Lødrup Carlsen KC, Hedlin G, Bush A, Wennergren G, de Benedictis FM, De Jongste JC, Baraldi E, Pedroletti C, Barbato A, Malmström K, Pohunek P, Pedersen S, Piacentini GL, Middelveld RJ, Carlsen KH; PSACI (Problematic Severe Asthma in Childhood Initiative) group. Eur Respir J. 2011 Feb;37(2):432–40. Epub 2010 Oct 28. IF: 5.527
V European Respiratory Journal byla vydána práce, jejímž spoluautorem je prof. MUDr. Petr Pohunek, CSc., z Pediatrické kliniky. Jejím ústředním tématem je hodnocení těžkého problematického astmatu u dětí. To by mělo být prováděno ve čtyřech krocích podle navrhovaného schématu:
1. krokem je pečlivé klinické vyšetření k vyloučení jiných chorob napodobujících astma.
2. krok představuje multioborové vyšetření, jehož úkolem je identifikovat komorbidity a další změny zdravotního stavu, kterým by měla být věnována pozornost.
Ve 3. kroku se vyšetřují parametry zánětu a detailně stanovuje jeho typ a ve 4. kroku je sledována odpověď na kortikosteroidní léčbu.
Na základě tohoto hodnocení může být následně doporučena nejvhodnější léčebná strategie.
Jaká jsou nejmodernější doporučení pro léčbu těžkého astmatu u dětí? Odpověděl nám prof. MUDr. Petr Pohunek, CSc:
Publikovaný dokument je jedním z výstupů několikaleté práce pracovní skupiny Paediatric Assembly Evropské respirační společnosti, která podrobně analyzovala dosavadní poznatky a publikované studie na dané téma. Problém dětského věku je hlavně velká heterogenita příznaků a, především v útlém věku, výskyt řady stavů, které mohou astma napodobovat nebo průběh skutečného astmatu zhoršovat.
To, co tento dokument významně vyzdvihuje do popředí, je potřeba skutečně velmi podrobné diferenciální diagnostiky, a to včetně případného bronchoskopického vyšetření a analýzy bronchoalveolární laváže a bronchiální biopsie. Je třeba vyloučit jiné diagnózy, ale také podrobně analyzovat alergický profil pacienta a zhodnotit možné komorbidity (například alergickou rýmu). Hlavními příčinami skutečného těžkého astmatu v dnešní době u dětí jsou stavy, kdy je podceněna dlouhodobá protizánětlivá preventivní léčba, případně není zvládnuta expozice rizikovým faktorům v prostředí (např. expozice zvířecím alergenům u senzitizovaného dítěte). Problémy mohou být i v pravidelnosti a způsobu podávání předepsané léčby. Velkou roli v nedodržování režimu léčby hraje dosud přetrvávající kortikofobie. Jen málo případů těžkého astmatu u dětí je skutečně problematickým těžkým astmatem per se. Takoví pacienti musí být léčeni ve specializovaných centrech a jejich léčba může být skutečně někdy svízelná. Slibnou alternativu nabízí nyní již dostupná léčba biologická (monoklonální protilátka proti IgE – omalizumab), kterou lze podávat dětem s těžkým alergickým astmatem již od věku 6 let.
-mk-
