Žije odkaz 17. listopadu 1989? Zapojte se s námi do diskuse!

Listopad 1989 na Václavském náměstí.
Fotografie: prof. Pavel Seeman.

Členům a absolventům 2. lékařské fakulty, jejichž ročníky narození po desetiletích „generačně“ vystupují až k revolučnímu roku 1989, jsme položili tuto otázku: 

Co pro vás hlavně znamená 17. listopad 1989 a žije dnes tento odkaz nebo skomírá?

 

Také nás zajímá, jaký je názor váš, fakultní veřejnosti. Můžete s ním vstoupit do diskuse níže na této stránce.

1949

Prof. Vladimír Komárek, děkan 2. LF UK, přednosta Kliniky dětské neurologie 2. LF UK a FNM

Odkaz 17. listopadu stále žije a osobně považuji „sametovou revoluci“ za rozhodující mezník v mém životě. Prvních čtyřicet let jsem prožil v komunistické totalitě, a proto si svobody a demokracie velmi vážím.

Společně s Václavem Havlem věřím, že pravda a láska mohou zvítězit, ale musíme jim každý den pomáhat. 

 

1959

MUDr. Josef Štolfa,
Výukové pracoviště praktického lékařství 2. LF UK

Listopad 1989 mě zastihl ve specializační přípravě, na interním kolečku v nemocnici Na Bulovce. Profesní změnu v mém životě neznamenal žádnou, mé směřování nikterak neovlivnil. Zato výrazně ovlivnil můj osobní život. Především ve smyslu získané možnosti rozhodovat o svém životě sám, podle svých rozhodnutí, nikoli podle přání vládnoucí strany.

Zároveň s tím jsem přijal osobní zodpovědnost za své další činy a jednání a této filozofie se s úspěchem držím dodnes. Svoboda vlastního rozhodování je nenahraditelná hodnota, kterou nejvíce doceníme v případě, kdy ji ztrácíme. Připomínat si dobu nesvobody je potřebné. V tomto ohledu pokládám odkaz listopadu za stále živý.

 

1969

Doc. Lýdia Vargová, Ústav neurověd 2. LF UK

Sametovou revoluci jsem prožila jako studentka vysoké školy v Praze, tedy hodně zblízka a intenzivně. I proto znamená pro mne 17. listopad jakýsi bod zlomu, mezník, od kterého se počítá „předtím“ a „potom“, i když čas vyléčil naivitu a utlumil nadšení, kterého jsme tenkrát byli plni.

A jestli odkaz pravdy a lásky žije? Když se dívám na současnou vnitropolitickou scénu, tak mi spíše připadá, že už leží na smrtelné posteli.

 

1979

Mgr. Petr Klein, Ústav tělesné výchovy 2. LF UK

Listopad 1989 pro mne znamená především získání svobody, včetně možnosti svobodného pohybu po Evropě a po světě, i když názor na tuto obrovskou společenskou změnu jsem si samozřejmě udělal až mnohem později.

Studenti, mezi kterými se pohybuji, už důsledky této změny cítí jako přirozený stav – pokud je odkazem úsilí o svobodný život, pak myslím, že právě mezi nimi stále žije.

 

1989

MUDr. Petr Janský,
Neurologická klinika 2. LF UK a FN Motol

Mám štěstí, že jsem již nemusel žít v nesvobodné společnosti. Sedmnáctý listopad jsem vždy vnímal jako den připomínání dvou významných historických událostí našich moderních dějin. V poslední době, kdy jsme svědky tendencí svobodu omezovat a demokratický řád ohýbat, si více uvědomuji i symbolický význam tohoto svátku.

Svoboda nemusí být tak samozřejmá, jak se naší generaci mohlo zdát. Odkaz studentů, kteří se projevili jako aktivní a odvážná síla ve společnosti, kteří byli připraveni bojovat, riskovat a obětovat se pro ideály, mě utvrzuje, že svoboda a demokracie jsou hodnoty, o které nesmíme přestat usilovat a jejich význam si připomínat.

 

Aby se váš komentář objevil ihned, vložte ho po přihlášení (odkaz „Přihlásit“ v pravém horním rohu na této stránce). Přihlašovací údaje fakultní získáte s pomocí Ing. Zdeňka Prokše (tel. 257 296 182, @email), návod pro získání přihlašovacích údajů univerzitních naleznete zde.

Vložíte-li komentář bez přihlášení, je nutné vyčkat na schválení redakcí.

Jako nepřihlášení uživatelé pod svůj příspěvek prosím uveďte své jméno a pracoviště nebo ročník studia.

Redakce si vyhrazuje právo neschvalovat a mazat komentáře urážlivé a vulgární.

92501371 Út, 8. 11. 2016 - 16:36

Pro mě je 17. listopad také symbolem svobody a boje za ní. Aspekt, který je podle mého zásadní v mé generaci, se trochu liší od lidí, kteří zažili totalitu na vlastní kůži. Už nejsme svazováni vnějšími restrikcemi, ale právě největší problém je potenciál. Jakoby nevíme, co se všemi možnostmi a místo toho, abychom svoje kulturní i materiální zázemí zužitkovali, stojíme „nad věcí“ a cynicky se vysmíváme realitě. Tragicky si pak neuvědomuje, že realitu tvoříme my…

andreasp 59767645 Čt, 10. 11. 2016 - 15:15

In reply to by 92501371

A kde hledat příčinu onoho cynického výsměchu? V generaci rodičů dnešních studentů, která svým dětem předala naučenou distanci a nedůvěru vůči státu a politice? V samotné mladé generaci, která hoví svým pohodlným sklonům (i když označovaným atraktivně jako seberealizace a seberozvoj) a žije v individuálním, často virtuálním světě, v němž nevnímá svou občanskou odpovědnost? Kapitalismus a liberalismus, které tento únik z politiky umožňují? A není nakonec znakem úspěšné demokratické společnosti, jestliže si její členové, ať mladí či starší, mohou dovolit neangažovat se politicky?

kocareke 37640923 St, 9. 11. 2016 - 13:42

Z názorů uvedených v článku je mi nejbližší stanovisko paní docentky Vargové, možná také proto, že i já jsem prožil „sametovou revoluci“ jako student, který byl „u toho“. Asi bych mohl vzpomínat, anebo psát, co všechno pro mě změny po listopadu znamenaly. Ale otázka tak nestojí. 17. listopad určitě zůstane nadlouho státním svátkem v kalendáři, nejsem si však jist, zda ho časem nebude drtivá část naší populace vnímat jen jako příležitost ke strávení "prodlouženého víkendu". Nemyslím tím, že bychom měli všichni vyjít demonstrovat do ulic (pokud by to opravdu nebylo nutné), ale občas mě velice překvapí, jak malé či nulové povědomí o nedávné historii mají mnozí naši spoluobčané. Mám trochu obavy, že neznalost historie (či nezájem o ni) vyplývá z určité epidemie konzumního cynismu, o němž píše (byť v jiné souvislosti) kolega Kolenčík – viz jeho diskusní příspěvek. Vždycky mě trochu zamrazí, když si vzpomenu, co kdysi řekl George Santayana: „Ti kdo si nepamatují minulost, jsou odsouzeni k tomu, aby si ji zopakovali.“

Vytvořeno: 7. 11. 2016 / Upraveno: 2. 2. 2017 / Mgr. Petr Andreas, Ph.D.