Spatial navigation impairment is proportional to right hippocampal volume.

Naše fakulta se již pravidelně umisťuje na předních příčkách žebříčku HN o nejlepší lékařskou fakultu. Jeden z aspektů, který byl i letos v hodnocení vyzvednut, jsou úspěchy fakulty ve vědě a výzkumu. K takovým úspěchům patří bezesporu i publikace uveřejněná v časopise Proceedings of the National Academy of Sciences of the United States of America s IF: 9,771.
Hlavní (první) autorkou tohoto článku je lékařka z Neurologické kliniky dospělých, a doktorandka v oboru Neurovědy, MUDr. Zuzana Nedelská.
 
Jak velký úspěch znamená pro autory a kliniku publikace v časopise takového formátu?
Budu mluvit i za kolegy spoluautory. Přijetí článku do PNAS nás skutečně potěšilo, protože PNAS je oficiální časopis Americké akademie věd a jeho zaměření není pouze medicínské, ale je obecně vědecké. To znamená, že sdělení, které bylo uveřejněno, přesahuje obor medicíny a přispívá k obecnému poznání. Publikovat v tomto časopise se podaří tehdy, když se recenzenti článku shodnou, že sdělení představuje nejlepších 10 procent současné vědecké práce v daném oboru. Význam pro kliniku je ve zviditelnění odborných poraden a mimo jiné i v tom, že za publikace obdrží RIV body, které se na kliniku mohou vrátit formou financí. Pro každého autora je to pak osobní profesní úspěch a pro mne je to důležitý mezník vedoucí k obhájení titulu Ph.D. a eventuálně k dalšímu akademickému pokračování.
 
Jak studie probíhala a co se díky ní prokázalo?
Podařilo se nám prokázat, že velikost pravého hipokampu přímo úměrně ovlivňuje schopnost orientace v prostoru. Studovali jsme závislost atrofie hipokampu a selhání prostorové orientace u zdravých seniorů a u jejich kognitivně postižených protějšků. Výsledek studie přispěje k lepšímu objasnění laterality mozku, ale i k lepšímu pochopení rozvoje Alzheimerovy nemoci (AN). Až doposud nebylo prokázáno, že vztah hipokampu a prostorové orientace je natolik významný, zejména u starších osob s tzv. mírnou kognitivní poruchou, která muže předcházet rozvoji AN. Naše zjištění tedy napomůže i časnějšímu záchytu AN u rizikových osob.
 
Vyšetřování probíhalo v zařízení zvaném Blue Velvet Arena (BVA), což je unikátní metodika testování prostorové paměti v reálném prostoru. Aréna je lidskou analogií Morrisova vodního bludiště, ve kterém je prostorová orientace běžně zkoumána u myší a potkanů. Je potřeba říct, že celá práce trvala řadu let. Pojítkem mezi výzkumem u zvířat a lidí je docent Jakub Hort, nyní můj školitel, který se výzkumu prostorové paměti u myší věnoval jako doktorand prof. Brožka z Ústavu fyziologie UK 2. LF. Později doc. Hort rozvinul spolupráci s Fyziologickým ústavem AVČR, která pak vyústila v umístění BVA u nás na Neurologické klinice v Motole. Zde funguje i Centrum pro poruchy paměti a kognitivních funkcí. Tato kombinace umožňuje propojit experimentální a klinický výzkum, který je úrovní srovnatelný se světovými pracovišti. První výsledky korelující manuální volumometrií získané objemy hippokampu a prostorovou navigaci prezentoval doc. Hort na konferenci již v roce 2005. Abychom byli konkurenceschopní mezinárodně, bylo kromě unikátní metodiky nutné rozvinout a validizovat metodu automatické volumetrie hipokampu a dalších mozkových struktur. V tomto nám velice pomohli dr. Hořínek, neurochirurg z ÚVN, a prof. Vízek z Ústavu fyziologie UK 2. LF, kteří umožnili zařídit laboratoř pro neurozobrazování na Plzeňské. Šťastná souhra všech událostí nakonec vedla až k publikaci v PNAS.
 
Můžete ve zkratce popsat, jak takové místo pro testování, případně samotné testování v praxi vypadá?
BVA vypadá velice jednoduše, i když je to technicky poměrně složitá aparatura a nazýváme ji bludištěm. Je to kruhová místnost (stan) o průměru necelé tři metry, potažená tmavým sametem. Uvnitř se vyšetřované osobě promítají na stěnu orientační značky, které mají pomoci lokalizovat cíl promítnutý na podlaze. Cíl na začátku ukážeme, pak jej schováme. Pacientovi promítáme různé konstelace značek, a ten má pokaždé určit novou pozici cíle. Pokud je dotyčný zdravý, pamatuje si vzájemné vztahy značek a cíle, který pak správně najde. Tímto způsobem testujeme prostorovou orientaci závislou na hipokampu, tzv. allocentrickou, a můžeme vyšetřit i tzv. egocentrickou orientaci, která není na hipokampu závislá. Kromě stanu, kde pacient „bloudí“ naživo, máme i počítačovou verzi BVA. Počítačový test je sice méně specifický a senzitivní, ale výsledky získané pomocí PC testů odpovídají výsledkům testů v bludišti a rozdíl není statisticky významný. Výhoda PC testu je v tom, že nevyžaduje rozsáhlé technické zázemí, je přenosný a jeho použití je jednoduché, očekáváme proto jeho široké rozšíření.
 
