Doc. MDDr. MUDr. Jiří Šedý, Ph.D., MBA, vystudoval všeobecné lékařství a zubní lékařství. Zabývá se převážně mikroskopickou stomatologií, nechirurgickou léčbou onemocnění čelistního kloubu a klinickou anatomií. Od roku 2020 začal působit na Ústavu anatomie 2. LF UK a přednáší medikům anatomii.
Tím ale výčet jeho aktivit zdaleka nekončí. Je autorem nebo spoluautorem více než 180 článků a 15 monografií. Rovněž je držitelem 30 ocenění (Česká hlava, Cena Josefa Hlávky, Cena učené společnosti ČR), spoluřešitelem řady domácích i zahraničních grantů, recenzentem desítek mezinárodních časopisů a členem redakčních rad mezinárodních časopisů. Sám také píše básně a nebojí se napsat také poctivý hororový příběh – třeba ze zubařského křesla.
Hned v úvodu našeho rozhovoru se vás musím zeptat, jak jste to všechno zvládl a zvládáte? Tedy pokud nemá váš běžný den více než 24 hodin?
Je to prosté. Mám skvělou a vysoce tolerantní ženu. Také odmalička rád píšu a mám v sobě jakýsi pud věci dokončovat.
Čím jste se chtěl stát, když vám bylo deset let? O čem jste snil?
Z vyprávění mých rodičů a sousedů vím, že jsem v pěti letech hlásal, že budu doktor, že jen nevím, zda lidský, nebo zvířecí. V šesti letech jsem už prý měl jasno. Toto období si nepamatuji, nemohu toto tvrzení potvrdit ani vyvrátit. Nepamatuji si ale žádné období dětství, kdy bych chtěl být něčím jiným než lékařem. V deseti jsem snil o tom, že budu operovat mozek. A že o tom napíšu obrovskou knihu, kterou budou číst všichni lidé na zeměkouli.
Co vás přivedlo ke studiu zubního lékařství po vystudování všeobecného?
Opět prostý důvod, nechtěl jsem za žádnou cenu na vojnu a byla reálná šance, že povinný odvod zruší v dohledné době – což se naštěstí potvrdilo. Proto jsem si říkal, že budu raději studovat – a zubní lékařství bylo nejblíže. Přijali mě také na VŠCHT– nechtěl jsem nic riskovat –, ale zvolil jsem zubní. A už se mi tam zalíbilo, tak jsem ho dokončil.
Která z obou vysokých škol byla náročnější?
Jednoznačně všeobecné lékařství. Na zubním mi už v podstatě všechny všeobecné předměty uznali, takže jsem jen absolvoval ty zubní. I když některé daly zabrat, to nepopírám. Studovat jako první všeobecnou medicínu má proto velkou výhodu – opačné pořadí je problematické, musíte absolvovat většinu všeobecných předmětů znovu, v klasické širší verzi.
K zubaři nikdo nechodí moc rád. Bolest zubů, podle nedávno zveřejněného výzkumu, patří dokonce mezi ty nejhorší bolesti, za sebou nechala bolesti jako je ledvinová kolika, porod, migréna či bolest kloubů. Čím to je?
Základním důvodem je velké množství nervových vláken, která zuby zásobují. Když se podíváte na trojklanný nerv, je to úctyhodný svazek. Zuby totiž neslouží jen k tomu, aby nám signalizovaly, že se s nimi už něco špatného děje, mají mnoho úkolů – při odkrajování soust, žvýkání, výslovnosti, estetice, a dokonce mají i velkou roli posturální.
Zažil jste s pacientem něco kuriózního? Utekl vám třeba přímo z křesla?
