem a spolupracovat s ním,
    • plnit studijní povinnosti v termínech uvedených v individuálním studijním plánu,
    • plnit administrativní povinnosti,
    • připravit podklady pro pravidelné hodnocení plnění individuálního studijního plánu v termínu určeném fakultou.

    Důležité kroky pro úspěšné dokončení studia:

    • absolvování dvou povinných kursů v Oborové radě Biologie a patologie buňky: Pokroky v biologii buňky (konání každý druhý rok) a Pokroky v molekulární biologii a genetice (konání každý rok),
    • složení zkoušky z angličtiny,
    • složení státní doktorské zkoušky,
    • minimálně dvě původní vědecké práce k tématu disertační práce přijaté ke zveřejnění v mezinárodně uznávaném časopise s impakt faktorem, alespoň u jedné publikace musí být student prvním autorem,
    • obhájení disertační práce.
  • Vypsané kurzy

  • Požadavky a otázky ke státní doktorské zkoušce

    Státní doktorská zkouška: Zkouška má dvě části. V první části zkoušky přednese student zhruba 15minutovou přednášku o vlastních výsledcích vědecké práce dosažených během studia. Poté členové komise požádají studenta o zodpovězení otázek souvisejících s dosaženými výsledky. V druhé části zkoušky student odpovídá na tři otázky, které si vylosoval z těchto otázek.

Biomedicínská informatika
  • Platnost akreditace: 31. 12. 2020
  • Předseda oborové rady

    prof. MUDr. Štěpán SVAČINA, DrSc., MBA
    III. interní klinika 1. LF UK a VFN
    U Nemocnice 1
    128 08 Praha 2
    tel.: 224 962 922
    e-mail:
  • Členové oborové rady

  • Charakteristika studijního programu

    Biomedicínská informatika zahrnuje všechny oblasti informatiky v biomedicíně (tj. lékařskou informatiku, zdravotnickou informatiku, medicínskou informatiku a bioinformatiku) a je samostatným interdisciplinárním oborem s vlastním studijním programem jak na západoevropských univerzitách a v USA, tak i v dalších zemích (např. Kanada, Brazílie, Austrálie). Vymezení oboru lze najít například ve slovníku odborné terminologie vydaném Evropskou komisí v roce 2000. Výsledky interdisciplinárního výzkumu jsou publikovány v řadě domácích i zahraničních časopisů a každoročně nejlepší práce za uplynulý rok jsou otištěny v Yearbook of Medical Informatics, vydávanou nakladatelstvím Schattauer. V České republice je na obor biomedicínské informatiky zaměřen časopis European Journal for Biomedical Informatics. Zvládnutí výzkumných metod a získání znalostí a dovedností nutných k samostatnému bádání v oboru biomedicínské informatiky je důležitým článkem pro rozvoj informační společnosti ve vazbě na biomedicínské obory a zdravotnictví. Doktorské studium biomedicínské informatiky je nejvyšším stupněm dosažitelným ve vzdělávacím komplexu realizovaném na Univerzitě Karlově v Praze a otevírá interdisciplinární doktorské vzdělání v biomedicínské informatice i absolventům jiných vysokých škol. V doktorském studijním programu biomedicínské informatiky probíhá spolupráce i s odborníky z dalších vysokých škol a ústavů Akademie věd České republiky, kteří jsou členy oborové rady nebo školiteli. Jedná se o odborníky z Vysoké školy ekonomické v Praze, České zemědělské univerzity v Praze, Českého vysokého učení technického v Praze, Vysokého učení technického v Brně, Masarykovy univerzity v Brně, Ústavu informatiky AV ČR, Fyziologického ústavu AV ČR a Ústavu teorie informace a automatizace AV ČR.

  • Požadavky v průběhu studia

    Hlavními kritérii pro úspěšné absolvování studia jsou:

    1. průběžné dílčí zpracování problémů zadané práce a publikace dílčích výsledků,
    2. absolvování alespoň dvou odborných kursů uvedených v seznamu základních předmětů oborové rady a alespoň jednoho kursu vybraného se souhlasem školitele z volitelných předmětů oborové rady.

    Základní předměty (doktorand absolvuje nejméně dva z těchto předmětů):

    • Analýza a simulace fyziologických regulačních systémů (garant: MUDr. Jiří Kofránek, CSc.)
    • Identifikace genetického profilu jedince s využitím metod biomedicínské informatiky a statistiky 
    • Informatika v klinické medicíně (garant: prof. MUDr. Štěpán Svačina, DrSc., MBA)
    • Medicínská informatika 
    • Statistické metody v epidemiologii 
    • Statistika v biomedicínském výzkumu 

    Volitelné předměty (doktorand absolvuje nejméně 1 z předmětů):

    • Fyziologické regulační systémy v normě a patologii (garant: MUDr. Jiří Kofránek, CSc.)
    • Kurs základů vědecké práce (garant: Prof. MUDr. Josef Syka, DrSc.)
    • Analýza a klasifikace biosignálů (garant: Prof. MUDr. Otomar Kittnar, CSc.)
    • Jakýkoliv předmět vyučovaný na Univerzitě Karlově v Praze a doporučený školitelem
    1. zkouška z angličtiny,
    2. složení státní doktorské zkoušky,
    3. dvě publikace k tématu disertační práce v časopise s IF, kde alespoň u jedné z nich musí být uchazeč prvním autorem,
    4. vypracování disertační práce na určené téma na požadované úrovni a doložení impaktovaných publikací v přihlášce k obhajobě disertace.

    Hodnocení doktoranda je prováděno průběžně při konzultacích a pohovorech podle individuálního studijního plánu.

  • Vypsané kurzy
  • Požadavky ke státní doktorské zkoušce

    Při přihlášení na státní doktorskou zkoušku student odevzdá Pojednání doktoranda o disertační práci v rozsahu 10–40 stran (včetně rešerše). Impaktované publikace požaduje oborová rada doložit až v přihlášce k obhajobě disertace, nejsou tedy vyžadovány k přihlášce na státní doktorskou zkoušku. Zkušební otázky ke státní doktorské zkoušce jsou kladeny jak k tématu Pojednání, tak z otázek absolvovaných základních předmětů. Otázky ze základních předmětů student dostane při absolvování daných předmětů, případně o ně může požádat před státní doktorskou zkouškou.

Biomechanika
  • Platnost akreditace: 1. 11. 2020
  • Předseda oborové rady

    doc. PaedDr. Karel JELEN, CSc.
    Katedra anatomie a biomechaniky FTVS UK
    José Martího 31
    162 52 Praha 6
    tel.: 220 172 319
    e-mail:
  • Členové oborové rady

  • Charakteristika studijního programu

    Absolvent doktorského studia je profesionálně připraven a vybaven znalostmi a dovednostmi pro řešení vědecko-výzkumných otázek z oblasti základního i aplikovaného výzkumu v biomechanice a práci ve všech oblastech výzkumu a vývoje, kde se uplatňuje biomechanický aspekt. Je schopen komunikovat se širší vědeckou komunitou v rámci své specializace; prokázal inovační schopnost, akademickou a odbornou integritu a dodržování zásad etiky vědecké práce; publikační činností prokazuje schopnost kritické analýzy, vyhodnocení a syntézy nových a komplexních myšlenek v oboru; je rovněž připraven pro vysoce kvalifikovanou a specializovanou práci ve vzdělávacích institucích a v institucích státní a veřejné správy.

  • Vypsané kurzy
Experimentální chirurgie
  • Platnost akreditace: 31. 12. 2020
  • Předseda oborové rady

    prof. MUDr. Zdeněk KRŠKA, DrSc.
    I. chirurgická klinika – břišní, hrudní a úrazové chirurgie 1. LF UK a VFN
    U Nemocnice 2
    128 08 Praha 2
    tel.: 224 962 200
    e-mail:
  • Členové oborové rady

  • Charakteristika studijního programu

    Absolvent doktorského studijního programu experimentální chirurgie je obvykle lékař, který má hluboké znalosti z teoretických oborů, ovládá základní laboratorní techniku a nejnovější laboratorní techniky ve svém oboru. Je schopen postavit hypotézu vědecké práce, zvolit příslušné metody pro ověření hypotézy, vědecky zhodnotit výsledky své práce, publikovat je v časopisech s impakt faktorem a přednášet o nich na vědeckých symposiích a kongresech. Absolvent doktorského studia obor experimentální chirurgie má předpoklady pro dobré uplatnění v chirurgickém oboru a pro dosažení dalších vědecko-pedagogických titulů. Pro náročnost biomedicínského studia je nezbytné jeho trvání 4i roky s možností zapojení do mezinárodních aktivit.

  • Vypsané kurzy
  • Požadavky ke státní doktorské zkoušce a obhajobě

    1. Nejméně dvě původní publikace s IF ve vztahu k tématu disertace.
    2. Nejméně u jedné z nich je doktorand prvním autorem.
    3. Součet IF všech publikací publikovaných doktorandem se vztahem k disertaci (bez ohledu na pořadí autorů) musí být vyšší než 1.
    4. Jedna přehledová publikace s tématem disertace doktoranda publikovaná v časopise s recenzním řízením, kde doktorand je 1. autorem. Tato publikace musí být citována v hodnocení doktoranda nejpozději za 3. rok studia.

    Za dodržování stanovených kritérií odpovídá školitel, případné nesrovnalosti řeší OR.

  • Otázky ke státní doktorské zkoušce

    Při státní doktorské zkoušce budou položeny 2 otázky z obecné části a jedna otázka z daného oboru (gynekologie a porodnictví, chirurgie, oční lékařství, ortopedie, otorhinolaryngologie, stomatologie, urologie, plastická chirurgie, dětská chirurgie).

    Obecná část:

    Anatomie

    1. Topografická anatomie hlavy
    2. Topografická anatomie krku
    3. Topografická anatomie zad
    4. Topografická anatomie horní končetiny
    5. Topografická anatomie dolní končetiny
    6. Povrchové krajiny v obličeji
    7. Trigonum submandibulare, trigonum caroticum
    8. Regio cervicalis anterior
    9. Štítná žláza a příštítná tělíska – syntopie, cévní zásobení
    10. Regio cervicalis lateralis, fissura scalenorum
    11. Fossa axillaris
    12. Přehled hlavních cévních a nervových kmenů horní končetiny
    13. Přehled hlavních cévních a nervových kmenů dolní končetiny
    14. Mediastinum – členění, syntopie orgánů
    15. Topografie hrudní stěny, cévní a nervové zásobení
    16. Topografie přední stěny břišní, cévní a nervové zásobení
    17. Topografie orgánů peritoneální dutiny – pars supramesocolica
    18. Poloha a syntopie žlučníku a žlučových cest
    19. Topografie duodena a pankreatu
    20. Topografie orgánů peritoneální dutiny – pars anframesocolica
    21. Retroperitoneum – topografie orgánů a velkých cév
    22. Topografická anatomie mužské pánve
    23. Topografická anatomie ženské pánve
    24. Pánevní dno, regio perinealis
    25. Topografie páteřního kanálu, lumbální punkce

    Biologie buňky

    1. Růstové faktory – přehled nejdůležitějších a mechanismy jejich účinků
    2. Diferenciace a její poruchy; klonální složení tkání
    3. Kmenové buňky, jejich biologie a aplikace
    4. Extracelulární matrix – přehled základních komponent a jejich funkcí
    5. Fibroplastické procesy – fysiologie a patologie
    6. Kalcifikace – dělení a mechanismy vzniku
    7. Nekrosa versus apoptosa
    8. Současný pohled na nádorovou transformaci buňky
    9. Buněčný cyklus
    10. Patologie edémů – základní typy a jejich patofysiologické mechanismy
    11. Ischemie – patofysiologie příčin a následků
    12. Geneticky podmíněné thrombotické stavy
    13. Geneticky podmíněné kardiomyopatie
    14. Buněčné transplantace

    Farmakologie

    1. Důvody používání léčiv a druhy farmakoterapie
    2. Názvy léčiv a léků používané v seznamech o léčivech
    3. Osud látek v organismu; klinická farmakologie
    4. Imunopatologická reakce zprostředkovaná IgE
    5. CD4+T lymfocyty a jejich funkce
    6. Autoprotilátky orgánově nespecifické
    7. Autoprotilátky orgánově specifické
    8. Rizika vzniku autoimunity
    9. Úloha cytokinů v přirozené imunitě
    10. Dělení cytokinů podle funkce
    11. Úloha kostimulačních molekul při aktivaci T lymfocytů

    Lékařská chemie a biochemie

    1. Základní principy a mechanismy signální transdukce
    2. Druhy signálů jakožto „materializované informace“
    3. Specifita a „promiskuita“ signálních cest: jeden ligand, různé funkce versus různé ligandy obdobná funkce
    4. Endokrinní, parakrinní a autokrinní signály: rozdílné funkční, patogenetické, diagnostické a therapeutické důsledky
    5. Membránové receptory: struktura, funkce, mechanismy
    6. Intracelulární receptory: struktura, funkce, mechanismy
    7. „Netypické“ receptory: proteasami aktivované receptory, adhesní molekuly
    8. Postreceptorová část signální transdukce. G proteiny, nereceptorové enzymové aktivity, receptorové substráty podílející se na signální kaskádě
    9. Projekce signální kaskády na jadernou úroveň
    10. Vztah signální transdukčních molekul a onkogenů/antionkogenů
    11. Sdílení a křížení signální transdukčních cest; principy a příklady informačního kontexu
    12. Signalizace regulující buněčnou proliferaci a diferenciaci
    13. Regulace růstu v onkologii: transformace, invaze, metastasovaní, angiogenese
    14. Příklady regulací metabolických dějů
    15. Molekulární podstata zánětlivé reakce
    16. Molekulární podstata kancerogeneze
    17. Funkce a význam onkogenů a tumorsupresorových genů
    18. Regulace genové exprese
    19. Základní metody molekulární biologie, vhodnost použití jednotlivých metod v aplikovaném výzkumu a diagnostice

    Patologická fyziologie (1)

    1. Regenerace a reparace tkání. Hojení ran – biologie a patologie
    2. Účast zánětové reakce při hojení ran
    3. Účast tkáňové hypoxie při hojení ran
    4. Účast tkáňové hypoxie v procesu růstu nádoru a indukci nových klonů
    5. Mechanismus aktivace nebo utlumení genů hypoxií
    6. Humorální faktory významné pro angiogenezi
    7. Srovnání stagnační a ischemické hypoxie
    8. Patofyziologické základy oxygenoterapie
    9. Možné nepříznivé účinky inhalace kyslíku
    10. Poškození tkání a orgánů při jejich konzervaci pro účely transplantace
    11. Metabolické důsledky tkáňové hypoxie
    12. Zánik buněk nekrózou a apoptózou v důsledku tkáňové hypoxie
    13. Důsledky anémie na parciální tlaky v krvi a ve tkáních
    14. Kompenzační reakce kyslíkového transportního mechanismu
    15. Mechanismy vazodilatace v hypoxické tkáni a ve tkáni postižené zánětem
    16. Patogeneze multiorgánového selhání
    17. Patofyziologie septického šoku
    18. Patofyziologie cirkulačního šoku
    19. Řízená hypotermie
    20. Acidifikace a alkalizace vnitřního prostředí
    21. Změny v organismu vyvolané imobilizací
    22. Mechanismy uplatňující se při rejekci transplantátu
    23. Reakce štěpu proti hostiteli (GVHD)
    24. Malabsorpční syndrom

    Patologická fyziologie (2)

    1. Definice bolesti, definice akutní a chronické bolesti
    2. Typy bolesti (nociceptivní, neuropatická) a rozdíly mezi nimi
    3. Receptory bolesti, faktory způsobující bolest
    4. Percepce bolesti na míšní úrovni, Rexedovy míšní zóny, mediátory bolesti na míšní úrovni
    5. Dráhy bolesti spinotalamické, spinoretokulotalamické a další dráhy, které ovlivňují bolest
    6. Percepce bolesti na talamické úrovni
    7. Percepce bolesti na úrovni mozkové kůry a mozku
    8. Descendentní bolestivé systémy
    9. Pohlavní rozdíly ve vnímání bolesti
    10. Bolest a stres
    11. Fantomová bolest
    12. Viscerální bolest
    13. Farmakologické léčení bolesti
    14. Neurochirurgické zásahy proti bolestivým projevům
    15. Rehabilitační metody, psychoterapie, anesteziologická intervence, při léčení bolesti
    16. Paliativní medicína a bolest
    17. Algoritmus léčby bolesti akutní a chronické
    18. Nejčastější bolestivé syndromy a jejich léčba
    19. Psychogenní bolest a její mechanismy
    20. Endorfiny, enkefaliny a edomorfiny a jejich úloha v percepci bolesti

    Dětská chirurgie:

    1. Poranění hrudníku a plic
    2. Poranění jícnu, bránice, srdce a cév
    3. Poranění jater, žlučových cest a sleziny
    4. Poranění duodena a pankreatu
    5. Poranění močového ústrojí
    6. Deformity stěny hrudní
    7. Bronchopulmonální malformace
    8. Získaná plicní a pleurální onemocnění
    9. Brániční kýly
    10. Onemocnění jícnu
    11. Gastroezofageální reflux
    12. Nádory plic a hrudní stěny
    13. Choroby mediastina
    14. Nádory jícnu, žaludku, tenkého a tlustého střeva
    15. Teratomy
    16. Nádory jater a pankreatu
    17. Nádory ledviny a nadledviny
    18. Neuroblastom
    19. Fimóza, parafimóza, balanitida, nádory varlete
    20. Akutní skrotální syndrom
    21. Onemocnění žaludku a duodena
    22. Atrézie a stenózy tenkého a tlustého střeva
    23. Malrotace
    24. Mekoniový ileus a syndrom mekoniové zátky
    25. Nekrotizující enterokolitida
    26. Hirschsprungova choroba
    27. Atrézie anorektální a kloakální malformace
    28. Invaginace
    29. Duplikatury střevního traktu
    30. Meckelův divertikl
    31. Apendicitida
    32. Onemocnění žlučových cest
    33. Portální hypertenze
    34. Onemocnění pankreatu
    35. Onemocnění sleziny
    36. Gastroschíze a omfalokéla
    37. Pupeční kýla, tříselná kýla, hydrokéla
    38. Retence varlete

    Gynekologie a porodnictví:

