Je neustále co zlepšovat

Prof. Jan Laczó obdržel 18. prosince 2019 jmenovací dekret z rukou ministra školství. Rozhovor s novým profesorem.


S prof. Janem Laczó o Alzheimerově nemoci, výuce a orientaci v prostoru

Prof. MUDr. Jan Laczó, Ph.D., studoval na 1. lékařské fakultě a doktorské studium absolvoval na 2. lékařské fakultě. Vede Laboratoř prostorové kognice na Neurologické klinice 2. lékařské fakulty UK a FN Motol a věnuje se problematice neurodegenerativních onemocnění mozku, především Alzheimerově nemoci.


Pane profesore, kam jste se odborně posunul od své habilitace?

Určitě přibyly nové poznatky a zkušenosti, ale důležitější je, že se odborně vyvíjí celý náš tým Kognitivního centra. Z toho mám velkou radost, protože je v něm hodně šikovných mladých doktorandů, kteří se stále posouvají ve své klinické i vědecké práci, publikují v zahraničních časopisech a někteří z nich už své doktorské práce obhájili.

Také se zlepšily naše možnosti diagnostiky časnějších stadií Alzheimerovy nemoci. Do vyšetřovacího protokolu přibylo více neuropsychologických testů zaměřených na odhalení časných kognitivních změn, byly zavedeny přesnější metody měření specifických mozkových struktur a byl rozšířen panel genetického vyšetření. Dále máme možnost stanovení většího množství biomarkerů Alzheimerovy nemoci v mozkomíšní tekutině a zobrazení přítomnosti patologických bílkovin v mozku pomocí pozitronové emisní tomografie.

V Laboratoři prostorové kognice stále více využíváme možností vyšetřování prostorové orientace ve virtuální realitě, která umožňuje vytvořit iluzi skutečného prostředí a namodelovat reálné situace, jež bychom pomocí papírových či dvojrozměrných počítačových testů nemohli nikdy nedosáhnout. Nově také využíváme možnosti sledování očních pohybů k lepšímu porozumění specifickým kognitivním procesům. Tedy celkově v oblasti diagnostiky časných stadií Alzheimerovy nemoci došlo v průběhu minulých let k výraznému posunu. Posun v oblasti léčby nás teprve čeká, ale již se postupně objevují první náznaky, že by to nemuselo až tak dlouho trvat.

Jaké zkušenosti jste získal ve výuce?

Především jsme se naučili, že je neustále co zlepšovat a že i způsob výuky by měl být založen na důkazech („evidence based“) a měl by respektovat neurobiologické principy. V tomto duchu již probíhá na naší fakultě úprava kurikula. V rámci projektu AKORD již probíhají změny i ve výuce neurologie, kde je velký důraz kladen na pochopení základních principů fungování nervového systému, propojování teoretických a klinických znalostí a jejich praktické aplikace. Malý důraz je kladen na detailnější informace, především u vzácnějších nemocí.

Představte si, že se studenti velmi poctivě naučí velké množství informací a mají výborný výkon u zkoušky. Přesto časem tyto jednotlivé informace postupně zapomínají a za několik let již z těchto informací v paměti mnoho nezbude. Je totiž zcela fyziologické, že pokud nejsou původní paměťové stopy stále obnovovány, dochází postupem času k jejich překrytí stopami novými, tedy dochází k procesu zapomínání. Pokud si však studenti v průběhu studia medicíny dokáží osvojit alespoň základní znalosti o stavbě nervového systému a principy jeho fungování za fyziologických a patologických podmínek, jsou schopni tyto znalosti klinicky aplikovat a propojit se znalostmi z jiných oborů medicíny, tak mají vyhráno a umožní jim to udržet si základní povědomí o neurologii i delší dobu po složení zkoušky a ideálně i po promoci v jejich následné klinické praxi, což by mělo být hlavním cílem výuky.

Měl jste inaugurační přednášku Časné kognitivní markery Alzheimerovy nemoci. Oč v ní šlo?

V posledním desetiletí se významně změnil přístup k Alzheimerově nemoci, která je nyní vnímána jako téměř celoživotní onemocnění, jelikož s ní spojené patologické změny mozku se začínají objevovat již ve středním věku. S tím souvisí i vzrůstající potřeba její diagnostiky v časných stadiích, tedy dříve než se rozvine demence, kdy člověk z důvodu těžkého narušení kognitivních funkcí ztrácí svoji soběstačnost.

K přesné diagnostice časných stadií je zapotřebí používat i moderní vyšetřovací metody, které dokážou odhalit specifické změny spojené s touto nemocí, například speciální zobrazovací metody nebo vyšetření mozkomíšní tekutiny. Tyto metody jsou velmi přínosné, avšak jejich dostupnost je omezená, jsou finančně náročné a některé z nich jsou také invazivní. Proto se snažíme nalézt dostupnější a levnější metody, které by byly schopné prokázat velmi časné a pro Alzheimerovu nemoc typické kognitivní změny, takzvané kognitivní markery. Jedním z nadějných kognitivních markerů je narušení prostorové orientace, které se objevuje velmi časně a je pro toto onemocnění charakteristické. A právě prostorové orientaci jsem věnoval velkou část své přednášky.

Jak jste se na její dvě provedení před fakultní a univerzitní vědeckou radou připravoval a co vám utkvělo z jejich průběhu?

