Dosud největší zkušenost

Studentka 5. ročníku Eliška Bobůrková strávila semestr v Drážďanech. Píše esej a posílá fotografie.

^{Fotografie na této stránce: archiv autorky; v záhlaví výhled z Internacional Guesthause Dresden.}

Dostávám příjemné mravenčení, jen pomyslím na to, že jedu na Erasmus... Dobrodružství, vzdělání, zábava, cizí jazyk. A to celé mimo domov...

Pravé dobrodružství však začalo už dávno před odjezdem, a to v podobě papírování, e-mailování, tištění a skenování nepěkného množství dokumentů. Anebo povinného očkování, na které mne musel upozornit spolužák.

Přihlásila jsem se na dvouměsíční praktický Erasmus v drážďanské univerzitní nemocnici Carl Gustav Carus. Drážďany jsem si předem nevybrala, a tak jsem ani netušila, že jsou pro studentský život jak stvořené. Je to město menší, protkané cyklostezkami, s mnoha parky a díky studentům velmi živé.

Přišel nám uvítací e-mail. Velmi se mi hodil odkaz na facebookovu skupinu mediků, kteří se účastnili stejného programu, protože jsem tak poznala kamarády a kolegy, s kterými jsem pak prožívala všechny strasti spojené s příjezdem do cizí země. Nejen že mi třeba poradili, kde je jídelna a kam si zajít pro studentskou MHD kartu zadarmo. Trávili jsme spolu volný čas a stali se neodmyslitelnou součástí mého celoživotního zážitku. Společně jsme se zdokonalovali v angličtině a objevovali krásy nového domova. Mimoto jsem se snažila využít jakékoli společenské nabídky hostující univerzity.

Získala jsem skvělou zkušenost s pronájmem bydlení. V Německu byly cena obdobné jako v Praze, zato bydlení bylo komfortnější. Protože jsem chtěla také trochu studovat a spát, koleje plné erasmáků všech možných oborů by asi nebyly to pravé.

Stáž pro mě znamenala dosud největší zkušenost z celého studia medicíny. Teorie a nošení těžkých knih vystřídala praxe a kontakt s pacienty. Navštěvovala jsem vybrané oddělení v rámci klasického čtyřicetihodinového týdne, což se v Německu sluší dodržet. Prošla jsem třemi odděleními: chirurgickým, pediatrickým a anesteziologií. V celém Německu je to prý podobné: Doktoři vás zapojí do chodu oddělení a využijí vás jako vítanou pomoc zaměstnaného personálu. Proč to tak je? V Německu je odlišný studijní systém, v posledním roce studia, takzvaném Praktisches Jahr, mají studenti roční praxi. Zůstávají v nemocnici celou pracovní dobu, a pokud je to tak na oddělení zvykem, i s přesčasy. A po několik měsíců si osvojují rutinní úkony z lékařské praxe a stávají se součástí týmu lékařů. Doktoři jsou na studenty zvyklí a samozřejmě vědí, že člověk se učí opakováním. I když něco pokazíte, uklidní vás a řeknou vám, že to příště půjde lépe. V chirurgických oborech budete denně asistovat při operacích. V anesteziologii se naučíte intubovat. V pediatrii si osvojíte vyšetření dítěte, komunikaci s rodiči. Doktoři na vás vždy rádi delegují i menší úkony, jako jsou odběry krve a zavádění kanyl. Zajímavé je i poznávat jiné vztahy mezi lékaři, pacienty a zdravotními sestrami.

Jak moc vás zapojí, záleží nejvíce na vaší jazykové úrovni. S čím vyšší úrovní jazyka vyjedete, tím více zkušeností získáte. Na druhou stranu já se chtěla jazyk právě díky Erasmu naučit. Zaskočilo mě, když jsem při příjezdu příliš nerozuměla saskému přízvuku. Ale každý den jsem cítila zlepšení a jazyk se nakonec naučila rychleji než z učebnice. Také se mi vyplatilo začít s chirurgií, protože při asistenci u operací není potřeba tolik mluvit. Potkala jsem i anglicky mluvící lékaře, ale k angličtině jsem se raději neuchylovala, pokud to nebylo nezbytně nutné. Je důležité nebát se o práci přihlásit a připomenout se, jakmile znalost jazyka dovolí.

Myslím, že Erasmus připravuje na pracovní život lépe než studium. Finančně mne nezatížil a na společenské zážitky budu ještě dlouho vzpomínat.