Atropine may prevent the development of neurogenic pulmonary edema.

Šedý J, Zicha J, Kuneš J, Syková E. Med Hypotheses. 2009 Jul;73(1):42–4. Epub 2009 Mar 9. IF: 1.416

Na uvedené publikaci, která vychází v červenci 2009 v časopise Medical Hypotheses, se podíleli fakultní pracovníci Centra buněčné terapie a tkáňových náhrad a Centra výzkumu chorob srdce a cév. Článek prezentuje myšlenku podání vysokodávkovaného atropinu jako prevence rozvoje neurogenního plicního edému při poranění centrální nervové soustavy. Autoři přitom vycházejí z vlastními experimenty ověřeného faktu, že hlavním faktorem vzniku neurogenního plicního edému je baroreflexně indukovaná bradykardie. Na základě výsledků svých studií navrhují preventivní i.v. podání atropinu pacientům se subarochnoidálním krvácením bezprostředně po stabilizaci životních funkcí, intubaci a zajištění monitorace.
 
Jaký je předpokládaný efekt podání atropinu pacientům s poškozením mozku? Je nutné počítat s nežádoucími vedlejšími účinky? Zeptali jsme se MUDr. Jiřího Šedého, hlavního autora publikace.
Naše experimenty na experimentálním modelu laboratorního potkana jasně ukazují, že rozvoj neurogenního plicního edému je podmíněn náhle vzniklým poškozením tkání centrálního nervového systému, které vedou k aktivaci autonomního nervového systému, náhlému vzestupu systémového krevního tlaku a baroreflexně indukované bradykardii, která dalším, poměrně složitým mechanismem, generuje rozvoj neurogenního plicního edému. Postupně analyzujeme celou kaskádu rozvoje neurogenního plicního edému. V této chvíli je prokázáno, že preventivní podání vyšších dávek atropinu dokáže na modelu laboratorního potkana spolehlivě zabránit rozvoji i velmi těžkého neurogenního plicního edému. Na druhou stranu podání terapeutické, tedy s časovým odstupem od poranění centrálního nervového systému, nemá u těchto zvířat zásadní vliv na rozvoj edému. Z výzkumných prací je však známo, že časový interval mezi poraněním centrálního nervového systému a rozvojem neurogenního edému je výrazně kratší u potkanů než u pacientů v klinické praxi. Na základě těchto poznatků jsme dospěli k předkládané hypotéze a prezentujeme zde souhrn svých výsledků, který nabízíme jako možný koncept pro klinickou studii. Zásadní vedlejší účinky preventivního podání atropinu nepředpokládáme, neboť se jedná o lék s detailně známými účinky, schválený, dlouhodobě klinicky testovaný a v urgentní medicíně velmi dobře etablovaný.
 
-az-

Vytvořeno: 29. 10. 2009 / Upraveno: 3. 1. 2019 / prof. MUDr. Radek Špíšek, Ph.D.