Hrdlicka M, Zedkova I, Blatny M, Urbanek T. Neuro Endocrinol Lett. 2009; 30(2):256–61. IF: 1.359
Na Dětské psychiatrické klinice sledovali změny tělesné hmotnosti způsobené atypickými (AAP) a typickými (TAP) antipsychotickými farmaky u pacientů s časným začátkem schizofrenie a příbuzných schizofrenních poruch. Studii si můžete přečíst v Neuroendocrinology Letters. 52 chlapců a 57 děvčat, průměrně 15,8 ± 1,6 let starých, bylo hodnoceno po 1, 3 a 6 týdnech léčby. Během prvních sedmi dnů se váha pacientů z AAP skupiny zvýšila o 1,5 %, zatímco léčba TAP způsobila nárůst jen o 0,2 %. Relativní rozdíly mezi těmito dvěma skupinami nebyly však po 3. a 6. týdnu léčby významné. Na konci léčby činil průměrný nárůst hmotnosti 3,4 kg (AAP) a 2,0 kg (TAP). Jen skupiny léčené risperidonem, olanzapinem a clozapinem čítaly dostatečný počet pacientů, aby bylo možné porovnat konečný nárůst váhy. Průměrně to bylo 3,6 kg při léčbě risperidonem, 4,4 kg u olanzapinu a 2,1 kg u clozapinu. Během studie nebyl prokázán tak velký rozdíl ve váhovém příbytku mezi AAP a TAP skupinou, jaký je popisován v literatuře. Zdá se také pravděpodobné, že změny hmotnosti u pediatrických pacientů léčených pomocí AAP jsou odlišné od změn pozorovaných u dospělých.
Výzkumy na myších ukázaly, že zvyšování chuti k jídlu má na svědomí AMP aktivovaná proteinkináza (AMPK) v mozkových buňkách. Bylo by možné využít zablokování její signální dráhy k vyvinutí nové generace léčiv, které by nezpůsobovaly takový nárůst hmotnosti? Otázku jsme položili prof. MUDr. Michalu Hrdličkovi, CSc.
Vaše otázka přeskočila pravděpodobně nějaké to desetiletí, které nás dělí od tohoto typu úvah. Zatím máme prozaičtější starosti. Moderní léky pro léčbu schizofrenie, tzv. atypická antipsychotika, zatím (až na výjimky) nejsou registrována pro pediatrickou populaci. Rozšíření jejich registrace brání některé nežádoucí účinky, z nichž ústřední roli hraje právě nárůst váhy během léčby. Jsou to data především ze severoamerických studií, která ukazují váhový přírůstek u adolescentů jako neúnosně velký. Ovšem evropská data vypadají poněkud nadějněji a existují dvě studie, jedna německá a jedna ta naše, které dopadly téměř stejně, a tím se navzájem podporují. Je otázkou, proč se objevují rozdíly ve váhových změnách mezi severoamerickými a evropskými výsledky – mohou zde hrát roli například faktory odlišné výživy, jiné míry tělesného pohybu nebo faktory genetické. Bylo by však škoda jen na základě dat ze severoamerické populace tuto moderní léčbu všeobecně odmítnout. Naše studie je příspěvkem k rozšíření probíhající diskuse o výhodách a nevýhodách moderní léčby schizofrenie u pediatrické populace.
-mk-
