Jan Ron a Klára Gabríková ze šestého ročníku Všeobecného lékařství strávili spolu s dr. Ditou Smíškovou z Kliniky infekčních nemocí měsíc na humanitární misi. Píší o svých zážitcích a posílají fotografie.
Strávit měsíc na stáži v misijní nemocnici v afrických horách byl pro nás nezapomenutelný zážitek.
Misijní nemocnice Itibo se nachází v oblasti Nyamira County v západní Keni ve výšce více než 2 000 metrů nad mořem. Tento projekt humanitární pomoci a rozvojové spolupráce založil český zdravotník Aleš Bárta v roce 2005 pod záštitou nevládní organizace Adra ČR v místě původně značně zchátralého zdravotního střediska s bazálním vybavením a minimálním laboratorním zázemím. Reálně je nyní v areálu všeobecná ambulance, fungující denně kromě soboty od osmi ráno do pěti odpoledne a pro akutní případy nepřetržitě, dále lůžkové oddělení, porodnice, urgentní příjem, chirurgický sálek, JIP a operační sál. K dispozici je i zubní ambulance, ambulance pro HIV a TBC pacienty a laboratoř.
Každým rokem přijíždí do Itiba pracovat skupiny českých lékařů a mediků a tuto příležitost jsme mohli využít i my. Spolu s lékaři z Infekční kliniky FN Bulovka jsme 5. listopadu 2024 odletěli do nitra afrického kontinentu.
Do Nairobi jsme přiletěli okolo páté ráno, což byla ideální hodina pro zajištění nezbytných opatření, jako sehnat SIM kartu či vyměnit dolary na místní šilinky. Hned první nečekaný moment byl fakt, že směnárna nebyla připravena na sedm lidí měnících si několik set dolarů. Poslední v řadě tak skončili s tlustým paklem drobných bankovek, které, jak jsme časem zjistili, byly vlastně nejvýhodnějším platidlem, byť s dost nepraktickým uchováváním v papírovém pytlíku, jelikož se do peněženky nevešly. Na letišti nás vyzvedl Aleš Bárta a po naložení kufrů na střechu jeho terénní sanitky jsme vyrazili západním směrem k Itibu.
Cesta z Nairobi do Itiba je dlouhá, rozdělili jsme ji proto do dvou dní. První noc jsme strávili v kempu u jezera Naivasha. Po dlouhé cestě z Evropy jsme si odpočinuli a zároveň poprvé okusili krásy nespoutané africké přírody pozorováním hrochů při východu slunce. Jelikož poblíž Itiba není žádný větší obchod s potravinami, další cíl cesty byl jasný: obstarat nezbytné potraviny a pitnou vodu aspoň na dva týdny pobytu. Po úspěšném nájezdu na supermarket jsme pokračovali do Itiba.
První den v misijní nemocnici jsme se seznámili s nemocnicí i s místním personálem a zároveň si vytvořili rozpis, kde a kdy se má kdo nacházet. Rozdělili jsme se na akutní ambulanci s porodnicí plus noční službu, pod kterou spadaly především převazy, porody, očkování miminek, vyšetření těhotných, akutní případy (nejčastěji intoxikace, úrazy nebo poruchy vědomí), starost o monitorované pacienty, provádění RTG či sádrování. Další dvojice pracovala na běžné ambulanci, kde jsme si dosyta užili dospělé i dětské pacienty s klasickými interními problémy. Nezbytnou součástí rozpisu byla i služba na domku, která čítala mimo jiné vaření, mytí nádobí a úklid, což většina z nás považovala za nutné zlo, byť se toho všichni zhostili bravurně.
Od druhého itibského dne už šlo vše podle rozpisu. Dokonce jsme hned zažili i první porod, u kterého jsme zatím jen asistovali, ale všechny další už jsme pod dohledem místních zdravotníků mohli vést sami. Porodů bylo za celý měsíc poměrně dost, někdy i tři za den. Většina proběhla bez problémů, trochu obtížnější to bylo po setmění, když vypadl proud. Ale i s tím jsme si poradili, aspoň jsme netahali čelovky jen tak pro nic za nic. Za náš pobyt jsme byli svědky i dvou porodů císařským řezem, což byla v Itibu novinka. U jednoho z nich jsme i asistovali a vysloužili si pochvalu místního gynekologa, který přijel z nemocnice v Nyamiře, aby operaci provedl. V dalším případě se zase narodil chlapeček s šesti prsty na obou rukou, což ale bylo vzápětí chirurgicky napraveno.
Kromě porodů jsme provedli i spoustu převazů, sem tam zašili ránu či ranku, ošetřovali úrazy. Nemocnice je vybavena i RTG přístrojem, takže jsme mohli snadno a rychle diagnostikovat zlomeniny a další poranění. Několik případů nás ale zaskočilo – například když k nám dokulhal mladý muž s tím, že před třemi měsíci měl nehodu na motorce, zlomil si nohu a v Nyamiře mu to prý ortopedi „sešroubovali“. Přišlo nám to zvláštní, nemohl se na nohu totiž vůbec postavit, tak jsme ho vzali na RTG – a jaké bylo naše překvapení, když jsme sice objevili díry v kosti po návrtech pro dlahu, ale žádná tam nebyla, zato už se v místě naprosto nesrovnané kosti tvořil svalek… Pán si svůj RTG vyfotil a odjel zpět do Nyamiry vyřídit si nápravu. Dalším překvapením pro nás byl snímek RTG u diabetika s ránou na noze a podezřením na osteomyelitidu, kde jsme naopak našli spoustu šroubů a dlah, o kterých ale sám pacient nevěděl.
