Výborná zkušenost, ve škole může hrozit skluz

Naše studentky a studenti pomáhají v nemocnicích a zdravotnických zařízeních po celém Česku. Požádali jsme několik z nich napříč obory a ročníky, aby se podělili o své zkušenosti. 

Fotografie na této stránce: archiv studentů; hlavní fotografie: Tomáš Novák.


Přes léto jsem byl na praxi na ARO na Bulovce, potom jsem se přes naši prváckou skupinu na sociálních sítích dostal k práci na odběrových místech v Praze. Po první směně jsem se spřátelil se záchranářem, který mě oslovil, abych s ním jezdil v sanitce a dělal mobilní odběry. Nyní jezdím s týmem Maventis, většinou ve dvou, jeden zadává data do systému, druhý odebírá biologický materiál. Je ale dobré se vystřídat, protože v ochranných pomůckách není příjemné být celý den. Je to podobné jako na odběrových místech, ale člověk se podívá po republice a nejzajímavější jsou právě ty trochu polní podmínky. Po odběru se materiál musí převézt v chladicím boxu do laboratoře, kde se vyhodnotí. Se školou to bylo na začátku roku trošku hektické, ale nakonec se to skloubit dá, i když se občas vracíme až v opravdu pozdních večerních či ranních hodinách. Jsem rád, že v této těžké době jsem mohl alespoň částečně pomoci a získat nějaké zkušenosti.

Tomáš Novák

Všeobecné lékařství
1. ročník


Pracuji v Karlovarské krajské nemocnici na covidové jednotce, vzniklé z původního ORL oddělení. Naši pacienti mají většinou středně těžký průběh nemoci vyžadující oxygenoterapii, ne však zatím umístění na jednotce intenzivní péče. Dostala jsem se sem přes facebookovou skupinu, ve které dobrovolníci nacházejí žádosti o výpomoc. V Karlových Varech bydlím. Kontaktovala jsem personální oddělení KKN a brzy mne přijali na výpomocnou práci. Především ošetřuji, pomáhám s hygienou nebo krmením pacientů, měřím krevní tlak a další fyziologické funkce, také převlékám postele a doplňuji materiály. Všichni na oddělení jsou velice milí a trpěliví. Z lékařů zde pracují především internisté. Když je čas, sestřičky mi rády ukážou, jak se připravují a podávají léky, odebírá krev, zavádí periferní žilní katetr nebo odsává hlen z dýchacích cest. Většinou chodím do nemocnice dvakrát v týdnu na dvanáctihodinovou směnu. Pomoc i škola mě opravdu baví a motivují a zatím oboje zvládám, i když s učením jsem občas ve skluzu. Pomáhají mi nahrané přednášky, možnost absolvovat seminář v jiný den a domluvit si služby dle časových možností.

Anna Vopelková

Všeobecné lékařství
2. ročník


Pomáhám spolu s dalšími čtyřiceti mediky ve FN Motol na oddělení covid-ARO, které se stará o pacienty na umělé plicní ventilaci. Stejně jako při první vlně jsem se na oddělení dostal tak, že jsem odpověděl na inzerát ve facebookové skupině Dobrovolníků 2. LF. Čistíme ochranné pomůcky (boty, brýle, štíty), dezinfikujeme povrchy, staráme se o svoz odpadu z oddělení, doplňujeme materiál ze skladu do poliček a skříněk. Pokud potřebuje pomoci sestra, jsme jí k ruce. Nejčastěji je to ale polohování nebo hygiena pacienta. Fungujeme také jako spojka s nemocnicí, jelikož není naše oddělení přímo v hlavní budově FN Motol: nosíme vzorky do laboratoře a přinášíme materiál a léky z hlavní budovy. Pomoc v nemocnici lze zvládat, protože funguje systém distanční výuky. Učitelé druhého ročníku nám vycházejí vstříc. Pracujeme ve 12hodinových směnách, takže si musíme seminář doplnit jiný den, v jiném čase, s jiným kruhem anebo ze záznamu. Učíme se po večerech a ve volnu mimo práci.

Jan Červenka

Všeobecné lékařství
2. ročník


Při studiu pracuji také jako fyzioterapeut v ambulantním pracovišti a za běžných okolností bych pracoval pouze omezený počet hodin. Nyní se ale potýkáme s důsledky vládních opatření i onemocnění samotného, a proto společně s kolegy vypomáháme občas i na úkor volného času. Hlavním důvodem je skutečnost, že některé fyzioterapeutky jsou nemocné nebo doma na ošetřovačce. Je velmi důležité, abychom nepřerušili pomoc našim pacientům, kteří i v současné době akutně potřebují fyzioterapeutickou intervenci. Zatím se mi daří plánovat čas tak, abych stíhal školu i práci.

