Kandidáti na děkana se představují: prof. Jan Lebl

Zveřejňujeme text prof. Jana Lebla, jednoho ze dvou kandidátů na post děkana. Připomínáme, že volit bude 24. listopadu akademický senát. Nový děkan se ujme funkce 1. února 2022. 10. listopadu od 14.30 proběhne ve Velké posluchárně diskuse navržených s akademickou obcí.


MOTOL FIRST

Pár zamyšlení jednoho z kandidátů před volbou děkana

Prof. MUDr. Jan Lebl, CSc., FCMA
Pediatrická klinika

Foto: archiv autora

Narodil jsem se v motolské porodnici. Ve starém pavilonu ve stráni, který měl dřevěnou konstrukci a překližkové stěny. Sestřičky tam na vozíku pro osm novorozenců vozily každé tři hodiny děti k maminkám na kojení. Model, později nazvaný „rooming-in“, tedy maminky s novorozenci na jednom pokoji, se měl poprvé objevit o víc než dvacet let později.

Na stejnou porodnici jsem se vrátil jako medik. Pod vedením paní primářky Černé jsme si tam poprvé připadali jako skuteční lékaři: Skalpelem jsme dětem snášeli pupečníky, odebírali krev na bilirubin, kapku z patičky na novorozenecký screening, aplikovali BCG vakcínu. Dnes to zní jako učebnice historie medicíny… Přáli jsme si, abychom i jinde v klinických oborech pracovali jako skuteční lékaři. Díky tomu vím, kolik dá studentu medicíny skutečná lékařská praxe.

Po promoci jsem nastoupil v Motole na dětské hematologii. Když jsem po jednom měsíci šel na vojnu, uměl jsem vcelku s přehledem dělat sternální a lumbální punkci a dávkovat dětem s leukémií vincristin a rubidomycin. Jako útvarový lékař chemického praporu v Jaroměři jsem se zbytek praktické medicíny naučil přímo na vojácích základní služby.

V Motole jsem pak prožil na někdejší 2. dětské klinice 17 let. Velkou manažerskou výzvou bylo následujících 9 let ve funkci přednosty Kliniky dětí a dorostu na Královských Vinohradech. Z malého dětského oddělení nevelkého významu jsem se pokusil vytvořit malé mezinárodní centrum pediatrie, jakýsi „malý Motol“. Do Ph.D. programu jsem získal jako absolventku Štěpánku Průhovou, dnešní proděkanku, a pár dalších skvělých mladých spolupracovnic. Bez nich by to nešlo. Jedna z nich teď pracuje na Mayo Clinic v Baltimore – naše Ph.D. jí otevřelo cestu k úspěšné profesní dráze. Porozuměl jsem rozdílu mezi „dělníky“ a „tvůrci“ medicíny. „Dělníků“ medicíny si vážím – bez nich to nejde. Osobně jsem raději „tvůrcem“ a rád se obklopuji dalšími „tvůrci“. Je skvělé působit v inspirativním intelektuálním prostředí, jaké nabízí utváření budoucnosti medicíny.

V roce 2006 mě děkan 2. lékařské fakulty pozval zpět do Motola s úkolem dokončit náročnou fúzi obou dětských klinik v jednu Pediatrickou kliniku. Jsem rád, že dnes je Pediatrická klinika nejen špičkovým pracovištěm ve středoevropském prostoru, ale také druhou vědecky nejproduktivnější složkou naší fakulty. Společně se nám podařilo vytvořit tým, který je nejen neobyčejně výkonný, ale také velmi přátelský. Naši lékaři i sestřičky prostě chodí rádi do práce, protože se tam cítí dobře.

Motolská nemocnice je dnes největší nemocnicí ve střední Evropě a 2. lékařská fakulta je podle obvyklých kritérií jednou ze dvou nejlepších lékařských fakult v naší zemi. Podle mého názoru ještě něco málo chybí mezinárodním věhlasu fakulty i nemocnice. A jen kousek chybí našim českým i mezinárodním studentům, aby z nich byli skutečně ti nejlepší lékaři, ať budou „dělníky“ nebo „tvůrci“ medicíny.

Deset tezí mého volebního programu si můžete přečíst na jiném místě. Osobně se nejvíce těším na to, že se nám podaří vytvořit z Motola skutečný mezinárodní kampus, tedy takzvaný „joint campus“ ve spolupráci s několika sesterskými univerzitami – v plánu je Lipsko, Ulm, Linz… Často to jsou naše „dceřiné univerzity“, které založili učitelé a studenti, kteří kdysi opustili naši Univerzitu Karlovu, když přestala být univerzální. Budeme si vzájemně vyměňovat učitele i studenty a budeme sdílet nové ideje a vize v klinické medicíně, výuce i ve výzkumu. Rád jsem před nedávnem zjistil, že i ředitel motolské nemocnice má podobné plány – zvát do Motola hostující zahraniční experty. Může nastat další fáze úžasné synergie mezi motolskou fakultou a motolskou nemocnicí.

