Szabó M, Pelíšková P, Kvapil M, Matouš M. Neuro Endocrinol Lett. 2009 Mar;30(1):22–4. IF: 1.443
Článek o čtyřiačtyřicetiletém muži evropského etnika s dekompenzovaným diabetem mellitem a obezitou závažného stupně vyšel v časopise Neuroendocrinology Letters. Dříve podávané vysoké dávky insulinu byly u tohoto pacienta po pěti letech nepřetržité terapie vysazeny. Muž byl po dobu šesti měsíců léčen pouze úpravou jídelníčku, tělesnou zátěží a orální antidiabetickou léčbou inzulinovými senzitizéry. Po tomto půl roce byla orální antidiabetika pro příliš nízké glykémie vysazena a léčba dále spočívala jen ve změně životního stylu.
Po vysazení insulinu se pacientův stav znatelně zlepšil: vykazoval lepší kompenzaci diabetu, došlo u něj k poklesu insulinové rezistence, ztrátě váhy, snížení BMI, zmenšení obvodu pasu, sagitálního břišního průměru a úbytku tělesného tuku. Také se zlepšila tělesná zdatnost, normalizoval krevní tlak a snížila klidová srdeční frekvence.
V čem přesně spočívala terapeutická úprava jídelníčku a jakému druhu tělesné zátěže byl pacient podroben? Zeptali jsme se hlavní autorky článku, MUDr. Marcely Szabó.
Základní změnou životního stylu pacienta byla pravidelná pohybová aktivita. K této pacient docházel pravidelně 3x týdně po dobu jednoho roku na Interní kliniku motolské nemocnice do speciálně k tomuto účelu zřízené malé tělocvičny. V ní pod dozorem vyškolených fyzioterapeutů cvičil 60 minut kombinovaný aerobní trénink na bicyklovém a veslařském trenažéru.
Diabetickou dietu pacient znal a dodržoval řadu let – neměla být výrazněji měněna. Nicméně po ukončení inzulínové terapie pacient udal, že pociťoval podstatně menší hlad, což mu umožnilo lépe dodržovat redukční dietu, která je základním rysem diabetické diety obézního pacienta.
-mk-
