MUDr. Eliška Popelová, Ph.D., působí v dětské části Kliniky zobrazovacích metod 2. LF UK a FN Motol. Věnuje se problematice týraného, zneužívaného a zanedbávaného dítěte z hlediska radiologie. Podílela se na prvních českých guidelines v této oblasti Postavme se na stranu dětí: Doporučení pro využití zobrazovacích metod při podezření na týrané dítě, které schválil v březnu 2021 výbor Radiologické společnosti ČLS JEP. V roce 2024 obhájila disertaci na téma Radiologický vyšetřovací algoritmus při podezření na týrané dítě.
Jak jste se dostala k zájmu o poranění dětí a zobrazovací metody a k nápadu na disertaci?
V roce 2013 jsem se poprvé setkala s rentgenovým snímkem kojence, u kterého měli lékaři podezření na týrání. Při studiu zahraniční literatury jsem zjistila, že na tomto poli máme hodně prostoru ke zlepšování, zejména co se týče standardizace postupů a vnesení větší objektivity do hodnocení nálezů. Potom co jsem se blíž seznámila s rozsahem problému, připadalo mi propojení s doktorským studiem jako logický krok, který mi umožní se tématu hlouběji věnovat. Přestože má práce se věnuje všem dětem bez rozdílu věku, z valné většiny se soustředí na děti do dvou let, které jsou týráním nejvíce ohrožené a současně nemají žádnou možnost na násilí samy upozornit.
Pro zachycení týraných dětí je důležitá spolupráce mezi lékaři, OSPODy, policií a soudy. V čem zde spočívalo vylepšení po vydání doporučených postupů a co je třeba ještě podniknout?
Hlavní zlepšení zde vnímám zejména ve dvou aspektech. Tím prvním je kapitola Právní aspekty v publikaci Postavme se na stranu dětí, kterou jsme napsaly ve spolupráci s JUDr. Šárkou Špeciánovou. Tato kapitola jasně a za použití příkladů vysvětluje zákonné povinnosti zdravotníků na poli ochrany dětí. Vnímám totiž, že během diskusí po přednáškách se otázky lékařů nejčastěji stočí k právním aspektům, kupříkladu kdy je nezbytné obrátit se na OSPOD a kdy naopak na Policii ČR. Lékaři potřebují v těchto situacích získat větší jistotu.
Druhým aspektem je to, že tato Doporučení jsou odrazem medicíny založené na důkazech, do značné míry se tedy lékaři při jejich dodržování nemusejí řídit pouze tím, jaký mají pocit z rodičů svých dětských pacientů, ale mohou následovat osvědčené postupy založené na statistických datech. I když je samozřejmě dojem z rodičů důležitý, díky Doporučení by měli mít lékaři možnost nahradit uvažování ve smyslu „Rodiče nevypadají podezřele, takže nejspíš říkají pravdu, i když to nezní pravděpodobně“ za rozhodnutí „U tohoto typu poranění vždy provádíme vyšetření s cílem vyloučit, že dítě bylo vystaveno násilí“. Takto by to měli lékaři komunikovat i samotným rodičům – zkrátka jedná se o standardizované postupy, nikoli osobní rozhodnutí jednotlivého lékaře či lékařky.
Zlepšit je však potřeba ještě mnohé. Jako zásadní problém vnímám například to, že chybí propojení mezi vámi jmenovanými složkami, které by měly zajišťovat ochranu dětí, jakož i absenci doporučených postupů.
Aby se u dětí prokázalo skryté poranění kostí, je zapotřebí série vyšetření, a ne vždy se samozřejmě zranění nakonec prokáže. Myslíte také na to, aby z planého podezření nebyli zbytečně traumatizováni nevinní rodiče?
To je výborná otázka a myslím, že i zde je před námi ještě hodně práce. Radiologické vyšetření u malých dětí, pokud je využíváno správně, musíme skutečně vnímat jako screeningové vyšetření, a proto dokonce většina těchto vyšetření bude mít negativní výsledek. Rodiče by nikdy neměli z komunikace s lékaři cítit obviňování nebo opovržení. V zájmu zdravotníků je ochrana dítěte, a je-li týrání jednou z možností, na kterou stav dětského pacienta poukazuje, musí být tato možnost vyšetřena. Mělo by se k ní však přistupovat stejně jako k jiným možným diagnózám, například metabolickému onemocnění skeletu. Je nezbytné oddělovat roli lékařů, policistů a soudců. Lékaři nikoho neobviňují, ani nesoudí. Nepoukazují na možného viníka, ve středu jejich zájmu je skutečně dětský pacient a jeho bezpečí. To by mělo být z komunikace s rodiči patrné. Bezpochyby to však pro lékaře není jednoduchý úkol a je nezbytné, aby vznikly vzdělávací programy, jejichž součástí bude nejen diagnostika, ale také komunikace.
Související
Motol Day of Imaging in Paediatric Radiology / Masterclass
29 May 2025
9:00—17:00
Great Lecture Hall, Motol University Hospital
Contrast Enhanced Ultrasound Provides Additional Information to Regular Ultrasound About Perfusion of Organs
A conversation with a Stanford radiologist and one of the speakers at the Motol Day of Imaging in Paediatric Radiology, scheduled for 29 May 2025.
For Me, Teaching and Learning Is a Two Way Street, Says Stanford Professor Beverly Newman
At the upcoming Motol Day of Imaging in Paediatric Radiology / Masterclass, she will deliver a lecture titled Late Presentation, Complications, and Mimicry of Congenital Pulmonary Anomalies. A conversation.
Multimodal Information is the Key to Improving the Automated Analysis of the Epileptic Brain, Says Dr Bruno Passebon Soares
A conversation with a Stanford radiologist and speaker at the Motol Day of Imaging in Paediatric Radiology, scheduled for 29 May 2025.
I Love the Collaborative Environment of Children’s Hospitals, Says Dr Jesse Kerr Sandberg
A conversation with a Stanford radiologist and speaker at the Motol Day of Imaging in Paediatric Radiology, scheduled for 29 May 2025.
If You Don’t Like Your Place/Specialty/Life, Make a Change, Don’t Complain
A conversation with a Stanford radiologist and one of the speakers at the Motol Day of Imaging in Paediatric Radiology, scheduled for 29 May 2025.
Ráda běháte; u běžců dochází v kostech a kloubech v důsledku běhu ke změnám jako zesílení, ale i opotřebení. Snažíte se těmto rizikům předcházet pomocí svých znalostí?
Tak takhle otázka mě rozesmála! Bohužel u mě platí, že kovářova kobyla chodí bosa. Nedávno jsem následkem běhání přišla k únavové zlomenině holenní kosti, takže asi nejsem správnou adresátkou takové otázky. Do budoucna už vím, že kromě dobrých bot a vhodného terénu je potřeba hlídat si také frekvenci a intenzitu tréninku a odpočívat…