    1. Menstruační cyklus – endokrinologie, poruchy cyklu, diagnostika, léčba
    2. Koncepce, vývoj a výživa, plod, vejce a jeho poruchy
    3. Funkční změny orgánů v těhotenství
    4. Endokrinní změny v těhotenství
    5. Patofyziologie, diagnostika a léčba onemocnění prsu
    6. Nádory děložního hrdla
    7. Nádory
    8. Nádory ovaria
    9. Neplodnost ženy
    10. Endometrioza
    11. Poruchy pohlavní
    12. Trofoblastická nemoc
    13. Ranné a pozdní gestózy
    14. Hypoxie plodu v těhotenství a za porodu
    15. Prekancerozy reprodukčního systému
    16. Poruchy metabolizmu glukózy v těhotenství
    17. DIC v porodnictví
    18. Ultrasonografie v porodnictví
    19. Nepravidelný vývoj plodu a růstová retardace
    20. Klimakterium
    21. Genetika v porodnictví
    22. Plánované rodičovství – antikoncepce
    23. Záněty rodidel
    24. Náhle příhody břišní v gynekologii
    25. Náhle příhody břišní v porodnictví
    26. Patofyziologie, diagnostika a léčba inkontinence moči

    Chirurgie:

    1. Rány

    • dělení
    • způsob ošetření při první pomoci
    • způsob ošetření definitivní

    2. Ranné infekce

    • tetanus
    • plynatá sněť
    • vzteklina

    3. Popáleniny

    • klasifikace
    • ošetření
    • popáleninová nemoc

    4. Zlomeniny

    • dělení
    • první pomoc a ošetření
    • definitivní ošetření

    5. Způsoby definitivního ošetření zlomenin

    • konzervativně
    • osteosyntézy
    • extenze
    • zevní fixace

    6. Polytrauma

    • definice
    • postup ošetření
    • komplikace

    7. Poranění hrudníku

    • pneumo a hemotorax
    • zlomeniny žeber
    • způsoby drenáží hrudníku

    8. Kraniocerebrální poranění

    • klasifikace poruch vědomí
    • zlomeniny lebky
    • intrakraniální krvácení

    9. Poranění břicha

    • otevřené
    • tupé
    • hemoperitoneum

    10. Transplantace orgánů

    • organizace
    • právní aspekty
    • úspěšnost

    11. Transplantace ledvin

    12. Transplantace srdce

    13. Kombinovaná transplantace

    14. Transplantace plic

    15. Transplantace jater

    16. Transplantace pankreatu

    17. Miniinvazivní chirurgie

    • indikace
    • výhody
    • úskalí

    18. TNM klasifikace nádorů 

    • definice
    • využití
    • strategie léčby

    19. Bronchogenní karcinom

    • etiologie
    • diagnostika
    • způsoby léčení

    20. Kolorektální karcinom

    • etiologie
    • diagnostika
    • způsoby léčení

    21. Karcinom žaludku

    • symptomatologie
    • diagnostika
    • způsoby léčení

    22. Gastroduodenální vřed

    • krvácení
    • perforace
    • stenózy

    23. Komplikace cholelitiázy

    • obstrukční
    • zánětlivé
    • operační výkony

    24. Pankreatitida

    • akutní
    • chronická
    • indikace k chirurgické léčbě

    25. Akutní peritonitida

    • příčiny
    • symptomatologie
    • léčení

    26. Ileus

    • příčiny
    • příznaky
    • léčení

    27. Akutní apendicitida

    • symptomatologie
    • komplikace
    • léčení

    28. Krvácení do GIT

    • hemateméza
    • meléna
    • enteroragie

    29. Střevní záněty

    • M.Crohn
    • colitis ulcerosa
    • divertikulitis

    30. Poruchy tepenné

    • poranění
    • akutní uzávěr
    • embolie

    31. Tromboembolická nemoc

    • trombóza
    • embolie
    • prevence
    • léčení

    32. Záněty, infekce a antiobiotika

    • specifické typy chirurgických infekcí a antimikrobiální terapie

    33. Vodní a elektrolytové hospodářství

    • poruchy objemu
    • speciální poruchy elektrolytů
    • acidobazická rovnováha
    • zásady vodní a elektrolytové léčby

    34. Racionální výživa u pacienta před a po operaci střeva, pankreatu, jater a nádorového onemocnění.

    35. Ošetřování nemocných se zraněním

    36. Chirurgie portální hypertenze

    37. Kýly břišní stěny

    38. Onemocnění nadledvin a indikace k chirurgické léčbě

    39. Chirurgie štítné žlázy a hypofýzy

    40. Chirurgie maligní onemocnění prsu

    41. ICHS a její chirurgická léčba

    42. Chirurgická léčba onemocnění tepen a žil DK

    43. Diagnóza a chirurgické postupy při poruchách vědomí

    44. Poranění mozku a míchy, smrt mozku

    45. Nádorové onemocnění plic a mediatina a chirurgická léčba

    Neurochirurgie:

    I.

    I/1 Historie neurochirurgie

    I/2 Urgentní stavy v neurochirurgii

    I/3 Základy elektrofyziologie (EMG, EEG, EP)

    I/4 Zobrazovací metody (CT, MRI, sonografie, AG, PMG) – princip vyšetření, senzitivita, specificita, algoritmus užití

    I/5 Intrakraniální hypertenze (mechanizmy vzniku, diagnostika, léčba)

    I/6 Monitorování stavu vědomí

    I/7 Poruchy likvorodynamiky (hydrocefalus, diagnostika, terapie)

    I/8 Monitorování vitálních funkcí a laboratorních hodnot na NCH JIP

    I/9 Bolest – projev nemoci

    I/10 Epileptický záchvat – projev onemocnění CNS

    I/11 Neuromodulace (principy, aplikace, indikace)

    I/12 Funkční neurochirurgie (principy, aplikace, indikace)

    I/13 Radiochirurgie (principy, aplikace, indikace)

    I/14 Stereotaxe (principy, aplikace, indikace)

    I/15 Peroperační EF metody

    I/16 Intervenční radiologie

    I/17 Smrt mozku a transplantační program

    II.

    II/1 Klasifikace, klinika a algoritmus diagnostického a terapeutického postupu a intrakraniálních nádorů

    II/2 Gliomy

    II/3 Meningiomy

    II/4 Metastázy

    II/5 Selární nádory

    II/6 Nádory pineální krajiny

    II/7 Nádory koutu mostomozečkového

    II/8 Nádory mozečkových hemisfér

    II/9 Nádory kmene

    II/10 Nádory komorového systému

    II/11 Pooperační aktinoterapie a chemoterapie

    II/12 Spinální nádory

    II/13 SAK + mozková aneurysmata

    II/14 Mozkové AVM + kavernomy

    II/15 Ischemie mozku, karotická endarterektomie, extra-intrakraniální anastomóza

    II/16 Intracerebrální krvácení hypertoniků

    II/17 Karotido-kavernózní píštěl

    III.

    III/1 Kraniocerebrální poranění – klasifikace, algoritmus diagnostického a terapeutického postupu

    III/2 Frontobazální poranění, zlomeniny lbi

    III/3 Střelná poranění mozku

    III/4 Poúrazové nitrolební hematomy

    III/5 Difúzní axonální poranění

    III/6 Poranění mozkových cév a hlavových nervů

    III/7 Operační psotupy do nitrolebního prosotru a kranioplastika

    III/8 Poranění míchy

    III/9 Poranění periferních nervů

    III/10 Entrapment syndromy a nádory periferních nervů

    III/11 Infekční onemocnění mozku a míchy

    III/12 Dětská neurochirurgie

    III/13 Etiopatogeneza cervikobrachiálního sxyndromu, Chirurgická léčba výhřezů krčních meziobratlových plotének, Chirurgická léčba bederní stenózy

    III/14 Etiopatogeneza cervikobrachiálního syndromu, Chirurgická léčba výhřezů krčních meziobratlových plotének, Chirurgická léčba osteofytů krční páteře

    III/15 Spondylolistéza (algoritmus diagnostického a terapeutického postupu), Failed back surgery syndrom

    III/16 Chirurgická léčba bolesti

    III/17 Epileptochirurgie

    Oční lékařství

    Anatomie, fyziologie a vyšetřovací metody

    1. Aplikovaná anatomie: inervace a cévní zásobení bulby

    2. spojivka, slzné cesty, slzný film

    3. včetně inervace: víčko, okohybné svaly

    4. včetně inervace a cévního zásobení orbity

    5. zrakové dráhy a mozkových center

    6. Význam anamnézy: poruchy vidění

    7. červené oko

    8. bolest oka

    9. Subjektivní a objektivní vyšetřovací metody, rozdíly, příklady

    10. Princip vyšetření centrální ostrosti zrakové, hodnocení vizu

    11. Vyšetření periferního vidění (statická a kinetická perimetrie, screeningová a prahová vyšetření na počítačových perimetrech)

    12. Význam vyšetření barvocitu a kontrastní citlivosti

    13. Vyšetření na štěrbinové lampě

    14. Oftalmoskopie přímá a nepřímá

    15. Ultrazvukové vyšetření

    16. RTG vyšetření a lokalizace cizího tělíska, CT a MR v oční dg.

    17. Exoftalmometrie a její využití (endokrinní)

    18. Gonioskopie

    19. Užití laserů v oftalmologii

    20. Elektrofyziologické vyšetřovací metody (ERG, VEP)

    21. Miotika

    22. Mydriatika

    Okolí oka a zevní segment oční

    1. Ptóza

    2. Blefarospasmus-příčiny a léčba, lagoftalmus a léčba

    3. Ektropium, klinický obraz a léčba

    4. Entropium, klinický obraz a léčba

    5. Záněty víček (blepharitis, chalazion, hordeolum)

    6. Nádory víček, spojivky a rohovky

    7. Alergické záněty víček, alergické konjuktivitidy

    8. Onemocnění odvodných slzných cest

    9. Pterygium a pseudopterygium

    10. Bakteriální konjuktivitidy

    11. Virové konjuktivitidy, zejm. klinický obraz EKC (epid.keratokonjuktivitidy)

    12. Chlamydiové konjuktivitidy, klinický obraz, prevence a léčba trachomu

    13. Změny velikosti a zakřivení rohovky + keratokonus: klinický obraz a léčba

    14. Herpes simplex corneae

    15. Herpes zooster pphthalmicus

    16. Ulcus serpens corneae, příčiny, klinika, léčba

    17. Transplantace rohovky (keratoplastika)

    18. Episkleritida a skleritida

    19. Uveitidy, klasifikace a klinický obraz

    20. Akutní přední iritida a iridocyklitida, klinické projevy a léčba

    21. Chronická iridocyklitida a její komplikace

    22. Zadní uveitidy

    23. Endoftalmitida, příznaky, příčiny a prevence

    24. Tumory očnice

    25. Diferenciální dg. : glaukom otevřeného úhlu x cataracta.senilis

    26. Diferenciální dg.: glaukom uzavřeného úhlu x akutní iridocyklitida

    Katarakta

    1. Patologické změny čočky

    2. Katarakta – chirurgická léčba

    3. Implantace nitrooční čočky, možné způsoby

    4. Senilní katarakta, základní formy, indikace k operaci

    5. Sekundární katarakta

    6. Katarakta a celková onemocnění organismu

    7. Operace katarakty a možné peroperační a pooperační komplikace

    8. Vývojové anomálie čočky ,

    Glaukom

    Nitrooční tekutina, cirkulace, hladina nitroočního tlaku

    Možné způsoby měření nitroočního tlaku a jejich adekvátnost

    Etiopatogeneze glaukomu

    Základní pilíře diagnostiky glaukomu

    Klasifikace glaukomu

    Zrakový nerv a glaukom

    Změny zorného pole u pacientů s glaukomem

    Sekundární glaukom

    Klinické projevy u pacientů s glaukomem otevřeného úhlu

    Klinické projevy u pacientů s glaukomem uzavřeného úhlu

    Léčba glaukomu

    Zadní segment oka

    Sklivec a možnosti postižení

    Indikace pars plana vitrektomie

    Oběhové poruchy sítnice (RVO, RAO, AION )

    Angiopatie a retinopatie u celkových chorob

    Diabetická retinopatie,: klinický obraz a klasifikace prevence a léčba

    Retinopatie nedonošených

    Chorioretinitidy a parazitární onemocnění

    Heredodegenerativní onemocnění sítnice

    Věkem podmíněná makulární degenerace

    Odchlípení sítnice, dělení a příznaky

    Odchlípení sítnice, léčba a diferenciální diagnostika

    Nádory zadního segmentu oka

    Příčiny náhlé ztráty zraku

    Neurooftalmologie

    Onemocnění v průběhu zrakové dráhy

    Neuritidy a neuropatie zrakového nervu

    Atrofie zrakového nervu a její druhy

    Městnavá papila

    Zornice, zornicové reakce, šíře zornice a patologie

    Periferní okohybné poruchy, obrna n. III, IV, VI

    Nystagmus

    Diplopie

    Traumatologie

    Mechanické poranění oka na víčku, spojivce a rohovce s cizím tělesem i bez

    Kontuze bulbu a možné důsledky poranění

    Perforující poranění zevního segmentu oka

    Poškození oka zářením

    Popálení a poleptání zevního segmentu oka, první pomoc

    Poranění očnice Sympatická oftalmie

    Nitrooční cizí tělísko

    Refrakce a korekce refrakčních vad

    Možnosti korekce refrakčních vad (myopie, hypermetropie a astigmatrismu)

    Presbyopie a její korekce

    Princip laserových refrakčních zákroků, rozdíl mezi LASIKem a PRK

    Kdy je možno provést laserový refrakční zákrok, kontraindikace a ev komplikace

    Extrakce čiré čočky (CLE)

    Pedooftalmologie

    Vrozené změny zevního segmentu oka, bulbu a okolí oka

    Vrozená neprůchodnost slzných cest

    Konjuktivitidy novorozenců a zejm. hnisotok novorozenců

    Oční nádory u dětí

    Leukokorie

    Konkomitantní strabismus (souhybné šilhání)

    Vývoj binokulárního vidění a poruchy (suprese, amblyopie)

    Léčba souhybného šilhání

    Kongenitální katarakta a její léčba

    Kongenitální glaukom

    Ortopedie:

    Coxarthrosis

    Projevy zánětlivých revmatických chorob na pohybovém aparátu a jejich chirurgická léčba

    Vadné držení těla a skolióza

    Benigní nádory pohybového aparátu

    Maligní nádory pohybového aparátu

    Endoprotetika obecně, druhy kloubních náhrad

    Umělé náhrady kolenního kloubu

    Umělé náhrady kyčelního kloubu

    Preartotické stavy, sekundární artróza

    Osteoartróza kolenního kloubu a její léčení

    Úžinové syndromy horní končetiny

    Choroby svalů, šlach a aponeuróz 

    Aseptické kostní nekrózy

    Specifické záněty pohybového ústrojí

    Metastatické postižení skeletu

    Nespecifické záněty kostí a kloubů

    Vertebrogenní algický syndrom

    Vrozená dysplazie kyčelního kloubu

    Entezopatie a tendovaginity

    Diferenciální diagnostika bolesti ramena

    Otorhinolaryngologie:

    1. Klasifikace rým (konsensy)

    2. Patogeneze nosní polypózy (adhezní molekuly)

    3. Mykózy v ORL (vztah k alergii a imunitě)

    4. Alergická rhinitida (imunopatologie, alergologie)

    5. Autoimunitní onemocnění v ORL

    6. Akutní stavy v ORL

    7. Imunopatologické postižení vnitřního ucha (nedoslýchavost, závratě)

    8. Vyšetření otolitového systému

    9. Elektrofyziologie sluchu a jeho poruch. Objektivní audiometrie

    10. Chirurgická léčba hluchoty.

    11. Implantace a transplantace v ORL.

    12. Vrozené vady v ORL

    13. Chirurgická léčba chronických otitid.

    14. Sekretorický katar středouší.

    15. Otogenní zánětlivé komplikace.

    16. Vestibulární schwanom (diagnostika a léčba)

    17. Poruchy funkce nervus facialis.

    18. Poruchy hlasu a její diagnostika (hlasová analýza, videokymografie)

    19. Benigní léze hrtanu (HPV, metabolismus kys. hyalourové)

    20. Krční lymfadenectomie.

    21. Prekancerózy v ORL.

    22. Epidemiologie nádorů hlavy a krku.

    23. Molekulární a biologické faktory nádorů hlavy a krku.

    24. Viry a jejich vztah k nádorům hlavy krku.

    25. Rizikové faktory nádorů horních cest dýchacích a polykacích.

    26. Krční uzlinové metastázy při neznámém primárním nádoru.

    27. Strategie léčby krčních metastáz (faktory ovlivňující výběr léčebné modality)

    28. Karcinom orofaryngu (staategie mandibulární chirurgie a její možnosti).

    29. Nádory slinných žláz.

    30. Možnosti chemoterapie a radioterapie v léčbě nádorů hlavy a krku.

    31. Nádory štítné žlázy – epidemiologie a léčba.

    32. Molekulární a biologické faktory ve vztahu ke vzniku a růstu thyroidálních nádorů (cytokiny)

    33. Nádory a hypeplázie příštitných tělísek.

    34. Medulární karcinom štítné žlázy.

    Plastická chirurgie:

    Všeobecné:

    Kůže – vlastnosti, štěpy, laloky

    Muskulární a muskulokutánní laloky

    Základy mikrochirurgie

    Základy transplantační techniky – kůže, tuk, fascie, šlachy, svaly, chrupavka, kost, perif. nervy

    Keloidní a hypertrofické jizvy

    Zásady ošetření poranění (termické, el. proudem, radiací)

    Obličej:

    Poranění obličeje

    Rhinoplastika

    Paresa n. facialis

    Blefaroplastika, face lift

    Kraniofaciální chirurgie

    Rozštěpy, kraniofaciální syndromy

    Nádory hlavy, krku a kůže

    Nádory kůže benigní, maligní

    Laloky v oblasti obličeje

    Trup a dolní končetiny

    Proleženiny

    Estetické operace prsů, rekonstrukce prsu

    Abdominoplastika

    Genitál-vrozené+získané vady, rekonstrukce

    Ruka

    Relantace a revaskularizace horní končetiny

    Základy ošetření poranění ruky

    Poranění flexorového a extenzorového aparátu ruky, Dupuytrenova kontraktura

    Vrozené a získané vady v oblasti ruky

    Infekce v oblasti ruky

    Stomatologie:

    1. Jednotlivá stadia vývoje dočasných a stálých zubů a jejich význam pro pedostomatologickou praxi.

    2. Materiály a postupy používané při konzervačním ošetření chrupu u dětí,

    3. Příprava dítěte ke stomatologickému ošetření (psychologická, medikamentózní, sedace Midazolamem) a indikace k ošetření v celkové anestézii.

