Zuna J, Burjanivova T, Mejstrikova E, Zemanova Z, Muzikova K, Meyer C, Horsley SW, Kearney L, Colman S, Ptoszkova H, Marschalek R, Hrusak O, Stary J, Greaves M, Trka J. Genes Chromosomes Cancer. 2009 Jan;48(1):98–107. IF: 3,925
Článek v časopise Genes Chromosome Cancer nám příblížil první autor doc. Jan Zuna z Kliniky dětské hematologie a onkologie:
Akutní lymfoblastická leukemie (ALL) je dvoj- (či více-) zásahový proces. O „prvním zásahu“ již víme relativně hodně informací (například to, že u dětských ALL k němu dochází často již prenatálně a že dává vzniknout klonu „preleukemických“ buněk), znalosti o dynamice preleukemického klonu před vlastní diagnosou leukemie a o „druhém zásahu“ jsou však velmi omezené. My jsme měli možnost vyšetřovat pacientku s původní diagnosou akutní promyelocytární leukemie (APL), u které byla po 2,5 letech diagnostikována sekundární ALL. Díky tomu, že jsme měli uchovány vzorky z období sledování pacientky v průběhu terapie primární APL a následného monitorování, podařilo se nám definovat „první zásah“ sekundární ALL (přestavba genu MLL způsobená cytostatickou léčbou původní leukemie) a určit hladiny preleukemických buněk v odběrech předcházejících klinické diagnose sekundární ALL. To, že se preleukemické buňky objevily v kostní dřeni téměř dva roky před diagnosou sekundární ALL (a na „druhý zásah“ tedy čekaly rozhodně více než rok a půl) nás tolik nepřekvapilo, nečekali jsme ovšem tak vysokou hladinu těchto buněk. Ve vzorku odebraném 16 měsíců před diagnosou sekundární leukemie tvořily preleukemické buňky 90 % (!) všech buněk kostní dřeně – která v tu dobu nejevila žádné známky leukemie a diferencovala do všech hematopoetických řad. Znamená to, že k prvnímu zásahu muselo dojít ve velmi nezralém multipotentním progenitoru, který tak zřejmě získal významnou proliferační výhodu (téměř zcela potlačil produkci veškerých ostatních hematopoetických kmenových buněk), diferenciace však zůstala zachována. Porovnáním preleukemických a leukemických buněk se nám pak podařilo detekovat i „druhý zásah“ – v tomto případě se jednalo o zmnožení asi 10Mb úseku na chromosomu 19 (19q13.32), který je v leukemické populaci (na rozdíl od preleukemických buněk) přítomen ve třech kopiích.
Přestože se jedná de facto o kasuistiku, je to kasuistika ukazující obecnější mechanismy leukemogenese a nejméně jeden další případ sekundární leukemie s přestavbou genu MLL, který jsme vyšetřovali v našich laboratořích, tyto mechanismy potvrzuje.
-rs-
