Hromadníková I, Benešová M, Zejsková L, Stehnová J, Doucha J, Sedláček P, Dlouhá K, Krofta L. DNA Cell Biol. 2009 Jul;28(7):351–8. IF: 1.988
Článek věnovaný studiu vlivu polymorfismu v počtu kopií DYS-14 sekvence otců na množství extracelulární fetální DNA v cirkulaci těhotných vyšel v časopise DNA and Cell Biology. V publikované práci bylo sledováno, jaký má vliv polymorfismus v počtu kopií DYS-14 sekvence (lokalizované na Y chromozomu) zdravých otců na množství extracelulární fetální DNA v mateřské periferní krvi při nekomplikovaném těhotenství a při těhotenství s placentární insuficiencí. V první části experimentu bylo zjištěno, že je u komplikovaných těhotenství přítomno zvýšené množství extracelulární fetální DNA v mateřské periferní krvi (u plodů mužského pohlaví). Následně se však ukázalo, že počet kopií DYS-14 sekvence v mateřské periferní krvi neodpovídá počtu kopií sekvence v genomu otců a že se v průběhu těhotenství mění. Autoři se proto domnívají, že kvantifikace sekvence DYS-14 není optimálním markerem využitelným k rozlišení mezi normálním a komplikovaným těhotenstvím.
Proč jste pozornost zaměřili na sledování právě uvedeného genu DYS-14? Zeptali jsme se doc. RNDr. Ilony Hromadníkové, Ph.D.
Práce řady výzkumných týmů včetně několika našich poukázaly na fakt, že v době onsetu těhotenských komplikací souvisejících s placentární insuficiencí (preeklampsie a/nebo intrauterinní růstová retardace) se nachází zvýšené množství extracelulární DNA ať již fetálního nebo maternálního původu v mateřské cirkulaci. Přestože všechny zmíněné markery (SRY a DYS-14 u plodů mužského pohlaví, β-globin jako „house-keeping“ gen) prokázaly statisticky signifikantně významné zvýšení u placentární insuficience, sensitivita a specificita pro rozlišení patologické a fyziologické gravidity byla jednoznačně nejnižší právě u zmíněné DYS-14 sekvence. Při podrobnější analýze polymorfismu DYS-14 sekvence, o níž se doposud hovořilo jen málo, jsme zjistili, že existuje velká interindividuální variabilita v počtu kopií, jak v genomu dospělých mužů (někteří muži mají ve svém genomu jen 30 kopií a jiní třeba 100 kopií), tak v extracelulární fetální mužské DNA přítomné v mateřské cirkulaci. Proto se domníváme, že variabilita v počtu kopií DYS-14 sekvence může významně výsledky kvantifikace ovlivnit. Původní předpoklad byl takový, že by DYS-14 sekvence mohla být lepším markerem pro neinvazivní detekci pohlaví plodu a kvantifikaci extracelulární mužské fetální DNA v mateřské cirkulaci, protože díky tomu, že se jedná o „multi-copy“ sekvenci, amplifikuje v PCR mnohem dříve než klasické „single-copy“ geny. Od DYS-14 sekvence jsme si všichni slibovali zvýšení sensitivity a specificity testů, avšak, bohužel, opak se ukázal býti pravdou.
-az-