    4. Výplňové materiály v záchovné stomatologii – popis, indikace (amalgám, kompozitní pryskyřice, sklopolyalkenoát).

    5. Zubní kaz, příčiny, teorie vzniku, dělení, vyšetření a terapie.

    6. Anatomie a fyziologie zubu. Tvrdé zubní tkáně, pulpa.

    7. Endodontické ošetření zubu – indikace, KI, postup opracování.

    8. Onemocnění zubní dřeně a periapikální oblasti – dělení, diff.dg., příznaky, terapie.

    9. Primární, sekundární a terciární prevence v záchovné stomatologii.

    10. Vyšetření a diagnostika v parodontologii.

    11. Plán léčení nemocí parodontu – iniciální fáze.

    12. Zásady chirurgického a protetického ošetření v parodontologii.

    13. Vyšetření sliznice dutiny ústní.

    14. Nejčastější onemocnění sliznice dutiny ústní.

    15. Klasifikace defektů chrupu z protetického hlediska.

    16. Význam protetického ošetření (rehabilitace, korekce, dlahování).

    17. Rozdělení fixních náhrad.

    18. Rozdělení snímacích náhrad.

    19. Hlavní a pomocné materiály v protetice.

    20. Etiologie a prevence ortodontických anomálií.

    21. Kraniofaciální vývoj a růst.

    22. Ortodontická diagnostika.

    23. Typy ortodontické léčby.

    24. Ortodonticko – chirurgická léčba u čelistních anomálií.

    25. Zánětlivá onemocnění kolem čelistních prostorů. Příčiny, klinický obraz, principy léčení.

    26. Úrazy obličeje. Příčiny, klinický obraz, principy léčení.

    27. Základní druhy čelistních a obličejových anomálií. Stručný přehled možných příčin, diagnostika, principy léčení.

    28. Nádory úst a obličeje. Stručná klasifikace, diagnostika, principy léčení. Onkologická prevence.

    29. Biomateriály a řízená tkáňová regenerace.

    30. Obličejové bolesti.

    Urologie:

    Klinická anatomie a vývoj močového ústrojí a mužského pohlavního ústrojí

    Vrozené vývojové vady ledvin, pánvičky ledvinné a močovodu. Diagnostika a léčba.

    Vrozené vývojové vady močového měchýře a močové trubice. Diagnostika a léčba.

    Vezikoureterální reflux

    Infekce močových cest

    Urosepse a septický šok

    Urogenitální tuberkulóza

    Onemocnění retroperitonea

    Nádorová onemocnění nadledvin

    Nádory ledvinného parenchymu

    Nádory pánvičky ledvinné a močovodu

    Nádory močového měchýře

    Nádory prostaty Nádory varlat a penisu

    Obstrukční uropatie

    Benigní hyperplázie prostaty

    Struktury močové trubice

    Etiopatogeneze urolitiazy, diagnostika, metafylaxe

    Léčba urolitiázy

    Inkontinence moči Dysfunkce dolních močových cest

    Traumata urogenitální soustavy

    Akutní skrótum

    Mužská infertilita

    Erektivní dysfunkce

    Derivace moči

    Laparoskopie v urologii

    Anesteziologie:

    1. Předanestetické vyšetření, předoperační příprava, premedikace

    2. Profylaxe tromboembolické nemoci

    3. Volba způsobu anestezie – celková a/nebo regionální

    4. Současné pojetí celkové anestezie – doplňovaná a kombinovaná anestezie

    5. Současné pojetí a techniky regionální anestezie

    6. Neuroaxiální anestezie

    7. Intravenózní anestezie

    8. Inhalační anestetika

    9. Lokální anestetika

    10. Svalová relaxancia, nervosvalový přenos a jeho monitorování

    11. Farmakokinetika v anesteziologii

    12. Sledování a monitorování pacienta v anestezii

    13. Péče o pacienty po anestezii

    14. Léčba akutní pooperační bolesti

    15. Zajištění průchodnosti dýchacích cest

    16. Perioperační infuzní léčba

    17. Perioperační transfuzní léčba, management krvácivých stavů a ŽOK 18. Perioperační management u pacientů s CHOPN

    19. Perioperační management u pacientů s ICHS

    20. Perioperační management u pacientů s DM

    21. Perioperační management u pacientů s onemocněním ledvin a jater

    22. Anestezie v břišní chirurgii

    23. Anestezie u hrudních výkonů

    24. Anestezie v porodnictví

    25. Neuroanestezie

    26. Kardioanestezie

    27. Anestezie u traumat

    28. Ambulantní anestezie

    29. Dětská anestezie

    30. Anestezie seniorů a u dětí

Farmakologie a toxikologie
  • Platnost akreditace: 31. 12. 2020
  • Předseda oborové rady

    prof. MUDr. Ondřej SLANAŘ, Ph.D.
    Farmakologický ústav 1. LF UK a VFN
    Albertov 4
    128 00 Praha 2
    tel.: 224 968 146
    e-mail:
  • Členové oborové rady

  • Charakteristika studijního programu

    Farmakologie a toxikologie jsou vědy studující mechanismy vzájemné interakce látek a léčiv s biologickými systémy a sledují jejich příznivé i nepříznivé důsledky pro organismus. Konečným cílem je využití těchto znalostí při prevenci, diagnostice a léčení humánních a veterinárních onemocnění. Předmět zkoumání zahrnuje jednak studium procesů od molekulární úrovně až po ovlivnění celého organismu, a jednak výzkum v klinické praxi u pacientů. Zavedení nejnovějších výzkumných metod umožnilo interdisciplinární výzkum na úrovni receptorů, mesengerových systémů i přenosu genetických informací. Vznikly nové obory, jakými jsou farmakobiochemie, farmakogenetika, farmakoekonomie a další. Velkou předností studia farmakologie a toxikologie je úzké propojení teoretického oboru se všemi klinickými obory, které provádějí terapii, prevenci a diagnostiku. Studijní program ve farmakologii a toxikologii je proto vhodný nejen pro zájemce o experimentální výzkum, ale i pro zájemce, kteří v budoucnu předpokládají své uplatnění v klinické práci.

  • Vypsané kurzy
Fyziologie a patofyziologie člověka
  • Platnost akreditace: 31. 12. 2020
  • Předseda oborové rady

    prof. MUDr. Otomar KITTNAR, MBA, CSc.
    Fyziologický ústav 1. LF UK
    Albertov 5
    128 00 Praha 2 
    tel.: 224 968 483
    e-mail: 
  • Členové oborové rady

  • Charakteristika studijního programu

    Doktorský studijní program Fyziologie a patofyziologie člověka je zaměřen na metodologii vědy a studium činnosti orgánových systémů zdravého i nemocí postiženého organismu. Těžiště studia je soustředěno na regulační funkce organismu od molekulární úrovně a genetiky až po vliv zevního prostředí na činnost organismu. Úroveň absolventa před obhajobou disertační práce je ověřena státní zkouškou. Při obhajobě doktorské disertace osvědčuje doktorand detailní znalost vlastní zkoumané problematiky, zvládnutí metodologických přístupů, invenci při řešení vědeckého problému a interpretační schopnost potřebnou pro zařazení získaných výsledků do kontextu světové vědy. Standardní doba studia je čtyři roky.

  • Vypsané kurzy
  • Požadavky ke státní doktorské zkoušce

    – zápočty alespoň ze tří kursů

    – jazyková zkouška

    – jedna publikace v impaktovaném časopise (pouze práce in extenso, ne abstrakt, ne letter to the editor, ne kazuistika), u dokládaných prací uvést IF

    – literární přehled k tématu disertace s navazující vědeckou hypotézou a cíli práce (15 – 20 stran)

  • Literární přehled – Rešerše – informace

    Literární přehled není autoreferát.
    Je to přehled literárních údajů vztahující se k tématu disertační práce. Tento přehled je pak základem pro úvod v disertační práci. Měl by tedy zahrnovat zejména patofyziologické mechanismy, navrhnout hypotézu a stanovit cíle práce, jejichž splněním se hypotéza potvrdí, nebo popře, což bude v disertační práci. Literární přehled – Rešerše – čelní strana

  • Otázky ke státní doktorské zkoušce

    Předmětem zkoušky jsou tematické okruhy fyziologie a patofyziologie člověka. Ze zkušebních otázek 14 tematických okruhů jsou vytvořeny trojice kombinací. Doktorand se tak může zaměřit na tematické okruhy vycházející z individuálního studijního plánu a vymezené školitelem. Při zkoušce jednu z kombinací (trojici) zvolí a otázky z přiřazených okruhů si losuje. Čtvrtá otázka vychází z písemné rešerše a metodologie vědecké práce.

    Zkušební tématické okruhy tvoří trojice. Doktorand si z nabídky 14 tématických okruhů vybere první – stěžejní, vzhledem ke svému výzkumnému zaměření. Další dvě otázky losuje z přiřazených okruhů. Čtvrtá otázka vychází z písemné rešerše a metodologie vědecké práce.

    Kombinace okruhů:

    1,4,14

    2, 5, 13

    3, 7, 12

    4, 7, 11

    5, 6, 11

    6, 8, 12

    7, 10, 14

    8, 14, 2

    9, 5, 10

    10, 2, 4

    11, 8, 1

    12, 8, 2

    13, 14, 7

    14, 9, 2

    1. Principy fyziologických regulací

    1.1. Zásobení tkání kyslíkem

    1.2. Isotonie, isoosmie a isohydrie, hospodaření vodou a ionty

    1.3. Řízení metabolických dějů v organizmu

    1.4. Celkové a lokální řízení krevního tlaku a cirkulace

    1.5. Řízení příjmu potravy a vody, pasáž GIT, mikce, defekace

    1.6. Řízení dýchání

    1.7. Interakce nervový – endokrinní – imunitní systém – psychoneuroendokrinoimunologie

    1.8. Lokální, systémové a celotělové řízení fyziologických dějů

    1.9. Šok 1.10. Stres

    1.11. Látkové a nervové regulační procesy v organizmu

    1.12. Hlad a žízeň

    1.13. Multiorgánové selhání při sepsi

    1.14. Mechanismy adaptace na zevní prostředí

    1.15. Genetická podmíněnost chorob

    2. Fyziologie buňky

    2.1. Funkce buněčné membrány a mezibuněčných kontaktů

    2.2. Membránové transportní systémy

    2.3. Iontové a vodní kanály

    2.4. Intracelulární signální systémy

    2.5. Funkce buněčných organel

    2.6. Životní cyklus buňky

    2.7. Autokrinní a parakrinní informace a komunikace

    2.8. Genová exprese a buněčná diferenciace

    2.9. Apoptóza a nekróza

    2.10. Buněčné receptory a jejich poruchy

    2.11. Membránové potenciály

    2.12. Srovnání excitace a kontrakce hladkého a kosterního svalu

    3. Vnitřní prostředí a obranné funkce organismu

    3.1. Tělní tekutiny

    3.2. Homeostáza

    3.3. Mimobuněčná hmota

    3.4. Vnitřní prostředí CNS

    3.5. Regulace extracelulární koncentrace draslíku a sodíku

    3.6. Imunitní mechanismy a jejich poruchy

    3.7. Stáří a stárnutí

    3.8. Poruchy acidobazické rovnováhy

    3.9. Význam vápníku v organizmu

    4. Kardiopulmonální systém a jeho význam pro udržení homeostázy

    4.1. Krevní a lymfatický oběh 

    4.2. Mechanismus srdeční kontrakce a relaxace

    4.3. Srdeční automacie a elektrická činnost srdce

    4.4. Srdce jako pumpa, srdeční revoluce

    4.5. Kardiovaskulární regulační mechanismy

    4.6. Koronární oběh

    4.7. Krevní oběh mozkem, splanchnickou oblastí, kůží, svalstvem

    4.8. Průtok krve placentou a fetální oběh

    4.9. Plicní cirkulace

    4.10. Význam cirkulace pro renální funkce

    4.11. Krátkodobá a dlouhodobá regulace TK

    5. Patofyziologie kardiopulmonálního systému

    5.1. Adaptace srdečního svalu na pracovní zatížení

    5.2. Remodelace myokardu a stěny cévní

    5.3. Srdeční selhání – stunning a hibernace

    5.4. Základní poruchy srdečního rytmu

    5.5. Arteriální hypertenze

    5.6. Hypertenze, kolaps, oběhový šok

    5.7. Poruchy tvorby a vedení vzruchu v srdci

    5.8. Vrozené vady srdeční, chlopenní vady

    5.9. Mechanismus vzniku aterosklerózy a jejích komplikací

    5.10. Ischemická choroba srdeční

    5.11. Plicní hypertenze a cor pulmonale

    5.12. Hypoxie a její druhy

    6. Přeměna látek a forem energií

    6.1. Tkáňové dýchání

    6.2. Termoregulační mechanismy

    6.3. Přehled metabolických funkcí jater

    6.4. Regulace glykémie

    6.5. Formy cirkulujících lipidů a jejich metabolismus

    6.6. Kvantitativní a kvalitativní poruchy výživy

    6.7. Metabolismus proteinů

    6.8. Poruchy metabolismu sacharidů 

    7. Vylučovací systémy organismu a jejich poruchy

    7.1. Systémy a orgány podílející se na vylučování

    7.2. Úloha ledvin a dýchacího systému při udržování acidobazické rovnováhy a vylučování H+

    7.3. Úloha hormonů a vnitřního prostředí při vylučování vody ledvinami

    7.4. Regulace vylučování draslíku, sodíku, fosfátů a vápníku ledvinami

    7.5. Mikce a její poruchy

    7.6. Příčiny a důsledky porušení koncentrační schopnosti ledvin

    7.7. Akutní renální selhání

    7.8. Chronické selhání ledvin

    7.9. Tubulární defekty

    7.10. Funkce glomerulu a její poruchy

    8. Endokrinní regulace a její poruchy

    8.1. Obecné principy humorálních regulací

    8.2. Postavení hypotalamo-hypofyzárního systému v regulaci periferních žláz

    8.3. Metabolické a fyziologické důsledky poruch funkce nadledvin

    8.4. Reprodukční endokrinologie

    8.5. Patofyziologie štítné žlázy

    8.6. Kalciofosfátový metabolismus a jeho hormonální regulace

    8.7. Patogeneza DM I. a II. a poruch glukózové tolerance

    8.8. Poruchy růstu a sexuální diferenciace 

    9. Krev a dýchání

    9.1. Krev a krvetvorné orgány

    9.2. Hemostáza a její poruchy

    9.3. Hemoglobin (ontogenetické typy a funkční deriváty)

    9.4. Centrální regulace dýchání

    9.5. Vliv periferních receptorů na regulaci dýchání

    9.6. Plicní ventilace

    9.7. Vztah ventilace/perfuze

    9.8. Transport plynů krví

    9.9. Patologické formy dýchání

    9.10. pH krve a nárazníkové systémy

    9.11. Regulace orgánového prokrvení

    10. Smyslové informační vstupy

    10.1. Zrak a jeho poruchy

    10.2. Poruchy rovnováhy

    10.3. Sluch a jeho poruchy

    10.4. Poruchy chuťových a čichových vjemů

    10.5. Hluboké čití

    10.6. Bolest

    10.7. Somestetické vnímání a jeho poruchy

    10.8. Funkce receptorových buněk

    10.9. Centrální projekce smyslových informací

    11. Výkonné funkce nervstva a jejich poruchy

    11.1. Typy svalů, svalová kontrakce

    11.2. Motorické projevy a jejich poruchy

    11.3. Centrální mechanismy řízení hybnosti a jejich poruchy

    11.4. Autonomní nervový systém a jeho poruchy

    11.5. Poruchy periferního nervstva

    11.6. Syndromy z porušení míchy

    11.7. Syndrom nitrolební hypertenze

    12. Fyziologie a patofyziologie chování, biorytmy

    12.1. Spánek a jeho poruchy

    12.2. Biorytmy, mechanismy, projevy, poruchy

    12.3. Rytmické projevy endokrinních funkcí

    12.4. Paměť a její poruchy

    12.5. Proces učení

    12.6. Motivace a instinkty

    12.7. Funkce mozkové kůry, mozková kůra u člověka

    12.8. Vědomí a jeho poruchy

    12.9. Vzestupný a sestupný systém retikulární formace

    12.10. City a emoce

    12.11. Degenerativní poruchy mozku, Alzheimerova choroba

    13. Vývojová fyziologie

    13.1. Základní etapy ontogeneze, kritické vývojové periody

    13.2. Význam perinatálního období a období odstavu pro vývoj jedince

    13.3. Ontogeneza vývoje homeostázy

    13.4. Puberta

    13.5. Vývoj endokrinního a reprodukčního systému

    13.6. Změny funkcí organismu v průběhu stárnutí, teorie mechanismů stárnutí

    14. Gastrointestinální trakt

    14.1. Zpracování potravy v ústech, regulace sekrece slin

    14.2. Fyziologie a patofyziologie polykání

    14.3. Žaludek, regulace motility a sekrece

    14.4. Funkce a patologie tenkého střeva

    14.5. Funkce pankreatu, činnost jater

    14.6. Tlusté střevo, pohyby, sekrece, resorpce, defekace

    14.7. Přehled motility GIT

    14.8. Přehled řízení jednotlivých funkcí GIT

    14.9. Mechanismy řízení příjmu potravy a jejich poruchy

  • Požadavky k obhajobě

    – státní doktorská zkouška

    – nejméně dvě původní práce, které se týkají tématu disertační práce se souhrnným impaktem alespoň jedna (pouze práce in extenso, ne abstrakt, ne letter to the editor, ne kasuistika). U dokládaných prací uvést IF.

    U doktorandů, kteří začali studium po 1. 10. 2006, musí být alespoň u jedné z publikací doktorand prvním autorem.

Gerontologie
  • Platnost akreditace: 31. 12. 2020
  • Předsedkyně oborové rady

    prof. MUDr. Eva TOPINKOVÁ, CSc.
    Geriatrická klinika 1. LF UK a VFN
    Londýnská 15
    120 00 Praha 2
    tel.: 225 374 175
    e-mail:
  • Členové oborové rady

  • Charakteristika studijního programu

    Gerontologie je interdisciplinárním programem zaměřeným na teoretické, klinické a sociologické aspekty stárnutí a stáří. Oblast výzkumu zahrnuje molekulárně biologické a fyziologické aspekty stárnutí, biofyzikální a matematické modelování v teoretické i experimentální gerontologii. Obor se dále zaměřuje na aplikovaný výzkum v klinické gerontologii, lékařství a gerontofarmacii. Další významné směry zahrnují oblast demografie včetně matematického modelování a prognozování, epidemiologické a sociomedicínské aspekty nemocnosti a invalidity. Studijní program má úzký vztah k řadě klinických biomedicínských oborů (neurovědy, preventivní medicína a veřejné zdravotnictví). Standardní doba studia je čtyři roky.

