Absolventi radí svým prváckým já

Na fakultním Facebooku a Instagramu jsme zveřejňovali seriál, v němž se absolventi 2. lékařské fakulty, kteří ukončili studium na jaře 2020, ohlížejí za svým studiem a radí svému prváckému já. Nyní, před začátkem zkouškového období, přinášíme příspěvky jako souhrnný článek.


MUDr. Václav Novák / Všeobecné lékařství

Jakémukoli prváckému já bych řekl, ať se přes pilné studování nezapomene věnovat samo sobě a neošizuje se o spánek. Stejně tak by nemělo zapomínat na sport či jiné způsoby odpočinku. Protože kvalitní odpočinek a jeho naplánování je stejně důležité jako dobrý plán učení. Nikdy by se nemělo nechat příliš vystrašit hrůznými zvěstmi o určitých předmětech a nemělo by z nich panikařit. Většinou to není tak zlé, jak to vypadá, důležité je zůstat v klidu a umět si udržet odstup. Taky všem prváckým já přeji, aby se dokázala povznést nad občasné negativní motivace typu „bez této znalosti neuspějete na patologii“, „nebudete dobrým lékařem“ atd. Většinou to totiž vůbec neplatí. Sám jsem se těmito radami během studia snažil řídit a neměnil bych. Hodně štěstí.


MUDr. Matej Pribiš / Všeobecné lékařství

Možná nebrat školu tak vážně a pokusit se trochu víc užít si život a věnovat se věcem, na kterých mi záleží. Vědomosti a znalosti jsou v medicíně extrémně důležité, ale stejně důležité je i všestranně se rozvíjet jako osobnost, mít zájmy, koníčky a znalosti z jiných oborů. A přátele, kteří člověka podrží, když jde do tuhého. Myslím, že právě pro lékaře jsou vyrovnaná osobnost, schopnost pracovat v týmu a rozhled důležitými předpoklady úspěchu.

A právě v době, která přichází, kdy digitální technologie překonají lékaře na mnohých polích v oblasti diagnostiky a léčby, je právě lidskost (z definice), otevřenost a schopnost se vcítit a komunikovat informace to, v čem lékaři (lidi) budou ještě dlouho vítězit. A zároveň to může pomoct pacientům udělat jejich těžkou cestu o něco snesitelnější.

Taky bych si možná poradil nebát se vyhledat pomoc, když ji člověk potřebuje. Nesnažit se vše prorazit tvrdou hlavou, ale popovídat si o tom s kamarádem, někým, kdo podobnou situaci již zažil, nebo přímo odborníkem. Dle nedávného výzkumu na Slovensku vykazuje až 1 ze 4 studentů VŠ středně až závažně depresivní nebo úzkostní příznaky. A přitom má člověk během studia často pocit, že je v tom sám. Není. Jsme součástí skvělé fakulty a komunity a obrátit se o pomoc není známkou slabosti, ale lidskosti.

Využijte všechny možnosti zahraničních pobytů, které se vyskytnou: Erasmus, IFMSA nebo si zařiďte stáž po vlastní ose… Nic vám neotevře obzory (profesionální i osobní) tak jako zkušenosti z venku. I když to všichni vědí, chtěl jsem to zdůraznit.

Last, but not least: Jděte si za svým, i když se to někdy zdá těžké. Když člověk chce být tvůrcem budoucnosti, nesmí být otrokem minulosti, ale jejím pánem; poučit se, ale neposlouchat slepě. A to platí i v medicíně.


MUDr. Barbora Vyhnánková / Všeobecné lékařství

První, co mě napadlo, bylo „učit se s klinickým náhledem na informace“, ale kdo má v preklinickém studiu (a nejen v něm) odhadnout, který zvýrazněný pojem jednou nebude pro něj důležitý. Zvláště v momentě, kdy nemá student jasno, jaký obor ho osloví.

