Cejkova J, Ardan T, Cejka C, Malec J, Jirsova K, Filipec M, Ickova E Ruz, Dotrelova D, Brunova B. Histol Histopathol. 2009 Oct;24(10):1357–65. IF: 2.194
Sjögrenův syndrom (SS) je chronické systémové onemocnění vyznačující se zánětem slinných a slzných žláz a jejich následným poškozením vedoucím ke keratoconjunctivitis sicca a xerostomii. Tentokráte byla věnována pozornost příčině vzniku oxidačního poškození očního povrchu pacientů se SS. Ukázalo se, že slzné žlázy a postižený epitel spojivkového vaku produkují zvýšené množství prozánětlivých cytokinů. Ty způsobují zvýšenou expresi a aktivitu enzymatických systémů, které tvoří reaktivní kyslíkové a dusíkové molekuly. Snižuje se množství antioxidantů. Všechny tyto faktory, spolu s reaktivními kyslíkovými radikály pocházejícími z polymorfonukleárních leukocytů, přispívají ke vzniku oxidačního poškození očního povrchu. Důležité je, že stupeň jeho závažnosti odpovídá závažnosi symptomů suchého oka.
Používá se při terapii keratoconjunctivitis sicca i jiná než symptomatická léčba? O odpověď jsme požádali prof. MUDr. Dagmar Dotřelovou, Csc.
Dříve používaný název Keratoconjunctivitis sicca byl nahrazen v současnosti novým názvem: Syndrom suchého oka, což je obecně porucha slzného filmu oka vznikající na základě celkových i místních příčin.
Slzný film zajišťuje především zvlhčování povrchu oka pro jeho hladkost a v oblasti rohovky i pro optimální průhlednost. Slzný film se skládá ze zevní tukové vrstvy (produkt Meibomových žláz na okraji víček) a dále střední vodní a vnitřní hlenovité vrstvy. Při změně kvantity (snížení bazální sekrece slz) či kvality slzného filmu dochází k osychání povrchových spojivkových a rohovkových buněk s různě vyjádřenou druhotnou zánětlivou reakcí, vyjádřenou například zvýšením exprese zánětlivých márkrů HLA-DR či CD 40 (Brignole et al. IOVS 2000).
K typickým symptomům onemocnění, které mohou být minimální a občasné až i velice intenzivní, patří: pocit pálení, suchosti očí, pocit přítomnosti cizího tělíska, světloplachost, přechodné či trvalé zhoršení vidění, únava a paradoxně někdy i reflexní slzení.
Je mnoho příčin tohoto onemocnění a často se vzájemně kombinují a potencují: z celkových příčin to je především věk pacientů, hormonální vlivy (ženy po klimakteriu), systémová onemocnění (Sjögrenův syndrom) a dále je to užívání léků s vedlejším účinkem snížujícím sekreci slz (např. hypotenziva, cytostatika). Z místních příčin jmenujme chronické záněty okrajů víček, změnu polohy či postavení víček, stavy po poleptání oka, někdy je příčinou i dlouhodobé nošení kontaktních čoček, dlouhodobé používání očních kapek (např. reakce na konzervační přísady v kapkách), stavy po očních operacích, stavy po rohovkových onemocněních atd.
Průběh chronického onemocnění se zhoršuje v prašném prostředí, při sníženém přísunu tekutin, během pobytu v klimatizovaném prostředí, při dlouhodobé práci u monitoru počítače či při řízení vozidla (uplatňuje se i snížená frekvence mrkání při intenzivní činnosti).
Při diagnostice Syndromu suchého oka pátráme po příčinách tohoto onemocnění. Některé příčiny se mám daří léčit, a tak projevy Syndromu suchého oka zmírnit: např. léčba chronického zánětu okrajů víček, plastická operace víčkového ektropia, používání očních kapek bez konzervačních přísad atd. Dále se doporučuje úprava pracovního i domácího prostředí z hlediska hygieny práce a nošení brýlí snižujících odpařování slz (např. těsnící brýle používané při plavání v bazénu).
Pro základní konzervativní léčbu indikujeme substituční léčbu umělými slzami v kapkách či v gelu, které doporučujeme trvale. Intenzita léčby (počet aplikací) je určena na základě spolupráce lékaře s pacientem a měla by být taková, aby pacient nevnímal negativně stav svých očí. Vždy doporučujeme umělé slzy, nejlépe bez konzervačních látek. K chirurgické léčbě pokročilých stadií tohoto onemocnění patří trvalá okluze slzných kanálků pomocí implantátů. Cílem výkonu je snížit odtok slz ze spojivkového vaku a zlepšit hydrataci povrchu oka. Další možností je provedení tarzorafie víček v zevní části. U velmi těžkých forem aplikujeme lokálně Cyklospirin A či kortikosteroidy.
U nejzávažnějších forem Syndromu suchého oka (např. Sjögrenova syndromu) u pacientů rezistentních na výše uvedenou léčbu je účinnou podpůrnou léčbou aplikace autologního séra do spojivkového vaku. Používá se 20–50% roztok autologního séra ve fyziologickém roztoku, který se aplikuje do spojivkového vaku 5–10x denně. Statisticky významné zlepšení stavu spojivky bylo publikováno v pilotní studii spoluautorkou uvedené práce K. Jirsovou a spolupracovníky v roce 2008 (Autologní sérum v léčbě chorob postihujících povrch oka) v časopisu Česká a slovenská oftalmologie (64, 2008, s. 52–56). Ve stejné práci je uvedeno, že úspěch léčby autologním sérem je dán komplexním působením řady látek: jsou to růstové faktory, vitamíny (retinol), antioxidační látky (lutein) i základní nutriční látky.
Členové Oční kliniky dětí a dospělých UK 2. LF a FN Motol se zapojili do klinické části základního výzkumu syndromu suchého oka v rámci grantu IGA v letech 2006–2008, který byl oceněn stupněm A.
-mk-
