Historie fakulty

Universitu Pragensis založil český král a římský císař Karel IV. listinou ze 7. dubna 1348 jako první z vysokých učení (studií generale) na sever od Alp a na východ od Paříže. Univerzita Karlova tak náleží k starým evropským univerzitám.

 

Lékařská fakulta

Lékařská fakulta byla součástí univerzity hned od založení. Předtím se plnohodnotné lékařské vzdělání dalo získat pouze v cizině. Fakulta byla zpočátku vybavena skromně, medici se učili bursovním způsobem v bytech mistrů (profesorů), jmenovaných z řad královských lékařů. Od šedesátých let stál v čele děkan, který řídil studium a rovněž spravoval fakultní majetek, knihovnu a „medickou“ kolej. Ta existovala nejpozději od roku 1380, nacházela se v Kaprově ulici, v roce 1422 však byla vážně poškozena a lékaři se do ní již natrvalo nevrátili.

V první čtvrtině 16. století přestala lékařská fakulta na celých sto let fungovat, byť právně zrušena nebyla. Její funkci do určité míry převzala fakulta artistická, na niž se se svými přednáškami uchýlili někteří profesoři. Výuka na fakultě byla obnovena na počátku 17. století, vyučovalo se v Karolinu, pro mediky byla zřízena Andělská kolej v ulici U Radnice.

V roce 1622 předal Ferdinand II. Štýrský univerzitu do rukou jezuitů. Usiloval tak urovnat spor mezi katolíky a nekatolíky, kteří v pobělohorském období prosazovali různé představy o jejím fungování. Jezuité obnovili řádnou výuku, ta však byla opět narušena v důsledku odporu pražského arcibiskupa proti jejich správě. Roku 1638 proto Ferdinand III. jezuitům odebral Karolinum a univerzitu tak de facto rozdělil na dvě, respektive později tři. Posléze v roce 1654 ustanovil opět jednotnou Karlo-Ferdinandovu univerzitu. Ta byla v roce 1883 – včetně lékařské fakulty – rozdělena na českou (Univerzita Karlova) a německou část (Německá univerzita). Rozdělení platilo až do konce druhé světové války.

Se vznikem Československa byla česká Univerzita Karlova zákonem z roku 1920 (tzv. lex Mareš) prohlášena za jedinou dědičku původní univerzity a připadly jí všechny historické dokumenty a insignie. Za druhé světové války byla po studentských demonstracích 28. října 1939 a po pohřbu medika Jana Opletala 17. listopadu uzavřena. Většinu budov převzala Německá univerzita, která podléhala říšské správě. Česká lékařská fakulta ukončila výuku, na některých klinikách však stále probíhal výzkum. Po osvobození byla Německá univerzita zrušena a obnovená Lékařská fakulta Univerzity Karlovy převzala majetek a vybavení německé fakulty.

Osamostatnění

Fakulta dětského lékařství se osamostatnila 27. listopadu 1953 (se zpětnou platností od 1. září 1953), kdy byly z jediné pražské lékařské fakulty vytvořeny fakulty tři: Fakulta všeobecného lékařství, Fakulta dětského lékařství a Fakulta hygienická. Vládnímu nařízení předcházela několikaletá snaha předních pražských pediatrů, mezi něž patřili prof. Josef Houštěk, dr. Jarmil Krůta, prof. Kamil Kubát, prof. Josef Lukáš, prof. Procházka a prof. Josef Švejcar a kteří 1. října 1951 zahájili výuku v pediatrické větvi lékařské fakulty.

Zřízení pediatrické fakulty vycházelo vstříc společenské poptávce: v okresech se v situaci zvýšené dětské nemocnosti po válce kriticky nedostávalo dětských lékařů.

Vyučovalo se zejména ve Fakultní nemocnici Pod Petřínem a v Dětské fakultní nemocnici (zřízené v roce 1952). Děkanát a posluchárny se nacházely v budově na Karlově.

Na Karlově, interiér:

---

Přejmenování a rozvoj po roce 1989

Společenské změny po listopadu 1989 otevřely fakultě novou etapu rozvoje. V roce 1990 se tehdejší Fakulta dětského lékařství přejmenovala na 2. lékařskou fakultu Univerzity Karlovy a rozšířila své poslání na vzdělávání ve všech oborech medicíny při zachování tradičního důrazu na pediatrii a vývojovou medicínu.

Významným krokem na cestě k větší samostatnosti bylo získání areálu na Plzeňské ulici v Motole, který do roku 1989 sloužil vojenským účelům. Fakulta zde postupně vytvořila vlastní zázemí pro teoretickou a preklinickou výuku a mohla soustředit své ústavy do jednoho areálu.