Mírné kuriozity jsou denním chlebem, ať už ty milé – například když pacienta poprosím, aby pohnul čelistí, a on se zeptá, zda horní, nebo dolní. Pak se nabízí, abych řekl: „Ok, tak horní.“ A čekám, co se stane. Pak se tomu oba zasmějeme. Podobná situace je, když pacienta nebo pacientku poprosím, aby dali jazyk na patro, a následuje otázka, zda na horní, nebo dolní. A podobných srandiček je celá řada. Pak jsou tady ale i ty nemilé, jako například tatínek, který nutí svého ani ne dvouletého syna všude nosit roušku – „jen ať si zvykne“ –, také verbálně agresivní pacienti a další.
Na co všechno musíte být jako zubař připravený?
Musíte být připravená na všechno a zároveň se nikdy nemůžete nikdy na všechno připravit. Toť věčný paradox medicíny.
Současný trend je mít, pokud možno, všechny zuby zdravé, hezké a bílé. Máte nějakou radu, jak toho lze docílit?
Mám tři rady. Hygiena. Hygiena. Hygiena.
Jak jsou na tom vlastně Češi s chrupem ve srovnání s jinými národy? Staráme se o náš chrup dobře?
Zlepšuje se to, ale stále máme hodně rezervy. Většina lidí si chrup jakž takž vyčistí, ale problém je dostat se na tu úroveň, která je potřeba. Bojujeme hlavně s mezizubní hygienou, kterou spousta lidí neprovádí dobře nebo vůbec.
Jste autorem básnické sbírky Dentální rapsodie, která obsahuje vtipné a jemně ironické básničky spojené se zubními problémy. Kterou máte nejraději? A co předcházelo tomu, než zubař napsal o své práci básnickou sbírku?
Mám rád všechny stejně. Předcházelo tomu období, kdy jsem hodně četl básničky – a ta sbírka přirozeně vyplynula. Dnes již mám básnické střevo atrofické, příliš se nehlásí o pozornost.
Máte rád horory – a vy je také píšete, například knihy Ve špatný čas na špatném místě nebo Sto hororů ve sto slovech. Kam chodíte na inspiraci? A můžeme se těšit na další hororový příběh?
Horory mám rád dodnes, ale jejich psaní bylo, myslím, přechodné období. Dnes již další „díla“ tohoto typu neplánuji, teď se spíše soustřeďuji na odborné a popularizační knihy, kde se cítím komfortněji.
Co vás vedlo k projektu obřích rozměrů Kompendium stomatologie?
Hlavně to, že jsem se vlastně při studiu zubního lékařství neměl z čeho učit, respektive musel se učit hlavně ze zahraniční literatury, z přednášek a podobně. V té době jsme neměli jedinou oborovou monografii, zatímco například internisté měli hned tři, jednu lepší než druhou.
Využijete něco ze své zubařské praxe při výuce anatomie?
Myslím, že mnoho. Studenty zajímají hlavně klinické souvislosti, což se týká nejen zubů, ale vlastně celé orofaciální oblasti, i řady dalších.
V jakých oblastech jsou anatomové nezastupitelní?
Nezastupitelný je podle mě kontakt studenta s tělem zemřelého hned v prvním ročníku medicíny a možnost začátku rozvoje budoucích chirurgických dovedností. Dále má anatomie velký význam pro klinické obory, zejména chirurgické. Nezastupitelné je také předávání zkušeností mezi generacemi, s odchodem každého velkého anatoma odchází desítky let zkušeností, které nejdou nahradit vůbec, nebo jen velmi těžko.
Máte pro studenty nějakou radu, jak toto náročné studium zvládnout?
Klasické – leb ocelová a zadek olověný. K tomu bych ale přidal rozvíjet kritické myšlení – podle mého je morálním imperativem každého lékaře celý život studovat a maximálně rozvíjet racionalitu myšlení.
Jste velmi zaměstnaný člověk, jak odpočíváte a obnovujete energii?
Hodně energie mi dodává rodina a psaní. Většina toho, co dělám, je pro mě koníčkem, proto nevnímám odpočinek jako protiklad práce.
