Sandro Vadovič vyhrál druhý ročník Robotické olympiády. Využil možnost, jakou 2. lékařská fakulta nabízí a už ve 3. ročníku studia tak získá mezinárodně platný certifikát robotického asistenta.
Vidíte se jako robotický chirurg?
Ještě netuším, jakým směrem se vydám. Ale chirurgie patří mezi obory, které mě zajímají.
Takže jste šel na Robotickou olympiádu jen zjistit, jaké to je ovládat robota?
Ano, šel jsem zjistit, zda by mě to mohlo bavit. A překvapivě mě to bavilo.
Jak se vám s robotickou konzolí pracovalo?
Nejvíc neintuitivní byla asi ta kamera. V hlavě jsem si obraz kamery posouval jinak, než jak se zobrazoval v konzoli. Ale na ovládání to bylo docela dobře udělané. Nic nebylo takové, že by na to člověk nepřišel anebo by potřeboval X hodin trénovat, aby pochopil, jak s tím pracovat.
Máme tu teorii, že v robotickém operování jsou úspěšnější ti, kdo se v soukromí věnují počítačovým hrám. Je to váš případ?
Můj případ to určitě je, ale nevím, zda bych tomu své vítězství připsal. Spíše je potřeba mít dobrou prostorovou orientaci a zachovat klid.
Co vás přimělo se na Robotickou olympiádu přihlásit?
Chtěl jsem využít šanci si něco takového zkusit, když už tu možnost 2. lékařská fakulta nabízí. Říkal jsem, že když to nezkusím, tak si to třeba budu časem vyčítat, že jsem to nevyužil.
Kolik času jste strávil nácvikem?
Bylo to asi hodinu v jednom kuse. Na cvičení jsem byl sám, nemusel jsem se nikým střídat.
Jak dlouho trvala soutěžní bodovaná část?
Byly to tři úkoly, které trvaly asi tři, čtyři minuty každý.
Do jaké míry vás rozptylovalo okolí?
Nikdo nebyl rozrušený, všichni byli v pohodě, celkově to mělo pohodovou atmosféru. Nikdo nestresoval. Co se organizace týče, bylo to přátelsky udělané. Nebyla to žádná sekačka, nebyla snaha nás vystresovat jednoho druhým.
Ve stejné místnosti jako robotická konzole byly i laparoskopické trenažery. Jako účastníci Robotické olympiády jste je měli možnost také vyzkoušet. Jak moc je podle vaší první zkušenosti odlišná práce laparoskopickou metodou a robotem?
Za mě byl ten robot jednodušší. Nemuselo se při tom stát a mít ruce relativně vysoko, protože jsem spíš menšího vzrůstu. Kdybych měl dlouho ruce v laparoskopických nástrojích, asi bych rychle ztrácel stabilitu. Tohle ten robot kompenzuje.
Doporučil byste Robotickou olympiádu kolegům?
Obecně bych doporučil komukoli, že pokud je nějaké šance něco vyzkoušet, tak tak to zkusit. Většinou za to nic nedá a nikdy neví, co z toho vzejde.
Za vítězství jste od firmy Synektik dostal plnohodnotný zahraniční výukový kurz pro práci se systémem Da Vinci. Kam pojedete získat certifikát robotického asistenta?
Ještě se mi neozvali, tak jsem se tomu nevěnoval. Ideálně bych volil německy mluvící zemi.
Plánujete jiný zahraniční pobyt formou stáže nebo Erasmus?
Určitě tuhle možnost chci využít. Už letos jsem o stáži přemýšlel, ale nevěděl jsem, jak na tom budu se zkouškami, tak jsem to odložil. Ale určitě chci využít tu možnost a na půl roku vyjet v rámci programu Erasmus, i když to prodlužuje studium. Je třeba využít šanci vidět svět a rozhlédnout se.
Co vás přimělo ke studiu medicíny?
Touha po poznání. Vždy mě zajímalo, jak funguje lidské tělo. Co a proč se v něm děje. A to byl hlavní důvod, proč jsem šel sem. Chtěl jsem pochopit, proč v lidském těle propukají nemoci, jak fungují dědičná onemocnění a jak vznikají. Co se děje, jak tělo na to reaguje.
A moje babička celý život učila na zdravotní škole. Vždy když mě hlídala, tak nevěděla, jak mě zabavit, tak mě učila měřit tlak a takové věci. Mě to tedy jako malého velmi zajímalo.
