Mahelková G, Filous A, Odehnal M, Cendelín J. Invest Ophthalmol Vis Sci. 2013 Jun 10;54(6):4048–53. doi: 10.1167/iovs.12-11165. IF: 3.441
Ústav fyziologie a Oční klinika dětí a dospělých
Vrozený glaukom je vzácné onemocnění, přesto je jednou z hlavních příčin těžkého poškození zraku u dětí. Příčinou je porucha vývoje v oblasti komorového úhlu oka vedoucí ke zvýšení nitroočního tlaku. Vzhledem k vyšší poddajnosti tkání stěny oka u malých dětí vede toto zvýšení nitroočního tlaku ke zvětšení bulbu – stavu označovanému jako buftalmus (též hydroftalmus).
Cílem práce bylo srovnat strukturu rohovky v postiženém a zdravém oku pacientů s jednostranným buftalmem pomocí konfokálního mikroskopu. Hodnotili jsme hustotu povrchových a bazálních epitelových buněk, počet keratocytů v předním a zadním stromatu a hustotu buněk v oblasti endoteliálních buněk, případně další morfologické změny.
V souladu s představou o vzniku buftalmu a s předešlými histologickými studiemi jsme prokázali nižší hustotu endotelových buněk v očích s buftalmem. V počtu buněk stromatu rohovky (keratocytů) jsme žádné rozdíly mezi zdravým a postiženým okem neprokázali. Hustota bazálních epitelových buněk u očí s buftalmem byla vyšší.
Co je pravděpodobnou příčinou rozdílů v hustotě buněk u zdravých a postižených očí? Na otázky odpovídá MUDr. Gabriela Mahelková, Ph.D., první autorka článku:
Důsledkem zvýšeného nitroočního tlaku dochází u malých dětí, jak již bylo zmíněno v úvodním souhrnu, k zvětšování bulbu. Vzhledem k tomu, že buňky endotelu nemají po narození schopnost se dále dělit (nebo je tato schopnost jen velmi omezená), reagují na zvětšování bulbu, a tedy i zadního povrchu rohovky, který pokrývají, pouze hypertrofií (tedy zvětšením své velikosti). Počet buněk na jednotku plochy (jejich hustota) se tak logicky snižuje. Větším překvapením bylo pro nás zjištění, že postižené oči mají vyšší hustotu buněk ve vrstvě bazálního epitelu. Z možných příčin se nakonec jeví jako nejpravděpodobnější vliv lokální terapie glaukomu. V současné době je již prokázáno, že konzervační látky běžně užívané ve většině očních kapek mají na buňky epitelu toxický vliv. Předpokládáme tedy, že v důsledku tohoto vlivu na povrchové epitelové buňky rohovky dochází k zvýšení proliferační aktivity ve vrstvě bazálních buněk, ze které se povrchové buňky dále diferencují. Na druhou stranu vzhledem k tomu, že vyšší počet buněk bazálního epitelu jsme pozorovali u postiženého oka i u jednoho pacienta, který neměl žádnou lokální medikaci, nemůžeme vyloučit ani vliv dalších faktorů.
Můžete stručně přiblížit princip, možnosti využití a přínos konfokální mikroskopie?
Rohovková konfokální mikroskopie je nová dynamicky se rozvíjející zobrazovací metoda umožňující detailně vyšetřit rohovku u pacienta in vivo. Speciálně uspořádaná optická soustava konfokálního mikroskopu umožňuje zobrazit jednotlivé vrstvy rohovky na buněčné úrovni ve frontální rovině. Na Oční klinice dětí a dospělých 2. LF UK a FN Motol používáme tuto metodu k vyšetřování rohovky od roku 2007. Může sloužit pro upřesnění diagnózy řady rohovkových onemocnění (jednotlivých typů rohovkových dystrofií, degenerací i infekčních agens). Kromě toho je tato metoda nyní intenzivně studována v souvislosti s možným využitím pro časnou diagnostiku neuropatie, např. u pacientů s diabetem mellitus. Umožňuje totiž rovněž zobrazit nervová vlákna rohovky.
Je vyšetření konfokálním mikroskopem běžně dostupné, nebo ho provádějí specializovaná pracoviště?
Podle mých informací je rohovkový konfokální mikroskop v současnosti používaný na dvou pracovištích v České republice – na naší Oční klinice dětí a dospělých 2. LF UK a FN Motol, a dále na Oční klinice Fakultní nemocnice v Brně. Nejde o přístroj určený do běžné ambulantní praxe, ale zejména na pracoviště specializující se na problematiku rohovky, ať už převážně v klinickém či výzkumném ohledu.
Mohou výsledky vaší práce přímo pomoci pacientům?
Díky moderním léčebným postupům se dnes daří zachovat zrak i našim pacientům s vrozeným zeleným zákalem. Zároveň je však u těchto očí vyšší pravděpodobnost vzniku dalších komplikací, včetně šedého zákalu a vysokých dioptrických vad. Dnešní moderní diagnostické i léčebné přístupy umožňují i u takto těžce poškozených očí uvažovat o operačním řešení těchto komplikací. Zásadní pro úspěšnost případné operace je však stav ostatních tkání, včetně rohovky. Rohovková konfokální mikroskopie nám tak může zásadním způsobem pomoci při rozhodování o optimálním léčebném postupu.
Dá se léčit buftalmus?
Buftalmus je stav vzniklý v důsledku vysokého nitroočního tlaku v raném dětském věku. Vyléčit oko do zdravého stavu neumíme. Zásadní je v těchto případech zjistit onemocnění včas, ideálně dříve než dojde ke vzniku buftalmu a závažnějšímu poškození zraku, a adekvátně ho léčit. Přesto je nutno přiznat, že ne vždy je stav dobře ovlivnitelný a přes naši léčebnou snahu dochází u některých očí k postupné ztrátě zrakových funkcí.
