V první ročníku medicíny se dostal k filmovému klubu studentů 2. lékařské a v letošním akademickém roce převzal jeho vedení. Studentskou iniciativu však Martin Toman posouvá s kolegy dál a připravují se na první ročník filmového festivalu 2. lékařské fakulty Peli-Cannes. Ten se uskuteční 13. dubna a jeho program bude více než zajímavý…
Vedete studentský filmový klub na 2. lékařské. Jak jste se k tomu dostal?
Byla to náhoda. Zpočátku jsem o klubu jen letmo slýchával. Jednou na histologii jsme měli Otu Beneše, studenta, který klub dříve vedl. Ozval jsem se mu, protože jsem chtěl chodit na promítání. Najednou jsem se dostal do organizační skupiny. Jenže Ota byl tou dobou v šesťáku, a Haris, který to chvíli vedl, končí letos. Jednou jsem pak Harise potkal na Megaparty a tam mi řekl, že bych to příští rok mohl mít na starost já. A tak to vlastně dopadlo.
Jak vypadají večery ve filmovém klubu?
Dřív se promítaly filmy na Plzeňské, nyní to probíhá spíše v posluchárnách v Motole. Na úvod bývá prezentace o daném snímku a důvodech, proč byl vybrán. Poté je samotné promítání a následuje diskuse, pokud ji stíháme. Hlavnímu filmu předchází kratší snímek, jakýsi předfilm. Právě díky nim jsem se dostal k vedení klubu. Zpočátku jsem totiž začínal výběrem předfilmů. Ne že bych o tom zprvu tolik věděl, ale člověk se v tom docela brzy najde a pak už je to vcelku zábava, jelikož svět krátkých filmů je trochu polozapomenutá kategorie, ovšem nesmírně zajímavá.
Jak často projekce bývají?
Původně byl plán každé dva týdny, ale museli jsme to přehodnotit z časových důvodů. V minulém semestru byla dvě promítaní, třetí se muselo odložit. Další projekci jsme měli až na začátku března, protože jsme dostali nápad udělat jistou spolupráci mezi filmovým a čtenářským klubem – který se nazývá Spolek literoskopie. Poslední kniha tak byla vybrána dle prostého kritéria – musel podle ní být natočen film. Vybrali jsme Klub rváčů a já bych si zde troufl obě proběhlé akce prohlásit za nadmíru povedené a krásné. Čtenářský klub je opravdová novinka, první schůzku jsme měli v prosinci 2022. Rozhodně bych zájemcům doporučil akce obou klubů navštívit, třeba i jen v rámci určité psychohygieny, ačkoli potenciál mají rozhodně vyšší – však ať každý zhodnotí sám. Informace o promítání lze najít v příslušných facebookových skupinách.
V klubu promítáte vcelku neokoukané snímky. Odrazí se to i v chystaném filmovém festivalu fakulty Peli-Cannes?
Ta snaha tam je, ale je vyvážena úsilím představit i filmy, které by diváky přilákaly. Stojí to tedy na pomezí toho, co je skoro až příliš obskurní na to, aby se to pouštělo ven, a zároveň je to alespoň trochu blízké mainstreamu. Ve finále to budou opravdu zajímavé snímky.
První ročník podobných akcí bývá pokusným králíkem. Jak probíhají přípravy nového festivalu Peli-Cannes?
Samotné přípravy vznikaly jemně punkovým způsobem. Prvotní nápad byl dvoudenní festival. Postupem času z toho vykrystalizovala zajímavá podoba jednodenní akce, kdy jeden úsek budou tvořit dva filmy, příspěvky vybrané naším klubem. Poté tam bude hlavní část, dva filmy, z nichž jeden doporučil a vybral prezident Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech Jiří Bartoška. Třetí sekce bude patřit krátkým filmům studentů z FAMU.
Na kterou z těch tří částí se těšíte nejvíce?
Nejlogičtější by bylo říct, že se těším na ty filmy, které jsme vybrali my v klubu, ale upřímně jsem hodně zvědavý na práce studentů FAMU. Mohla by to být dost inspirativní záležitost, s níž lze následně pracovat i v rámci filmového klubu.
Jaké jsou vaše nejoblíbenější filmy?
To je nesmírně těžká otázka, jako když se mě zeptáte na nejmilejší knížku. Ale pokud bych to omezil na filmy, které jsem viděl v poslední době, tak by to bylo jednoznačně Memento – už jen proto, čím vším to nabourává zažitou strukturu filmů.
