Pečovali o nás jako o vlastní

Studentka 3. ročníku Všeobecného lékařství Šarlota Havlíková strávila letní stáž v srbském Novém Sadu. Píše esej a posílá fotografie.

Autorka na titulní fotografii vpravo.


V srpnu 2021 jsem absolvovala klinickou stáž v Srbsku ve městě Novi Sad. Abych byla zcela upřímná, Srbsko nebylo na prvních příčkách mých vysněných zemí a ani Novi Sad nebyl městem, které jsem v Srbsku preferovala (proto jsem ze začátku jen s obtížemi odpovídala na nekonečné otázky místních studentů, proč jsem si Nový Sad vybrala). Výhodou ale bylo, že vše mohlo pouze mile překvapit.

Ubytováni jsme byli v hostelu velmi blízko naší nemocnice. V Novém Sadu bylo ale blízko prakticky všude. Zprvu jsem byla trochu zklamaná, že jsem nebyla umístěna do Bělehradu, po prvních dnech se ale ukázalo, že to vůbec nevadí. Novi Sad je krásné město. Naše nepříliš početná skupinka stážistů prožila měsíc plný koupání v řece, konzumování přílišného množství srbských sendvičů a pljeskavic a výletů, které organizovali srbští hostitelé.

Soužití na desetilůžkovém pokoji se sice zpočátku zdálo takřka k nepřežití, ale nakonec se to ukázalo jako jedinečná příležitost seznámit se všemi stážisty. Jsem velmi vděčná, protože všichni studenti medicíny, které jsem zde měla to štěstí potkat, byli naprosto skvělí. Velmi rychle jsme si vytvořili něco jako náhradní rodinu, a kdykoliv jsme nebyli v nemocnici, trávili jsme volný čas spolu. Velký vděk patří také srbským studentům, kteří o nás pečovali jako o vlastní. Řešili všechny naše problémy, organizovali výlety téměř na každý den a trávili s námi svůj volný čas. Občas nám sice nedali ani příležitost vydechnout, ale mohu s čistým svědomím říci, že v okolí Nového Sadu jsem viděla spoustu nádherných míst a jsem velmi vděčná za různorodý program, který pro nás připravili.

V nemocnici jsem byla zapsána na oddělení plastické chirurgie. Většinou jsme každý den začínali v půl osmé a docházeli na operační sál nebo polikliniku. Poprvé jsem sloužila v noci na oddělení urgentního příjmu. Všichni doktoři byli velmi nápomocní, odpovídali na všechny naše dotazy a doporučovali nám, co bychom ještě mohli vidět. Mírným zklamáním byla jenom skutečnost, že jsme neměli šanci vyzkoušet si příliš mnoho praktických věcí. Asistovat na sále bylo téměř nemožné, protože se většinou jednalo o malé zákroky, které nevyžadovaly více než dva lidi. Všichni s námi ale bez problému komunikovali v angličtině a někteří doktoři se dokonce pravidelně připojovali k našim večerním (až nočním) vycházkám. Na praxi, která trvala okolo pěti až šesti hodin, jsme docházeli každý všední den. A odpoledne jsme se vždy mohli připojit k některému z doktorů na oddělení urgentního příjmu nebo zůstat déle na poliklinice.

Měla jsem příležitost vidět značné množství menších i větších chirurgických zákroků a sledovat, jak se stav jednotlivých pacientů po operaci mění. Poprvé jsem viděla transplantaci kůže, krytí kožních defektů pomocí rotačních či volných laloků, řešení různě rozsáhlých popálenin, operační léčbu syndromu karpálního tunelu, suturu šlach ruky, excizi melanomu, bazocelulárního karcinomu a mnohé další velmi zajímavé věci. Vše doprovázeli obohacujícím výkladem operující lékaři. Nebyl ani problém domluvit si krátký kurz základů chirurgického šití, které jsme si poté mohli celé odpoledne zkoušet na prasečích nožkách. Na poliklinice jsme měli příležitost vyšetřit pacienty (alespoň ty, kteří hovořili anglicky) a vypomoci s výměnou obvazů, ošetřováním dekubitů a vyndáním stehů.

Celý měsíc bych označila za velmi vydařený. Pobyt v nemocnic byl vskutku obohacující a ve volném čase jsem si užila spoustu zábavy s ostatními studenty. Na svůj měsíc v Novém Sadu budu vždy ráda vzpomínat!

Vydáno: 29. 9. 2021 / Upraveno: 6. 10. 2021 / Odpovědná osoba: Mgr. Petr Andreas, Ph.D.