Tříleté bakalářské studium radiologická asistence přibližuje doc. Martin Kynčl z Kliniky zobrazovacích metod 2. lékařské fakulty a FN Motol. Radiologičtí asistenti jsou v současnosti jedněmi z nejžádanějších specialistů na pracovním trhu.
program: Radiologická asistence
stupeň: bakalářský
dosažený titul: bakalář (Bc.)
typ studia: prezenční
délka studia: 3 roky
jazyk výuky: čeština
místo: Praha
vstupní požadavky: maturitní zkouška a přijímací zkouška
začátek: říjen
více informací: stránka oboru Radiologická asistence
Kde všude najde uplatnění člověk, který se rozhodne, že chce být radiologickým asistentem nebo radiologickou asistentkou, přihlásí se na 2. lékařskou fakultu a získá diplom?
Diplom radiologické asistence z 2. lékařské fakulty je poklad. Každá nemocnice má rentgen a po radiologickém asistentovi nebo asistentce okamžitě skočí a nabídne nejrůznější benefity. Já bych si ale strašně přál, aby si absolventi oboru oblíbili Motol. Aby viděli, že univerzita a fakulta jim přináší úplně jiný druh medicíny, než by byl třeba v nějakém soukromém pracovišti. Dalšími možnostmi uplatnění radiologických asistentů jsou nukleární medicína, radioterapie nebo dokonce práce v atomových elektrárnách. Práci najdou absolventi oboru ale třeba i na veterině, protože domácí mazlíčci se vyšetřují na CT nebo magnetické rezonanci. Přístroje používané ve veterinární medicíně splňují parametry vynikajícího zobrazení. Hlad po této profesi je prostě velký. Kdybych byl mladší a mohl se znovu rozhodovat, tak asi půjdu studovat radiologickou asistenci, protože by mě to prostě bavilo.
Medicína obecně tenduje k miniinvazivním zákrokům. Dostanou se tedy absolventi Radiologické asistence také na operační sál?
Na operační sál se radiologičtí asistenti dostanou už během studia. Studenti Radiologické asistence mají za semestr nejméně 80 hodin praxe v největší nemocnici v České republice. Mohou tak vidět širokou paletu jak pacientů, tak i zákroků. Už za studia uvidí, jak vyšetřujeme děti, dokonce i nenarozené. Na žádné jiné škole se studenti Radiologické asistence asi neseznámí v takové míře a v takovém spektru se svou budoucí profesí. Absolvent nebo absolventka se pak mohou stát součástí intervenčních týmu například na angiografii. Pomáhají tam nejen diagnostikovat, ale i provádět terapie.
Jsou radiologické asistentky a asistenti, kteří s tím strojem dýchají. Jejich srdce tepe v rytmu magnetické rezonance.
V čem je radiologický asistent nepostradatelný?
Je nepostradatelný hlavně pro nás, pro lékaře radiology a radiodiagnostiky. Radiologičtí asistenti vytvoří obrázek ať už na magnetické rezonanci, CT, pozitronové emisní tomografii, rentgenu, skiaskopii. Na základě obrázku dělá lékař diagnostiku. A bez dobrého obrázku není dobrá diagnostika. Já si myslím, že jsou součástí týmu lékařů. Je to také člověk, který se stará o chod přístrojů.
Z hlediska pacientů je to zpravidla první kontakt, na kterém velmi záleží. Pacient za námi přichází v životní situaci, která není dobrá, protože je nemocný, něco ho bolí. Nedílnou součástí práce radiologického asistenta musejí být komunikační dovednosti s pacienty, leckdy dětskými, ale i v rámci lékařského týmu.
Jak se stará o přístroje?
Přístroj musí naprosto skvěle ovládat. Musí vědět, jak nastavit jakou sekvenci, jak nastavit projekci, jak nastavit parametry záření tak, aby pacienta zobrazil, ale zas ho neosvítil moc. Zná dokonale techniku stroje, také hlídá lhůty pro servisní prohlídky, ale stará se i o to, aby byl přístroj upgradovaný. Jsou radiologické asistentky a asistenti, kteří s tím strojem dýchají. Jejich srdce tepe v rytmu magnetické rezonance. Dokonce si s ním podle mě po ránu a po práci povídají. A to je nejlepší, co může být.
