Fotografie: Archiv autorky.
Její dědeček byl lékař a jeden ze zakladatelů oboru tělovýchovné lékařství, babička se zabývala výzkumem na poli biochemie a farmacie, maminka je emeritní předsedkyní České společnosti urgentní medicíny a medicíny katastrof J. E. Purkyně. Ve stínu své rodiny Dominika Šeblová, Ph.D., M.Sc., B.A., rozhodně nezůstává. Sociální epidemioložka působící od podzimu na Ústavu epidemiologie studovala na třech kontinentech, získala několik významných grantů, podílí se na mnoha studiích zkoumajících vliv nerovností ve společnosti na výskyt Alzheimerovy nemoci a demence a není to jediná aktivita, jíž se čilá vědkyně věnuje…
Od podzimu působíte na Ústavu epidemiologie 2. lékařské fakultě. Vaše cesta sem vedla poněkud klikatě přes několik zahraničních institucí v Americe, Evropě a Africe. Ve Švédsku jste absolvovala jak magisterské, tak doktorské studium na dvou různých školách. Proč padla volba na tuto severskou zemi?
Chtěla jsem zpátky do Evropy po bakalářském studiu v Americe, kde jsem během posledního semestru spolupracovala s profesorkou Christy Hanson, jež pracovala pro Světovou banku a zabývala se mezinárodním veřejným zdravotnictvím. Ta mi doporučila Švédsko pro tamější širokou nabídku studijních programů v angličtině a také proto, že tento stát je jednou z vedoucích zemí v otázkách veřejného zdravotnictví. Například Evropské středisko pro prevenci a kontrolu nemocí sídlí na švédské půdě, což k rozhodnutí přispělo.
Jak jste se tam zabydlela?
Moc hezky! Samozřejmě, každé místo, kde jsem žila mělo své výhody i nevýhody, ale švédský životní styl mi opravdu sedl. Navíc je tam krásná příroda. Nicméně nikdy se nelze vyhnout kulturnímu šoku, ať jste kdekoli. Například oproti Americe studium na severu probíhalo jinak. V USA jsem byla zvyklá na interaktivní hodiny, ale oponovat profesorům ve Švédsku byla trochu rebelie. Člověk musí nové prostředí chvíli pozorovat, aby se mohl přizpůsobit a neudělal nějaké faux pais. Okolí to naštěstí mnohdy toleruje, ale je na vás se přizpůsobit.
Zabýváte se výskytem nemocí v konkrétních společnostech. V Americe jste zkoumali incidenci Alzheimerovy nemoci v závislosti na sociálním postavením a etniku.
Už během magistra jsem se zaměřovala na socioekonomické nerovnosti ve zdraví, které jsou všudypřítomné. Studuje se přístup ke zdravotní péči, role vzdělání, povolání, příjmů a jak tyto faktory ovlivňují dané choroby. Během doktorátu jsem se zaměřila na roli vzdělání pro rozvoj Alzheimery choroby. Někteří vědci zkoumají vliv školní docházky v souvislosti s pozdějším rozvojem demence a zaměřují se na mozek a jeho efektivnější využití. Já se zaměřuji na sociální aspekty a trajektorie, jelikož ti, co mají nižší vzdělání, mají i nižší příjmy, a tím omezenější možnosti v životě, což může negativně ovlivnit rozvoj demence a Alzheimera. Během postdoku v USA jsem se dostala do skupiny, která se zaměřovala na etnické a rasové nerovnosti v kognitivním stárnutí. Kvůli strukturálním nerovnostem mají Afroameričané nebo Hispánci zhoršený přístup k určitým zdrojům pozitivně ovlivňujícím zdraví během celého života. Já jsem studovala na roli residenční segregace, ale také kvalitu vzdělání, která je úzce propojena se segregací ve školním systému.
Šlo by to aplikovat i na Českou republiku nejen s ohledem na menšiny, ale také na zhoršující se inflaci?
Co se týče menšin, i Česká republika má historii segregace a nerovnoměrného rozdělení zdrojů, které mají vliv na zdraví. Role inflace na výskyt demence je z mé strany velká spekulace. Nicméně víme, že role příjmu ve středním a starším věku je důležitá pro životní úroveň, ale i možnost zdravé životosprávy. Čím více lidí bude v chudobě, tím spíše budou řešit jen základní potřeby, ale ne prevenci ovlivnitelnou z jejich strany. Samozřejmě se jedná o nemoc, která se může vyvíjet po celý život, takže záleží i na tom, co bylo předtím a co se bude dít potom.
Vzorek pro epidemiologické studie musí být dostatečně velký a pozorování by mělo trvat delší dobu. Jak stavíte studie?
Přesně to je doména epidemiologie a je poměrně složitá. Nemůžeme studovat pacienty s konkrétními zdravotními problémy jako lékaři, protože takové výsledky nelze převést na celou populaci, v níž jsou i zdraví lidé. My vybíráme reprezentativní vzorek pomocí sběru dat nebo sčítání lidu. Na základě něho zvolíme skupinu lidí, která by např. měla reprezentovat Prahu. Takové studie bývají finančně náročné, protože potřebujeme stovky i tisíce lidí, abychom mohli vidět vztahy mezi některými faktory a danou nemocí. Pokud nás zajímají nerovnosti je nutné mít reprezentativní vzorek i pro jednotlivé podskupiny, což nebývá jednoduché, jelikož menšiny či lidé s nižším socioekonomickým postavením se účastní vědeckých studií v menší míře.