Takže jinak. Užívat si každého momentu na vysoké, vážit si každé chvíle, kdy mi někdo z lékařů, pedagogů, lektorů, demonstrátorů ochotně sděluje své postřehy a zkušenosti. Pak už to tak lehké (asi) nebude.

Ještě bych svému prváckému já řekla, ať se tolik nebojí se ptát. Žádný učený z nebe nespadl. Přiznat si nevědomost je jedna věc, druhá je mít zájem to napravit.

Zpětně mě mrzí, že jsem netrávila více času s nejbližšími. Ale to je daň za náročné studium.


MUDr. Michal Kubát / Všeobecné lékařství

Kdybych mohl dát svému mladšímu já, když jsem nastupoval, pár rad do vysokoškolského života, rozhodně bych se pokusil přesvědčit se, abych se vše učil zodpovědněji a svědomitěji. Víc si vážil rad vyučujících, kteří si uvědomují, co bude důležité. Ale to se mi snadno říká, když už vím, co jsem měl udělat jinak. Nedovedu si však představit, jak bych to sám sobě vnutil…

Asi bych se tedy zaměřil víc na rady do života. Víc cvič! Přestaň být tak namyšlený, nejsi výjimečný. Vždy si važ svého duševního zdraví. Vytvářej si, a hlavně se drž, co nejvíc přátel. Najdi si cíl, proč tu školu děláš, pomůže ti to najít motivaci a bezesporu hodně dospěješ.

Poslední rada bude, drž se svého tempa, každý jsme jiný, různě prožíváme různé věci. Věřím ti, že se v daných situacích rozhodneš správně a vše dopadne, jak má. Proboha, zlepši si ústní hygienu!


MUDr. Ing. Lucie Šťovíčková / Všeobecné lékařství

Zásadně bych se už neučila na úkor spánku. Pak dojde k neurotransmiterové bouři a do hlavy už stejně nedoteče přes optickou nebo akustickou dráhu ani ťuk. Prostě se nenasyntetizuje tolik bílkovin, aby to vytvořilo nějaké rozumné fungující synapse mezi neurony, a neurotransmitery se vylijí i tam, kam nemají. Narazí to prostě na strop a bez dobrého pravidelného spánku si člověk už jen ubližuje, až neudělá klíčový test nebo zkoušku. Navíc to zavání depresí, úzkostí a poruchou soustředění. A to přesně žádný student nepotřebuje.

A jedna pro mě klíčová rada: učte se s někým dalším, kdo vyhovuje vašemu tempu a způsobu učení. Hlavně u těžších zkoušek typu anatomie, histologie, mikrobiologie, patologie, patofyziologie, farmakologie mi to přijde obzvláště důležité! Je jiné něco si pasivně číst nebo někomu aktivně odpovídat na otázky. Učte se to, co ještě neumíte, nejde vám to a víte, že to bude důležité pro život i u zkoušky, tj. neučte se to, co vás baví, protože už to umíte, a proto vás to „nebolí“. Znáte to, co bolí, to sílí, jak nám říkali na tréninku…

Nakonec rada pro ty, kteří se rozhodnou studovat s delším odstupem od střední školy. Začala jsem studovat 17 let po gymnáziu, 12 let po první vysoké škole zakončené titulem Ing. v roce 2001. Kdo to plánuje podobně, měl by si opravdu před nástupem do školy trochu projít některá témata z biologie, biochemie a genetiky, což jsou pro mého vrstevníka předměty tehdy v osnovách neexistující, nebo jen okrajové. Dnes se ale počítá již při nástupu na lékařskou fakultu s poměrně pokročilou znalostí, kterou gymnazisté získají při běžné výuce i při volitelných předmětech. To mě první roky brzdilo a unavovalo. Musela jsem to improvizovaně dohánět tak 3,5 roku. Základní latina předem by se také v prváku šikla. Všem držím palce, ať na své prvácké a starší já vyzrajou a studium zvládnou. Třeba klidně o rok později, jako já, protože se jim informace aspoň lépe usadí a další část studia bude mnohem snazší. A navíc o kamarády tím nepřijdou, naopak získají nové. To se také počítá.


