Studenti fyzioterapie a medicíny si můžou v péči o pacienty navzájem pomáhat díky projektu MediFyzio, který běží na 2. lékařské

Představujeme projekt MediFyzio, který vznikl ve spolupráci studentských spolků IFMSA (International Federation of Medical Students’ Associations) a Asociace studentů fyzioterapie České republiky. Cílem projektu je propojit studenty medicíny a fyzioterapie a podpořit jejich vzdělávání formou teoreticko-praktických workshopů.

O MediFyziu jsme si povídali s našimi studenty, fyzioterapeutem Bc. Ondřejem Papáčkem a medičkou Eliškou Janekovou.

Ondřej absolvoval bakalářskou fyzioterapii v Olomouci na Fakultě tělesné kultury Univerzity Palackého a nyní pokračuje v navazujícím magisterském oboru Aplikovaná fyzioterapie na 2. lékařské fakultě UK. Je hlavním koordinátorem celého projektu. Eliška je studentkou Všeobecného lékařství na 2. lékařské fakultě a za MediFyzio zodpovídá v rámci IFMSA.

„Nám fyzioterapeutům je při studiu velmi často předkládáno, že dobrá spolupráce s lékaři se vyplácí. Ale u mediků to takto ne vždy funguje, pokud nemají například osobní zkušenost,“ říká Ondřej. Eliška, která v pobočce IFMSA 2.LF vede sekci SCOME (The Standing Committee On Medical Education), doplňuje: „Tato sekce má pod sebou projekty, které se týkají vzdělávání mediků mimo to, co se můžou naučit ve škole. Proto bylo příhodné vymyslet projekt, ve kterém se spolupracuje s fyzioterapeuty, protože jde o vzdělávání nad rámec běžného studia.“

Jde o nový projekt. Kdy vznikl a co je jeho cílem?

Ondřej Papáček: Projekt vznikl v průběhu února až března. Hlavní myšlenkou je větší propojení studentů fyzioterapie a medicíny, protože v péči o pacienty si můžou navzájem hodně vypomoct, což má pro pacienty dobrý důsledek. Prostřednictvím tohoto projektu bychom chtěli medikům ukázat, co dnes obnáší práce vysokoškolsky vzdělaného fyzioterapeuta, aby věděli, jak s námi mohou efektivně spolupracovat. Zároveň se snažíme účastníkům předat náš úhel pohledu na etiologii a léčbu u diagnóz, kde často dochází mezi doktory a fyzioterapeuty k neshodě. 

Eliška Janeková: Přišlo s tím spíš IFMSA na 2. lékařské fakultě. Podnítilo nás, že prezidentka Asociace studentů fyzioterapie říkala, že by stáli o projekt, ve kterém by se spolupracovalo s mediky.

Jde o váš český nápad nebo podobná spolupráce probíhá v IFMSA i jinde ve světě?

EJ: Projekt zatím probíhá jen u nás na 2. lékařské fakultě. Pokud by se mi ale povedlo „naočkovat“ IFMSA pobočky na ostatních českých lékařských fakultách k tomu, aby tento projekt ve spolupráci se studenty fyzioterapie také rozběhly, tak by se projekt mohl v rámci české IFMSA národně akreditovat. U nás na 2. lékařské fakultě se projektu ale mohou zúčastnit i studenti z jiných fakult a už jsme tu na jaře měli pár mediků z 3. lékařské.

Jak je to se zapojením fyzioterapeutů?

OP: Spolupráci zprostředkovává Asociace studentů fyzioterapie, která má zástupce na všech fakultách v České republice. Já jako předtím neaktivní člen ASF jsem s projektem přišel a s prezidentkou organizace jsme vymysleli funkci koordinátora. Naše vize je, aby se nápad rozšířil i na další fakulty. Obě strany byly z workshopů, které proběhly, velmi nadšené a myslím si, že to účastníkům do praxe něco málo dalo. Pokud jde o lektory, je to mix. Dva jsme z FTK (Fakulty tělesné kultury Univerzity Palackého v Olomouci), jedna lektorka z 2. lékařské a také dva lektoři z Fakulty tělesné výchovy a sportu.

Kolik jste zatím uspořádali workshopů?

OP: Zatím proběhly dva workshopy. Jeden spíše obecný a jeden více prakticky zaměřený.

EJ: Jeden workshop jsme na jaře kvůli blížícímu se zkouškovému nakonec zrušili. Máme v plánu pokračovat během nového akademického roku.

Jak první dva workshopy na jaře probíhaly?

OP: První workshop probíhal hlavně s cílem zaujmout a chtěli jsme v něm předat fyzioterapeutický (funkční) pohled na problematiku. Lidé si taky mohli vyzkoušet praktické věci, ať už vyšetření, nebo prvky terapie. Druhý se zaměřoval na dva klinické obory, pediatrii a neurologii. Týden dopředu jsme dávali vědět, jaké diagnózy se budou probírat, aby se účastníci mohli připravit. Popisovali jsme, jak by nález vypadal a jak by se funkční vyšetření u daného pacienta provádělo. Z pediatrie jsme se na workshopu věnovali například aspekčnímu hodnocení skolióz nebo klinickému vyšetření kyčelního kloubu. Z neurologie si šlo vyzkoušet třeba funkční vyšetření u pacientů s Parkinsonovou chorobou nebo testy k odlišení radikulární a pseudoradikulární symptomatologie. Workshop probíhal ve skupinkách po pěti až šesti lidech na jednoho lektora.