Imunologie
  • Platnost akreditace: 31. 12. 2020
  • Předseda oborové rady

    prof. RNDr. Jan ČERNÝ, Ph.D.
    Katedra buněčné biologie PřF UK
    Viničná 7
    128 00 Praha 2
    tel.: 221 951 795 
    e-mail:
     
    kontaktní osoba: RNDr. Nataša Šebková, Ph.D.
    Katedra buněčné biologie PřF UK
    Viničná 7
    128 00 Praha 2
    tel.: 221 951 794 
    e-mail: 
  • Členové oborové rady

  • Charakteristika studijního programu

    Imunologie je vědní obor, který se zabývá studiem imunitního systému a mechanismy, kterými jsou imunitní reakce řízeny. Absolventi imunologie disponují rozsáhlými teoretickými a praktickými znalostmi v oblasti imunologie a buněčné a molekulární biologie. Jejich výuka zahrnovala interdisciplinární vzdělávání od biologie přes biochemii až po problematiku klinicky závažných onemocnění imunitního systému. Absolventi jsou schopni samostatné vědecké práce a zvládají široké spektrum metodik v oblasti genových expresí, proteomiky, tkáňových kultur a analýzy vzorků a biologických materiálů. Nacházejí uplatnění v akademických, universitních a resortních laboratořích základního a aplikovaného výzkumu nebo na klinických pracovištích.

  • Požadavky v průběhu studia

    Cílem studia je pokročilé vzdělání v imunologii. Studenti by si měli osvojit široké znalosti z vědní oblasti, být schopni řešit svůj vědecký problém, měli by být kompetentní při provádění a plánování experimentů, být vyškoleni v psaní vědeckého textu a získat kvalifikaci, díky které by byli konkurenceschopnými kandidáty na pozice ve výzkumu, výuce a technologiích, a to v mezinárodním měřítku.

    Studijní cíl 1

    Student musí splnit nejméně tři studijní povinnosti (kursy) a rozvrhnout je do prvních 3 let studia. Při přípravě návrhu individuálního studijního plánu (ISP) ke schválení oborovou radou ve studijním informačním systému Univerzity Karlovy (SIS) by student měl do tohoto plánu zahrnout všechny tři studijní povinnosti.

     (A)

    Všichni studenti musejí absolvovat povinný kurs „Strategie grantové aplikace“. Po získání teoretických základů v několika přednáškách připraví student žádost o grant v angličtině, s využitím formulářů a pravidel Grantové agentury České republiky.

    (B)

    Studenti si z níže uvedeného seznamu vyberou alespoň dvě studijní povinnosti. Studenti mohou konzultovat se školiteli, které přednášky a kursy jsou pro ně vhodné s ohledem na projekt. Předpokladem pro zařazení kursů je, že je student neabsolvoval v předchozích nebo souběžných programech studia.

    Přednášky:

    • Protein dynamics in development and cancer

    • Innate immunity

    • Advances in Immunology 1

    • Immunology

    • Immunology – a practical course 

    • Clinical Cases in Immunology

    • Immunology – a systems biology view

    • Animal models in immunology

    • Evolutionary and ecological immunology

    • Molekulární mechanismy evoluce imunity

    • Regulační mechanismy imunity (*)

    • Viry a imunitní systém hostitele (*)

    • Molekulární biologie rakoviny I (*)

    • Molekulární biologie rakoviny II

    • Fluorescent microscopy in cell biology

    • Advances in molecular biology and genetics (Institute of Molecular Genetics of the ASCR, v. v. i.) https://pokroky.img.cas.cz/ (according to the information for the current academic year)

     

    (*) označené kursy mohou být dostupné pouze v ČJ

     

    Kurzy:

    • Zpracování a analýza mikroskopického obrazu v biomedicíně (Ústav molekulární genetiky AV ČR, v.v.i.) 

    https://www.img.cas.cz/2016/04/26119-zpracovani-a-analyza-mikroskopickych-obrazu-v-biomedicine/ 

    (dle informací pro aktuální akademický rok)

    • Mikroskopické metody v biomedicíně (Ústav molekulární genetiky AV ČR, v.v.i.) https://www.img.cas.cz/2013/06/15613-mikroskopicke-metody-v-biomedicine/

    (dle informací pro aktuální akademický rok)

    Transmision electron microscopy in life sciences (Ústav molekulární genetiky AV ČR, v.v.i.) https://www.img.cas.cz/2015/02/21825-transmission-electron-microscopy-in-life-sciences/ 

    (dle informací pro aktuální akademický rok)

    • Pokroky v molekulární biologii a genetice (Ústav molekulární genetiky AV ČR, v.v.i.) https://pokroky.img.cas.cz/ 

    (dle informací pro aktuální akademický rok)

     

    Studijní cíl 2

     

    Stáže a návštěvy ve spolupracujících laboratořích

    Studenti vykonávají část své výzkumné práce nebo kursu v zahraniční instituci po dobu nejméně jednoho měsíce nebo se přímo účastní jiných forem mezinárodní spolupráce, jako je účast na mezinárodním tvůrčím projektu s výsledky publikovanými nebo prezentovanými v zahraničí. Doporučovanou formou je zahraniční vědecká stáž (celkem po dobu nejméně tří měsíců) s důrazem na pokročilé metodiky nebo nové přístupy/ modely.

    Prezentace výsledků

    Studenti jsou povinni se účastnit konference doktorských studentů, která je pořádána každý rok oborovou radou. Studenti se aktivně podílejí na organizaci konference. V rámci konference studenti prezentují výsledky svých projektů a diskutují metody a otázky společného zájmu. Na konferenci jsou pozváni jak členové oborové rady, tak školitelé.

    Doporučuje se aktivní účast na mezinárodních konferencích podle zaměření a možností školitelského týmu.

  • Vypsané kurzy
  • Požadavky ke státní doktorské zkoušce

    Státní doktorská zkouška je kromě každoroční kontroly ISP důležitým kontrolním bodem studia. Zkouška prověřuje to zda student rozumí projektu a testuje jeho/ její orientaci ve vědní oblasti. Komise posuzuje hloubku a šíři znalostí ve vývojové a buněčné biologii s důrazem na oblasti spojené s projektem. Doporučeným načasováním zkoušky je druhý semestr druhého roku studia nebo první semestr třetího roku, aby zkouška mohla studentovi posloužit jako užitečná zpětná vazba. Odložení zkoušky po 3. roce bez důvodu může mít vliv na výsledek následného ročního hodnocení.

  • Otázky ke státní doktorské zkoušce 

    A. Imunologie

    I.  Základní komponenty a principy imunitního systému

    Přirozená a specifická imunita

    Hematopoeza, vývoj buněk imunitního systému

    Vývoj a funkce T lymfocytů

    Pomocné T lymfocyty

    Cytotoxické T lymfocyty

    Vývoj a funkce B lymfocytů

    NK a NKT buňky

    Dendritické buňky

    Vývoj a funkce myeloidních buněk

    Ontogeneze imunity

    Lymfatické orgány

    Imunitní systém kůže

    Mukózní imunitní systém

    Základní rysy protilátkových odpovědí

    Základní rysy reakce antigenu s protilátkou, afinita a avidita

    Reakce imunitního systému na zánět

    Mechanismy eliminace autoreaktivních lymfocytů

    Imunologická paměť

    Regulace imunitní odpovědi – obecné principy

    Regulační (supresorové) T lymfocyty

    Regulace imunitní odpovědi pomocí protilátek; idiotypová síť

    Regulace imunitních reakcí pomocí nervového a endokrinního systému

    Fylogeneze imunity

    Mechanismy imunologické tolerance

    Vztah a spolupráce přirozené a specifické imunity

    Mechanismy humorální a celulární cytotoxicity

    II.  Molekulární mechanismy imunitních dějů

    Antigenně nespecifické (přirozené)  obranné mechanismy (receptory, efektorové mechanismy)

    Buněčné složky přirozené imunity a jejich funkce

    Rozpoznávání mikrorganismů buňkami a molekulami přirozené imunity

    Proteiny a peptidy s antimikrobní aktivitou

    Antigenně specifické receptory lymfocytů – struktura a funkce

    Struktura a exprese genů kódujících imunoglobuliny a T buněčné receptory

    Vývoj B lymfocytů a selekce repertoáru jejich receptorů – molekulární mechanismy

    Vývoj T lymfocytů a selekce repertoáru jejich receptorů – molekulární mechanismy

    Buňky prezentující antigen – molekulární mechanismy jejich funkce

    Zpracování a prezentace antigenů T lymfocytům

    Mechanismy přenosu signálu povrchovými receptory lymfocytů; „pozitivní“ a „negativní“ signály; „aktivace“ T a B lymfocytů

    Struktura a funkce sekretovaných imunoglobulinů

    Reakce antigenu s protilátkou

    Struktura a funkce MHC glykoproteinů

    Biologický význam polymorfismu MHC glykoproteinů

    Adhezivní molekuly leukocytů

    Kostimulační molekuly

    Mechanismy recirkulace lymfocytů, „homing“

    Efektorové mechanismy buněčné imunity

    Efektorové mechanismy humorální imunity

    Efektorové mechanismy cytotoxických T lymfocytů a NK buněk

    Struktura a funkce základních Fc receptorů

    Struktura a funkce komplementových receptorů

    Cytokiny, chemokiny a další rozpustné imunoregulační molekuly

    Struktura a funkce receptorů pro cytokiny

    Komplementová kaskáda; regulace komplementového systému

    III.  Fyziologické a patofyziologické aspekty imunity

    Mechanismy vzniku zánětu; mediátory zánětu

    Lokální a slizniční imunita – základní charakteristiky, rozdíly od systémových reakcí

    Imunologický význam kojení

    Imunodeficity – příčiny, typy, principy terapie

    Primární imunodeficity

    Získané (sekundární) imunodeficity

    Imunopatologické reakce doprovázející fyziologické imunitní odpovědi

    Autoimunitní onemocnění – příčiny, typy, terapie

    Autoimunitní onemocnění způsobená převážně protilátkami

    Autoimunitní onemocnění způsobená převážně T lymfocyty

    Orgánově specifické autoimunitní choroby

    Orgánově nespecifické autoimunitní choroby

    Imunopatologické reakce (přecitlivělosti) obecně: typy, mechanismy, možnosti terapie

    Imunopatologické reakce s převažující úlohou IgE

    Imunopatologické reakce s převažující úlohou IgG a IgM

    Imunopatologické reakce založené na imunokomplexech

    Imunopatologické reakce oddáleného typu

    Lymfoproliferativní onemocnění

    Mechanismy protiinfekční imunity (specifika pro různé typy patogenů)

    Imunopatologické důsledky obrany proti infekci

    Mechanismy úniku mikroorganismů před imunitními reakcemi

    Mechanismy tkáňového poškození patogeny a imunopatologickými reakcemi

    Protinádorová imunita-nádorové antigeny, mechanizmy

    Mechanizmy úniku nádorů imunitě

    Imunoterapie – základní principy a přístupy (stimulace, suprese)

    Antigenně specifická imunomodulační terapie (vakcíny, pasivní imunizace, specifická imunosuprese)

    Adjuvancia a mechanismy jejich působení

    Experimentální modely imunopatologických stavů

    Transplantační imunologie – principy, terapeutické přístupy

    Xenotransplantace

    Imunologicky privilegovaná místa

    Imunologický vztah matky a plodu

    Reakce štěpu proti hostiteli

    IV.  Metody

    Příprava a charakterizace protilátek

    Základní separační techniky (chromatografické, elektroforetické)

    Interakce antigenu s protilátkou, afinita, avidita a jejich měření, kvalitativní a kvantitativní průkaz

    Principy a použití radioimunochemických a enzymoimunologických metod

    Monoklonální protilátky – příprava, vlastnosti, použití, terapie

    Metody přípravy a analýza různých typů leukocytů

    Průtoková cytofluorometrie: principy a použití

    Imunohistologické a imunocytologické techniky

    Detekce autoprotilátek

    Kultivace a stimulace buněk in vitro

    Funkční metody studia B lymfocytů

    Funkční metody studia T lymfocytů

    Funkční metody studia fagocytů

    Metody typizace MHC (HLA) antigenů

    Mutantní, transgenní a „knock-out“ myši – použití v imunologii

    B. Molekulární a buněčná biologie
    I. Viry a priony

                1) obecná charakteristika virů (nebuněčnost, závislost na živé buňce, struktura)

                2) vlastnosti RNA virů (struktura virionů, zástupci, strategie využívání RNA, patogeny) 

                3) DNA viry (struktura virionů, zástupci, patogeny, onkoviry, typy uspořádání DNA)

                4) retroviry (struktura virionů, životní cyklus, reverzní transkripce, onkogenní viry)

                5) HIV (virion, životní cyklus, mechanismus AIDS, principy chemoterapie)

                6) priony (mechanismy vzniku infekčních prionů, epidemiologie prionových chorob)

    II. Rozdíl mezi eukaryotickou a prokaryotickou buňkou

                7) rozdíly v organizaci genetického aparátu (počet genů, jaderná membrána, struktura chromozómů)

                8) kompartmentace vnitřního prostoru (organely, cytoskelet, metabolismus, buněčná stěna)

                9) vznik eukaryotní buňky (endosymbiotická teorie, genomy organel, evoluce metabolismů)

    III. Biochemie buňky

                10) typy chemických vazeb v buňce (kovalentní, iontová, vodní můstky, van der Waalsovy, hydrofobní) 

                11) mastné kyseliny a steroidy (nasycené a nenasycené, deriváty, hormony)

                12) aminokyseliny (struktura, typy a vlastnosti postranních řetězců, peptidická vazba, S-S můstky)

                13) nukleotidy (struktura, principy párování, cyklické verze)

                14) enzymy (principy katalýzy, aktivační energie, reakční rovnováha, příklady enzymů, regulace)

                16) oxidace a redukce (princip, NAD a NADP, oxidoredukční systémy, donory a akceptory e-)

                17) ATP (struktura, AMP, ADP, hydrolýza, místa a mechanismy syntézy)

                18) glykolýza (lokalizace, fermentace, propojení s Krebsovým cyklem)

                19) Krebsův cyklus (lokalizace, logika, produkty, propojení s dýchacím řetězcem)

                20) dýchací řetězec (lokalizace, logika, komplexy, konečné produkty)

    IV. Bílkoviny

                21) primární struktura proteinů (kde a jak vznikají, S-S můstky, vliv na vyšší struktury)

                22) sekundární struktura proteinů (a helix a b list, proteinové domény)

                23) terciární struktura proteinů (mechanismy sbalování, chaperony)

                24) kvartérní struktura proteinů (logika tvorby a příklady proteinových komplexů, self-assembly)

                25) metabolický obrat proteinů (proteosyntéza vs. degradace, proteazómy)

                26) postranslační modifikace bílkovin (glykosylace, fosforylace, acylace, prostetické skupiny)

                27) membránové proteiny (místo vzniku, typy asociace s membránou, příklady)

                28) protilátky (typy struktur, princip vazby na antigen, avidita vs. afinita)

    V. Obecné principy molekulární genetiky

                29) struktura a funkce DNA (dvojšroubovice, antiparalelita, nukleotidy, princip párování, lokalizace)

                30) rozdíl mezi DNA a RNA (nukleotidy, struktura, typy, vlastnosti)

                31) chromozómy (struktura, funkce, centromery, telomery, homologní, typy chromatinu, nukleozóm)

                32) replikace DNA (lokalizace, princip, enzymy, vedoucí a opožďující vlákno, problém konců)

                33) mitóza (fáze, mitotické chromozómy, regulace, ploidie, cykliny)

                34) meióza (homotypické a heterotypické dělení, ploidie, logika redukce chromozomů, rekombinace)

                35) reparace DNA (proč? a jak?, thyminové dimery, zlomy, depurinace a deaminace, telomeráza)

                36) rekombinace (homologní rekombinace, meióza – crossing over, VDJ rekombinace)

                37) transkripce (polymerázy, lokalizace, typy RNA, regulace, komplementarita)

                38) mRNA (rozdíl eukaryota vs. prokaryota, struktura, čepička, poly-A konec, sestřih)

                39) translace (tRNA, ribozóm, aminoacyl-tRNA syntetázy, logika, lokalizace, genetický kód)

                40) regulace genové exprese (proč?, úrovně regulace, promotory, enhancery, silencery, stav chromatinu)

                41) genomy (počty genů v genomech, evoluce genomů, kódující a nekódující sekvence)

    VI. Struktura a funkce buňky

                42) struktura membrány (dvojvrstevnost, amtipatie, laterální difůze, fosfolipidy, steroidy, proteiny)

                43) funkce membrány (semipermeabilita, kompartmentace, asymetrie, transportéry, receptory)

                45) logika buněčné kompartmentace (typy organel, topologický vztah mezi membránovými organelami)

                46) jaderná membrána (transport jádro-cytosol, jaderný pór, vztah k ER, dynamika během mitózy, laminy)

                47) mitochondrie (DNA, elektron transportní řetězec, uncoupling proteiny, protonový gradient)

                49) endoplasmatické retikulum (drsné vs. hladké, postranslační modifikace proteinů, syntéza lipidů)

                50) signální sekvence proteinů (logika adresování bílkovin, SRP, mechanismus transportu přes membránu)

                51) Golgiho systém (lokalizace, funkce, glykosylace, sorting molekul do různých destinací)

                52) lysozómy (endocytóza, klatrin, kyselé pH,  hydrolázy, manóza 6-fosfát receptor

                53) endocytóza a exocytóza (princip, endozómy – časné, klatrin, recyklující, pozdní, regulace exocytózy)

                54) MHC I a ER (mechanismus plnění MHC I peptidy, transportéry peptidů, transport k plasm. membr.)