Při přípravě přednášky pro naši vědeckou radu jsem se snažil, aby byla kvalitní po odborné stránce, dobře srozumitelná a pro posluchače zajímavá nejen na poslech, ale i po vizuální stránce. Chtěl bych zmínit, že k její konečné podobě přispěl svými četnými připomínkami i profesor Petr Marusič z naší kliniky. Vzpomínám si na velmi přátelskou atmosféru, která tam panovala, a také mě příjemně překvapilo velké množství dotazů po skončení přednášky, takže předpokládám, že členy vědecké rady tato problematika zaujala.

Na vědecké radě univerzity je situace trochu jiná, jelikož při přednášce nejsou k dispozici audiovizuální pomůcky, takže vše je postaveno na mluveném projevu. Také většina posluchačů je z nemedicínských oborů. Více jsem zdůraznil historický kontext v oblasti výzkumu Alzheimerovy nemoci a snažil se nepoužívat příliš velké množství odborných termínů. Vzpomínám si, že jednání bylo velmi dlouhé, jelikož ten den probíhalo pět jmenovacích řízení, udělování medailí univerzity, projednávání akreditací, jmenování mimořádných profesorů a tak dále, takže na výsledek hlasování vědecké rady jsme museli hodně dlouho čekat. Naštěstí hlasování dopadlo pro všechny příznivě.

Proč by si studenti měli vybrat neurologii jako svou specializaci?

Pokud bych měl neurologii udělat reklamu, řekl bych, že tento obor je velmi zajímavý, jelikož určování diagnózy velmi často připomíná detektivní pátrání. Ne zcela specifické příznaky, které udávají pacienti, je potřeba upřesnit, doplnit a propojit je s klinickým nálezem. Na těchto základech stanovíme topickou a diferenciální diagnózu, teprve poté provedeme cíleně různá pomocná vyšetření a finálně určíme konkrétní nosologickou jednotku.

Na neurologii je zajímavé také to, že některé její jednotky je možné identifikovat, alespoň z počátku, pouze pomocí anamnézy a klinického vyšetření, jelikož pomocná vyšetření bývají často negativní. Takže jediné, na co se v této situaci lze spolehnout, jsou vaše smysly a mozek. Neurologie je také velmi pestrý obor, v jehož rámci si můžete vybrat z velkého množství různých specializací od vyšších funkcí mozku přes cerebrovaskulární až po neuromuskulární problematiku. Můžete také získat funkční odbornost v různých pomocných vyšetřovacích metodách. Lze namítnout, že neurologie, stejně jako celý nervový systém se na první pohled může zdát těžší na naučení, což úplně nepopírám. Naštěstí ale existují určité zákonitosti, a pokud si je osvojíte a dokážete správně aplikovat, tak vám to učení a pochopení neurologie velmi usnadní.

Čím jste chtěl být jako malý?

To si přesně nepamatuji, ale vzpomínám si, že na střední škole se můj zájem přesunul z humanitních věd na vědy přírodní, a když jsem nastoupil na medicínu, zaujal mě nervový systém. V průběhu stáží na neurologii jsem již věděl, že se jí, a především vyšším funkcím mozku, chci věnovat i do budoucna. A na tom se časem už nic nezměnilo.

Čemu se nyní věnujete?

V Kognitivním centru pokračujeme v náboru a vyšetřování pacientů a zdravých dobrovolníků v rámci České studie stárnutí mozku (Czech Brain Aging Study), což je multicentrická studie, která probíhá ve spolupráci s Centrem pro poruchy paměti ve Fakultní nemocnici u svaté Anny v Brně. Tato studie, ve které používáme rozsáhlý synchronizovaný výzkumný protokol, se zaměřuje na longitudinální sledování starší populace bez syndromu demence; pacienti docházejí do obou center z důvodu kognitivních stížností. Naším cílem je odhalit časné markery Alzheimerovy nemoci a identifikovat rizikové faktory predikující rozvoj demence.

V Laboratoři prostorové kognice, kde pracují nejen naši doktorandi, ale také pregraduální studenti, pokračujeme ve vyšetřování komplexním protokolem, který zahrnuje testy prostorové orientace v reálném a virtuálním prostoru. V současnosti se nám podařilo již téměř dokončit vývoj jedné úlohy na prostorovou orientaci ve virtuální realitě a zároveň ukončujeme pilotní testování další úlohy vyšetřující orientaci v ulicích virtuálního města. Tato úloha vypadá velmi nadějně, a proto ji plánujeme zařadit do našeho protokolu. Dále analyzujeme data ze stávajících testů prostorové orientace a hodnotíme jejich vztah ke specifickým mozkovým strukturám, metabolickým biomarkerům a genetickým polymorfismům u pacientů v časných stadiích Alzheimerovy nemoci. U těchto pacientů také vyhodnocujeme data ze záznamu očních pohybů, jež jsme nasbírali v jedné z našich úloh.

Co vás čeká v nejbližším čase?

Budeme stále pokračovat ve výše zmíněných aktivitách a chtěli bychom dokončit vývoj a implementaci testů prostorové orientace ve virtuální realitě a analýzy nasbíraných dat. Dále plánujeme uskutečnit další kolo náboru pomocných vědeckých sil do naší laboratoře z řad studentů medicíny, kteří budou mít zájem se s námi na výzkumu podílet. Doufám, že se nám podaří rozšířit řady našich mladých spolupracovníků a také prohloubit naše znalosti o Alzheimerově nemoci.

Fotografie na této straně: Vladimír Šigut (UK)
Vydáno: 10. 3. 2020 / Odpovědná osoba: Mgr. Petr Andreas, Ph.D.