Doc. MUDr. Eva Froňková, Ph.D. z Kliniky dětské hematologie a onkologie 2. LF UK a FN Motol se zamýšlí nad tím, jak v dnešní době získat správné informace (nejen) o novém koronaviru.
Jak v dnešní době získat správné informace aneb proč jsem začala mít ráda Twitter
Na úvod prohlášení: O Covidu vám nic neřeknu! Nejsem totiž virolog ani epidemiolog, takže mi nepřijde fér své názory proklamovat veřejně. Jako všichni ostatní ale chci vědět o viru co nejvíc. Ne proto, že mi přijde vědecky nějak extra zajímavý. Prostě proto, že dnes a) můj obor není tak cool, b) chci vypadat chytře ve své bublině, c) virus má prostě celkově vliv na naše životy. Chci vědět, co si o viru myslí ti nejpovolanější. Kde to ale zjistit? Doporučení zamířit mimo český mediální prostor je asi příliš triviální, přesto ho uvádím. Když čtete názor „odborníka“ obsahující nějaký fakt (jsme virem promořeni z 30 %, virus pochází z laboratoře, virus zmutoval a má 8 kmenů ), zkuste hledat zdrojovou informaci. Většina vědeckých studií má od ukončení do publikace určité zpoždění a informace jsou třeba tady a teď. Dnešní doba ukazuje ve velkém lesk i bídu tzv. „preprint serverů“ (především https://www.biorxiv.org/). Sem umisťují vědci své studie, které jsou hotové, ale neprošly zatím recenzním řízením. Najdete tu na jedné straně práce špičkových týmů, ale na druhé straně i nesmysly psychotiků, které nemají šanci projít recenzním řízením. Právě odtud v dnešní době média často přebírají informace, což je velmi nebezpečné.
Jak ale poznat metodicky špatnou nebo zfalšovanou studii, případně zkreslení původní informace, když jste v daném oboru laik? V současnosti se mně osobně jako nejužitečnější nástroj jeví Twitter. Tedy samozřejmě tehdy, když si do seznamu sledovaných zvolíte dobré spektrum účtů. Když sledujete, co sdílí a komentuje epidemioložka z John Hopkins Centre, šéf Kochova institutu v Berlíně nebo virolog z Fred Hutchinson, nemusíte se bát, že se zásadní informace někde „ztratila v překladu“. Spousta vědeckých týmů tady studie komentuje, sdílí, diskutuje o nich. Je i vidět, jak obrovské vášně můžou některé články vzbudit. Příkladem je známá studie francouzského profesora Raoulta o hydroxichlorochinu s azitromycinem, na jejíž (obrovské a mnohočetné) problémy upozornila známá bojovnice proti falšování dat dr. Elisabeth Bik. Prof. Raoult je v současné bláznivé době ve Francii u části lidí objektem kultu osobnosti a jeho fanatičtí zastánci „vytrolili“ Elisabeth tak, že se na chvíli musela z Twitteru stáhnout. Když ale podobné věci sledujete, můžete si sami udělat názor. Z Twitteru víc a víc čerpají i novináři. Takže to, co jste před týdnem sledovali, se po dvou dnech objeví ve vědecké rubrice New York Times a po dalším týdnu v českých médiích, více či méně zkreslené.
Osobně jsem si po smazání Facebooku twitterový účet založila s nepříliš velkým očekáváním. V dnešní době ale vidím, že může být nástrojem pro skvělou a rychlou vědeckou komunikaci, a přinesl mi i spoustu informací z mého oboru.
