Kateřina Chybová, studentka 6. ročníku Všeobecného lékařství, strávila semestr na lékařské fakultě Norské technicko-přirodovědecké univerzity v Trondheimu. Píše esej a posílá fotografie.
Všichni máme hlavy plné jiných starostí – s rodinou čekáme na prohlášení vlády o uvalení státu do karantény, mamka šije v kuchyni roušky a já místo učení se na státnici neustále kontroluji e-mail, jestli už mě někam povolali. I tak mi dovolte zavzpomínat na semestr strávený v Norsku – můj semestr, semestr nás erasmáků, kdy celý svět patřil nám a nikomu jinému a byli jsme teď a tady, každý sám sebou, a přece někým jiným. Šlo o jedno z nejbáječnějších období v mém životě a třeba právě teď někomu pomůže chvíli číst o hezkých věcech.
Tedy k Norsku. Začnu shrnutím: Pokud si z pobytu odnesete jediné poznání, bude to to, že neexistuje špatné počasí. To vy jste se špatně oblékli! K tomuto prozření dospějete poměrně rychle, mně se deštník rozpadl za dva týdny a boty za dva měsíce. Pročež už vím a nezapomínám. Když během uvítacího týdne odvolali kvůli dešti celodenní pěší túru, několik statečných nedbalo a vypravilo se stejně. Moje hloupost, měla jsem se připojit, byla bych se do půli lýtek bosky brodila bahnem a pláštěnku si na věky umazala o borůvčí – některé zážitky vám nikdo nevezme.
V nemocnici mě naprosto uchvátil systém vývěv na prádlo (ano, jsem dospělá). I když jste pouhý medik, každé ráno nafasujete bílé oblečení. Při odchodu jej uložíte do vývěvy a odešlete prádelně. Má prvotní fascinace centrálním prádelním sacím systémem opadla v nadšení o něco méně dětinské, když jsem zjistila, že oblečení se (odpusťte mi ten výraz, ale nelze jinak) vycucne pouze za přilehlou přepážku do prádelního koše, ježto se vyváží manuálně.
Když jsme na seminářích řešili kazuistiky, museli jsme se mnohdy přeladit do nám zcela vzdáleného způsobu uvažování: Jste praktický lékař na ostrově daleko za polárním kruhem a přijde za vámi pacient XY. Co budete dělat, zavoláte mu helikoptéru? Pošlete ho do nemocnice? Ta nejbližší je šedesát kilometrů od vás, vzdušnou čarou a přes moře. Pozvete si jej další den na kontrolu? Váš pacient bydlí na přilehlém ostrůvku a jel za vámi čtyři hodiny. Tak co?
Jsem dítě městské, výlety do přírody pro mě v Norsku získaly zcela nový rozměr. Dojedete autobusem doprostřed ničeho a tři hodiny jdete ještě dál, pryč od všeho a od všech, než najdete svoji chaloupku s travnatou střechou a potokem a ohništěm obestlaným borůvčím. Večer vyšplháte na střechu a díváte se na hvězdy, než se přidáte k ostatním, kteří opékají chleba a dohadují se, kdo přinese další tonik.
V čase adventním vám, zejména jste-li místní, zaplní kalendář julebord, vánoční večeře. V kolika společenských kruzích se pohybujete, na tolik večeří můžete vyrazit. Ročník na medicíně, šermířský spolek, šachový spolek, programátorský spolek, kancelářská budova, matematický spolek, dobrovolnický spolek… Je na vás, kam půjdete, co uvaříte a nakolik se budete po cestě domů a vlastně i zbytek prosince a celý leden kutálet ulicemi.
Dumpster diving, přespání na pláži na Lofotech, špekové knedlíky, cukroví a začátek Chanuky, příchod ze školy ve čtyři ráno, protože jsem čekala na porody... Na jeden článek to je příliš, o všem tu psát nebudu. Trochu víc jsem se rozepsala na zcechulekarskeho.cz, budu ráda, když se začtete! Píšu tam i o Itibu.
Norsko bylo skvělé. A hrozně moc chci zpátky, takže jestli víte o hodném doktorovi v Trondheimu, který k sobě pouští stážisty, dejte mi prosím vědět, doposud jsem pátrala marně. Toliko ode mě, jdu čekat, do jaké nemocnice mě v příštích několika dnech povolají. Uvidíme, co z toho všeho bude, držte se!
P. S.: Dobře si vzpomínám, co mě před odjezdem hodně zajímalo a na co se mě lidé ptávají, přiložím tedy na závěr pár poznámek: Rozkládat ročník jsem kvůli Erasmu nemusela. V Trondheimu zimní semestr začíná již v půlce srpna a končí před Vánocemi, navíc se tamější sylabus s tím naším (pro pátý ročník) dost překrývá, s individuálním plánem a štěstím pro poskládání předmětů je tedy (při výjezdu na podzim) možné absolvovat v řádném termínu. Některé předměty vám tu uznají, některé ne: Za Norsko mi uznali urologii, psychiatrii, gynekologii, docházku z pediatrie a část docházky z interny.
A na úplný závěr: I kdyby to nevyšlo a rozložit ročník by bylo potřeba, je to jedno. Tu zkušenost vám nikdo nevezme. Jeďte, stojí to za to.
