Kam míří po promoci čerství absolventi

Letos úspěšně dokončili 2. lékařskou fakultu. Kam čerství absolventi po škole nastupují? Kdy si vybrali obor? Shodují se jejich plány s představami, které měli na začátku studia? Bývalých spolužáků se ptala doktorka Barbora Vakrmanová.


Martin Hubálek

Od září nastupuji do nemocnice v Příbrami. Mým oborem bude ortopedie a traumatologie pohybového ústrojí. Už na školu jsem se před šesti lety přihlásil s tím, že bych rád v budoucnu dělal operační obor. Do minulého roku jsem víceméně počítal s viscerální chirurgií. Ortopedie mě však zaujala během jejího absolvování v rámci výuky v pátém ročníku a od té doby jasně vítězí. Nahrává tomu i četnost skeletálních, a hlavně měkkotkáňových problémů a abnormit, které trápí neskutečné množství lidí. Navíc mám blízko ke sportu, který sám o sobě člověka nezřídka na ortopedii zavede. Chci dělat kliniku a co nejvíce se vzdělávat tímto směrem. Myslím, že právě menší nemocnice mi to nejlépe umožní.

 

 

 

 

 

Anežka Neumannová

Od srpna nastupuji do okresní nemocnice v Jižních Čechách na interní – kardiologické oddělení. Interna mě vždy bavila. Každý pacient je v podstatě takovým malým detektivním příběhem s různě komplikovanou zápletkou. Ač se mi líbí její rozlehlost a to, jak se na člověka dívá komplexně, mám pocit, že perfektně obsáhnout celou internu v jejím dnešním rozsahu není prakticky možné, proto bych se ráda zaměřila jen na její část. Během předstátnicové stáže mě oslovila kardiologie a ráda bych se jí v budoucnosti věnovala. Nechtěla jsem však ihned po ukončení školy nastoupit do specializovaného kardiovaskulárního centra, proto jsem si vybrala menší nemocnici, kde mohu zpočátku získat všeobecnější zkušenosti a určitý rozhled v interně jako celku, ale zároveň budu v kontaktu s kardiologickými pacienty.

Nicola Nožková

Na rozdíl od většiny spolužáků ještě nemám domluvené místo v nemocnici a zatím se na to ani nechystám. Místo toho bych ráda strávila nějaký čas cestováním po světě. Času na budování kariéry v nemocnici bude, myslím, ještě spousta. Ani po šesti letech studia nemám žádný vysněný obor, ale hlavu si s tím moc nelámu. Myslím, že ve výsledku je stejně nejdůležitější, v jakém prostředí a s kým člověk pracuje.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Eva Fürstová

Nastupuji na Pediatrickou kliniku v Motole, budu dělat M.D., Ph.D. program. Ph.D. studium mám ve Fyziologii a patofyziologii člověka a budu se zabývat novými diagnostickými metodami u pacientů s cystickou fibrózou. Konkrétně budeme pěstovat tkáňové kultury z rektálních biopsií a tvořit ex vivo modely intestinálních organoidů, kde budeme testovat funkci CFTR kanálu a funkčnost nových léků u konkrétního pacienta. Kdy jsem se pro tento obor rozhodla? Začalo to vylučovací metodou, kde mi nakonec moc oborů nezůstalo, a někdy na konci čtvrťáku mi zbyla pediatrie. K absolutnímu přesvědčení jsem došla po K10 v páťáku, kdy jsem se v pediatrii našla a zamilovala si ji. A jak se to shoduje s mými představami na začátku studií? Vůbec ne, na začátku jsem netušila vůbec nic. Do třeťáku jsem chtěla něco chirurgického, byla nadšená ze seriálů jako Grey's Anatomy, ale velmi brzo jsem zjistila, že ze mě neurochirurg (ani žádný jiný chirurg) nebude. Po třeťáku se mi líbila patologie, ale to jen z krátkého nadšení po zkoušce, a pak už zůstala jen pediatrie.

