V letošním ročníku Robotické olympiády, na níž se studenti učí zacházet s chirurgickým systémem da Vinci, se vítězem stal Jan Palouček, druhý skončil Ondřej Pražák a na třetím místě Annemarie Černohorská. Zeptali jsme se jich, jaký je jejich vztah k robotickému operování a jak olympiádu prožívali.
Související
Co vás na robotickém operování zajímá a baví, proč jste se přihlásil/a do olympiády?
Jan Palouček Baví mě na tom, že není moc těžké ten robot ovládat. Dva ovladače na ruce, ze základu dva na nohy a můžete dělat věci ve virtuální simulaci skoro bez jakýchkoliv zábran. Zároveň jsem se mimo školu vždycky zajímal o techniku i robotiku a mimo jiné mě DaVinci robot vždy fascinoval. To, že si někdy budu moct zkusit to ovládat, mě nikdy nenapadlo a původně jsem myslel, že na olympiádu musím mít nějaké chirurgické znalosti. O menší náročnosti a volném místu mi řekl kamarád z kruhu, tak jsem se k němu připojil.
Ondřej Pražák Na robotickém operování mě fascinuje preciznost a lehkost s jakou lze zákroky provádět. Do olympiády jsem se přihlásil, protože jsem si chtěl tuto možnost osobně vyzkoušet.
Annemarie Černohorská S kamarády jsme se přihlásili hlavně ze zvědavosti a pro zábavu. Chtěli jsme si to hlavně zkusit.
Jednou z úlohy olympiády bylo přemisťování pegů, zástrček, mezi otvory v zásuvkách pomocí tří robotických ruk. Co vám na tom přijde nejtěžší?
J. P. Ze začátku je složitější si zvyknout na způsob přepínání těch dvou pravých ruk. Někdy, když člověk špatně zmáčknul ovladač, tak se mohlo stát, že ten peg vypadl. Také se stávalo, že se jednotlivé ruce pletou mezi sebe a musel jsem si zvlášť na to dávat pozor, protože cvičení za dotyk jednotlivých ruk strhávala hodně bodů.
O. P. I když šlo o nejtěžší úkol, zároveň to byla nejzábavnější a nejkomplexnější část – největší výzvou bylo ovládání několika nástrojů a funkcí zároveň spolu s prostorovou orientací.
A. Č. Nejtěžší pro mě bylo pořád myslet dopředu – naplánovat si, kam rameno přesně dát, jak předmět uchopit, abych si v dalším kroku nezablokovala cestu nebo si nepřekážela.
Výzkum, který po prvním ročníku olympiády provedl dr. Vojtěch Novák, ukazuje, že pro ovládání roboty je užitečným předpokladem hraní počítačových her. Hrajete na počítači? Nebo máte jinou oblíbenou činnost, při které je zapotřebí zručnost?
J. P. Jako menší jsem hrál počítačové hry více, teď už ne tolik, protože je čím dál méně času. Dále jsem od základní školy hrál 12 let na klavír a jako koníček jsem rád skládal origami.
O. P. Jako mladší jsem hrával hlavně počítačové hry s klávesnicí a myší, hry s ovladačem jsem zkoušel jen minimálně.
A. Č. Počítačové hry vůbec nehraju ani jsem nehrála, ale ráda šiju oblečení. Tam se hodí přesnost i trochu představivosti, možná se to hodilo i při soutěži.
Plánujete se stát chirurgem/chiruržkou?
J. P. Rozhodně to beru jako jednu z hlavních možností a zkušenost na robotické olympiádě mě v tom utvrzuje.
O. P. Chirurgie je pro mě rozhodně jednou z možností, ale fascinuje mě momentálně více lékařských oborů, takže zatím nechávám dveře otevřené.
A. Č. Zatím ne, spíš mě zajímají jiné obory. Ale úplně to nevylučuju.
Jaký je váš názor na budoucnost robotiky a její vliv na společnost?
J. P. Myslím, že se robotická chirurgie bude rozvíjet čím dál více. Spoustu dalších společností, kromě Intuitive, se snaží vyvinout vlastní systémy pro robotickou chirurgii, což by samo o sobě mělo zvýšit kompetici a tlak na všechny k inovaci a zlepšování svých systémů. Samotné operace jsou sice kvůli přípravě malinko pomalejší než laparoskopická operace, ale zato jsou přesnější a méně náročné jak pro pacienta při zotavování, tak pro chirurga při operování.
O. P. Věřím, že robotika bude hrát čím dál větší roli, například díky zkrácení rekonvalescence po operacích a zlepšení přesnosti zákroků, což může výrazně ovlivnit zdravotní péči i kvalitu života pacientů.
A. Č. Myslím, že robotika bude čím dál běžnější součástí různých oblastí, i medicíny.
