Hainerová IA, Lebl J. J Pediatr Gastroenterol Nutr. 2010 Dec;51 Suppl 3:S123–4. IF: 2.183
Prof. MUDr. Jan Lebl, CSc., z Pediatrické kliniky je spoluautorem tohoto článku, vydaného v Journal of Pediatric Gastroenterology and Nutrition. Chuť k jídlu, vnímání sytosti a hladu, jídelní návyky a preference jsou z velké části ovlivněny geneticky. Vše je zprostředkováno interakcemi hormonů, živin a periferních nervových vzruchů s centrálním nervovým systémem, především s hypotalamem. Mutace genů účastnících se na regulaci energetického příjmu mohou být příčinou těžké obezity u některých pacientů.
Pana profesora jsme se zeptali, které z nových poznatků jsou využitelné v léčbě obezity a jak:
Současný mohutný zájem o výzkum obezity je vyvolán epidemií obezity v řadě vyspělých i nově se rozvíjejících zemí. Bylo by lákavé objevit takový mechanismus regulace jídelního chování, který by šlo úspěšně farmakologicky modulovat.
Dosavadní výsledky výzkumu přinesly řadu nových poznatků a přispěly ke komplexnímu chápání řízení příjmu potravy, v léčbě ale zatím nepomáhají. Pozměnily ale náš vztah k obézním dětem: Dnes již víme, že obézní jedinec není jen „viníkem“ své obezity, ale do značné míry obětí svých vlastních genů. To jenom bohaté zevní prostředí s nadměrnou nabídkou stravy mu umožnilo tyto vrozené vlohy plně rozvinout – proto obezity tolik přibylo, zejména v USA. Ale naštěstí úplný nihilismus není namístě – podařilo se např. prokázat, že i proti monogenně podmíněné obezitě spojené s evidentní poruchou jídelního chování lze do jisté míry bojovat pravidelným tělesným cvičením, pokud je spojeno s vysokým výdejem energie.
-mk-
