Koutek J, Kocourková J, Hladikova M, Hrdlička M. Neuro Endocrinol Lett. 2009 Mar;30(1):99–106. IF: 1.443
Na Dětské psychiatrické klinice provedli studii se záměrem zjistit, které faktory podněcují sebevražedné chování u dětí a mladistvých. Bylo sledováno 15 chlapců a 62 dívek ve věku 15,5±1,6 let hospitalizovaných na klinice dětské psychiatrie po sebevražedném pokusu. K posouzení okolností, rizikových faktorů, intensity suicidálního úmyslu a somatické závažnosti proběhlého sebevražedného aktu byly kromě psychiatrické a psychologické explorace použity strukturované dotazníky pro pacienty i jejich rodiče. Výsledky ukázaly, že pacienti s předchozím traumatickým zážitkem měli sklon k somaticky méně závažným sebevražedným pokusům. Intensita sebevražedného úmyslu souvisela s anamnesou v minulosti proběhlé deprese a úzkostné poruchy, význam má aktuální stres z duševní poruchy. Nejdůležitějším zjištěním této studie je vztah mezi anamnesticky zjištěným prožitým psychotraumatem a tendencí k somaticky méně závažnému sebevražednému chování.
S jakou částí dětských pacientů, hospitalizovaných pro pokus o sebevraždu, se po propuštění domů za nějaký čas znovu setkáte? Jak je to u pacientů dospělých? O odpověď jsme požádali MUDr. Jiřího Koutka.
S určitou částí našich pacientů, kteří byli hospitalizováni po sebevražedném pokusu, se skutečně po čase opět setkáváme. Suicidální pokus je v řadě případů spojen s duševní poruchou, jejíž dekompenzace si může vyžádat rehospitalizaci. Význam má rovněž to, že proběhlý sebevražedný pokus je rizikovým faktorem pro jeho opakování. V našem souboru šlo u 23 % pacientů o druhý a u 12 % o vícenásobný sebevražedný pokus. Podle švédské studie 4,3 % mladistvých po suicidálním pokusu nakonec sebevraždou zemře, jde o 10 % chlapců a 2,9 % dívek. S těmi se již bohužel na naší klinice nesetkáme. Pro dospělé pacienty rovněž platí, že proběhlé suicidální chování je rizikem pro jeho opakování, neznamená to ovšem, že by někdo s touto anamnézou byl ohrožen stále až do konce života.
-mk-
