Rozhovor s editorem fakultního webu dr. Petrem Andreasem připravil děkan Vladimír Komárek.
O sobě, o fakultě, filosofech a Eugenu Finkovi
Mgr. Petr Andreas, Ph.D., vystudoval estetiku a filologii na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy, je novinář a literární historik, pracuje jako webeditor 2. lékařské fakulty UK.
Co vás přivedlo na naši fakultu?
Vždy jsem se chtěl věnovat své profesi – jsem novinář, redaktor a editor, už ve třetí třídě jsem vydával třídní časopis – a pracovat na akademické půdě. Je pro mne důležité, abych se mohl ztotožnit s cílem, o který se tu usiluje: o dobrou vědu a vzdělání. Všemu tomu ale musely nahrát – inzerát a širší okolnosti modernizace a profesionalizace fakulty.
Co jste studoval a jaké jsou vaše zájmy a záliby?
Vystudoval jsem estetiku – filosofii umění a potom filologii – dějiny moderní české literatury. Věnoval jsem se literární kritice v době normalizace, tomu, jak se tehdy muselo či chtělo mluvit a psát o literatuře a kultuře, aby se člověk v té oficiální a povolené prosadil a aby se nedostal do průšvihu. Bavilo mne při tom potkávat pamětníky z obou „táborů“, které si nerozumějí už z principu, jak bývalé komunistické funkcionáře, tak disidenty a kulturní opozičníky.
Běhám kolem Vítkova, o víkendech výletuji s rodinou po českých lukách a lesích, s přáteli provozuji vysokohorskou turistiku, loni jsme například přešli pohoří Prokletije v Albánii; chodím do divadel na modernistické a avantgardní hry, čtu, sleduji česká a zahraniční média.
Co se vám na naší fakultě líbí a co nelíbí?
Líbí se mi vůle a odhodlání ke zlepšování ve všech oblastech, především u vás a vašeho kolegia; velmi se mi líbí „novinářsky“ pestrý a ve srovnání s jinými fakultami originální web a způsob, jakým ho vede profesor Trka. Je tu prostor k dalšímu zdokonalování a profesionalizaci: rád bych ho společně s kolegyní Terezou přiblížil úrovni, jaká je obvyklá na univerzitách na Západě.
A nelíbí? Občasná vleklost ve změnách některých zaběhaných zvyklostí a pořádků: tradice nejsou jenom dobré, vždy je třeba je kriticky přehodnocovat.
Jaké filosofické směry jsou vám blízké a kterých filosofů si nejvíce ceníte?
Obecně mi vyhovuje styl anglosaských analytických filosofů pro jasnost a stručnost vyjadřování; od filosofické literatury požaduji, abych při čtení získával vhled do konkrétních problémů, nikoli poznával myšlenkový vesmír jednoho autora, byť zakotvený v určité tradici atd.
Ze světových mám rád Jürgena Habermase, jehož hlavním dílem je teorie komunikativního jednání – jak tolerantně a transparentně spolu máme jednat, aby naši společnost bylo možné pokládat za demokratickou a liberální. Obdivuji jeho nesmírně precizní styl, kdy před tím, než přijde s vlastním řešením problému, detailně prodiskutuje všechny relevantní dosavadní pohledy.
Z českých filosofů to jsou právník filosof Jiří Přibáň, který ze svého působiště ve velšském Cardiffu přináší do českého prostředí nesmírně svěží a fundované pohledy na místní právní (ne)pořádky, a sociolog filosof Václav Bělohradský, který neustále vyjasňuje pozici české společnosti v postmoderní době.
11. prosince uplynulo 110 let od narození filosofa Eugena Finka – Husserlova žáka, Heideggerova spolupracovníka a učitele Jana Patočky. Měli by si od něj naši studenti něco přečíst, co byste doporučil?
Fink se – vedle základních fenomenologických prací, které jsou bez průpravy nepřístupné a z většiny nejsou ani přeložené do češtiny – věnoval obecným, ale zásadním tématům lidského života. Láska, boj, smrt, práce, štěstí, hra – jejich zkoumání chápe a nabízí jako způsob, jak hlouběji porozumět světu a člověku. Píše o nich esejisticky a – na fenomenologa (omlouvám se fenomenologům, kteří se vymykají) – dokonce čtivě. Česky vyšel spisek Oáza štěstí, kde se věnuje hře: zkoumá na hře takové věci jako její smysl, její skutečnost či neskutečnost, požitek z ní, radost z výhry, funkci hračky, smutek či bolest z prohry – paralely s každodenním životem si každý dosadí. Je to takový úvod do Finka, po kterém je možné se pustit do čtení Hry jako symbolu světa nebo Bytí – pravdy – světa. A kdo vytrvá, může se těšit třeba na Epilegomena ke Kritice čistého rozumu Immanuela Kanta v němčině. Ale to už je studium života na několik let života – ovšem život je náročný a jeho poznávání tomu musí odpovídat (smích).