Bc. Martin Jirásek / Fyzioterapie

V průběhu studia čeká každého studenta spoustu náročných výzev a situací, kde musí překonat velké množství překážek a často i sám sebe, proto bych svému prváckému já v první řadě poradil, ať si překonávání těchto výzev a hlavně sám sebe užije, protože všechny výzvy jsou tu přece od toho, aby se překonávaly. Dále ať se nevyhýbá náročným a těžkým úkolům, ale čelí jim se vzpřímenou hlavou a plný nadšení, protože s úsměvem jde vždy všechno líp!

V neposlední řadě bych si poradil učit se se zvídavostí i mimo přednášky a zkouškové období, protože mám před sebou studium oboru, který člověka naprosto pohltí v tom nejlepším slova smyslu! S tím ale souvisí nezapomínat na spánek, dobré jídlo a koníčky, protože zdraví máme jenom jedno (to fyzické i psychické) a je potřeba v průběhu studia trochu myslet taky na sebe.

A úplně na konec! Udělat si čas na přátele a své nejbližší, protože právě společně chvíle s nimi jsou ty, na které bude člověk vzpomínat celý život. Jsou to lidé, kteří tě podrží v nejtěžších chvílích a oslaví s tebou i ty nejmenší úspěchy. Studentských let je jenom pár, proto je potřeba si je užít na plno!


Mgr. Karolína Hrbáčková / Fyzioterapie

Co bych poradila svému prváckému já? Úplně první rada, co mě napadla, byla: nebrat tu školu až tak vážně. Člověk si musí umět udělat čas sám na sebe, své přátele, rodinu, sport a jiné koníčky. Já na to přišla až na magistru, a pokud si člověk umí zorganizovat čas a efektivně se učit, pak se ani tak výsledky nezmění. Takže platí užívat si studentských let, protože to uteče!

Dál bych si asi poradila nebýt „srab“. Víc se ptát, účastnit se různých kurzů, seminářů apod. Většinou pak všechny tyhle akce dají člověku nejvíce nových znalostí a zkušeností.

A poslední! Najít si v oboru to, co člověka baví, a to většinou trvá. Je jedno, jestli je to práce se seniory, dětmi nebo dospělými, ale měli bychom mít práci rádi. To je vlastně rada i pro moje aktuální já… no, snad se mi to povede.


Bc. Zuzana Černá / Všeobecná sestra

Mé milé prvácké já,

využij naplno toho, že tvoji spolustudenti a spolustudentky často již mnoho let pracují ve velmi zajímavých zdravotnických oborech a mají zkušenosti a praktické vědomosti k nezaplacení. Ti, kteří přicházejí z jiných oborů nebo z gymplu, zase vidí zdravotnictví pohledem nezatíženým prací v něm a mají spoustu zajímavých postřehů a náhledů. Využij proto naplno peer podpory, která se ti touto cestou nabízí, je přinejmenším srovnatelná s tím, co ti nabízí studijní program.

Nenech se zmást častým upozorňováním na skutečnost, že jsi na (velmi) vysoké škole a soustřeď se na praktickou část výuky: snaž se, pokud to jde, využít předmět ošetřovatelské praxe velmi aktivně a na každém pracovišti, kam tě tento předmět zavane, se zkus dozvědět a naučit něco nového. Případná neochota personálu pracoviště tě nemůže odradit, protože ty se to naučit a dozvědět prostě chceš!

Rozhodně si vzhledem ke svému pokročilému věku a kombinovanému způsobu výuky znovu pusť film Marečku, podejte mi pero – bude se to hodit.

Vydáno: 4. 1. 2021 / Odpovědná osoba: Mgr. Juan Zamora