Jaké předpoklady by měl mít radiologický asistent?
Myslím si, že to musí být člověk, který má rád lidi a má rád medicínu. Není tak zásadní rozdíl mezi studentem lékařství a studentem radiologické asistence. Na 2. lékařské fakultě se tohle daří.
Stejně jako doktoři, tak i radiologičtí asistenti musejí mít touhu pomáhat lidem. A pomáhají způsobem, kterým umí. Pro radiologa přichystají substrát. Já si neumím udělat snímek, ani bych to neměl umět. Má to dělat ten člověk, který je na to vystudovaný.
Jsou nutné technické sklony?
Ono se někdy říká: hlavně aby radiologičtí asistenti měli rádi techniku, jenže to není úplně pravda. Máme tu kolegyně laborantky, které se podle mě v tomto ohledu neodlišují od běžné populace. Ale určitě je důležité mít cit. Radiologie je určitá forma umění. Snímek, který vzniká, je vlastně umělecké dílo. Radiologičtí asistenti nejsou jen technici, kteří mají mít technické dovednosti, ale jsou to svým způsobem umělci, kteří tvoří umělecká díla, na která se pak dívají lékaři. Pokud se na to díváme tímto způsobem, tak si myslím, že se dá do práce chodit s radostí. A kdo chodí do práce s radostí, tak tu práci dělá dobře.
S čím by měl zájemce o studium Radiologické asistence do školy přijít? Má už mít rozmyšleno, jestli chce do budoucna pracovat spíše u rentgenu nebo u CT?
Já si myslím, že je úplně perfektní, když přichází na tu školu a ví, že chce dělat radiologického asistenta nebo radiologickou asistentku. A pak samozřejmě můžu mít inklinaci více k magnetické rezonanci, která vyžaduje jiné dovednosti než CT. Na škole určitě studenti projdou všemi obory. Nejzásadnější je pro studenty přesvědčení, že chtějí být nejlepšími radiologickými asistenty.
Zobrazovací metody díky svému vývoji v mnoha případech ulehčují lékařům diagnostiku. Blížíme se do doby, kdy pacient přijde k lékaři, hned po vstupu projede nějakým tunelem a lékař bude všechno vědět?
Už teď třeba nám pacienti na ultrazvuku říkají: a teď z toho přístroje vyjede, co mi je? Zobrazovací metody jsou technický obor, a tak v něm bude velmi pomáhat umělá inteligence. Jedna adeptka studia radiologické asistence mi říkala, že se bavila s nějakou firmou, která prý připravuje stroje, aby nebyli potřeba radiologičtí asistenti. Přístroje pacienta automaticky zavezou, sami odhadnou, jaká sekvence se bude dělat. Na to jsem jí odpověděl, že taková doba nastane. Ale umělá inteligence akorát ušetří rutinní manuální práci, která radiologické asistenty zdržuje od laborantské práce. Umožní tak radiologickým asistentům a asistentkám, aby měli současně možnost věnovat větší péči pacientům.
Takže není potřeba se bát, že by umělá inteligence do budoucna připravila radiologické asistenty o práci?
Už teď programy umělé inteligence používáme. Pomohou nám například vyhledat v obrázku místa, která bychom mohli přehlédnout. Je to vynikající podpora diagnostiky, kterou dělá lékař, protože šetří čas. Ale nedovedu si představit, že by umělá inteligence dělala sama diagnostiku a radiologičtí asistenci a lékaři byli bez práce. Umělou inteligenci nebudeme rozbíjet, jako jsme rozbíjeli stroje, aby nám nebraly práci. Umělá inteligence nám pomůže od zbytečné práce.
Vy sám jste autorem knihy Dětská radiologie do kapsy. Představme si ji...
Knihu jsme koncipovali tak, aby byla přátelská: je tam hodně obrázků, informace v krátkých větách. Je to vlastně takový bedecker. S touto knihou se mohu vydat na jakékoli oddělení radiologie, a pokud potkám dítě, tak budu vědět, jak ho vyšetřit a jak se bavit s dalšími lékaři. Myslím, že ji mohou používat nejen lékaři, ale i radiologičtí asistenti nebo medici, kteří poznají způsob komunikace s radiologickým oddělením.
