Small colony variants of Staphylococcus aureus – review.

Představujeme vám review, které vzniklo na Ústavu lékařské mikrobiologie a které se zabývá bakteriálními variantami S. aureus, nazvanými small colony variants (SCVs). Ty vnikají spontánními mutacemi nebo snížením genové exprese proteinů, které jsou součástí respiračního řetězce stafylokoků. Bezprostředním důvodem jejich vzniku většinou není dlouhodobá terapie antibiotiky u pacientů s chronickou stafylokokovou infekcí, tato terapie však velmi účinně selektuje v populaci S. aures subpopulaci SCVs, která nakonec převládne a kmen S. aureus se mění na SCVs S. aureus neboli tzv. trpasličí S. aureus. V literatuře jsou známy i případy, kdy ke vzniku SCVs S. aureus kmenů došlo v průběhu terapie gentamicinem. Jejich metabolické a strukturální změny jsou příčinou značných mikrobiologicko-diagnostických obtíží, které jsou způsobeny růstem až desetkrát menších kolonií, jejichž diagnostika v přítomnosti komenzální mikroflóry ve vzorku je spíše náhodou. Průkaz DNA specifické jen pro kmeny SCVs a její odlišení od DNA specifické pro S. aureus není rovněž bez obtíží z důvodu různé topologie mutací v příslušných genech. Etiopatogeneze infekce SCVs S. aureus a terapeutický přístup se rovněž liší od infekce S. aureus. SCVs kmeny jsou schopné dlouhodobé intracelulární perzistence v hostitelských buňkách, kde nejsou přístupná extracelulárně účinným koncentracím většiny antibiotik. Na rozdíl od kmenů S. aureus jsou častěji rezistentní k antibiotikům (betalaktamy, aminoglykozidy a sulfonamidy), přičemž mechanizmy rezistence se mohou lišit od kmenů S. aureus. Infekce SCVs S. aureus se nejčastěji vyskytují u pacientů s chronickou stafylokokovou infekcí, z nichž nejčastěji jde o respirační infekce pacientů s cystickou fibrózou, infekce kloubních nebo jiných náhrad, osteomyelitidy nebo chronické kožní stafylokokové infekce.
 
Hlavního autora článku, MVDr. Oto Meltera, Ph.D., jsme se zeptali, jaký je výskyt infekcí SCVs S. aureus v naší populaci a je-li znám způsob, jak zabránit vzniku těchto kmenů.
V naší populaci (ČR), hlavně ve skupině pacientů s chronickou stafylokokovou infekcí, tyto infekce zatím „neexistovaly“. Díky vynikající spolupráci našeho Ústavu se všemi kolegy z Centra pro cystickou fibrózou v Motole se nám však daří tyto stafylokoky poměrně běžně prokazovat v klinickém materiálu pacientů, co je předpokladem pro nasazení specifické léčby. Nyní jsme však v poznání jejich opravdového významu někde na začátku – sepsali jsme přehledový článek bohatě ilustrovaný fotografiemi kolonií kmenů SCVs, které jsme izolovali u našich pacientů. Na řešení problematiky jejich diagnostiky, klonální charakterizace a studium faktorů virulence a rezistence jsme však v současnosti získali rezortní grant. Věříme, že přinese další poznatky, které bude možné využít nejen u našich pacientů, ale u všech pacientů s chronickou stafylokokovou infekcí.
Zabránit spontánním mutacím u kmenů S. aureus nejde. Ohrožen vznikem kmenů SCVs resp. infekce SCVs je vlastně každý pacient se stafylokokovou infekcí, která se z důvodu buď na straně pacienta nebo terapeuta zbytečně prodlužuje. Taková chronická stafylokoková infekce může vést k perzistentní a rekurentní infekci, u které je podle mne pravděpodobnost výskytu kmenů SCVs S. aureus velmi vysoká.
 
-mk-