Jakub Katolický

NMgr. Fyzioterapie
2. ročník


Pomáhám na covidovém ARO ve FN Motol. Chtěla jsem zároveň stíhat prezenční výuku, kterou máme dvakrát týdně, a protože v rámci pracovní povinnosti bych musela do Zlínského kraje, požádala jsem koordinátora o bližší místo. Zhruba třikrát týdně sloužím dvanáctihodinové směny – podle domluvy denní nebo noční. Naším úkolem je být vždy při ruce – pomáháme při polohování a vertikalizaci pacientů, doplňujeme zdravotnický materiál, zajišťujeme odnos odběrů, dezinfikujeme povrchy... Snažím se pracovat i ve svém oboru, fyzioterapii. Na ARO se nejčastěji zaměřujeme na respirační fyzioterapii pro zlepšení dechového komfortu pacientů a také na aktivní a pasivní cvičení, abychom je udrželi v kondici. Škola pro mě zatím nepředstavuje velký problém, protože nemáme průběžné zkoušení. Směny se snažím volit si tak, aby se mi nekryly s prezenční výukou, doplňuji si on-line výuku, pomalu píšu bakalářku. Náročné je hlavně si vše naplánovat, protože chodím ještě do své obvyklé práce ve fyzio ambulanci.

Vilma Králová

Fyzioterapie
3. ročník


Pracuji v IKEMu jako sanitář na oddělení sanitárních služeb. Každou směnu mě přidělí do jiného oddělení, aby práce nebyla monotónní. Od druhé poloviny března jsem pracoval, také jako sanitář, v Nemocnici Na Bulovce, v dubnu a květnu v podstatě na plný úvazek, a školu jsem nestíhal. V letním semestru jsem tak opakoval jednu zkoušku a to mi prodloužilo zkouškové o týden. Nyní ve třetím ročníku už ale pracuji kvůli hybridně zachované prezenční výuce maximálně dvakrát týdně a se studiem se to trochu stíhat dá. Jestli mi to moc „neutíká“, zjistím ale až o zkouškovém.

Petr Petrák

Všeobecné lékařství
3. ročník


Stejně jako na jaře pomáhám v nemocnici v Novém Jičíně, ve svém domovském městě, kde mohu snáz unikat do přírody. Jsem na covid-ambulanci pro pacienty pozitivní či s příznaky, kteří nejčastěji mají různě rozvinuté pneumonie. Někteří sice nepřicházejí primárně kvůli covidu, ale jsou pozitivní, a je stále nutné dodržovat zvýšená hygienická opatření. Jako studenti přesunujeme pacienty na vyšetření nebo oddělení, snímáme EKG, provádíme výtěry, pomáháme s administrativou či při desinfekci prostor. A zároveň se díváme lékařům pod ruce. Všichni se nám ochotně věnují. Ovšem skloubit výuku, on-line i prezenční v Praze, s dvanáctihodinovými směnami, nočními a denními, je pro mě náročné. Semináře se občas kříží se směnou či rovnou navazují na noční, a pak školu doháním po večerech. Snažím se najít i nějaký čas na sebe, své blízké a odpočinek. Ale nejsem stroj, narůstající únava je dosti znát. Nejsem si jistá, zda je tento „dvojí život“ dlouhodobě udržitelný. Ale nelituji: vyzkoušet si ošetřovatelskou práci, zažít spolupráci personálu a práci při zvýšených hygienických opatřeních je pro budoucí lékařku výborná zkušenost.

Petra Kovařčíková

Všeobecného lékařství
4. ročník Všeobecné lékařství

 

Vypomáhám jako fyzioterapeut na Klinice rehabilitačního lékařství Fakultní nemocnice Královské Vinohrady. Pracoval jsem tam již druhé letní prázdniny, tak tam mám vyřízené všechny formality a mohl jsem nastoupit takřka ze dne na den. Podílím se na fyzioterapeutické péči o pacienty Kardiologické kliniky a zároveň docházím za pacienty na ARO pro covid-19 pozitivní. U pacientů po kardiochirurgickém zákroku jde zejména o znovuzískání síly a rovnováhy pro chůzi při dodržování pohybových omezení. Na anesteziologicko-resuscitačním oddělení je důležité, aby fyzioterapeut zabránil vzniku kontraktur u déle ležících pacientů. Nelze opomenout důraz na udržení mobility hrudníku a ošetření dechových svalů. Jakmile je to možné, naučíme pacienta znovu efektivně dýchat, sednout si nebo vstát. To je teprve radost... Na pracovišti znají můj rozvrh a jsme domluveni, že vypomáhám ve volnější dny nebo po konci výuky. Ideální. 

Jan Dvořák

NMgr. fyzioterapie
2. ročník

 


Pomáhám v prenatální ambulanci Ústavu pro matku a dítě v Podolí. Na jaře jsem pomáhala na oddělení rizikové gravidity. Sama jsem jim napsala a nabídla se na výpomoc, jelikož se chci ve své budoucí kariéře věnovat gynekologii a porodnictví. Zastávám roli porodní asistentky a přijímám pacientky, které se k nám zaregistrují k porodu. Převážná většina pacientek přijde kolem 35. týdne těhotenství a já musím nejprve sepsat jejich kartu, celou anamnézu, pak jim udělat fyzikální vyšetření a poté poznamenat zásadní komplikace, které by při porodu mohly nastat a na které by se měl lékař soustředit. V ústavu mi vycházejí vstříc, takže když mám například poslední tři týdny školu od půl deváté každý den, do práce prostě nechodím. Jinak se tam ale vždy těším, protože každou směnu se naučím něco nového a přínosného.

Pazderková Eva

Všeobecné lékařství
6. ročník

Vytvořeno: 24. 11. 2020 / Upraveno: 13. 6. 2022 / Mgr. Petr Andreas, Ph.D.