                55) MHC II a endozómy (mechanismus plnění MHC II peptidy, invariantní řetězec, pozdní endosomy)

                56) srovnání jednotlivých typů cytoskeletu (logika stavby, shody a odlišnosti ve struktuře a funkci)

                57) mikrotubuly (tubulin, a, b, g , + a – konec, centriola, dělící vřeténko, typy mikrotubulů, funkce)

                58) mikrofilamenty (aktin, + a – konec, struktura, membránový aktin, svalový aktin, myoziny)

                59) intermediální filamenta (buněčná specifita, stavba, keratiny, vimentin, desmin, neurofilamenta, laminy)

                60) molekulární motory (kineziny, dyneiny, myoziny, kde využity, jak poháněny, mechanismus pohybu)

    VII. Mezibuněčná signalizace

                61) typy mezibuněčné signalizace (autokrinní, parakrinní, endokrinní, závislé na buň. kontaktu, synaptické)

                62) typy receptorů (povrchové vs. intracelulární, kinázy, cyklázy, iontové kanály, asociované molekuly)

                63) typy signalizačních molekul (oxid dusnatý, oxid uhelnatý, steroidy, peptidy, proteiny, prostaglandiny…)

                64) typy druhých poslů (cyklické GMP a AMP, Ca2+, diacylglycerol, inositol fosfáty)

                65) typy signalizačních drah (receptory spojené s G-proteiny, iontovými kanály, kinázovou aktivitou)

                66) receptory spřažené s G-proteiny (trimerní G-protein, struktura receptorů, cAMP, cGMP, PKA, diacylglycerol, fosfolipáza C-b, IP3, Ca2+, PKC, kalmodulin)

    67) receptory využívající enzymatickou aktivitu (receptorové tyrosin-kinázy, tyrosin-kinázy asociované s receptory, receptorové tyrosin-fosfatázy, receptorové serin/threonin-kinázy, receptorové guanylyl-cyklázy)

    68) přenos signálu pomocí protein-tyrosinkináz (receptorové PTK, autofosforylace, dimerizace, SH2 domény, adaptorové proteiny, kinázy rodiny Src, PLC-g, Ras proteiny, MAP- kinázová dráha, PI 3-kináza)

    VIII. Buněčný cyklus a programovaná buněčná smrt

                69) definice buněčného cyklu (G1, G2, M, S fáze, interfáze, modifikace, délka)

                70) regulace buněčného cyklu (kontrolní body, příklady sensorů – Rb protein a p53, Cdk, cykliny)

                71) maligní zvrhnutí (mechanismy vzniku rakovinné buňky, klíčové faktory a molekuly)

                72) apoptóza (definice, apoptóza vs. nekróza, kaspázy, role mitochondrií, Fas, Bcl-2, fosfatidylserin)

                73) apoptóza v imunitním systému (mechanismus cytotoxicity, negativní selekce, makrofágy a apoptotická tělíska)

    IX. Mezibuněčné interakce

    74) mezibuněčná spojení (pevná spojení, adhezivní spojení, desmosomy, hemidesmosomy, gap junctions, konexiny)

                75) mezibuněčná adheze (cadheriny, cateniny, CAM, selektiny, desmosomy, gap junctions)

    76) extracelulární matrix (fibroblasty, glykosaminoglykany, hyaluronany, proteoglykany, kolageny, fibronektin, laminin, metaloproteázy, integrity, FAK)

    X. Metody

                77) sekvenování nukleových kyselin (mechanismy, typy, tzv. automatický sekvenátor)

                78) RNA interference (malé interferující RNA, umlčování genové exprese)

                79) gene array (fluorescenční značení DNA, izolace RNA a reverzní transkripce, hybridizace)

                80) FACS (princip průtokové cytofluorometrie, sortování, aplikace)

                81) hybridomová technologie (imunizace, myelomová buňka, selekce

                82) centrifugace (rovnovážná, gradientová, separace organel, určování molekulových hmotností)

                83) chromatografie (princip, typy, afinitní chromatografie s využitím protilátek)

                84) isoelektrická fokusace a SDS-elektroforéza

                85) hmotnostní spektrometrie (použití, výhody, omezení)

                86) detekce DNA a RNA (fluorescenční a radioaktivní sondy, in situ hybridizace)

                87) bloting (typy membrán, Southern, Northern a Western blotting)

                88) klonování DNA (restrikční endonukleázy, vektory, amplifikace)

                89) PCR (logika, princip, termostabilní DNA polymerázy, primery, real time PCR)

                90) x-ray krystalografie (proč krystalizace proteinů, logika určení 3D struktury bílkovin)

                91) kvasinkový dvouhybridní systém (použití, logika, omezení)

                92) transgenní, knock-out a knock-in organismy (ES buňky, homologní rekombinace, využití)

                93) světelná mikroskopie (rozlišovací schopnost, fluorescenční mikroskopie, konfokální mikroskopie)

                94) elektronová mikroskopie (rozlišovací schopnost, skenovací vs. transmisní, výhody, nevýhody)

                95) GFP (logika, in vivo studie, fúzní proteiny, odstíny, FRAP, FRET)

  • Požadavky k obhajobě

    Publikační předpoklady:

    Uchazeč musí být autorem/spoluautorem nejméně dvou publikací přijatých v časopisech s recenzním řízením indexovaných ve WoS (optimálně s IF nad mediánem oboru), alespoň u jedné publikace musí být prvním autorem (sdílené první autorství by mělo být ex ante komunikováno s oborovou radou). Ve výjimečných a oprávněných případech může oborová rada rozhodnout jinak; příkladem takové situace může být jediná excelentní prvoautorská publikace.

    Disertační práce:

    Disertační práce by měla být psána jako stručná, objektivní a ucelená informace o vědeckých výsledcích studenta. Práce by měla umožnit recenzentům a komisi posoudit, zda uchazeč získal teoretické znalosti i metodické dovednosti jako předpoklad pro samostatnou vědeckou práci v oboru. Student by měl v práci postihnout vědecký problém i otevřené otázky projektu a formulovat na ně svoje nezávislé názory.

    Disertační práce obsahuje:

    a) Abstrakt – měl by shrnout cíle a výsledky projektu pro veřejnost, obsah by neměl překročit 500 slov.

    b) Úvod – měl by být nastíněn jako stručný přehled současných znalostí vztahujících se k projektu.

    c) Metody a výsledky – V těchto částech by měly být podrobně popsány metody a výsledky experimentů prováděných studentem, které se nestaly součástí publikovaných prací / předložených rukopisů. Publikované práce / předložené rukopisy by měly být zahrnuty jako přílohy.

    d) Diskuse – Tato část dává autorovi příležitost představit své nezávislé názory na výsledky a jejich význam. Měla by odrážet úroveň znalostí k datu odevzdání práce a měla by uvádět relevantní literaturu obsahující jak podporující tak případně protichůdné výsledky. Minimální délka je 10 stran.

    e) Shrnutí – shrnutí hlavních výsledků. Doporučená délka je 1 strana.

    f) Doprovodné oddíly – seznam zkratek, seznam odkazů, případné informace o depozitářích dat nebo webových stránkách, prohlášení popisující roli žadatele v publikovaných pracech, včetně podrobného prohlášení o jeho úloze při přípravě textů publikací.

    g) Publikace a předložené rukopisy, které obsahují výsledky získané studentem.

    Text v částech a) až e) by měl být napsán studentem a nesmí být obsažen jinde. Text nelze kopírovat, a to ani jeho část, z publikací v oddíle g) ani z jiných textů. Text může být psán v angličtině, češtině nebo slovenštině. Formátování textu, obrázků, tabulek a doprovodných údajů by mělo být v souladu s pravidly relevantního časopisu, například toho, kde byl publikován jeden z autorových článků.

    Oborová rada nevyžaduje vypracování a odevzdání autoreferátu.

Kardiovaskulární vědy
  • Platnost akreditace: 28. 11. 2028
  • Předseda oborové rady

    prof. MUDr. Petr WIDIMSKÝ, DrSc.
    III. interní-kardiologická klinika 3 .LF UK a FNKV
    Šrobárova 50
    100 34 Praha 10
    tel.: 267 16 2621
    e-mail:
  • Členové oborové rady
  • Charakteristika studijního programu

    Program je zaměřen na celou šíři kardiovaskulárního výzkumu. Z klinických oborů jsou jeho součástí kardiologie, dětská kardiologie, kardiochirurgie, angiologie, cévní chirurgie, vaskulární neurologie – a rovněž související obory teoretické i preklinické resp. jejich části zabývající se kardiovaskulárním výzkumem – anatomie, biologie, embryologie, histologie, fyziologie a patofyziologie, lékařská chemie a biochemie, patologie, farmakologie, mikrobiologie, lékařská imunologie, preventivní lékařství a epidemiologie).

     

    Úspěšný absolvent SP „Kardiovaskulární vědy“ má schopnost samostatné vědecké práce v dané oblasti výzkumu – a to na mezinárodní úrovni. Současně má hluboké znalosti z celého rozsahu kardiovaskulární problematiky. Tyto znalosti a schopnosti využije při výzkumné a/nebo pedagogické činnosti a v klinických oborech též v klinické praxi.

     

    Absolventi se na trhu práce uplatní jako akademičtí pracovníci univerzit, vědečtí pracovníci jiných výzkumných institucí, vedoucí pracovníci firem v privátní sféře (se zaměřením na kardiovaskulární choroby), vedoucí lékaři a primáři v klinické praxi.

  • Návrh témat disertačních prací

    Níže uvedená širší témata budou specifikována jednotlivými členy oborové rady a návazně pak i jednotlivými školiteli.


    Akutní koronární syndromy
    Srdce a mozkové cévní příhody
    Tromboza a kardiovaskulární systém
    Získané a dědičně choroby myokardu a perikardu
    Srdeční selhání
    Poruchy srdečního rytmu
    Onemocnění periferních tepen
    Tromboembolická nemoc
    Chlopenní vady
    Vrozené srdeční vady
    Epidemiologie kardiovaskulárních chorob
    Preventivní kardiologie
    Esenciální a sekundární hypertenze
    Srdce a ledviny
    Genetický podklad kardiovaskulárních chorob
    Dětská kardiologie a kardiochirurgie
    Vasa a nervi vasorum
    Diabetes a kardiometabolická onemoncění
    Kardiovaskulární stárnutí
    Kardiovaskulární zobrazovací metody
    Ateroskleróza, lipidologie a vaskulární biologie
    Plicní hypertenze a pravostranné srdeční selhání
    Srdeční selhání a oběhové podpory
    Kardiovaskulární farmakoterapie
    Žádoucí a nežádoucí účinky farmak na kardiovaskulární systém
    Anatomie a fyziologie oběhového systému
    Vývoj kardiovaskulárního systému a jeho poruchy.

  • Požadavky v průběhu studia

    Student doktorského programu je povinen přistupovat aktivně k řešeným úkolům, dodržovat školitelem
    stanovený harmonogram. Školitele pravidelně písemně informuje o průběhu studia a konzultuje s ním dosažené
    výsledky. Zajímá se o aktuální poznatky související s tématem studia, studuje odbornou literaturu, sleduje
    prezentace na významných mezinárodních konferencích.
    Konkretizace rámcových povinností:
    1. ročník studia (prezenční i kombinovaná forma): (a) úspěšné složení zkoušky z angličtiny, (b) důkladné
    studium odborné literatury a napsání přehledného článku o problematice, kterou se ve svém studiu zabývá,
    odeslání tohoto článku do recenzovaného časopisu k publikaci (vč. recenzovaných tuzemských časopisů). Bez
    splnění těchto dvou podmínek nemůže student postoupit do dalšího ročníku a studium bude klasifikováno „C“
    a bude ukončeno. Dále během prvního ročníku student absolvuje kurs prezentačních dovedností nebo jiný kurs
    zaměřený na prezentaci vědeckých výsledků.
    2.–3. ročník (prezenční forma) resp. 2.–4. ročník (kombinovaná forma): intenzivní výzkumná práce na dané
    problematice, přednesení vlastních výsledků v angličtině nejméně na jednom mezinárodním kongresu či
    konferenci. Na závěr této části studia absolvování státní zkoušky.
    4. ročník (prezenční forma) resp. 5. ročník (kombinovaná forma): analýza a publikace získaných výsledků
    v mezinárodním časopise s impakt faktorem vyšším než 1,5 (student je prvním autorem nejméně jednoho
    článku s vlastními výsledky, publikovaného in extenso), sepsání a obhajoba doktorské disertační práce.
    V konkrétně odůvodněných případech na písemnou žádost studenta může být studium (kombinovaná forma)
    prodlouženo až do celkového trvání 8 let. V takovém případě je na konci každého akademického roku
    školitelem a oborovou radou posouzeno, zda student ve svém studiu konkrétně pokročil. Pokud v průběhu
    kteréhokoli akademického roku student neprokáže žádnou konkrétní aktivitu, bude mu studium ukončeno.

  • Požadavky na absolvování stáží

    Níže uvedené povinnosti A, B, C si student naplánuje po dohodě se školitelem tak, aby nejméně jednu z nich
    splnil v každém roce studia, tzn., že nejdéle do konce 4. ročníku bude mít všechny splněné.
    A) Nejméně 1 měsíc trvající stáž na zahraničním pracovišti, zabývajícím se kardiovaskulárním výzkumem.
    B) Nejméně 1 měsíc trvající stáž na špičkovém tuzemském pracovišti, zabývajícím se kardiovaskulárním
    výzkumem.
    C) Absolvování nejméně dvou povinně volitelných kursů (možnost volby z těchto kursů: Metodologie
    experimentálního a klinického výzkumu, Teoretické základy výzkumu kardiovaskulárních nemocí,
    Biomedicínská statistika vč. databází a metaanalýz, To nejlepší z klinického kardiovaskulárního výzkumu).
    Dobrovolnou možností je stáž D:
    D) Nejméně 1 měsíc trvající stáž na ústavu či klinice opačného zaměření než je mateřské pracoviště studenta: tzn. studenti
    primárně zařazení na teoretických či preklinických ústavech absolvují nejméně 1 měsíční stáž na klinickém pracovišti
    s kardiovaskulárním zaměřením (dle vlastní volby) a naopak studenti primárně zařazení na klinikách absolvují nejméně 1
    měsíční stáž v teoretickém či preklinickém ústavu (dle vlastní volby).

  • Vypsané kurzy
  • Požadavky ke státní doktorské zkoušce

    Bude se jednat o dvojice otázek, z nichž jedna bude z preklinických a teoretických oborů a jedna z klinických oborů.
    Ke státní doktorské zkoušce se student může přihlásit tehdy, pokud splnil výše uvedené povinnosti 1.-3.
    ročníku (prezenční forma) resp. 1.–4.ročníku (kombinovaná forma).

  • Požadavky na publikační činnost

    1. ročník studia: sepsání přehledového článku do recenzovaného časopisu a jeho odeslání k publikaci (student
    je prvním autorem). Tímto způsobem student prokáže způsobilost studovat odbornou literaturu a získané
    vědomosti syntetizovat a srozumitelným způsobem zpracovat. V případě nesplnění bude studium ukončeno
    na konci 1. ročníku.
    2. ročník: prezentace (přednáška nebo poster, nemusí nutně obsahovat vlastní výsledky, může jít o přehledné
    sdělení, kasuistiku apod.) v angličtině na vědecké konferenci či kongresu
    3. (4.) ročník: prezentace vlastních výsledků na mezinárodním kongresu či konferenci (první autor),
    spoluautorství nejméně 1 článku in extenso v časopise s impakt faktorem vyšším než 1,5.
    4. (5.) ročník: druhá prezentace vlastních výsledků na mezinárodním kongresu (první autor), in extenso
    publikace článku s hlavními výsledky svého výzkumu v časopise s impakt faktorem vyšším než 1,5 (první
    autor).

  • Požadavky k obhajobě

    Analýza a publikace získaných výsledků v mezinárodním časopise s impakt faktorem vyšším než 1,5 (student je prvním autorem nejméně jednoho
    článku s vlastními výsledky, publikovaného in extenso), sepsání a obhajoba doktorské disertační práce.

 

Kineziologie a rehabilitace
  • Platnost akreditace: 31. 10. 2028
  • Předsedkyně oborové rady

    doc. MUDr. Alena KOBESOVÁ, Ph.D.
    Klinika rehabilitace a tělovýchovného lékařství 2. LF UK a FN Motol
    V Úvalu 84
    150 06 Praha 5
    tel.: 224 439 264
    e-mail: 
  • Členové oborové rady

    doc. PhDr. Ondřej Čakrt, Ph.D., 2. LF UK
    prof. PaedDr. Pavel Kolář, Ph.D., 2. LF UK
    doc. MUDr. Jiří Kříž, Ph.D., 2. LF UK
    doc. MUDr. Jan Laczó, Ph.D., 2. LF UK
    prof. MUDr. Marie Nováková, Ph.D., LF MU
    doc. PhDr. Kamila Řasová, Ph.D., 3. LF UK
    doc. MUDr. Eva Vaňásková, Ph.D., LF HK UK

  • Zápisy z jednání oborové rady

  • Charakteristika studijního programu

    Studijní program kineziologie a rehabilitace je zaměřen na vědeckou a výzkumnou činnost v oblasti lidského pohybu. Zájemci o tento SP mohou být absolventi magisterských studijních programů fyzioterapie, absolventi lékařských či zdravotně-sociálních fakult a dalších fakult s biomedicínskými SP se zájmem o vědeckou činnost. Program doktorského studia v kineziologii a rehabilitaci navazuje hlavně na magisterské studium medicíny, fyzioterapie, ergoterapie, a případně dalších magisterských či inženýrských oborů, jejichž vědecké poznatky jsou v praxi v rehabilitaci využívány (např. biomedicínská a klinická technika, biomedicínské inženýrství, protetika, biokybernetika, robotické a informační technologie). SP se zaměřuje na objektivizaci fyziologických parametrů lidské motoriky, identifikaci příčin motorických poruch a možností terapeutického ovlivnění. Metodologie jednotlivých výzkumných projektů bude přizpůsobena konkrétním cílům dané práce, přístrojovému vybavení školicího pracoviště a výzkumně-profesnímu zaměření školitele a studenta.

  • Seznam školitelů s návrhy témat disertačních prací

  • Požadavky v průběhu studia

    Předložit oborové radě studijní plán sestavený s ohledem na téma disertační práce a odsouhlasený školitelem v průběhu prvního ročníku dle studijního řádu.

    V 1. ročníku musí student absolvovat povinný předmět "Základy vědecké činnosti".

    Ve 2. ročníku studia musí student absolvovat povinný předmět "Recentní výzkum v oborech kineziologie a rehabilitace".

    Za celou dobu studia musí absolvovat nejméně dva další předměty ze skupiny povinně volitelných předmětů dle vlastního výběru a po konzultaci se školitelem. Seznam předmětů je uveden níže. Pro absolvování předmětu a získání kreditu student kontaktuje garanta předmětu. Po schválení oborovou radou je možné zařadit též předměty z nabídky jiných doktorských SP na vysokých školách v ČR nebo v zahraničí.

    Složení zkoušky z předmětu Angličtina pro doktorandy v prvních dvou letech studia. Zkoušku z anglického jazyka může student nahradit sepsáním písemné studie k rozpravě o disertační práci a rozpravou nad ní v anglickém jazyce. V případě, že student předloží mezinárodně platný certifikát o složení zkoušky z anglického jazyka, bude tento certifikát akceptován namísto zkoušky.

    Další studijní povinnosti

    Součástí individuálního studijního plánu je rovněž zapojení do vědecko-výzkumných aktivit na základě dohody se školitelem. U studentů prezenční formy studia je součástí individuálního studijního plánu pedagogická praxe. Preferováno je zapojení do výuky předmětů souvisejících se zaměřením studia. Výjimky z této pedagogické praxe povoluje vedoucí školicího pracoviště po dohodě se školitelem.