Občas se stávalo, že pacienti neměli finance na zaplacení ošetření. I přesto, že itibská nemocnice má zhruba třetinové ceny oproti ostatním, aby si ošetření mohl dovolit kdokoliv, to bohužel není neobvyklé, tentokrát to bylo způsobeno hlavně tím, že Keňa má velké dluhy, a tak stát přestal platit pojištění pro určité skupiny obyvatel, například matky s dětmi. V Nairobi se proti tomuto kroku hodně protestuje, ale náprava se očekává až někdy po novém roce.
Zahráli jsme si i na dělníky, když přišlo zbrusu nové vybavení na Emergency. Sestavovali jsme postele, lampy, stolky, vrtali garnýže a poličky, uváděli do provozu nové EKG, defibrilátory… A sotva jsme montážní práce ukončili, hned jsme zde přijímali akutní pacienty: muže s intoxikací místním laciným alkoholem a směsí všeho možného včetně kapaliny z autobaterie, ženu s astmatickým záchvatem či několik mladších žen se zvláštními psychiatrickými projevy zvanými African disease.
Zhruba v půlce pobytu bylo nutné vyrazit do Kisumu, většího města u Viktoriina jezera, na doplnění zásob. Vytržení z běžného provozu, navíc výletem k tak krásnému místu, jsme všichni ocenili. Hlavně večeře u jezera při západu slunce byla naprosto kouzelná. Druhá polovina pobytu ubíhala až příliš rychle, nicméně nastal čas Itibo opustit a rozloučit se s místními úžasnými zdravotníky a pacienty. Na zpáteční cestě do Nairobi jsme si dopřáli ještě krátkou zastávky v kempu u rezervace Maasai Mara. Vidět stáda slonů, zeber, antilop, buvolů a mnoha dalších zvířat byla neuvěřitelný zážitek, na který budeme vzpomínat dlouho!
Poslední den jsme strávili v Nairobi, večer jsme si rychle dobalili poslední suvenýry a po půlnoci zamířili na letiště. Cesta domů byla dlouhá a únavná, ale nakonec jsme doletěli do Prahy i s většinou našich kufrů a naposledy se rozloučili. Na celou misi budeme vzpomínat jen v tom nejlepším a za vše musíme jménem naším, Magdaleny Sadílkové a Martinů Batisty a Semeráda poděkovat Alešovi Bártovi a dr. Ditě Smíškové a dr. Martinovi Slížkovi z Infekční kliniky FNB. Byl to opravdu nezapomenutelný zážitek.
Jan Ron a Klára Gabríková, medici 6. ročníku Všeobecného lékařství
Ráda bych navázala na vyprávění studentů doplněním několika praktických informací. Jsem ráda, že i pro tuhle skupinu byla stáž zajímavá, přínosná a doufám i nezapomenutelná. Byli velmi šikovní a zvládli řadu i složitějších případů velmi dobře. A skvěle vařili. Podařilo se zde také pod vedením dr. Martina Slížka zahájit výzkum, týkající se zkušeností s tradiční medicínou mezi pacienty a obyvateli oblasti. Rádi bychom, aby tento projekt ve spolupráci s Fakultou tropického zemědělství ČZU pokračoval i nadále. Navázali jsme též bližší kontakty s oblastní nemocnicí v Nyamiře, se kterou do budoucna plánujeme spolupráci na výzkumu bakteriálních rezistencí v této části Keni.
Stáže studentů a lékařů 2. lékařské fakulty v Itibu jsou již tradicí, za dobu fungování projektu se jich zde vystřídali desítky. Mnozí, kteří poprvé vyjeli jako medici, se po ukončení studia a získání medicínských zkušeností rádi vracejí a pracují zde jako odborní garanti. Přestože o stáže v nemocnici Itibo je enormní zájem mezi mediky napříč všemi českými lékařskými fakultami, i do budoucna se budeme snažit, aby medici naší fakulty měli možnost do Itiba pravidelně vyjíždět.
Stáže jsou ideální pro studenty po ukončení pátého ročníku. O jejich konání a o vyhlášení výběrového řízení je budeme včas informovat.
MUDr. Dita Smíšková, lékařka Kliniky infekčních nemocí 2. LF UK a FN Bulovka
Další:
Každá pomoc je důležitá, ale stále jí není dost
Lucie Reynoldsová z 6. ročníku Všeobecného lékařství strávila měsíc na humanitární misi v keňském Itibu. Píše esej a posílá fotografie.
Zkušenost k nezaplacení
Tamara Fořtová z 5. ročníku Všeobecného lékařství stála spolu s dalšími dvěma mediky u zrodu neziskovky EMOTER. Hlavním posláním organizace je přinášet lékařskou péči do Ugandy. Zapojit se můžou i další dobrovolníci.
V jediném zdravotnickém zařízení v okolí
Jakub Koláček, absolvent Všeobecného lékařství, strávil měsíc na stáži ve vesnici Itibo v Keni. Píše esej a posílá fotografie.
Muzungu v Itibu
Michaela Benešová, studentka 6. ročníku Všeobecného lékařství, strávila letní stáž v Itibu v Keni. Píše esej a posílá fotografie.
Malawi, Afrika: nenahraditelná zkušenost
Drahomír Kolenčík, student 4. ročníku, se zúčastnil dvoutýdenní mise v africkém Malawi. Organizovalo ji sdružení International Humanity. Jeden vedoucí doktor a čtyři medici postupně otvírali ordinace a ošetřovali pacienty v nově vybudované nemocnici v jedné z nejchudších částí světa.
