Hubacek P, Muzikova K, Hrdlickova A, Cinek O, Hyncicova K, Hrstkova H, Sedlacek P, Stary J. J Med Virol. 2009 Feb;81(2):258–63. IF: 2.831
V únorovém čísle časopisu Journal of Medical Virology vychází pod názvem „Prevalence of HHV-6 integrated chromosomally among children treated for acute lymphoblastic or myeloid leukemia in the Czech Republic“ článek, jehož autoři pocházejí z naší fakulty. Shrnují v něm analýzu výskytu lidského herpesviru 6 (HHV6) u dětských pacientů léčených pro leukémii a zmiňují význam jeho detekce především u imunosuprimovaných pacientů. O přiblížení problematiky jsme poprosili hlavního autora článku, MUDr. Petra Hubáčka.
Pár slov o doktoru Hubáčkovi:
MUDr. Petr Hubáček je doktorandem, který působí v Laboratoři molekulární genetiky Pediatrické kliniky FN Motol. Hlavním předmětem zájmu jeho práce je detekce DNA virů u imunosuprimovaných pacientů po různých transplantacích, převážně alogenních transplantacích hematopoetických kmenových buněk. Je zaměstnancem Kliniky dětské hematologie a onkologie, kde pracuje na částečný úvazek jako sekundární lékař. Do budoucna by se rád věnoval především klinické medicíně.
Kde jste získal inspiraci ke studiu problematiky virů?
Viry mě zajímaly už v průběhu studia a již na střední škole jsem se dostal k imunologii a k bílým krvinkám. Virová problematika ve spojitosti s imunitním systémem je, myslím, jedna z nejzajímavějších, protože interakce viru a hostitelského organismu – všemožné úskoky, které je virus schopný si vymyslet, a na druhé straně obrana, kterou si imunitní systém vybudoval v průběhu vývoje – jsou fascinující bitvy, které stojí za to sledovat a případně se je snažit ovlivnit.
Mohl byste stručně charakterizovat virus HHV6 a jeho význam v populaci?
HHV6 patří mezi beta-herpesviry. Mnohem známější je cytomegalovirus, který je jeho blízkým příbuzným. HHV6 způsobuje v běžné populaci šestou exantémovou nemoc, což je zcela benigní dětské onemocnění, projevující se teplotami až horečkami a následným drobným výsevem prchavého enantému. V pěti letech věku dosahuje séropozitivita HHV6 v populaci kolem osmdesáti nebo devadesáti procent a většinou to neznamená nic škodlivého. U pacientů, kteří jsou imunosuprimovaní, jsou popisovány pneumonie, hepatitidy, kolitidy, encefalitidy a další infekce způsobené HHV6. U našich pacientů po transplantaci hematopoetických kmenových buněk je popisována také myelosuprese (suprese kostní dřeně). Proto se u imunosuprimovaných pacientů zmiňovaný virus sleduje mnohem více a podrobněji.
Jaký je klinický význam vaší práce?
Cílem detekce virů (nejen HHV6) je, aby pacienti měli větší šanci na přežití a přežívali. Bohužel u alogenních transplantací může být mocná virová infekce spouštěčem reakce štěpu proti hostiteli. Může dojít k reaktivaci virů s rozbitím buněk, k odhalení antigenů, které nejsou shodné, a k následné aktivaci reakce štěpu proti hostiteli. To má za následek, že v rámci léčby musíte přidat imunosupresi. Je-li přidána imunosuprese, dojde k odbrzdění virové infekce a vzniká circulus vitiosus, který je třeba udržovat ve stavu, aby pacient přežil a nezabil ho ani virus, ani nemoc štěpu proti hostiteli. Přibližně 30 % pacientů po alogenních transplantacích dosáhne určitého stupně reaktivace, který už léčíme jako infekci. Kdybychom ji neléčili, tak se u valné většiny z nich pravděpodobně rozvine těžká virová infekce, která je například v případě cytomegalovirové pneumonie až v 85 % letální. Snažíme se tedy začít léčit zaznamenané virové infekce dostatečně brzo, aby následky, ať už virové infekce nebo nemoci štěpu proti hostiteli, byly co nejmenší.
Považujete psaní článků do renomovaných zahraničních časopisů za důležitou součást své práce a studia?
Samozřejmě. Hlavním cílem publikování je sdělit vše zajímavé, na co přijdeme. Díky tomu, že vychází naše články v zahraničních časopisech, mohou naše informace pomoci dalším pacientům i jinde ve světě. Můžu zmínit případ jedné italské pacientky, která měla neurologický proces autoimunitní, avšak nejasné etiologie. Měla dostat imunosupresivní terapii. V rámci vyšetřovacího procesu však bylo při PCR diagnostice objeveno velké množství HHV6 DNA. Italští kolegové se proto obávali podat vysokodávkovanou imunosupresivní terapii cyklofosfamidem, kterou by dali běžně, aby jim pacientka nezemřela na encefalitidu, pneumonii, hepatitidu nebo jinou infekci způsobenou HHV6. Nám se shodou okolností podařilo publikovat článek, ve kterém jsme popisovali naše zkušenosti z případu jiné pacientky s těžkou aplastickou anémií. Vyšetřovali jsme její vlasy a nehty, v nichž jsme prokázali přítomnost chromozomálně integrované virové DNA HHV6. Chromozomálně integrovaný HHV6 je záležitost, která je dědičná a člověk ji získává buď z vajíčka nebo ze spermie. Nález u italské pacientky, kterého se italští kolegové tak báli, byl do jisté míry mis-interpretací pozitivního výsledku, protože u této paní, stejně jako u všech dalších pacientů s chromozomálně integrovaným HHV6, bychom našli genom HHV6 všude – kdekoliv, kde jsou lidské buňky. Špatné vyložení výsledku znamenalo oddálení terapie. Poté, co italští ošetřující lékaři její případ prodiskutovali s námi, dostala vysokodávkovanou imunosupresivní chemoterapii a zlepšila se bez jakýchkoliv dalších problémů.
Zahraniční publikace spojuje se světem, i když jen on-line nebo poštou. Máte vysněnou zemi, kterou byste chtěl profesně navštívit?
Přiznám se, že to snad ani ne. Principiálně totiž ani tolik nezáleží na zemi jako takové, ale spíše na tom, jak poctivě se tam medicína dělá. Ve chvíli, kdy se medicína dělá poctivě, tak ani nezáleží tolik na tom, jestli se učíte ve Francii, v Anglii, v Německu nebo ve Spojených Státech, ale na tom, od koho se učíte. Jsem přesvědčen, že medicína v sobě nese nejen vzdělání a vědu, ale také komunikaci, náhled na svět a věci, které se dají odkoukat naprosto kdekoliv.
Děkuji mockrát za milý rozhovor.
-az-
