Pachlopnik Schmid J, Canioni D, Moshous D, Touzot F, Mahlaoui N, Hauck F, Kanegane H, Lopez-Granados E, Mejstrikova E, Pellier I, Galicier L, Galambrun C, Barlogis V, Bordigoni P, Fourmaintraux A, Hamidou M, Dabadie A, Le Deist F, Haerynck F, Ouachée-Chardin M, Rohrlich P, Stephan JL, Lenoir C, Rigaud S, Lambert N, Milili M, Schiff C, Chapel H, Picard C, de Saint Basile G, Blanche S, Fischer A, Latour S. Blood. 2011 Feb 3;117(5):1522–9. Epub 2010 Nov 30. IF: 10.555
MUDr. Ester Mejstříková, Ph.D., z Kliniky dětské hematologie a onkologie je spoluautorkou článku, který byl vydán v periodiku Blood. Tato rozsáhlá mezinárodní studie shrnuje klinickou manifestaci a průběh onemocnění u X-lymfoproliferativního syndromu na podkladě deficience proteinu SAP (SH2D1A) a XIAP. Oba proteiny jsou lokalizovány na X chromozómu, onemocnění tedy postihuje prakticky vždy chlapce. XLP-1 na podkladě SAP deficience je onemocnění známé již od 70. let, kdy byly popsány dvě rodiny s abnormálně vysokým výskytem maligních lymfomů, hypogamaglobulinémie a fatální infekční mononukleózy s asociací na infekci virem EB (Hableton, Cottom, 1969, Purtillo, 1975). Incidence XLP-1 je velmi nízká, jedná se o zhruba jednoho až tři nemocné na milión chlapců. Část symptomů souvisí přímo s EBV infekcí, typicky především ataka hemofagocytující lymfohistiocytózy (HLH), nicméně menší část HLH atak, jak u XLP-1, tak i XLP-2, nemusí být v kauzální souvislosti s EBV. Další symptomy se mohou vyvíjet bez souvislosti s EBV infekcí, jako jsou například maligní lymfómy, selhání kostní dřeně, hypogamaglobulinémie. V současné době se objevují v literatuře další méně obvyklé manifestace tohoto onemocnění, jakou je například juvenilní revmatoidní artritida, chronická gastritida atd. XLP-2 byl geneticky identifikován v roce 2005 a 2006 dvěma pracovními skupinami (Nichols et al., Rigaud et al.), které prokázaly nezávisle mutaci v genu pro protein XIAP. XIAP je významný protein exprimovaný ubikviterně nejen v lymfoidních buňkách s významnou anti-apoptotickou funkcí na podkladě inhibice kaspáz. Zajímavé je, že protein SAP naopak má v rámci imunitního systému spíše pro-apoptotickou funkci a s tím nejspíše souvisí, že maligní lymfómy zatím byly popsány pouze u XLP-1, nikoli u XLP-2. U části pacientů s XLP-2 dochází ke vzniku hemoragické kolititidy.
MUDr. Ester Mejstříkové, Ph.D., jsme položili několik otázek:
Jaké jsou rozdíly v etiologii XLP-1 a XLP-2?
Jak již bylo zmíněno v úvodu, podkladem je mutace v genech pro dva proteiny s poměrně odlišnou funkcí v buňce. Přesto jejich deficit vede k podobnému onemocnění. V současné době jsou ve fázi vývoje léky blokující funkci XIAP proteinu, přepokládá se, že tyto léky by mohly najít uplatnění v onkologii coby látky zvyšující apoptózu nádorových buněk. To, že funkce tohoto proteinu není omezená jen na buňky imunitního systému, sebou i nese potenciální fragilitu jakýchkoli buněk v organismu. Protein SAP je významný pro převod nejrůznějších signálů v buňce, zaujímá významnou regulační funkci v buňkách imunitního systému.
Jak je tíže onemocnění ovlivněná pohlavím?
Onemocnění prakticky postihuje jen chlapce. Nelze samozřejmě vyloučit, že postižený muž s ženou přenašečkou může mít nemocnou dívku, ale takový případ, pokud vím, publikován nebyl, statisticky je to velmi málo pravděpodobné. U dívek s fatální lymfoproliferací po infekci virem EB byl popsán defekt v genu pro ITK (IL-2-inducible T cell kinase) (Huck et al.), který se nachází na chromozomu 5. U části pacientů s tímto deficitem v průběhu života vzniká Hodgkinův lymfóm. U žen může na podkladě inaktivace zdravé alely dojít k insuficienci proteinu SAP, resp. XIAP. Byl popsán případ folikulárního lymfómu u ženy s inaktivací zdravé alely pro gen SAP.
-mk-