Vidíte, že ji opravdu nosím kapse. Tuto knihu jsme v kolektivu lékařů napsali hlavně pro radiology, kteří se chtějí zabývat dětskou radiologií. Specializace dětská radiologie v České republice na rozdíl od Evropské unie přibližně od roku 2017 neexistuje. European Society of Pediatric Radiology pro tuto specializaci naopak v roce 2017 založila European Diploma of Pediatric Radiology. Tři autoři této knihy tento evropský diplom mají.
S nakladatelstvími Karolinum a portálem Publi se nám podařilo vytvořit i elektronickou formu těchto skript. Taková skripta jsou v čase updatovatelná, takže ta elektronická verze už nikdy nezestárne.
Například u magnetické rezonance jsou cívky na snímání signálu daleko menší, máme jiné protokoly tak, abychom děti třeba na CT zbytečně neozařovali.
V čem je v radiologii odlišná práce s dětskými pacienty?
Já razím názor, že bychom se s dětmi měli bavit jako s dospělými. I když je to malinkaté dítě, je lepší s ním nakládat se stejným respektem, který prokazujeme dospělým pacientům. Jedině tak si můžeme získat jeho důvěru. Dítě přijde se svým zákonným zástupcem, takže už tam máme daleko víc lidí, se kterými také musíme komunikovat. Zobrazování u dětí je odlišné v tom, že mají jiné nemoci. Dlouho jsme opakovali, že dítě není zmenšený dospělý, až to všechny omrzelo. Tak teď radši říkáme: dítě je zmenšený dospělý, ale má úplně jiné nemoci. Hodně těch nemocí je vrozených, nádory mozku se vykytují v jiných lokalizacích, úplně jinak se chovají. My se specializujeme orgánově. Pokud bych se zabýval třeba neuroradiologií, tak nález u dospělého bude úplně jiný než u dítěte. Ale ne proto, že je hlava menší. Mozek je totiž jinak zralý, bude mít jiná onemocnění, vrozené vady.
Jsou odlišní radiologové, kteří se specializují na dětské pacienty?
Zdá se mi, že komunita dětských lékařů, radiologů, ale i ostatních, je k sobě nějakým způsobem vstřícnější. Jak jsou zvyklí komunikovat s dětmi, tak pak i jejich mezioborová a interpersonální komunikace je jednodušší, smějí se víc a nejsou tak zachmuření.
Jak jsou radiologické přístroje, ale i kontrastní látky v současnosti uzpůsobeny dětským pacientům?
My spolupracujeme na projektech, které mají vizi, a zároveň víme, že malí pacienti budou jednou dospělí a je potřeba je co nejméně vyšetřeními zatěžovat. A to jak aplikací kontrastní látky, tak zářením. Různé firmy vyrábějí různé přístroje, které jsou přizpůsobeny pro vyšetřování dětí. Například u magnetické rezonance jsou cívky na snímání signálu daleko menší, máme jiné protokoly tak, abychom děti třeba na CT zbytečně neozařovali. Na CT využíváme techniku rozdělené dávky kontrastu, „split-bolus“. Tím ušetříme i ozáření. A tohle je náš způsob přemýšlení. Jak udělat vyšetření tak, aby bylo pro malého pacienta co nejšetrnější a nejkratší.
Jaké metody zobrazení se u dětí využívají nejčastěji?
U dětských pacientů se nejčastěji využívá magnetická rezonance a ultrazvuk. Snažíme se vyvíjet sekvence v magnetické rezonanci, aby nebylo potřeba kontrastní látky využívat, protože do dětí nechceme píchat, štouchat nebo jim dělat jiné nepříjemné zákroky. A díky tomu pak můžeme vyšetření častěji opakovat, pokud třeba sledujeme vývoj nějakého nádoru. To jsou výzkumné programy, které mě nesmírně baví, a chceme připravit takové sekvence pro nejmladší generaci, aby nebyla zbytečně zatěžovaná aplikací kontrastu, zářením ani celkovou anestezií.
Studijní program Radiologický asistent je financován z projektu Národní plán obnovy. Registrační číslo: NPO_UK_MSMT-16602/2022 (část A3.2).