Jakým tématům byste se chtěli dále věnovat?

OP: Chtěli bychom se věnovat ortopedii a fyzioterapii v intenzivní medicíně, tedy třeba na odděleních ARO nebo JIP. Pokud se medik s fyzioterapeutickým pohledem nepotká, je pro něj těžké si představit, co na takových odděleních fyzioterapeut dělá, a uvědomit si, jak fyzioterapeutické techniky ovlivňují například dechové funkce. Na workshopu si účastníci tyto věci budou moct vyzkoušet a získají i teoretický podklad, proč se to dělá tak, jak se to dělá.

Naučil jste se vy sám něco během workshopů?

OP: Pro nás lektory šlo o velice zajímavou zkušenost. Naším cílem bylo také dostat se trochu do stylu přemýšlení mediků, abychom věděli, co jim máme ukazovat a co se jim máme snažit předat. Pohledy na věc jsou totiž podle mě někdy až diametrálně odlišné v tom, jak se k diagnózám přistupuje.

Vysvětluje se problematika medikovi jinak, než když se o věci bavíte s kolegou fyzioterapeutem?

OP: Daleko víc se musí klást důraz na funkční složku diagnózy, což se snažíme medikům předávat. Pokud mám výhřez meziobratlové ploténky v krční páteři a jsou přítomné radikulární příznaky i s klinickou manifestací, tak nejdůležitější je funkční složka (symptomy pacienta). Ne to, jaká je velikost výhřezu nebo míra kontaktu s kořenem, ale to, jaké má pacient potíže v běžném životě a jaké činnosti mu dělají problém. Strukturální nález se během dvouměsíční fyzioterapie nemusí o moc změnit, ale funkční složka se může změnit o hodně – pacient má menší bolestivost, méně se mu objevují parestézie a podobně. Pokud má pacient strukturální patologii, nemusí to být určující pro jeho klinický stav. Tento pohled se snažíme předávat. 

Co workshopem získá medik?

EJ: Nejpodstatnější podle mě je, že si spoustu mediků uvědomí, jak je důležité spolupracovat s fyzioterapeuty. Co jsem slyšela a několikrát i viděla na různých odděleních, tak fyzioterapeuti a lékaři si jedou po svých kolejích. Jeden sdělí svůj pohled druhému nebo lékař vypíše pacientovi fyzioterapii a tím to končí. Chybí opravdová spolupráce, při které by doktor tušil, co konkrétně budou fyzioterapeuti s pacientem dělat. My jako studenti se s fyzioterapeutickým pohledem na léčbu setkáváme jenom lehce během bloku rehabilitací a tělovýchovného lékařství. Docent Radvanský, který tělovýchovné lékařství vede, nám vyloženě doporučuje, abychom si mezi fyzioterapeuty udělali kamarády. Takže doufám, že pro nás fyzioterapie díky workshopům nebude jen abstraktní pojem a fyzioterapeuty nebudeme vnímat jen jako takové „malé doktory“, kteří umí muskuloskeletální systém.

Uvažujete také o projektu, ve kterém by medici předávali zkušenosti fyzioterapeutům?

EJ: Nejdřív chceme hodně propracovat tento projekt, abychom jich nerozjížděli víc najednou, ale nějaké plány máme.

OP: Myslím si, že prostor ze strany mediků tu je. MediFyzio je v začátcích. Ve workshopech, které plánujeme na zimní semestr, bychom třeba mohli mít teoretický úvod od medika a ten by doplnil fyzioterapeut. Získali bychom tak střet pohledů na věc, což je přínosné, protože díky tomu může dojít ke kolizi názorů, a třeba se něčeho vzájemně dopátráme. 

Počítáte se supervizí od nějakého pedagoga?

OP: Na částečný úvazek pracuji v Centru pohybové medicíny, takže jsem už komunikoval s naším neurologem doktorem Hynkem Lachmannem, který se věnoval podobné problematice jako my na workshopech. V kontaktu jsem také s panem profesorem Pavlem Kolářem a dalšími odborníky. Zatím šlo však pouze o konzultaci informací předávaných v projektu. Supervizi však považujeme za důležitou a budeme se snažit o její získání.


Do MediaFyzia se můžou zapojit studenti Všeobecného lékařství od třetího ročníku výš, kteří již mají teoretický základ potřebný k pochopení probíraných témat. Zúčastnit se můžou i studenti bakalářské fyzioterapie. Aktuální informace sledujte ve facebookové skupině MediFyzio.

Foto: 2. LF UK (první foto) a archiv Ondřeje Papáčka

Vytvořeno: 28. 9. 2022 / Upraveno: 18. 10. 2022 / Odpovědná osoba: Mgr. Juan Zamora