Přinášíme vám rozhovor s doc. dr. Dřevínkem, který v letošním roce úspěšně habilitoval s přednáškou „Bakterie komplexu Burkholderia cepacia: epidemiologie a patogeneze infekce u nemocných cystickou fibrózou“, a krátce nato nastoupil jako nový přednosta Ústavu lékařské mikrobiologie.
Vy jste medicínu studoval tady na 2. lékařské. Jak vzpomínáte na svá studentská léta? Máte nějaké nezapomenutelné zážitky?
Ono to uplyne, člověk si nějak projde medicínou a je to pryč. Nejlépe si pamatuje první léta, kdy kroužky i celý ročník drží nejvíc pospolu, než se vše potom atomizuje a rozdělí v klinických předmětech. Nezapomenutelné zážitky mám určitě na první a druhý ročník, kdy jsme strašně prožívali anatomii a histologii. Na anatomii jsme jezdili na Karlák, kde tehdy působil vyučující profesor Doskočil. Měl jedinečné přednášky a auly byly nabité... To je něco, co člověk dnes ve svém vlastním předmětu nevidí.
K disertaci jste si vybral téma Molekulárně genetická diagnostika bakterií komplexu Burkholderia cepacia u pacientů s cystickou fibrózou. Jak jste se vůbec dostal k problematice cystické fibrózy a mikrobiologii?
To byla docela náhoda. Začal jsem pracovat na Pediatrické klinice a jako téma doktorského studia jsem měl diabetes mellitus pod vedením pana docenta Cinka. Po roce práce na diabetu přišel pan profesor Pohunek s prosbou, abychom mu pomohli s řešením jeho grantu, který byl sice přijat, ale kde na laboratorní práci chyběl student. Grant se týkal právě zlepšení diagnostiky cepaciových infekcí u pacientů s cystickou fibrózou a my jsme s Ondřejem (doc. Cinkem – pozn. redakce) usoudili, že metodika je obdobná té, kterou jsme dělali u diabetu při detekci genů, které přinášejí riziko diabetu. Řekli jsme si tedy, že využijeme naši metodiku a uděláme to jako bokovku, čímž vypomůžeme s diagnostikou cepaciových infekcí. Téma začalo narůstat a časem jsem úplně přesídlil. V posledním roce studia jsem změnil téma své disertační práce a skončil jsem úplně jinde, než jsem začal.
Jako post-doc jste strávil tři roky na Cardiff School of Biosciences. Jak vnímáte rozdíly mezi prací u nás a ve Spojeném království?
Ve Velké Británii jsem byl na přírodovědecké fakultě, čili se jednalo vyloženě o výzkum, o práci v laboratoři, která nebyla spojená s klinikou. Do té doby jsem působil na pediatrii a vždycky jsem se snažil dělat i klinickou medicínu. V Cardiffu pro mne nastal takový mezník v profesionálním životě, kdy jsem se rozhodl, že se dám cestou vědy a už nebudu usilovat o ideál být lékařem a vědcem zároveň.
Jinak to byl akademický, svobodný svět, a ten je dost podobný tomu našemu zde, takže rozdíly jsem žádné velké neviděl. Že bych si tam mohl dovolit víc než zde, to ne, to si je velmi podobné.
A jak se vám líbilo ve Walesu?
Krásné. Až na to počasí. Myslím, že počasí je opravdu to jediné, co se v Británii nedaří. Řeknete si, tak kruci, je léto, já bych chtěl sluníčko a chtěl bych chodit v tričku a v kraťasech, ne být zabalený do tří vrstev. Ale jinak opravdu bezvadné a za největší zážitek považuju tamní lidi a jejich noblesu. Vůbec jsme si nepřipadali jako cizinci a za celou dobu nám nikdy nikdo nedal najevo, že jsme z východní Evropy. Vyspělost společnosti je jedinečná, je vidět, že každého skutečně berou jako sobě rovného a z tohoto pohledu máme co dohánět.
Vzhledem k tomu, že jste atestovaný mikrobiolog a většinu své kariéry jste strávil v laboratoři, máte nějakou oblíbenou laboratorní metodu?
PCR. PCR je prostě věc, která všechno vyřeší 
. Říkám to samozřejmě s nadsázkou, má svoje úskalí, ale přitom je to velmi elegantní metoda. Plno věcí, které nejdou jinou cestou, molekulární metody umí vyřešit.
S čím jste šel do pozice přednosty Ústavu lékařské mikrobiologie?
Je to výzva. Určitě jsou v profesním životě okamžiky, kdy si člověk říká, jak dál, a přemítá nad tím, jak ho bude práce dál naplňovat. Ne, že by mě nenaplňovala dosavadní práce, ona mi i zůstala, dělám ji stále rád, ale k tomu mně přibylo to přednostování. Je to prostě něco nového a beru to jako výzvu.
Máte v hlavě nějaké plány, nějaké změny?
Spoustu. Plánů mám spoustu a pomalu se snažím některé z nich realizovat. Myslím tedy, že jsem ještě nezrealizoval žádný, ale ono je to o delším vyjednávání a i hledání toho, jestli mé plány jsou vůbec realizovatelné. Před nástupem do funkce si něco představujete, ale to ještě stojíte vně. Až když se střetnete se skutečností, lépe hodnotíte, jestli je váš plán realizovatelný nebo není. Plány se týkají jak změn ve výuce mediků, tak změn klinického provozu mikrobiologie, možných úprav těchto prostor, zavádění nových technik a metodik, je toho hodně.
Co dělá Pavel Dřevínek očištěný od titulů ve svém volném čase?
No, to sám ani nevím, co dělám ve volném čase, ono toho času není nazbyt. Samozřejmě, že mám volný čas, ale nedělám nic speciálního. Hrozně si užívám své rodiny, ještě jsem se nenabažil pocitu, že mám rodinu a malého kluka. Dřív to bylo hodně cestování, literatura, to jsem tedy omezil. Bývalo to tak, že když jsem vyjel někam na konferenci, tak jsem výjezd zároveň spojil s poznáváním cizích zemí, ale teď se cesta zužuje jen na návštěvu konference a hned domů.
Blíží se Vánoce, na závěr bych se vás tedy zeptala, co byste popřál naší fakultě?
Aby vzkvétala. Aby byla sebevědomá, ale přitom spolupracovala s dalšími institucemi, se kterými je potřeba spolupracovat. Je to fajn, když všichni komunikujeme navzájem a shledáváme kompromisní řešení, která vyhovují všem stranám.
Děkuji vám za rozhovor.
-kamilavolná-