    Povinné předměty

    1. ročník studia: Kurs základů vědecké činnosti.
    Garant: doc. MUDr. Jiří Bronský, Ph.D.

    2. ročník studia: Recentní výzkum v oborech kineziologie a rehabilitace
    Garant: doc. MUDr. Alena Kobesová, Ph.D.

    Povinně volitelné předměty

    Student musí během studia získat kredit alespoň ze dvou volitelných předmětů dle vlastního výběru s ohledem na zaměření tématu DP.

    Požadavky na absolvování stáží

    Součástí studijních povinností v doktorském studijním programu Kineziologie a rehabilitace je absolvování části studia na zahraniční instituci v délce nejméně jednoho měsíce nebo účast na mezinárodním tvůrčím projektu s výsledky publikovanými nebo prezentovanými v zahraničí nebo jiná forma přímé účasti studenta na mezinárodní spolupráci.

    Financování vědecké činnosti v rámci DSP

    Během prvního či druhého ročníku studia bude vyžadováno, aby student prezenční i kombinované formy podal žádost o udělení grantu u interní grantové agentury UK, případně u agentury pro zdravotnický výzkum ČR.

    Požadavky na publikační a tvůrčí činnost

    Publikační činnost:

    Doktorand musí být před obhajobou disertační práce autorem nebo spoluautorem minimálně jedné publikace vydané nebo přijaté k tisku v impaktovaném časopise a současně minimálně jedné další publikace vydané nebo přijaté k tisku v renomovaném recenzovaném časopise. Souhrn IF z publikovaných prací musí být roven nebo vyšší 1.00. Podíl studenta na každém vydaném článku musí být jasně určen. Student musí být prvním autorem aspoň jednoho článku s IF. Články musí tématicky odpovídat řešené disertační práci.

  • Prezentace ze zahájení studia 

  • Vypsané kurzy

    Student musí během studia získat kredit alespoň ze dvou následujících předmětů dle vlastního výběru s ohledem na zaměření tématu disertační práce.

    1. DS001 Kurz základů vědecké činnosti
    Garant: doc. MUDr. Jiří Bronský, Ph.D. 

    2. DS002 Vědecká konference 2. LF UK
    Garant:  prof. MUDr. Jan Trka, Ph.D.
     

    3. DS003 Centrální mechanismy řízení motoriky
    Garant: MUDr. Jan Vacek Ph.D.

    4. DS004 Funkční vyšetření a rehabilitace dětí
    Garant: as. PhDr. Marcela Šafářová, PhD.

    5. DS005 Funkční vyšetření a terapie pacientů s bolestmi pohybového aparátu
    Garant: doc. MUDr. Alena Kobesová, Ph.D.

    6. DS006 Fyziologické základy funkčního vyšetření a pohybové terapie u pacientů s civilizačními chorobami
    Garant: doc. MUDr. Jiří Radvanský, CSc.

    7. DS007 Individuální ortoticko protetické pomůcky
    Garant: Ing. Pavel Černý, Ph.D.

    8. DS008 Kineziologie dolní končetiny a chůze
    Garant: doc. MUDr. Ivan Vařeka, Ph.D.

    9. DS009 Mezinárodní klasifikace funkčních schopností, disability a zdraví WHO (MKF)
    Garant: MUDr. Yvona Angerová, Ph.D., MBA 

    10. DS010 Myoskeletální postupy v moderní rehabilitaci
    Garant: doc. MUDr. Eva Vaňásková, Ph.D. 

    11. DS011 Patofyziologie a léčba bolesti
    Garant: doc. MUDr. Jiří Kozák, Ph.D.

    12. DS012 Pohybová aktivita u pacientů s obezitou
    Garant: MUDr. Martin Matoulek, Ph.D.

    13. DS013 Pokroky v interprofesním přístupu k vyšetření a rehabilitaci pacientů po poškození mozku
    Garant: MUDr. Yvona Angerová, Ph.D., MBA 

    14. DS014 Pokroky ve vyšetření a multidisciplinární terapii pacientů po poškození míchy
    Garant: doc. MUDr. Jiří Kříž, Ph.D.

    15. DS015 Postupy a výsledky recentního výzkumu v oborech kineziologie a rehabilitace
    Garant: doc. MUDr. Alena Kobesová, Ph.D. 

    16. DS016 Principy neurorehabilitace
    Garant: doc. PhDr. Kamila Řasová, Ph.D.

    17. DS017 Respirační fyzioterapie v klinických souvislostech
    Garant: doc. PaedDr. Libuše Smolíková, Ph.D.

    18. DS018 Vyšetření a léčba u pacientů s Parkinsonovou nemocí
    Garant: MUDr. Martina Hoskovcová, Ph.D.

    19. DS019 Vyšetření a rehabilitace pacientů s poruchami stability
    Garant: doc. PhDr. Ondřej Čakrt, Ph.D.

    20. DS020 Vyšetření a terapie pacientů se spastickou parézou
    Garant: MUDr. Martina Hoskovcová, Ph.D.

    21. DS021 Vývojová kineziologie
    Garant: prof. PaedDr. Pavel Kolář, Ph.D.

  • Požadavky ke státní doktorské zkoušce

     
    Cílem státní doktorské zkoušky (SDZ) je ověření šíře a kvality znalostí studenta, jeho způsobilosti osvojovat si nové poznatky, hodnotit je a tvůrčím způsobem využívat ve vztahu ke zvolenému oboru doktorského studijního programu a tématu disertační práce. Součástí SDZ je i diskuse o problematice disertační práce. Podmínkou konání státní doktorské zkoušky je splnění alespoň čtyř předmětů ze schváleného studijního plánu.
    Státní doktorská zkouška se koná před zkušební komisí pro SDZ, kterou navrhuje předseda oborové rady Kineziologie a rehabilitace. Po projednání v oborové radě ji jmenuje děkan 2. LF UK. Zkušební komise je nejméně pětičlenná.
  • Požadavky k obhajobě

    Doktorand po předchozím složení SDZ odevzdává pro započetí řízení k obhajobě svoji disertační práci. Disertační práce je výsledkem řešení konkrétního vědeckého úkolu; prokazuje schopnost doktoranda samostatně tvůrčím způsobem pracovat a musí obsahovat původní a autorem disertační práce publikované nebo k uveřejnění přijaté výsledky vědecké práce. Disertační práce je psána v jazyce českém, slovenském nebo anglickém. Za disertační práci lze uznat i soubor publikací nebo přijatých rukopisů, opatřených integrujícím textem. Disertační práce musí být podána nejpozději do sedmi let od zápisu do studia.

    Autoreferát k disertační práci:

    Tvůrčí odborná činnost je prezentována vypracováním autoreferátu a jeho obhajobou při rozpravě o disertační práci, při které je stanovena definitivní náplň disertační práce. Student musí předložit autoreferát nejpozději čtyři týdny před vykonáním státní doktorské zkoušky.

    Předmětem je:

    – shrnutí stavu řešení tématu disertační práce ve světě;

    – dosavadní výsledky řešení tématu disertační práce studentem (může být nahrazeno souborem publikovaných prací studenta);

    – návrh dalšího postupu při přípravě disertační práce.

Lékařská biofyzika
  • Platnost akreditace: 31. 12. 2020​
  • Předseda oborové rady

    prof. MUDr. et RNDr. Jiří BENEŠ, CSc.
    Ústav biofyziky a informatiky 1. LF UK
    Salmovská 1
    120 00 Praha 2
    tel.: 224 965 810
    e-mail:
  • Členové oborové rady

  • Charakteristika studijního programu

    Doktorský studijní program Lékařská biofyzika je interdisciplinární vědní obor využívají spolupráci převážně biologických pracovišť od základního výzkumu až po klinická pracoviště. Výchova studentů se zaměřuje na vzájemné souvislostí mezi fyzikou a medicínou. Pozornost se věnuje především prohlubování poznatků v diagnostických a terapeutických metodách, možnostem terapeutického ovlivnění fyzikálních dějů na buněčné membráně, matematickému modelování biologických dějů, biomechanice, studiu biosignálů a především studiu biofyzikálních dějů elektromagnetického záření.
    Standardní doba studia je čtyři roky.

  • Vypsané kursy 
  • Požadavky ke státní doktorské zkoušce

     

  • Otázky ke státní doktorské zkoušce

    Obecná biofyzika
    1. Struktura elektronového obalu atomu
    2. Magnetický moment elektronu
    3. Magnetické vlastnosti atomového jádra
    4. Princip hmotnosti spektrometrie
    5. Síly působící mezi molekulami
    6. Gibbsovo fázové pravidlo, fázový diagram
    7. Elektrické vlastnosti koloidů
    8. Koligativní vlastnosti roztoků
    9. Význam osmotického tlaku pro výměnu vody v kapilárách
    10. Fyzikální zákony významné pro dynamiku krevního oběhu
    11. Termodynamické stavové funkce
    12. Chemický potenciál
    13. Extinkce, Lambert-Beerův zákon
    14. Emisní a absorpční spektrální analýza
    15. Zvětšení a rozlišovací schopnost optického mikroskopu
    16. Princip elektronového mikroskopu
    17. Principy detekce ionizujícího záření, selektivní a integrální detekce záření gama
    18. Princip spektrometrie záření gama
    19. Metody osobní dozimetrie, expozice a dávka záření
    20. Chyby měření, prokládání diskrétních měřených hodnot spojitou funkcí, metoda nejmenších čtverců
    21. Fyzikální vlastnosti ultrazvukových vln
    22. Fyzikální principy využití ultrazvuku v diagnostice
    23. Princip NMR
    24. Osmotický tlak, osmotická práce ledvin
    25. Difúze
    26. Aktivní a pasivní transport buněčnou membránou
    27. Donnanova rovnováha na buněčné membráně
    28. Princip funkce laseru
    29. Elektrochemický potenciál, klidový membránový potenciál
    30. Účinky elektrického proudu
    31. Elektrodiagnostické metody
    32. Absorpce rtg. záření
    33. Princip počítačové tomografie
    34. Biologické účinky rtg a gama záření, dávka záření, dávkový ekvivalent
    35. Radioaktivní rozpad, fyzikální, biologický a efektivní poločas
    36. Deterministické účinky ionizujícího záření
    37. Stochastické účinky ionizujícího záření
    38. Diagnostika akutní nemoci z ozáření
    39. Léčba akutní nemoci z ozáření
    40. Vztah fyzikálních vlastností světelného záření na jeho biologickém účinku

    Doporučená literatura:
    Ivo Hrazdira, Vojtěch Mornstein: Lékařská biofyzika a přístrojová technika. Neptun 2004,
    ISBN-10: 80-902896-1-4
    Vojtěch Mornstein, Ivo Hrazdira, Aleš Bourek: Lékařská fyzika a informatika. Neptun 2007,
    ISBN-13: 978-80-86850-02-3
    Ivo Hrazdira, Vojtěch Mornstein, Jiřina Škorpíková: Základy biofyziky a zdravotnické techniky.
    Neptun 2006, ISBN-10: 80-86850-01-3
    Navrátil, Leoš; Rosina, Jozef a kolektiv: Medicínská biofyzika, Grada, 2005, s. 524, ISBN: 978-
    80-247-1152-2

    Fyziologie
    1. Buňka – složení
    2. Iontové kanály
    3. Tělní tekutiny
    4. Nervový systém – stavba, funkce
    5. Klidový a akční potenciál
    6. Synapse
    7. Svalstvo – stavba, funkce
    8. Kosterní svalstvo
    9. Hladké svalstvo
    10. Funkční anatomie srdce
    11. Činnost srdce, EKG křivka
    12. Řízení srdeční činnosti
    13. Oběh krve – funkční anatomie
    14. Složení krve
    15. Hemoglobin
    16. Červené krvinky
    17. Destičky
    18. Krevní skupiny
    19. Lymfatický systém
    20. Bílé krvinky
    21. Imunitní systém
    22. Dýchací cesty
    23. Transport plynů
    24. Regulace dýchání
    25. Ledviny
    26. Acidobazická rovnováha
    27. Vnitřní prostředí CNS
    28. Hematoencefalická bariéra
    29. Funkční stavy CNS a bioelektrická aktivita
    30. Integrační funkce CNS

    Doporučená literatura:
    1. Lékařská fyziologie – Otomar Kittnar a kolektiv (Grada, 2011)
    2. Elektronická učebnici Fyziologie
    3. Lékařská fyziologie (Grada-Avicenum, Praha 1994, reedice 1996,1999,2003
    4. Základy lékařské fyziologie – M. Langmeier a kol. (Grada 2009) – blíže zde
    5. Atlas fyziologických regulací – O. Kittnar, M. Mlček (Grada Publishing,2009
    6. Atlas fyziologie člověka – S.Silbernagl, A. Despopoulos (Grada 1993)
    7. Základy neurověd – J. Mysliveček a kolektiv (Triton 2009), 2. Opravené a
    přepracované vydání

    Biochemie
    1. Glykolýza
    2. Glukoneogeneze
    3. Pentozový cyklus
    4. Cyklus kyseliny citronové
    5. Dýchací řetězec
    6. ß-oxidace mastných kyselin
    7. Přeměna aminokyselin
    8. Energetický metabolismus svalu
    9. Membrány
    10. Transport látek (voda, ionty, organické molekuly)
    11. Metabolismus N-acetylaspartátu
    12. Metabolismus kreatinu a fosfokreatinu
    13. Metabolismus sloučenin cholinu, nejdůležitější cholinové sloučeniny
    14. Metabolismus inositolů
    15. Metabolismus nejdůležitějších neurotransmiterů
    16. Metabolismus laktátu
    17. Metabolismus glukózy
    18. Metabolismus fenylalaninu
    19. Metabolismus ATP, ADP, AMP
    20. Úloha anorganického fosfátu v metabolismu

    Doporučená literatura:
    MATOUŠ, Bohuslav. Základy lékařské chemie a biochemie. 1. vyd. Praha: Galén,
    c2010, xv, 540 s. ISBN 978-80-7262-702-8.
    PRŮŠA, Richard a kol. Errata k učebnici Matouš, B: Základy lékařské chemie a
    biochemie.
    MURRAY, Robert K. Harperova biochemie. 4. čes. vyd. Jinočany: Nakladatelství a
    vydavatelství H&H, c2002, 872 s. ISBN 80-731-9013-3. 
    ALBERTS, Bruce. Základy buněčné biologie: úvod do molekulární biologie buňky. 2.
    vyd. Překlad Arnošt Kotyk, Bohumil Bouzek, Pavel Hozák. Ústí nad Labem: Espero
    Publishing, c1998, 630 s. ISBN 80-902-9062-0.
    KOOLMAN, Jan a Klaus-Heinrich RÖHM. Barevný atlas biochemie. 1. české vyd.
    Praha: Grada, 2012, 498 s. ISBN 978-802-4729-770.

    Magnetická rezonance
    1. Rezonanční podmínka, magnetický moment, gyromagnetický poměr
    2. Blochovy rovnice, tvar signálu
    3. Intenzita signálu
    4. Pulsní NMR spektroskopie
    5. Fourierova transformace
    6. NMR spektrum, definice chemického posunu, standardizace
    7. Relaxační čas T1
    8. Aditivita relaxačních časů a základní příspěvky k relaxačním mechanismům
    9. Relaxační čas T2
    10. NOE
    11. MR tomograf a MR spektrometr, rozdíly v konstrukci, základní konstrukční schéma
    12. Typy cívek používaných v MR spektroskopii
    13. Citlivost NMR měření, poměr signál šum při měření spekter a možnosti jeho zvyšování
    14. Rozlišovací schopnost NMR spektrometru
    15. Princip MR zobrazování a porovnání MR zobrazování a MR spektroskopie
    16. K-prostor v MR zobrazování a MR spektroskopii
    17. In vivo MR spektroskopie – její rozdíl od vysoko rozlišující NMR
    18. Metody spinového a stimulovaného echa v in vivo MR spektroskopii
    19. Metoda povrchových cívek
    20. Metoda „single voxel“
    21. Metoda „spektroskopického zobrazování“
    22. Metody potlačení signálu vody (T1, selektivní pulsy, postprocesing)
    23. Metody zpracování – klasický postup (ZE,EM,FT,PH,BL,FIT)
    24. Metody zpracování MR spektra ve frekvenční a časové doméně
    25. Základní metabolity sledované 1H MR spektroskopii
    26. Základní metabolity sledované 31P MR spektroskopii
    27. Základní metabolity sledované 13C MR spektroskopií
    28. Metody zjišťování absolutních koncentrací 1H MRS
    29. Metody zjišťování absolutních koncentrací 31P MRS
    30. Vyšetřovací protokol in vivo MR spektroskopie

    Doporučená literatura:
    1) LIANG, Z. Principles of Magnetic Resonance Imaging: A Signal Processing Perspective.
    New York:
    IEEE Press, 2000.
    2) BERGER, S., BRAUN, S. 200 and More NMR Experiments: Practical Course. Wiley-VCH,
    2002.
    3) HUETTEL, S. A., SONG, A. W., MCCARTHY, G. Functional Magnetic Resonance Imaging,
    Second
    Edition, Sinauer Associates, Inc., 2009. ISBN 978-0-87893-286-3.
    4) KUPKA K, a kol. Nukleární medicína, učební text, P3K, Příbram 2007, ISBN 978-80-903584-
    9-2
    5) www.sweb.cz/AstroNuklFyzika
    6) SEIDL Z, VANĚČKOVÁ M. Magnetická rezonance mozku, míchy a páteře. Grada 2007. ISBN
    978-80-247-1106-5
    7) VANĚČKOVÁ M, SEIDL Z. Magnetická rezonance a roztroušená skleróza mozkomíšní.
    Mladá Fronta 2010. ISBN 978-80-204-2182-1

Mikrobiologie
  • Platnost akreditace: 31. 12. 2020
  • Předseda oborové rady

    doc. RNDr. Ivo KONOPÁSEK, CSc.
    Katedra genetiky a mikrobiologie PřF UK
    Viničná 5
    128 44 Praha 2
    tel.: 221 951 711
    e-mail:
  • Členové oborové rady

  • Charakteristika studijního programu

    Mikrobiologie se zabývá poznáním biologických procesů, probíhajících v mikroorganizmech na úrovni molekulární, organizmální a ekosystémové. Výzkum je zaměřen na kontrolu genové exprese a fyziologické regulace v buňkách mikrobů. Studium vzdělává absolventy k samostatné vědecké práci v oboru mikrobiologie. Absolvent doktorského studia mikrobiologie je vzdělán k samostatné vědecké práci v oblasti mikrobiologie. Získává ucelený přehled v oblasti buněčné a molekulární biologie bakterií a hub na současné úrovni znalostí. Ovládá metody mikrobiologické, biochemické, molekulárně genetické, analytické, biofyzikální. Je připraven tvůrčím způsobem řešit otázky základního výzkumu i konkrétní aplikace problémů v mikrobiologii lékařské, environmentální, průmyslové a v biotechnologiích. Absolventi nacházejí uplatnění ve vědeckých ústavech a na vysokých školách zaměřených na výzkum a vzdělávání v mikrobiologii, v institucích orientovaných na klinickou diagnostiku, potravinářské a farmaceutické produkce, bioremediace, vodohospodářství, apod.