Zmínila jste potřebné finance. Vyhrála jste granty v zahraničí i zde na Univerzitě Karlově. Jak vnímáte rozdíly v získání zdrojů pro financování výzkumu?
Jsou samozřejmě rozdíly ve financování výzkumu v jednotlivých zemích, ale také se liší grantové mechanismy jako takové. Jsou granty, např. PRIMUS od UK, jež se zaměřují nejen na vědeckou otázku, ale také na rozvoj vedoucího a jeho týmu. U přihlášky je potřeba představit se jako vědec, vysvětlit, čemu projekt v budoucnu přispěje a jak rozvine kariéru jednotlivých členů týmu. Pak jsou granty, např. AZV od MZČR, kde se hodnotí především kvalita vědecké otázky a metodika projektu.
Samozřejmě jsou rozdíly i v tom, jak se grantové přihlášky píší. Osobně bych doporučila, aby si člověk našel někoho spřáteleného, kdo mu ukáže přihlášku nebo její část. To pomohlo i mně v Americe, kde se kolegové hlásili o podobné granty a přihlášky jsme si nasdíleli. Tím jsme věděli, co sklidilo úspěch a co ne. Každý máme své téma, ale na vzorku vidíte strukturu, z níž se můžete naučit, jak žádost napsat. Nicméně i tak mnohokrát přihlášky nevyjdou napoprvé.
Máte nějaké další rady pro úspěšné grantové přihlášky?
Vždy bych doporučila požádat kolegy o zpětnou vazbu. Mohou to být i lidé mimo váš obor, kteří téma tak dobře neznají. Ti vám totiž nejlépe řeknou, že něco nedává smysl nebo jim některé informace chybí. To se hodí, protože lidé hodnotící grantové přihlášky mnohdy nejsou experti na vaši specifickou vědeckou otázku. Proto je potřeba vše vysvětlit jasně a bez zkratek. Pokud vám přihláška nevyjde, můžete původní nápad rozvíjet, vylepšovat a aplikovat ho na další výzvy.
Pocházíte z lékařské rodiny, vaše maminka je emeritní předsedkyně České společnosti urgentní medicíny a medicíny katastrof J. E. Purkyně MUDr. Jana Šeblová, Ph.D. Spolu jste dokonce spolupracovaly na některých projektech. O co se jednalo?
První byla práce zaměřená na syndrom vyhoření u zaměstnanců záchranné služby, kterou dělala maminka na doktorát a během níž sbírala data. Zjistila, že syndromem vyhoření nejvíce trpěli dispečeři. Současný systém peer podpory a intervencí se částečně vyvíjel na základě výsledků té disertační práce. Později jsem spolupracovala se ZZS na pilotní studii tzv. „nezařaditelných výzev“, dispečeři nebyli schopni po telefonu určit, o jaký typ příznaku se jedná. Analýzou dat jsme se dostaly k diagnózám, které jsou problematické z hlediska operačního střediska, dalo se to využít ve vzdělávání. Nicméně náš největší projekt s mamkou je poslední studie, kterou vedeme a na níž mám juniorský AZV grant, ohledně dopadů pandemie covidu-19 na duševního zdraví zdravotníků.
Máte za sebou úžasnou historii. Jak bude vypadat budoucnost?
To bych sama ráda věděla! (smích) Teď mám luxusní pozici, protože jsem financovaná třemi granty. Těším se, že si dám chvíli pauzu od grantových přihlášek a soustředím se na nové projekty. Obzvláště se těším na studie zaměřující se na střední a východní Evropu. Myslím, že tady bych mohla přispět, protože studie z těchto regionů často chybí. A hlavně se těším na větší spolupráci se studenty.
Dominika Šeblová, Ph.D., M.Sc., B.A., je vystudovaná sociální epidemioložka; studovala zejména nerovnosti ve zdravotní péči z interdisciplinární perspektivy. Magisterské studium absolvovala na Centre for Health Equity Studies na Stockholmské univerzitě a postgraduální studium v oboru epidemiologie na Karolinska Institutet ve Stockholmu ve Švédsku. Během postdoktorálního stipendia na Columbia University v New Yorku v USA získala grant Alzheimer's Association a National Institute of Aging prostřednictvím Alzheimer's Disease Coordinating Center. V České republice vyhrála juniorský AZV grant MZ ČR a PRIMUS grant výzkumného programu Univerzity Karlovy v Praze. Specializuje se na zdraví stárnoucí populace a sociální faktory ovlivňující rozdíly v kognitivních schopnostech i ve výskytu Alzheimerovy nemoci a demencí během stárnutí. Pracovala v oblasti aplikovaného veřejného zdravotnictví v Center for Epidemiology and Community Medicine (Stockholm, Švédsko) a podílí se na výzkumu i v dalších oblastech, mj. i v urgentní medicíně, v oblasti psychického zdraví a zátěže.
