Keil R, Snajdauf J, Rygl M, Pycha K, Kotalova R, Drabek J, Stovicek J, Procke M. Endoscopy. 2010 Feb;42(2):121–6. Epub 2010 Feb 5. IF: 6.091
Interní klinika se může pochlubit velice úspěšným článkem, který vyšel v periodiku Endoscopy. Cílem práce bylo stanovení bezpečnosti a diagnostického přínosu endoskopické retrográdní cholangiopancreatografie (ERCP) v diagnostice cholestatického poškození jater u novorozenců a kojenců. Endoskopické nálezy u dětí s cholestázou mezi prosincem 1998 a březnem 2008 byly zpětně porovnány s konečnými diagnózami. Kanylace papily byla úspěšná u 95 ze 104 pacientů. Biliární atrézie byla nalezena u 51 dětí se senzitivitou 86 % a specificitou 94 %, pozitivní prediktivní hodota (PPV) byla 96 % a negativní prediktivní hodnota (NPV) 100 %. Cysty choledochu byly objeveny u 7 dětí se senzitivitou 100 %, specificitou 90 %, PPV 86 % NPV 100 %. Biliární konkrementy byly nalezeny u sedmi dětí. Jiné strukturální odchylky byly odhaleny u šesti pacientů, u 24 dětí naopak nebyla potvrzena žádná abnormalita. ERCP provedená v odborných centrech je tedy bezpečnou a spolehlivou metodou pro detekci abnormalit žlučových cest s vysokou senzitivitou i specificitou.
Hlavnímu autorovi článku, doc. MUDr. Radanu Keilovi, Ph.D., jsme položili několik otázek:
Jaké byly nejčastější komplikace, které se u vyšetřovaných dětí objevily?
U několika kojenců se objevily mírně zvýšené hodnoty amyláz, bez větších klinických příznaků.
Je technika provedení ERCP u takto malých dětí jiná než u dospělých? Pokud ano, v čem?
Technika provedení ERCP je stejná, jediné, co se liší, je endoskop, který byl speciálně vyroben tak, aby byl použitelný prakticky ihned po narození dítěte (nejmenší kojenec vážil 1,9 kg). Endoskop je naprosto unikátní a je jediný v oblasti střední a východní Evropy.
Co je dále naprosto výjimečné, je úzká spolupráce mezi pediatry, dětskými chirurgy a gastroenterology, kteří provádějí ERCP. Toto specializované vyšetření je možné provádět díky tomu, že ve FN Motol je vyšetřováno rutinně pomocí ERCP velké množství dospělých pacientů. Díky tomu jsou zkušenosti s metodou natolik rozsáhlé, že ji lze použít při vyšetření u pediatrických pacientů a minimalizovat rizika vlastního vyšetření. Další obrovskou výhodou je koncentrace těchto pacientů do dětské části FN Motol – atomizace vyšetření, která je například v sousedních státech běžná, vede k výrazně horším výsledkům a vyššímu procentu komplikací. Ve velké řadě vyspělých států se ERCP u kojenců neprovádí vůbec – je to důsledek nulové spolupráce pediatrů a gastroenterologů.
Jaká léčba byla u těchto pacientů nějčastěji indikována?
Nejčastější operací byla náhrada žlučových cest, část pacientů je v pozdějším věku indikována k transplantaci jater. ERCP vyšetření ale mělo jeden zásadní přínos pro naše pacienty – u 24 dětí se zjistil normální nález v oblasti žlučových cest. Tito pacienti by dříve byli operováni a správná diagnosa by byla stanovena až v průběhu operace. Jinak řečeno, u 24 dětí nebyla provedena díky ERCP explorativní laparotomie.
Prozradil byste nám ještě nějaké další zajímavosti týkající se této práce?
Vzhledem k tomu, že vyšetření kojenců bylo v roce 2009 zavedeno v České republice nově do praxe, jednalo se o velmi náročný proces, který nebyl bez rizika. Naštěstí jsme se mohli spolehnout na plnou podporu kliniky dětské chirurgie a jejího přednosty profesora Jiřího Šnajdaufa. Velmi si vážim toho, že nám „kryli záda“ – byli připraveni zasáhnout v případě závažných komplikací. Bez této podpory by celý projekt nemohl existovat.
Závěrem bych chtěl poděkovat všem, kteří se na práci podíleli a podílejí – dostat výsledky práce do časopisu s IF 6 trvalo 12 měsíců, během kterých probíhala trvalá korespondence s oponenty a redakcí.
-mk-
