Correlation of ultrastructural changes of endothelial cells and astrocytes occurring during blood brain barrier damage after traumatic brain injury with biochemical markers of BBB leakage and inflammatory response.

Vajtr D, Benada O, Kukačka J, Průša R, Houstava L, Toupalík P, Kizek R. Physiol Res. 2009; 58(2):263–8. Epub 2008 Apr 1. IF: 1.505

V dubnu 2009 byl publikován v Physiological Research článek autorů z Ústavu klinické biochemie a patobiochemie a z Ústavu soudního lékařství. Obsahuje výsledky sledování laboratorních parametrů a jejich změn v čase u pacientů s pohmožděním mozku a porovnání získaných hodnot s histologickým obrazem poškozené mozkové kůry. Jednalo se o koncentrace několika látek v séru (NSE, S-100B, IL-6, MMP-9, MMP-2), které odrážejí kromě samotného poškození mozku a mozkomíšní bariéry také zánětlivou odpověď a jsou v některých případech zodpovědné za následný expanzivní proces. Bylo zjištěno, že pacienti s expanzivní lézí mají vyšší sérové koncentrace proteinu S-100B ve srovnání s pacienty s mozkovou kontuzí bez expanze. Dále byly zachyceny rozdíly v kinetice změn koncentrací metaloproteináz (MMP-9 a MMP-2) dvou různých postupů léčby, konzervativní a neurochirurgické. V neposlední řadě stupeň poškození buněk mozkové kůry stanovený elektronmikroskopicky korespondoval s imunitní odpovědí a s výší hladin S-100B a IL-6 v séru.
 
Je možné uvedených zjištění využít v praxi k charakteristice poškození mozku na základě vyšetření krevního séra? Zeptali jsme se MUDr. Davida Vajtra.
Biochemické vyšetření vybraných markerů (NSE, S-100B, IL-6 a dalších) je pomocné laboratorní vyšetření a nemůže ze zásadních důvodů nahradit klinické vyšetření ani zobrazovací metody. V praxi však mohou lékaři využít některé biochemické ukazatele při diferenciální diagnóze (např. neurofilamenta jako marker difuzního axonálního poranění, NSE a S-100B jako pomocné ukazatele smrti mozku, odhadu prognózy nebo závažnosti poranění mozku). Monitorování neurobiochemických markerů (NSE, S-100B) je významné i pro účely trestně-právní. U některých dignóz zobrazovací vyšetření nemohou pomoci při stanovení diagnózy kupř. při diagnostice otřesu mozku způsobeného jinou osobou, kde mohou být zvýšené hodnoty NSE a S-100B často jediným objektivním korelátem funkčního a minimálního patomorfologického poškození mozkové tkáně. Další ukazatele mají význam též pro odhad prognózy. Např. u pacientů operovaných pro expanzní kontuzi mozku se pooperační zvýšení IL-6 (podílí se na regulaci přehnané stresové zánětlivé odpovědi organizmu) považuje za příznivý ukazatel. Při interpretaci naměřených hodnot neurobiochemických ukazatelů v praxi je potřeba vzít do úvahy všechny skutečnosti, které mohou ovlivňovat vyplavování markerů do krevního oběhu, zejména biomechaniku poranění a intenzitu působícího násilí na mozkovou tkáň. Proteiny, jako S-100B, se mohou uvolňovat do oběhu i při poranění skeletu, jiné proteiny (neurofilamenta, GFAP) jsou specifické pouze pro nervovou tkáň. Při interpretaci kinetiky uvolňování markerů do krve v průběhu hospitalizace se v praxi nabízí zjednodušené kritérium, podle něhož je rychlost poklesu markerů NSE a S-100B přímo úměrná příznivější prognóze. V kontrastu s tím jsme kupř. u pacientů, kteří zemřeli v důsledku maligního otoku mozku, pozorovali vzestup hladin NSE a S-100B. V našem dalším výzkumu vycházíme z předchozích údajů imunohistochemické a ultrastrukturální analýzy změn cévní stěny v mozku po kontuzi a zaměřujeme se na praktické využití markerů ve spojení s transkraniálním barevně kódovaným Dopplerovým vyšetřením (TCCS). Pozorovali jsme, že esenciálním znakem u expanzních kontuzí mozku jsou změny cytoskeletu buněk kapilár i cév středního kalibru (používali jsme protilátky proti vinkulinu, vimentinu, GFAP) i vymizení proteinu S-100B z astrogliálních výběžků, na rozdíl od pacientů s diagnózou difuzního axonálního poranění. Změny v rychlosti poklesu markerů by pak mohly korelovat se schopností cévního řečiště kompenzovat změny průtoku zejména u pacientů, kde TCCS zobrazuje vazospasmy mozkových tepen či hyperemii.
 
-az-

Vytvořeno: 29. 10. 2009 / Upraveno: 4. 1. 2019 / prof. MUDr. Radek Špíšek, Ph.D.