Pokud Vás moje vize oslovují, budu rád za Vaši podporu. Věřím, že společně máme šanci na úspěch!

ZÁKLAD STUDIA JE NA PLZEŇSKÉ

Teoretické obory jsou základem biomedicínského poznání. Jsou na začátku šestileté cesty, během které se maturant postupně promění v analyticky a synteticky myslícího lékaře, který si osvojil nejkomplexnější způsob uvažování, které nazýváme „diferenciálně diagnostické myšlení“. Úspěšný absolvent medicíny bude umět svět kolem sebe spolehlivě analyzovat a vyvozovat svoje vlastní závěry. Také proto nemají populisté u lékařů šanci. A také proto bývali lékaři v minulosti renezančními osobnostmi, literáty nebo malíři, a dnes dokáží obsáhnout neuvěřitelnou sumu znalostí a informací.

Fakultě se daří stavebně dotvořit teoretické ústavy. Naši nastupující studenti přicházejí do přátelského prostředí své nové Alma Mater a tam se jich ujímají přednostové teoretických ústavů se svými týmy.

Mysleme v této chvíli ale nejen na studenty prvních ročníků, ale také na jejich pedagogy. Pomozme jim vytvořit takové podmínky, aby i oni byli „tvůrci“ svých oborů, nikoliv jen „dělníky“ na přednášení, praktika a zkoušení studentů. Tvůrčí pedagog dokáže i svoje studenty nadchnout a motivovat pro svůj obor.

Nová Žížala potřebuje naplnit tvůrčím životem. Měl by v ní být patrný, i když se za studenty zavře brána budovy. Naplňme Žížalu také novými Ph.D. studenty, kteří budou řešit výzkumné výzvy svých oborů. A uvědomme si, že na rozdíl od klinických pracovníků nemocnice je pro akademiky v teoretických ústavech hlavním zdrojem příjmu platový výměr fakulty. Pokud nebude kompetitivní, kvalitní pracovníky pro teoretické ústavy získáme jen z řad skutečných nadšenců. Těch nemusí být dost.     

BUDOVY ANO, ALE HLAVNĚ LIDÉ

Během působení ve funkci přednosty Pediatrické kliniky se na mne dvakrát obrátilo oddělení human resources univerzity v Manchesteru (UK) s výzvou, zda nechci spolu s týmem kliniky přejít na jejich univerzitu. Něco podobného se opakovalo při otevírání nemocnice „Cleveland Clinic“ v Abu Dhabí. Prostorové i finanční podmínky byly ve všech případech úžasné, vybavení dokonalé, nové nemocnice čekaly jen na své pracovní týmy.

V bohatých zemích, mezi které patříme, nemá být problém postavit nemocnici či univerzitní kampus. Bohaté státy vyberou tolik daní a tak dobře s nimi hospodaří, že postavit nemocnici a univerzitu není problém – a nemusí to být jen za petrodolary jako v Abu Dhabí. Hlavní problém je získat do těchto nemocnice či kampusů nejlepší pracovní týmy.

Je skvělé, že se podařilo z významné části přestavět a modernizovat motolskou nemocnici. Je úžasné, že se dostavuje Žížala a fakulta má stavební zázemí pro svoje teoretické ústavy. Je fantastické, že se blíží výstavba multifunkční budovy děkanátu, která poskytne prostory pro výuku i řadu výzkumných laboratoří.

Fakulta má řadu skvělých pracovních týmů. Zatím ale nejsou všude. Klíčovým úkolem pro příští roky je vytvořit takové podmínky, aby tvůrčí pracovní týmy byly téměř na všech fakultních pracovištích.

Základem pro formování budoucích pracovních týmů je získat nejlepších absolventy fakulty pro naše ústavy a kliniky. Máme tu nejlepší šanci je najít a oslovit, motivovat k práci u nás skvělou organizací a kvalitou výuky, a poté jim nabídnout Ph.D. projekty. Ty budou na klinikách spojené s rezidenčními místy ve formě M.D. Ph.D. programu, na ústavech s grantovými úvazky na grantech školitelů, postdoců i Ph.D. studentů samotných. Připravme nastupujícím mladým lékařům podmínky, které budou lákavé nejen úžasnou odbornou náplní profesní přípravy, ale také kompetitivním celkovým finančním benefitem, který jim zajistí důstojný životní standard pro celou rodinu.

Přijďte diskutovat na setkání akademické obce – a pokud budu zvolen děkanem, přijďte se podělit o svoje nápady a náměty kdykoliv v příštích čtyřech letech!


Facebooková stránka prof. Jana Lebla: https://www.facebook.com/prof.jan.lebl

Vydáno: 26. 10. 2021 / Upraveno: 25. 11. 2021 / Odpovědná osoba: Mgr. Ing. Tereza Kůstková