 

 

 

Martina Pařízková

Po škole nastupuji na Neurologickou kliniku v Motole, kde se vedle klinické práce budu věnovat i postgraduálnímu studiu. Obor neurologie mě lákal již před začátkem studia medicíny. Během střední školy jsem docházela na Akademii věd na oddělení Vývojové epileptologie, kde jsem se podílela na výzkumu na zvířecích modelech, a právě zde mi začala neurologie připadat velice zajímavá a kvůli tomu jsem se rozhodla jít medicínu studovat. Na konci druhého ročníku jsem zjistila, že bych se raději věnovala klinickému výzkumu. Proto jsem začala docházet do Kognitivního centra na Neurologické klinice v Motole, kde stále vyšetřuji prostorovou orientaci u pacientů s kognitivním deficitem. Postupně jsem se více a více zapojovala do výzkumu a v letošním roce nám vyšel článek, který jsme psali spolu s mým školitelem. Abych zjistila, jak neurologie vypadá nejen po stránce výzkumné, ale i klinické, docházela jsem do poradny Kognitivního centra, kde jsem si zkoušela provádět neurologické vyšetření, a o letních prázdninách po 4. a 5. ročníku jsem si domluvila dobrovolnou praxi se svým školitelem, v průběhu které jsem se chodila dívat na práci neurologického konziliáře na urgentním příjmu.

Jan Lodin

Nastupuji na Neurochirurgickou kliniku Masarykovy nemocnice Ústí nad Labem. Obecně jsem spíše manuálně zaměřený člověk, a z toho důvodu jsem vždy tíhnul k oborům chirurgickým, kde lékař pomáhá pacientovi vlastníma rukama, a jasně tak vidí výsledek své práce. První náznak mé inklinace k neurochirurgii nastal na konci 2. ročníku, kdy jsem se učil fyziologii centrálního nervového systému ze skvělé učebnice Guytona a Halla, pomocí které jsem poprvé pronikl k základům neurologie, která mě velmi zaujala svojí komplexností. Následující rok jsem se začal více zaměřovat na neurologické kapitoly výuky a na konci 3. ročníku jsem se rozhodl, že o prázdninách navštívím nějaké neurochirurgické pracoviště, abych tento obor blíže poznal. Na základě četných doporučení jsem se rozhodl navštívit Neurochirurgickou kliniku Masarykovy nemocnice Ústí nad Labem, kde jsem poznal kolektiv úžasných lidí nadšených do neurochirurgie, v čele s profesorem Samešem, který mě ihned zapojil do místního provozu. V dalších letech jsem na kliniku pravidelně dojížděl a postupně se utvrzoval v tom, že se nejspíše jedná o mé budoucí povolání. Má představa na začátku studia byla obecně taková, že jsem se chtěl věnovat oboru s manuálním základem, který má zároveň dostatečný rozsah na to, aby mi nehrozila příliš velká rutina. Neurochirurgie tuto moji představu plně splňuje. Jedná se o velmi rozsáhlý obor zabývající se nejen strukturami CNS, ale také páteří, periferními nervy nebo mozkovými cévami. Navíc má tu výhodu, že se jedná o obor s velkým potenciálem pro výzkum a vývoj nových terapeutických metod, což je něco, čemu bych se v budoucnu také rád věnoval.

Hana Prokešová

Nastupuji na Interní oddělení Nemocnice Třebíč. Vzhledem k tomu, že s manželem bydlím kousek od Třebíče ve vlastním, bylo toto moje rodné město jasnou volbou. Výběr oboru padl hlavně kvůli tomu, že v průběhu studia jsem přišla na to, že interna je skvělým základem pro další praxi. Ať už v rámci podoboru jako je kardio, gastro, endokrino, tak i třeba pro praxi praktického lékaře. Cesta k praktickému lékařství se mi zatím líbí touto formou nejvíc. Současný časový plán specializačního vzdělávání v tomto programu se mi nezdál dostatečný, proto bych chtěla mít minimálně kmen vnitřního lékařství, a možná i pár dalších let v nemocnici, než se pustím do přípravy k atestaci z všeobecného praktického lékařství a než se aspoň trochu odvážím sednout do každodenní rutiny praktika. Na začátku studia jsem měla ambice dělat hlavně urgentní medicínu. Ale v průběhu několika kurzů, které se týkaly kromě urgentní medicíny i medicíny katastrof, jsem zjistila, že dělat toto poněkud adrenalinové odvětví medicíny nepotřebuji jako hlavní pracovní náplň. Jako ideální model by se mi líbilo skloubení praxe praktického lékaře s pár službami na záchrance měsíčně. Přijde mi výhodné znát anamnézu pacientů, ke kterým jste při výjezdu voláni. Sama ještě uvidím, kam mé kroky povedou, jak se mi na interně zalíbí a jak vše půjde skloubit dohromady s rodinou, kterou bych chtěla nechat na prvním místě.

 

 

 

 

 

Vydáno: 10. 7. 2017 / Odpovědná osoba: Mgr. Ing. Tereza Kůstková