Říkáte, že je toto zařízení unikátní, nabízí se otázka, zda má o takový projekt zájem i zahraničí, a jestli by nebylo výhodnější si metodiku nechat pro sebe.
To by nebyla cesta. Jsme rádi, že můžeme spolupracovat se zahraničními pracovišti a vyměnit si s nimi zkušenosti. V současnosti spolupracujeme s americkou Mayo Clinic v Rochesteru a ve Scottsdale. Dále spolupracujeme s australským Queensland Brain Institute v Brisbane, kde probíhá analogický výzkum na zvířatech, a začíná projekt na lidech s využitím našich PC testů. V rámci spolupráce s Harvardskou univerzitní nemocnicí, Massachusetts General Hospital, se naše prostorové testy používají i k vyšetřování jiných pacientů, např. s Parkinsonovou nemocí s demencí.
 
Dají se testy využít i jinak?
Jistě. Protože prostorová orientace je u osob s rizikem rozvoje AN postižená velmi časně a naše testy dokážou tuto poruchu orientace rozpoznat, můžeme jejich počítačovou variantu využít jako screeningový test, např. i v ordinaci jiných neurologů, psychiatrů či praktiků. Jak jsem se zmínila, BVA je lidskou analogií myšího vodního bludiště. To má velký praktický význam např. při hledání nových účinných léků. Po syntéze léčiva se jeho efekt a bezpečnost musí vyzkoušet na zvířatech a teprve po dlouhých přípravách se lék muže vyzkoušet u lidí. Většina lidských paměťových testů jsou verbální, a protože myši nemluví, nedají se výsledky zvířecích studií srovnat s těmi lidskými. My zase nemůžeme nechat starší pacienty plavat a hledat plošinku v bazénu . BVA můžeme chápat jako neverbální paměťový test, který umožňuje přímé srovnání zvířecích a lidských studií.
 
Jaké jsou vaše vize a plány do budoucna?
Ačkoliv FN Motol prochází změnami, které se odrážejí i v redukci počtu zaměstnanců Neurologické kliniky, chceme nejenom nadále vyšetřovat stejný počet pacientů, ale chceme jej dokonce zvýšit. Zaznamenali jsme nárůst lidí s poruchami paměti či jiných kognitivních funkcí. Chceme jim nabídnout komplexní vyšetření a těm indikovaným nasadit léčbu. Zkoordinovat všechny klinické a vědecké aktivity, a navíc i administrativu je personálně náročné, a proto se snažíme do výzkumné části zapojit i pregraduální studenty, kteří mají možnost vyšetřovat prostorovou orientaci v BVA s námi, pomoci se zpracováním dat volumetrickým softwarem apod. Snažíme se publikovat v dobrých časopisech a na hlavních konferencích v zahraničí mít nejen postery, ale když se to podaří, tak i přednášet. Snažíme se vyjíždět na stáž na pracoviště světové úrovně.
 
Kromě vědy a výzkumu byla naše fakulta oceněna i v tom, že mnoho jejich zaměstnanců a studentů má možnost absolvovat odborné zahraniční stáže. Jak hodnotíte podmínky pro vědeckou práci na fakultě a schopnost poskytnout zahraniční stáže vy?
Myslím, že možnosti doktorandů vyjet na zahraniční stáž nejsou ideální, ale pokud někdo chce vyjet a je v tomto směru sám trochu více aktivní, jistě se mu to povede. U nás na neurologii cítíme podporu vedení kliniky. Já zrovna odjíždím na roční stáž na Mayo Clinic do Arizony, kde se chci více věnovat zobrazovacím metodám mozku v kognitivní neurologii a validizovat metodiku našich prostorových testů na populaci jejich seniorů. Po období delších příprav snad budu na tamním bojišti válčit statečně a těším se.
 
Další studium, práce na klinice a věda musí být velmi časově náročná, kdybyste se znovu rozhodovala, volila byste opět kombinaci doktorského studia a kliniky?
Určitě volila. Být u lůžka na klinice a střídat to s prací na „projektu“ mi zatím plně vyhovuje. Baví mě jedno i druhé, ale nemyslím si, že bych chtěla dělat jenom kliniku nebo naopak. Medicína je velmi uspokojující, ale je fajn, když člověk unikne ze stereotypu nemocnice a absolvuje zahraniční pobyt či kongres a může být i aktivním účastníkem.
 
Děkuji vám za rozhovor a přeji mnoho dalších úspěchů
 
-im-