  • Požadavky v průběhu studia

    Povinné předměty:
    Dvoutýdenní kurs Pokroky v molekulární biologii, (organizuje prof. MUDr. J. Jonák, CSc., ÚMG AV ČR) a jednodenní seminář Pokroky v mikrobiologii (organizuje doc. RNDr. J. Gabrielem, DrSc., MBÚ AV ČR)
    Další předměty:
    Další dva volitelné předměty jsou do plánu doplněny v závislosti na předchozím vzdělání a s ohledem na téma disertace.
    Je vyžadována certifikovaná zkouška z angličtiny (FCE, CAE, TOEFL) nebo zkouška na ÚJOP UK.
    Vyžaduje se účast na konferenci doktorandů ve 2. a 4. ročníku studia s anglickou prezentací výsledků.

    Doktorand absolvuje zahraniční stáž na pracovišti s příbuznou problematikou, aktivně se zúčastňuje vědeckých konferencí a kongresů, na nichž referuje o svých výsledcích formou ústního či plakátového sdělení. Stáž v zahraničí není podmínkou obhajoby, pokud ji nelze zajistit.

  • Vypsané kurzy

  • Požadavky ve státní doktorské zkoušce

    Zkouška se koná v rozsahu stanoveném oborovou radou. Předmětem zkoušky jsou: i) tematické okruhy, vypsané oborovou radou, zaměřené na obecné znalosti a rozhled v oboru ii) znalosti metodických postupů a technik používaných v mikrobiologii, s ohledem na téma dizertace iii) speciální témata týkající se vědeckého zaměření dizertační práce. Cílem zkoušky je prověřit vědecký způsob myšlení studenta, tj. jeho schopnost postihnout podstatu problému včetně schopnosti navrhovat vlastní způsoby řešení.

  • Požadavky k obhajobě

    Řídí se zvyklostmi publikování vědeckých výsledků v oboru mikrobiologie. Má dvojí formu:

    a) Disertační práce v plném znění má klasické členění kapitol (Obsah, Úvod s formulací cílů, Literární přehled, Materiál a metody, Výsledky, Diskuse, Souhrn, Použitá literatura, Seznam použitých zkratek); obvyklý rozsah cca 100 stran.

    b) Zkrácená forma doktorské práce k získání titulu Ph.D. v oboru mikrobiologie je přípustná při splnění následujících podmínek:

    Doktorand je autorem alespoň tří publikací v časopisech, kterým je udělován tzv. impact factor (IF), z nichž na všech je prvním autorem; nebo je autorem pěti publikací v časopisech s IF, alespoň na dvou je prvním autorem. Může se jednat o práce přijaté do tisku.

    1. Úvod definující cíle disertační práce: 1 – 2 strany

    2. Rozsah Literárního úvodu, se zpracováním tématu disertace 30 – 50 stran.

    3. Úvod ke každé publikaci: cca 1 strana.

    4. Závěrečná diskuse, společná celé práci: 5-10 stran.

    5. Seznam použité literatury.

    6. Jazyk práce (český nebo anglický) bez omezení.

    7. Zkrácenou formu musí doporučit školitel. 8. Předložené publikace jsou stejného zaměření jako disertace a její cíle. Jedná-li se o publikace, na nichž se podílejí další autoři, musí být uvedeno jejich prohlášení, upřesňující podíl studenta na výsledcích. Disertační práce se předkládá předsedovi příslušné oborové rady v tištěné podobě a pevné vazbě ve 4 exemplářích. Současně s disertací se předkládají i teze v angličtině. 

Molekulární a bunečná biologie, genetika a virologie
  • Platnost akreditace: 31. 12. 2020
  • Předsedkyně oborové rady

    doc. RNDr. Dana HOLÁ, Ph.D.
    Katedra genetiky a mikrobiologie PřF UK
    Viničná 5
    128 43 Praha 2
    tel.: 221 951 200
    e-mail:
  • Členové oborové rady

  • Charakteristika studijního programu

    Absolvent doktorského studia má hluboké teoretické a praktické znalosti molekulární a buněčné biologie, genetiky a virologie. Je vysoce kvalifikovaným pracovníkem zvláště v tom oboru, který se bezprostředně váže k předmětu doktorské disertace. Je sběhlý v moderních molekulárních, buněčných, biochemických a biostatistických metodách, technikách a experimentálních přístupech. Dosažené široké vzdělání umožní absolventům zasvěceně pracovat v různých oblastech biologie, mikrobiologie, biomedicíny a bioinformatiky a uplatnit se na libovolných univerzitách, akademických a průmyslových pracovištích, zaměřených na základní a/ nebo aplikovaný výzkum a vývoj.

  • Požadavky v průběhu studia

    Před přihláškou k SDZ absolvovat úspěšně aspoň 2 předměty (přednášky nebo
    cvičení nebo kursy), které byly uvedeny v ISP, a složit zkoušku z
    angličtiny podle fakultních pravidel a kritérií. Otázky k SDZ mohou být z
    různých oblastí molekulární a buněčné biologie, genetiky či případně
    virologie s tím, že se obvykle přihlíží k tématu disertační práce. Studenti
    by se měli zaměřit zejména na témata uvedená v rámci odstavce Otázky ke
    státní doktorské zkoušce. Pro další případné informace případně kontaktujte
    předsedkyni oborové rady.
  • Vypsané kurzy
  • Otázky ke státní doktorské zkoušce

    Část molekulární biologie
    Molekulární biologie a genetika a –omiky – předmět studia a metodika.
    Molekulární evoluce ve smyslu „RNA svět“, „svět RNA a proteinů“, a „DNA svět“ (podmínky přechodu).
    Nobelovy ceny v molekulární biologii a historie moderní MB.
    Struktura a konformace DNA – kovalentní a slabé chemické vazby.
    Genetická funkce DNA – objev a potvrzení.
    Topologie DNA a topoisomerasy.
    Struktura a konformace RNA – rozdíly mezi DNA a RNA.
    Komplementarita basí – W.C. a neW.C. nukleotidové páry. Denaturace.
    Ústřední dogma MB a funkce informačních biopolymerů.
    Struktura a konformace proteinů.
    Funkční klasifikace proteinů.
    Gen, genom, chromosom v pro- a eu-karyotické buňce.
    Nukleosom a chromatin; remodelace chromatinu.
    Buněčný cyklus a duplikace a segregace chromosomů.
    Chemie syntézy DNA a jednotlivé stupně replikace.
    Enzymy replikační vidličky a přesnost replikace.
    Poškození DNA a opravná (reparativní) syntéza DNA.
    Homologní rekombinace a místně specifická rekombinace.
    Mobilní elementy (transposony) a transpozice.
    V (D) J rekombinace.
    Transkripce a RNA polymerasy.
    Eukaryotické RNA polymerasy a transkripční faktory.
    Posttranskripční úprava a modifikace RNA.
    Mechanismy sestřihu primárního transkriptu s introny GI, GII a S (spliceosom); alternativní sestřih.
    Sestřih pre-tRNA; translační sestřih (intron).
    Editace RNA; posun čtecího rámce; „missense“, „nonsense“ a „frameshift“ mutace.
    Struktura mRNA a translace u pro- a eu-karyot.
    Struktura a funkce ribosomů.
    Iniciační, elongační a terminační stupeň translace.
    Genetický kód.
    Regulace transkripce u prokaryot.
    Regulace transkripce v eukaryotické buňce.
    tRNA jako model struktury RNA a její funkce v translaci.
    Malé RNA (typu sn a sno) a jejich funkce v posttranskripční úpravě.
    Aptamerové vlastnosti RNA a ribospinače.
    RNA interference a úloha siRNA a miRNA v umlčování genů.
    Klonování molekul, buněk a organismů.
    Sekvenování DNA a genomová analýza.
    Restrikčně-modifikační systémy u bakterií.
    Genové inženýrství.
    Posttranslační úpravy a modifikace proteinů.
    Plastidy, viry a molekulární vektory.
    Modifikace informačních biopolymerů a umlčování genů.
    Modelové organismy v molekulární biologii.
    Hlavní metody současné molekulární biologie.
    Transgenní organismy.

    Část buněčná biologie
    Historie studia buňky: buněčná teorie, významné objevy týkající se struktury a funkce buněk.
    Buňka jako živý systém: vlastnosti živých systémů, hierarchické uspořádání živých systémů.
    Nízkomolekulární látky buňky: voda a její vlastnosti, anorganické látky, organické látky.
    Makromolekuly buňky: polysacharidy, proteiny, nukleové kyseliny.
    Membrány a buněčná stěna: struktura membrán, plazmatická membrána, buněčná stěna.
    Cytoplazma a organely: cytosol, mitochondrie, chloroplasty, ostatní organely.
    Jádro a chromozómy: jádro a jadérko, struktura chromozomů.
    Cytoskelet: mikrotubuly, intermediární filamenta, mikrofilamenta.
    Viry a buňka: struktura virionů a virový genom, lytický cyklus, lyzogenní cyklus.
    Buněčná motilita a molekulární motory: motilita vázaná na mikrotubuly, motilita vázaná na mikrofilamenta.
    Buněčný transport: transport látek přes membrány, intracelulární transport látek.
    Extracelulární signální molekuly: klasifikace signálních molekul, mechanismy extracelulární signalizace.
    Přenos signálu do buňky a membránové receptory: Mechanismy přenosu signálu do buňky, receptory.
    Intracelulární signalizace: signální dráhy, realizace signálu.
    Buněčný cyklus: fáze buněčného cyklu, Go buňky, regulace vstupu do buněčného cyklu a progrese buněčným cyklem.
    Buněčná diferenciace a stárnutí: Mechanismy buněčné diferenciace, Mechanismy buněčného stárnutí.
    Buněčná smrt: programovaná buněčná smrt, apoptotické signály, Mechanismy indukce a exekuce apoptózy.
    Extracelulární matrix, buněčné adheze a spoje: extracelulární matrix, buněčná adheze, buněčné spoje.
    Obnova a reparace buněk a tkání: kmenové buňky, fyziologická obnova buněk, reparační regenerace a hojení ran.
    Nádorové buňky: buněčná transformace a kancerogeny, onkogeny, tumor supresorové geny.
    Evoluce buněk: vznik buňky, evoluce prokaryontní buňky, evoluce eukaryontní buňky.
    Metody studia buněčných proteinů: izolace a detekce proteinů, gelová elektroforéza a western blot, proteomické techniky.
    Mikroskopické techniky: světelná mikroskopie, fluorescenční a konfokální mikroskopie, elektronová mikroskopie.
    Metody studia komponent a funkcí buněk: frakcionace buněk, radioizotopové a kolorimetrické techniky, průtoková cytometrie.
    Manipulace s buňkami: separace buněk, stimulace/inhibice proliferace, indukce/inhibice apoptózy, hybridizace, mikromanipulace.
    Metody kultivace buněk in vitro: kultivační média a podmínky, primokultury a buněčné linie.

    Část genetika
    Genetická terminologie.
    Interakce alel na jednom lokusu: dominance, recesivita, kodominace, intermediarita.
    Mendlovy zákony.
    Monohybridismus, dihybridismus.
    Dominantní dědičnost, charakteristika, příklady znaků a lidských chorob, rizika.
    Recesivní dědičnost, charakteristika, příklady znaků a lidských chorob, rizika.
    Dědičnost vázána na pohlavní chromozóm, charakteristika, příklady znaků a lidských chorob, rizika.
    Mnohotná alelie.
    Interakce alel na různých lokusech: komplementarita, epistáze.
    Modifikované geny.
    Multifaktoriální dědičnost, charakteristika, kvalitativní a kvantitativní znaky, příklady znaků a lidských rizik.
    Struktura a funkce DNA.
    Struktura eukaryotního genu, geny kódující protein a funkční RNA.
    Molekulární struktura chromozomu, typy chromatinu.
    Morfologie chromozómů, centromery, telomery.
    Struktura geonomu, typy sekvencí v něm obsažených.
    Mobilní genetické elementy.
    Počet chromozomů, autozómy a gonozómy, karyotyp.
    Metody chromozomálního vyšetření, klasická a molekulární cytogenetika.
    Odchylky počtu autozómů, syndromy, možnosti prevence.
    Strukturální poruchy chromozómů.
    Rekombinace, síla vazby, vazebná nerovnováha.
    Metody genetického mapování u modelových organismů a člověka.
    Užití vazby a vazebné nerovnováhy v identifikaci genů zodpovědných za fenotypové znaky.
    Mimojaderná dědičnost.
    Genetika prokaryont, horizontální přenos genů.
    Informační makromolekuly: DNA, RNA, proteiny, typy, stavba, funkce.
    Centrální dogma molekulární biologie, procesy toku genetické informace.
    Genom, transkriptom, protein.
    Replikace DNA.
    Transkripce a postranskripční úpravy.
    Genetický kód.
    Translace a postranslační úpravy.
    Reparace DNA.
    Typy variability v eukaryontních geonomech.
    Třídy mutací a polymorfismů.
    Mutageny, jejich mechanismus účinku a testování.
    Regulace genové exprese u prokaryot a eukaryot.
    Transkripční faktory.
    Regulace exprese malými RNA.
    Epigenetické mechanismy.
    Genomový imprinting, uniparentální disomie.
    Inaktivace chromozómu X.
    Faktory ovlivňující genotyp jedince.
    Základní nástroje molekulární genetiky.
    Klonování DNA a knihovny DNA.
    Southernova metoda.
    PCR.
    Sekvenování DNA.
    Molekulárně genetická diagnostika v medicíně.
    DNA fingerinting.
    Čipové technologie: resekvenace, genotypování, expresní profilování, stanovení počtu kopií, čipy pro analýzu proteinu.
    Transgenní organismy.
    Genová terapie.
    Molekulární mechanismy regulace buněčného cyklu.
    Charakteristiky nádorové buňky, genetická podstata nádorového bujení.
    Geny činné v kancerogenezi: onkogeny, tumor supresorové geny, funkce.
    Mechanismy aktivace onkogenů a inaktivace tumor supresorových genů.
    Dědičná predispozice k nádorům, nejčastější typy a jejich genetika.
    Chromozomální změny v nádorech.
    Molekulární mechanismy tvorby protilátek a receptorů T buněk na úrovni DNA, RNA, proteinu, struktura, procesy, funkce.
    Genetika HLA antigenů, struktura, funkce.
    Genetika determinace pohlaví.
    Genetika vývoje organismu, vývojové geny.
    Základní koncepty populační genetiky.
    Hardyho-Weinbergův zákon, podmínky platnosti a důsledky.
    Faktory podmiňující změny alelových frekvencí: asortativní křížení, selekce, mutace, drift, tok.
    Představy o vzniku a evoluci života na Zemi.
    Evoluce genů a genomů.
    Endosymbiotická hypotéza.

    Část virologie
    Definice virů, rozdíly od ostatních parazitů.
    Taxonomie virů a parametry, podle kterých jsou viry klasifikovány.
    Základní proncipy struktury virových částic a metody studia virových struktur.
    Metody práce s viry (pomnožení, purifikace, kvantifikace, metody molekulární a buněčné biologie uplatňující se ve studiu virů a jejich interakcí s hostitelskou buňkou).
    Viry a buněčná transformace.

    a. Indukce nádorové transformace viry s DNA genomem (polyomaviry, papillomaviry, adenoviry a herpesviry).

    b. Indukce nádorové transformace retroviry (chronicky onkogeními, akutně onkogeními viry a retroviry, které kodují transkripční aktivátory – např. HTLV)

    c. Indukce nádorové transformace viry hepatitidy B a C.

    Viry a imunitní systém – jak viry překonávají obranné mechanismy hostitele.
    Replikační strategie RNA virů.

    „plus“ RNA virů – (na příkladech Picornaviridae, Flaviviridae, Coronaviridae).

    „minus“ RNA virů (na příkladech Orthomyxoviridae, Rhabdoviridae).

    Virů jejichž genom je dvouvláknová RNA (reovioridae).

    Replikační strategie a patogenní účinky virů kódujících reversní transkripázu:

    jednoduchých retrovirů,

    HIV, viru

    hepatitidy B.

    Replikační strategie a patogenní účinky DNA virů:

    a. Parvoviridae (viry s genomem tvořeným jednovláknovou DNA).

    b. Polyomaviry.

    c.Papillomaviry.

    d.Adenoviry.

    e.Herpesviry.

    f. Poxviry.

    Zařazení známých lidských patogenů do čeledí (a strategií jejich replikace):
    Virus vztekliny, spalniček, dětských příušnic, klíšťové encefalitidy, zarděnek, SARS, chřipky, dětské obrny, AIDS, černých neštovic, planých neštovic, žluté zimnice, žloutenky typu A,B,C, virus Ebola.

    Rostlinné viry

    • odlišnost od živočišných virů

    • struktura a replikační cyklus viru tabákové mozaiky

    Bakteriální viry

    • jak se liší od živočišných virů

    • replikační strategie bakteriofága lambda

    Evoluce virů, viroidy, virusoidy, katalytická RNA, ribozymy.

    Využití virů

    • v objevech molekulární a buněčné biologie

    • jako vektorů pro genovou a nádorovou terapii

  • Požadavky k obhajobě

    Před podáním přihlášky k obhajobě musí student mít úspěšně složenou SDZ,
    nejméně 2 IF publikace s celkovým IF 1 nebo více, týkající se tématu
    dizertace a vydané v době doktorského studia, a sepsanou disertační práci.
    Publikace musí být v okamžiku podání přihlášky vydané nebo alespoň přijaté
    do tisku a alespoň jedna z nich musí být prvoautorská (sdílené
    prvoautorství je většinou také uznáváno, ale v takových případech raději
    kontaktujte předsedkyni OR) . Disertační práce může být "plnotextová" (v
    tomto případě stačí zároveň mít jen výše uvedené 2 IF publikace, které
    nemusí být přímo součástí disertační práce, je ale vhodné jejich výčet
    uvést na konci této práce), nebo „zkrácená“ – v takovém případě musí být
    práce založena na 4 IF publikacích, které jsou v okamžiku podání přihlášky
    vydané nebo přijaté do tisku (z toho aspoň 1 prvoautorská, neměla by to být
    pokud možno všechno krátká sdělení nebo články podobného typu a zejména
    prvoautorská publikace by měla být opravdu plnohodnotným odborným článkem).
    Zkrácená verze disertace musí kromě částí předepsaných fakultou a obvyklých
    u VŠ kvalifikačních prací (např. abstrakty, obsah, seznam literatury apod.)
    obsahovat plnohodnotný Úvod, Přehled literatury, Diskusi (tyto části nesmí
    být opakováním toho, co bylo uvedeno v článcích) a Závěry/Shrnutí. Části
    Materiál a metody a Výsledky jsou v tomto případě nahrazeny publikacemi
    (viz výše), ale měl by být uveden alespoň výčet použitých metod a
    publikacím musí předcházet autorský text, který je dává do vzájemné
    spojitosti, shrnuje jejich hlavní výsledky a závěry a explicitně uvádí,
    jaký byl podíl studenta na těchto publikacích). Plnotextová verze disertace
    musí mít i plnohodnotné kapitoly Materiál a metody a Výsledky. Přílohy k
    práci jsou možné. V případě, že student začlení do disertační práce své
    publikace (ať již přímo nebo formou přílohy), je třeba dbát na to, aby
    použil verze, na které má podle licenční smlouvy s příslušným
    vydavatelstvím oprávnění. Pro další případné informace případně kontaktujte
    předsedkyni oborové rady.
     
    Oborová rada nevyžaduje vypracování a odevzdání autoreferátu.
Neurovědy
  • Platnost akreditace: 31. 12. 2020
  • Předseda oborové rady

    prof. MUDr. Karel ŠONKA, DrSc.
    Neurologická klinika 1. LF UK a VFN
    Kateřinská 30
    120 00 Praha 2
    tel.: 224 965 568
    e-mail:
  • Členové oborové rady

  • Charakteristika studijního programu

    Neurovědy se zabývá poznáním struktury, funkce a poruch nervové soustavy. Do Neurověd patří zejména neuroanatomie, neurofyziologie, neurogenetika, neuropatologie a neuropatofyziologie, metodiky používané v těchto oborech, základní klinické znalosti o neurologii, neurochirurgii a psychiatrii a o vyšetřovacích metodách používaných v těchto oborech. Absolvent studia Neurověd má základní znalosti ze všech zmíněných součástí oboru, je schopen samostatné vědecké práce a má dokonalou znalost současného stavu poznání v oblasti jím zpracované disertační práce. Absolvent studijního programu Neurověd je jako autor veden v základních referenčních databázích oboru.

  • Požadavky v průběhu studia

    Kvalitní individuální studijní plán a jeho řádné plnění (kontroluje školitel)

    Kurs Pokroky neurověd

    Jedná se o dvoutýdenní celodenní kurs, který je přehledem aktuálního neurovědního výzkumu. Probíhá na vybraných pracovištích UK a AV ČR a v Nemocnici Na Homolce. Tolerovaná absence je jeden a půl dne

    Další kurs z nabídky Doktorského studia Biomedicíny

    Zkouška z cizího jazyka 

    Doktorská zkouška

  • Požadavky ke státní doktorské zkoušce

    Podmínky připuštění k doktorské zkoušce:

    a) absolvování kursu Pokroky neurověd

    b) přijetí/publikace nejméně jednoho článku (v případě, že je student spoluautorem, musí se jednat o originální článek v časopise s definovaným IF, v případě, že student je prvním autorem, se musí jednat o článek (originální nebo review) v odborném recenzovaném časopise z databáze RIF, který však nemusí mít IF. Krátká sdělení, dopisy editorovi atd. se pro tento účel neuznávají).

  • Seznam otázek ke státní doktorské zkoušce

    1. Struktura a funkce buněčné membrány

    2. Membránový transport

    3. Excitabilita nervových buněk a iontové kanály

    4. Membránový a akční potenciál

    5. Vedení vzruchu nervovými vlákny

    6. Gliové buňky a jejich funkce

    7. Struktura a funkce synapse

    8. Synaptické receptory

    9. Přehled mediátorů

    10. Acetylcholin na nervosvalové ploténce a v CNS

    11. Katecholaminové mediátory, serotonin

    12. Opioidní peptidy a jejich receptory

    13. Neuropeptidy a funkce hypothalamu

    14. Excitační aminokyseliny jako synaptické mediátory

    15. Glutamátové receptory

    16. GABA a glycin

    17. Oxid dusnatý, úloha v CNS

    18. G proteiny a cyklické nukleotidy v CNS

    19. Fosforylace proteinů a regulace nervové funkce

    20. Axonový transport

    21. Vývoj CNS a neurální listy – úloha genů

    22. Nervová plasticita a regulace

    23. Vliv stárnutí na nervový systém

    24. Cerebrospinální mok a hematoencefalická bariéra

    25. Cirkulace krve v mozku a energetický metabolismus mozku

    26. Extracelulární prostor CNS

    27. Struktura a funkce periferních nervů

    28. Struktura a funkce míchy

    29. Struktura a funkce vegetativních nervů

    30. Sensorické funkce, přehled, receptory obecně

    31. Somatosensorický systém

    32. Bolest

    33. Oko – receptory a nervové buňky

    34. Anatomie a fyziologie centrální části zrakového systému

    35. Sluch – vnitřní ucho a centrální část sluchového systému

    36. Vestibulární systém

    37. Chronobiologie

    38. Motorický systém mozku

    39. Řízení hybnosti – úloha basálních ganglií a mozečku

    40. Mozek a emoce – úloha limbického systému

    41. Mozková kůra a integrační funkce CNS

    42. Úloha thalamu

    43. Elektrická aktivita – EEG

    44. Elektrická aktivita mozku – pomalé potenciály

    45. Elektrická aktivita mozku – evokované potenciály

    46. Funkční zobrazovací metody mozku: PET, fNMR, magnetoencefalografie

    47. Snímání aktivity neuronů a glie – extracelulární a intracelulární záznam

    48. Technika terčíkového zámku, použití

    49. Iontově-selektivní mikroelektrody, principy funkce, využití

    50. Mozkové řízky, princip metody, využití

    51. Imunocytochemické metody v CNS

    52. Histochemie enzymů v CNS

    53. Klasické metodiky neuroanatomie – Nissl, Golgi apod., autoradiografie

    54. Ischemie a hypoxie CNS 55. Epilepsie

    56. Poruchy funkce basálních ganglií a jejich mediátorů

    57. Alzheimerova choroba, symptomatologie, biochemie, genetika

    58. Biochemické aspekty psychických poruch

    59. Genetické aspekty psychických poruch

    60. Neuroendokrinologie

    61. Poruchy synaptického přenosu na nervosvalové ploténce

    62. Vliv toxických látek na nervový systém

    63. Demyelinizační onemocnění

    64. Behaviorální modely učení a paměti

    65. Neurofyziologie učení a paměti

    66. Spánek a bdění

    67. Poruchy řeči a poruch gnosie

    68. Stereotaxe CNS, radiochirurgie pomocí GAMA nože

    69. Modelování neuronu a neuronových sítí

    70. Základy anatomie mozku

    Doporučená literatura:

    Pokroky v neurovědách, skripta pro postgraduální kurs, Universita Karlova, 1995.

    Trojan, S. a kolektiv: Lékařská fyziologie. 4 přepracované a doplněné vydání, Grada, 2004.

    Petrovický, P.: Anatomie s topografií a klinickými aplikacemi díl III. (neuroanatomie a smyslová ústrojí), Osveta, 2003.

    Ganong, W. F.: Přehled lékařské fyziologie, (eds. překladu J. Berger), nakladatelství H & H, Praha, 1995.

    Silbernagl, S., Lang, F.: Atlas fyziologie člověka, (eds. překladu S. Trojan), Grada Publishing, Praha, 2001.

    Foelsch, U. R., Kochsiek, K., Schmidt, R. F.: Patologická fyziologie, (eds. překladu R. Rokyta, J. Mareš), Grada Publishing, 2003.

    Höschl, C., Libiger, J., Švestka, J. (eds): Psychiatrie (II. doplněné a opravené vydání), Praha, Tigis, s.r.o., 2004.

    Nevšímalová, S., Růžička, E., Tichý J. (eds): Neurologie, Galén, Praha, 2002.

    Ambler, Z., Bednařík, J., Růžička, E. (eds): Klinická neurologie, část I. obecná neurologie. Triton, Praha, 2004.  Snell, R. S.: Clinical Neuroanatomy for Medical Students. 5th Edition. Lippincott, Williams and Wilkins, 2001.

    Brodal, P.: The Central Nervous System. 3rd Edition. Oxford University Press, 2004.

    Bear, M. F., Connors, B. W., Paradiso, M. A.: Neuroscience – Exploring the Brain, 2nd edition, Lippincott, Williams and Wilkins, 2001.

    Purves D. et al.: Neuroscience. 2nd Edition, Sinauer Assoc. Sunderland, 2001.

    Rosenzweig M. R., Breedlove S. M., Liman A. L.: Biological Psychology. 3rd Edition, Sinauer Assoc. Sunderland, 2002.

    R. Cooper, J. R., Bloom, F. E., R. H. Roth R. H.: The Biochemical Basis of Neuropharmacology. 8th Edition, Oxford University Press, 2003

  • Vypsané kurzy
  • Požadavky v obhajobě

    Nejméně tři přijaté/uveřejněné originální publikace v časopisech s IF (celkový součet >1,50), z toho nejméně jedna publikace s provautorstvím v časopise s IF >1,00. 

Preventivní medicína
  • Platnost akreditace: 31. 12. 2020
  • Předseda oborové rady

    doc. MUDr. Alexander Martin ČELKO, CSc.
    Ústav epidemiologie 3. LF UK
    Ruská 87
    100 00 Praha 10
    tel.: 267 102 485
    e-mail:
  • Členové oborové rady

  • Charakteristika studijního programu

    Obor studuje mechanismy interakcí, chemických, fyzikálních a biologických faktorů životního, pracovního prostředí a organismu. Integruje metodické přístupy především z oblasti toxikologie, molekulární biologie a imunologie. Je teoretickou základnou pro preventivní obory v lékařství, tj. hygienu a epidemiologii. Absolvent doktorského studijního programu získá vzdělání v oboru preventivního lékařství. Na základě principů medicíny založené na důkazech umí hodnotit význam působení faktorů na zdraví jedince i populace a stanovit možnosti i způsoby prevence poruch zdraví. 
    Obhajobou disertační práce absolvent dokládá, že je schopen samostatně vědecky pracovat, publikovat výsledky v odborných časopisech a vést mladé vědecké pracovníky. Standardní doba studia jsou čtyři roky, což umožní také mezinárodní vědecké aktivity.

  • Vypsané kurzy
  • Požadavky ke státní doktorské zkoušce

    – jazyková zkouška: katedry jazyků LF

    – publikace: minim. 2 publikace v impaktovaných časopisech -

    – 1× první autor

    – spoluautor na libovolném místě

    – absolvování minimálně 2 kursů

  • Otázky ke státní doktorské zkoušce

    Analýza a hodnocení rizika

    1. Základní principy hodnocení rizika poškození zdraví

    2. Identifikace nebezpečnosti chemických látek

    3. Látky s prahovým účinkem: hodnocení vztahů dávka-účinek, dávka-odpověď

    4. Látky s bezprahovým účinkem: hodnocení vztahů dávka-účinek, dávka-odpověď

    5. Využití hodnocení zdravotních rizik v ochraně veřejného zdraví

    6. Hodnocení expozice

    7. Biologické monitorování expozice

    8. Analýza zdravotních rizik v životním prostředí

    9. Analýza zdravotních rizik v pracovním prostředí

    10. Analýza zdravotních rizik v potravinách a ve výživě

    11. Význam epidemiologie pro hodnocení zdravotních rizik

    12. Řízení rizika, principy řízení rizika při ochraně veřejného zdraví

    13. Vnímání rizika a komunikace o riziku

    14. Zdroje dat a informací pro hodnocení zdravotních rizik

    15. Charakterizace rizika

    Toxikologie

    1. Intoxikace organickými rozpouštědly (benzin, toluen, trichloretylen, perchloretylen)

    2. Toxické poškození jater

    3. Intoxikace oxidem uhelnatým

    4. Intoxikace etylenglykolem a metylalkoholem

    5. Poškození dýchacích cest dráždivými látkami

    6. Otravy houbami

    7. Olovo a jeho sloučeniny

    8. Rtuť a její sloučeniny

    9. Kadmium

    10. Chemické karcinogeny

    11. Toxické látky ve výživě -anorganické kontaminanty (toxické kovy, dusičnany, dusitany)

    12. Toxické látky ve výživě -organické kontaminanty (PCB, PCDD, PAU, ftaláty, mykotoxiny)

    13. Toxikokinetika látek (vstřebávání, distribuce, biotransformace a vylučování)

    14. Testování toxických účinků chemických látek

    15. Přípustné limity (principy stanovení, životní prostředí, pracovní prostředí, potraviny, pitná voda) P

    Prevence hromadně se vyskytujících onemocnění

    1. Obezita (etiopatogeneze, diagnostika, léčba, prevence)

    2. Tělesná aktivita a nadváha. Redukční programy

    3. Vliv pravidelné tělesné aktivity na organismus

    4. Výživa v těhotenství

    5. Výživa v prevenci nádorových onemocnění

    6. Výživa v prevenci aterosklerózy

    7. Hlavní principy správné výživy

    8. Výživa v prevenci diabetu

    9. Protikuřácké programy,

    10. Drogová závislost, prevence

    11. Tuky, bílkoviny a sacharidy ve výživě

    12. Prevence psychického stresu na pracovišti

    13. Hladovění, malnutrice, alternativní výživové směry (výhody a rizika)

    14. Charakteristiky růstu a vývoje v jednotlivých obdobích života

    15. Základní lidské potřeby

    16. Prevence geneticky podmíněných onemocnění

    17. Pravidelné, zvláštní, mimořádné očkování

    18. Základní charakteristiky zátěže organizmu (zdravotní důsledky působení nepřiměřené zátěže)

    Neinfekční epidemiologie

    1. Epidemiologie úrazů

    2. Epidemiologie nádorů

    3. Epidemiologická surveillance, účel a elementy

    4. Interní validita epidemiologické studie

    5. Přesnost studie a vliv náhodných chyb

    6. Typy epidemiologických studií

    7. Epidemiologie a identifikace nebezpečnosti

    8. Studie případů a kontrol a kohorotová studie

    9. Popište rozdíly mezi následujícími charakteristikami rozptyl, směrodatná dochylka, střední chyba průměru a mezikvartilové rozpětí.

    10. Kontigenční tabulka a její použití. Způsoby hodnocení?

    11. Jak je možno měřit vztah dvou kvantitativních veličin? Popište používaný model.

    12. Popište základní kvantitativní míry rizika popužívané v epidemiologických studiích a intepretaci jejich intervalů spolehlivosti

    13. Epidemiologie kardiovaskulárních onemocnění

    14. Molekulární epidemiologie 

  • Požadavky k obhajobě

    • státní doktorská zkouška
    • publikace: minim. 2 publikace v impaktovaných časopisech
    • 1× první autor
    • spoluautor na libovolném místě 
Zobrazovací metody v lékařství
  • Platnost akreditace: 31. 12. 2024
  • Předsedkyně oborové rady

    doc. MUDr. Andrea BURGETOVÁ, Ph.D., MBA
    Radiodiagnostická klinika 1. LF UK a VFN
    U Nemocnice 2
    128 08 Praha 2
    tel.: 224 965 060
    e-mail:
  • Členové oborové rady

  • Charakteristika studijního programu

    Doktorský studijní program Zobrazovací metody v lékařství se zabývá různými kvalitativními a kvantitativními metodami analýz obrazů v biologii a lékařství. Důležitou oblastí je též výzkum a vývoj nových zobrazovacích metod a postupů, analýz, zpracování a interpretace dat. Studijní program má úzký vztah k molekulární biologii, k molekulárnímu zobrazování, radiologii, nukleární medicíně, patologii a k řadě dalších základních a klinických oborů biomedicíny. Standardní doba studia jsou 3 roky.

  • Požadavky v průběhu studia

    – znalost světového jazyka dle propozic doktorského studijního programu

    – základní povinností doktoranda je jeho vlastní výzkum

    Student má povinnost absolvovat minimálně 2 kursy (doporučuje se jeden věnovaný teoretickým základům vědecké práce). Student si vybírá další vhodné kursy po dohodě s OR v závislosti na zaměření a tématu jeho práce. Ke splnění povinností lze vybírat ze všech nabízených kursů ostatních Oborových rad.

    – povinný je kurs věnovaný základům vědecké práce (je organizován např. AV ČR)

  • Vypsané kurzy
  • Požadavky ke státní doktorské zkoušce

     

  • Otázky a literatura ke státní doktorské zkoušce

    1. Přehled zobrazovacích metod v lékařství, jejich podstata, přínos, nevýhody, případně nežádoucí účinky (v oboru podle zaměření práce studenta).

    2. Základy techniky zobrazovacích metod v lékařství (v oboru podle zaměření práce studenta).

    3. Indikace a algoritmy zobrazovacích metod v lékařství (v oboru podle zaměření práce studenta).

    4. Nové směry, speciální aplikace, vývoj a perspektivy zobrazovacích metod v lékařství (v oboru a podle zaměření práce studenta).

    5. Problematika studentem absolvovaných kursů (v oboru a podle zaměření práce studenta).

    6. Základy digitálního zpracování obrazů v lékařství (v oboru a podle zaměření práce studenta) – viz literatura.

    7. Základy vědecké práce a statistiky (v oboru a podle zaměření práce studenta).

    8. Vědecký a odborný profil studenta, zkušenosti z vědecké práce, téma připravované disertační práce a její zpracování, předběžné či konečné výsledky.

    Doporučená literatura k tematickému okruhu 6. (zpracování obrazu):

    a) Kniha: Šonka, Hlaváč, Boyle: Image Processing, Analysis and Machine Vision. ThomsonEngineering, 2007 (existuje i česká verze, ale již částečně zastaralá)

    b) Kniha: Burger, Burge: Digital Image Processing (http://www.imagingbook.com)

  • Požadavky k obhajobě

    Povinná je publikace výsledků výzkumné práce v časopisech s IF. Nejméně u jedné musí být student prvním (nebo korespondujícím) autorem. Předpokládá se tedy, že student bude mít během studia minimálně 2 publikace v časopisech s IF, kde tedy alespoň v jedné bude hlavním nebo korespondujícím autorem. Minimální výše IF časopisů stanovena není. 

Vydáno: 15. 10. 2013 / Poslední aktualizace: 6. 6. 2019 / Odpovědná osoba: PhDr. Marta Hrušková